Naše druhá polovina - Diskuze a zkušenosti

Wolfinka (* 5.9.1979)
Žena

Eli, zrovinka nedávno jsem potkala člověka, u kterého mi automaticky naskčilo takové zvláštní nepodmíněné hluboké pouto. Pocit, že ho znám věky... otřepané klišé, ale je to tak...

Zatím nevím, kdo to je (tedy vím v reálu kdo je a jak se jmenuje) a co pro mě setkání s ním znamená, ale vím, že to zjistím... To je příklad, že celý život potkáváme /jak už tady říkala Nuna/ různé duše a nezáleží na věku ani stavu ale cítíme spojení...

Elenor (* 4.11.1980)
Žena

Joo,taky nevím. Ale s těmi doplňujícími bych souhlasila. Vím,že Laky znám víc životů,že jsme byly nejlepšími přáteli tehdy i teď. A s tím co si o něm myslím,že k sobě patříme i když on je jinde(nemyslím fyzicky),tak se známe taky už dlouho.

Wolfinka (* 5.9.1979)
Žena

"Když je žák připraven, učitel si ho vždycky najde"...

Myslím, že jak procházíme životem, je nutností možná "osudem" jak tomu kdo říká je jedno, setkat se s určitými dušemi...

Začas, pokud jsme si předali co jsme měli, naučili se co jsme měli (a nemusí to být pouze pozitivní zkušenost) se naše cesty rozcházejí. S někým se cesty nerozcházejí vůbec, ač třeba na fyzické úrovni ano, na duchovní ne.

V životě často potkávám, a vy ostatní také, jak vidím a čtu... osoby, které už "znám" jen to vědomě nevím... Poznám to tak, že spolu tzv. plyneme. Jsme na stejné určité a vždy různě znějící notě (v rámci celku), melodii , kterou spolu vytvářím, nebo disharmonii ( a často bez příčin) dokážu vnímat už při prvním setkání...



Ale zda je skutečně jedna jedinná duše na světě, která je má polovička - ta, která se podle teorie oddělila kdysi za dávných časů a má za úkol mě najít nebo já ji, nevím...

Nuna (* 22.5.1973)
Žena

Jo,to je těžká otázka. Tak máš svojí půlku duše,kterou jsi hledala a te´d jste jedna. To je dobrý si uvědomit. Ale je asi dost těžký žít tak,abyste spolu mohli fungovat i v reálném světě. Nejde jenom sedět vedle sebe a vzdychat,jak je úžasné, že jsme se našli.

Elenor (* 4.11.1980)
Žena

No právě,mě při tom hned vyběhne rovnováha a harmonie.
Ale kdyby to tak bylo,tak co nastane,až se ty dvě půlky najdou a splynou?

Nuna (* 22.5.1973)
Žena

Nalezením druhé půlky duše se energie dostává do rovnováhy. My předáváme to,co máme navíc a přijímáme to,co nám chybí. Vzniká soulad a harmonie - bylo to tady řečeno.
Ale souhlasím i s tím,že duše se potkávají a mohou se dostat to souladu i ve chvíli,kdy nejde o partnerské soužití.
Vzpoměla jsem si na jeden zážitek,je to asi 5 let zpátky. Na hřišti ke mě přišla malá holčička,stála přede mnou, natáhla ke mě ruce a povídá "mami"...koukala na mě a já na ni a neuměla jsem vysvětlit, co cítím. A neumím to vlastně dodnes. Ale mohu to brát jako důkaz toho,že potkávat blízké duše budeme v tomhle životě a s našimi současnými blízkými se setkávat i v těch dalších.

laky.nova (* 20.5.1978)
Žena

nevím ale máš mě my už jsm splynuly, potkáváme se v životech a doplňujem se taky....hele ať je to jak chce na to je spousta teorií a každej si vybere tu která mu bude sedět nejvíc....
mám tě ráda, jsi moje a já o tbe budu zatím pečovat než přijde ta tvoje druhá půlka

Tyna_Tynka (* 6.1.1987)
Žena

Ahoj,
když jsem byla mladší, tak jsem si to přesně takhle myslela, ale teď už trochu jinak.
Myslím si spíš, že některé duše se znají, a tak se pořád setkávají - v různých životech. Něco si dluží, něco si mají vynahradit, předat, a nebo jen tak - je jim spolu dobře, a tak se setkávají opakovaně. Teď už si spíš myslím, že každá duše je prostě jedinečnou duší (tudíž že se nerozdělia na dvě, nebo tak nějak), ale existují některé duše, které jsou s ní jaksi provázané, a tak se znovu potkávají.
A hledání? Myslím si, že to ani moc hledání není, oni se totiž dostanou tam a v takový čas (samozřejmě v relativní čas, čas neexistuje), aby se mohli sejít.
A ano - znám pocit, že dotyčného jsem již měla tu čest někdy potkat - také například u mého přítele.
Tak to je můj nynější názor a cítění. Ale jak jsem naznačila, je vidět, že se můj pohled na toto mění, třeba za deset let dojdu zase jiného poznání...

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele baro.jilo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
ahojky,..
souhlasím s tebou, že člověk hledá svojí druhou polovičku, aby mohl poznat u krásu, když se dva lidé spojí v jednu bytost. Já jsem dlouho hledal, ale nakonec jsem našel svéjí drahou polovičku. Když spolu mluvíme tak ten druhý ho doplnuje, protože ví, vo chce říct a tak je to ze vším. Jsme od sebe 300 Km ale pokaždé, když jeden myslí na něco, tak ten druhý o tom ví a cítí...vím, že se to zdá divné, ale opravdu to tak fufguje. jako že se i říká že na dálku vztahy nefungují, ale také to není pravda. Protože když člověk miluje, ale opravdu z hlouby duše a je to i opětované, tak není věc nebo problém, který by se nedal vyřešit. Ale problém je někoho takového najít. Jelikož dnešní doba je moc uspěchaná a naročná. Proto každý k sobě někoho hledá a jen málo kdy je spokojený, jelikož po čase zjistí, že to byl jen pouhý klam. Láska je moc krásná neskutečná, ale i krutá a nevypočitatelná,...ale stojí to za to,...