Svět chce být klamán... aneb tíha pravdy - Diskuze a zkušenosti

thééé » Buddha/2 no do těchto telenovel se asi moc dialogů nevejde...
https://www.youtube.com/watch/…

Freja » thééé Jo, přesně...emoce, city, potřeby, jistoty...to jsou ti hráči.

thééé » Freja
myslím si, že v tomto případě nejde až tak o pravdu. Pravda mi přijde takový jako mužský aspekt života, je ohraničená, a je to něco jako pravidla a fér play hra.
Tady jde o říznutí do živého, o to, ať jsme citliví, upřímní a umíme si vykomunikovat emoce (což považuju za nadpřirozené schopnosti )
V tomto případě, a když jde o srdce, emoce, o to co chci, co potřebuji, co dál.. je to daleko složitější, těžší, a na dlouhou trať.
Navíc "křižovatky" nás potkávají proto, aby jsme se dostali jinam...takže asi je normální, že v tu chvíli nevím, nevíme, a že to chce víc času.
To téma - uvědomovat si, co chci... to asi nějak souvisí s vlastními potřebami, a to už jde do tématu dětství a dítěte, a jak to máme nastavené, nebo pochroumané.

"řekni mi to na rovinu, ať v tom mám jasno."
tak brzké projasnění

(je možné, že "pravda" v tom udělá závěrečný črt, je definitivní, proto to asi odkládáme..ale znám lidi, kteří neslyší, ani když jim to řekneš přímo..to jsou ty emoce, které zkreslují realitu)
(jo a mmch. pro někoho je pravdou to, že chce žít v mlžení, oklamávání, zakrývání, je na to zvyklý a přijde mu to jedinný prostředek k přežití, vidí v tom bezpečí..ostatní ho děsí, jednu osobu takovou znám )

Lupi » thééé No to se ale doost razantně změnilo! Já a brácha jsme zažili časy, kdy se na nás pokřikovalo a plivalo na ulici (krátký sukně, dlouhý vlasy) bráchu dokonce chytili na ulici a ufikli mu kus hára......například bílý punčochy, to byl důvod k dehonestaci, chachá! Nebo taková ta pletená hadra přes ramena.
Co se pravdy a pravd týče - pravda je jen to, co vpravo leží. Neboli uskutečněný sen. Je to prostě to, čemu dáme tvar, pozornost a vážnost.

Buddha/2 » thééé

thééé » cimi jo, to je dobré - kontakt se sebou..
a měnící se stav , si myslím, že je úplně nejpodstatnější
..
k tomu mě napadá, jestli nám tak všeobecně nechybí něco jako pochopení a respekt k našemu stavu, situaci, k životu toho druhého..druhá věc je, jestli o tom dokážeme mluvit...napadá mě, jak málo schopnost komunikace využíváme.
...
a další dobré téma - reakce na vkus druhého, nikdy jsem nechápala hysterické...př. fuuj jak to můžeš jíst to je tak hnusné..jak to doma můžeš mít tak hnusné, a co to máš na sobě apod. to už bude asi nutnost se silně prosazovat, ne téma pravdy..

"tlak na to pochopit nebo naopak vzdorovat že někdo vnímá a žije jinak - to je třeba právě taková hoooodně bolestivá pravda x)"
jojo.. schopnost nechat se "obohatit" , schopnost přijmout toho druhého, možná ho hlavně vnímat , jako originál..
možná je pod tím tlakem i něco jako "nechci se konfrontovat se změnou..a dup dup nožičkama, nechce to žít jinak"

cimi » thééé Jo...to je přesně to k čemu jsem časem došla. Někdy vnímám, že je “pravda” pouze tak nějak subjektivně používána...třeba jako nástroj hodnocení, nebo jako nástroj nějakého iluzorního bezpečí - já mám pravdu....atd.. Jenže to vlastně až tak není důležité pokud nejsem v souladu sama se sebou. Já tam vnímám mnohem důležitější tu cestu k pravdivosti vůči sobě, věrnosti vůči sobě a ochotě vidět za. A to je cesta, ne neměnný stav. A každý člověk přece není osvícený a vidí jen tolik kolik mu dovolí jeho vědomí. Ale chtít vidět pravdu, žít v ní, může být samozřejmě dobrý záměr pro všechny x)
Takže kam sahá moje “moc” ?? x) jo....hlubší komunikace, ale i sama se sebou....protože já si samozřejmě mohu žít v tom svém rybníčku, ale to je už samo o sobě velká iluze, protože nežijeme na světě sami x) a ten tlak na to pochopit nebo naopak vzdorovat že někdo vnímá a žije jinak - to je třeba právě taková hoooodně bolestivá pravda x)

thééé » Freja No právě, věta, že pravda je relativní, je absolutní pravdou
...
všímám si lídí, kteří tvrdí nebo vykřikují, že každému řeknou všechno na rovinu a říkají pravdu každému do očí.
Ale je to podle mě jinak - těmto lidem většinou chybí schopnost chtít vidět věci z úhlu toho druhého, jejich myšlení je předpojaté, a tím pádem je ani komplexnější pohled nezajímá, nechtějí vědět, jak to asi je, protože "oni ví" a nechtějí se ohýbat..
...
jinak mě k tomu napadá hodně věcí..kdy je pravda jen kritikou a vlastní neustálou nespokojeností...kdy vzniká přecitlivělost na jiný názor a kritiku...proč se bojíme vyříkat si věci na rovinu)...jak se dá všelijak utíkat před pravdou...jak jde názor říkat citlivě, a pak je lepší pravděpodobnost hlubší komunikace ...jak pravda v případě něčí obrovské bolesti nemá vůbec smysl..jestli má nějaký smysl říkat tu moji pravdu..atd..