Mamka by dala první poslední, ale teplo z ní nevyzařuje. (citát)
z A. Philipová: Kratší než vzdech..Lidi, to mě oslovilo. To je důvod, proč se někdo snaží pomoct, opravdu pomáhá, ale neuvolní se u toho, nedá se všanc, a pak se cítí ukřivděný, že mu někdo nepoděkuje, přestože objektivně pomohl a jiný jen vyslechne, pustí to druhým uchem ven a lidi jsou mu vděční a chodí za ním, děkují.Já jsem někde na cestě...Co Vy? Zas mě inspirovala Marita.
celebrita
To je důvod, proč se někdo snaží pomoct, opravdu pomáhá, ale neuvolní se u toho, nedá se všanc, a pak se cítí ukřivděný, že mu někdo nepoděkuje...jednoho takového znám, a docela mi ranilo, že za "nezištnou" pomoc chtěl děkovat. Já bych udělala pro každého to samé, co udělala on pro mě
A druhý případ? Vyslechnu, nepustím druhým uchem a kolikrát se divím, jak chodí lidi zpět a děkují aniž bych to snad vyžadovala jen mi to mile překvapí
Jyotis
» celebrita
To je na tom právě to zajímavé, protože se tu často bavíme o vyzařování, které souvisí se sebeobrazem, uvolněností... a činy. Zdá se, že intuitivně lidi dávají takřka vždy přednost vyzařování před analýzou charakteru činů. Ta"mamka" je tam součást citátu a přijde mi to časté. Mamky se zejména dříve hodně tzv. "obětovaly", měly sklon k askezi, a to na druhé straně pak vzbuzuje jakousi nechuť a neschopnost ocenit úsilí. Netýká se to jen "mamek", ale i situací v práci.