Mamka by dala první poslední, ale teplo z ní nevyzařuje. (citát)
z A. Philipová: Kratší než vzdech..Lidi, to mě oslovilo. To je důvod, proč se někdo snaží pomoct, opravdu pomáhá, ale neuvolní se u toho, nedá se všanc, a pak se cítí ukřivděný, že mu někdo nepoděkuje, přestože objektivně pomohl a jiný jen vyslechne, pustí to druhým uchem ven a lidi jsou mu vděční a chodí za ním, děkují.Já jsem někde na cestě...Co Vy? Zas mě inspirovala Marita.
Simply
No,od rodičů většina dětí tak nějak pomoc očekává a rodiče by zase neměli očekávát vděk svých dětí, většinou se nedočkají a když něco naznačí, nedejbože vyčtou ,zanechají jen jakousi pachuť z "povinného" vděku ... Je to jako u fungujících hodinek, hodinky jdou a tikají a nikdo si toho nevšimne, až když utichnou a přestanou jít... takový je život a pořád se to opakuje po generace... Rodiče si berou trable svých dětí osobně, víc to řeší, možná i déle, pro Vás až někdy únavně... A jiný pouze třeba jen známý, lékař apod... vyslechne Vaše nářky, možná, že nu řeknete víc než rodičům, víc se otevřete, míň se třeba stydíte...Nic neočekáváte a přece se uleví...