Mamka by dala první poslední, ale teplo z ní nevyzařuje. (citát)
z A. Philipová: Kratší než vzdech..Lidi, to mě oslovilo. To je důvod, proč se někdo snaží pomoct, opravdu pomáhá, ale neuvolní se u toho, nedá se všanc, a pak se cítí ukřivděný, že mu někdo nepoděkuje, přestože objektivně pomohl a jiný jen vyslechne, pustí to druhým uchem ven a lidi jsou mu vděční a chodí za ním, děkují.Já jsem někde na cestě...Co Vy? Zas mě inspirovala Marita.
amarelka
Možná to také souvisí s naučeným způsobem chování, lidé častěji přijmou nějaký model a nepřemýšlí. Nebo sami sebe podceňují a pro zakrytí prázdnoty v sobě dávají dary. Je to ukrytí vlastní bolesti do lásky k druhým.Naše společnost je dosti postavena na křesťanské tradici a možná se trochu pozapomíná na skutečný význam dávání a plní se jen forma. Dobro musí být víc než představa o dobru. Nejde jen jednoduše dát, musí být i příjem, forma daru, kterou dárce unese a správný čas. Zkrátka vyváženost mezi dárcem a obdarovaným. Darem se dá třeba i hloupě kopírovat tradice, manipulovat, ale také rozšířit radost a soulad mezi lidmi. A poděkování? Za vše nakonec člověk poděkuje...Určitě je milé, když se za dárek řekne děkuji a pusa nikomu neupadne...