Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Buddha/2 Reakce na události, jaké kdo si postaví, bývají si myslím nevědomé. Když pozorujeme vlastní chování, lze zpětně odhalit, jaké reakce to byly a jsou, zajímavá beletrie. A interpretace se dalším poznáním může změnit - dnes jsem změnil zrovna pochopení jednoho pochopení, wow moment podruhé na stejné situaci. Ale málokdy to člověk ví v dané chvíli, kdy tu reakci tvoří, nota bene jako dítě. Nemusíš nutně vědět, jak se sebou zacházíš.

Cynismus a humor místo trpět - nebo k tomu přidat - jako kanál úniku ve smyslu kontrastu a odvedení nesnesitelné energie? Takový Měsíc v Rybách, spojený s Neptunem a Plutem je extra citlivý radar, jen navenek toho moc bohužel nepronikne, druhého tak nelze pohladit, ubrat, korigovat. Měsíc ví, bezpečně ví, ale musí se s tím srovnat, žít tu bolest, často ne svou. Nebývá to moc vidět a tihle lidé to co prožívají obvykle tají a nikdo o tom neví.

Ad tank - ono to dělo může mířit klidně dovnitř sebe, u lidí na bílé straně to bývá velmi pravděpodobné, u Měsíce v Rybách tuplem. Plus sklon to vydržet.

Strategie nedat mu naftu je si myslím super, co se týká vzorců, to je inspirativní. Když Měsíc jančí, protože prožívaná situace mu připomíná trauma, tak vyčištění toho traumatu tu nadenergii odebere, pak je pohoda. Co ale pak? Měsíc držet úplně bez energie, bez života zas nedává šťávu do života.

dan162 » Buddha/2 Ale jo, odpovím na cokoliv, jen je má mluva příliš abstraktní. Ok, řeknu. Přítomnost Pluta dává jemnému emočnímu Měsíci důraz, hloubku, porozumění a sílu, jde o trvale spojený tandem. Opozicí neharmonicky, tj. tluče se to, nesladitelné. Když někde vznikne problém, tak se hned projeví na druhé straně aspektu, většinou je to vidět na Měsíci, emoce přinejlepším se bouří, ale spíš tíží tebe nebo druhé. Proto příměra k potenciálnímu tanku, skrytému v garáži. Tisíce příhod struny rozezní, nevyleze vždy akord. Pluto nelze zavřít do skříně, na to je příliš silné. Zajímalo mne, jakým způsobem se k téhle vlastnosti stavíš, protože je vidět z klidových reakcí, že proběhla nějaká kultivace, pokusy o snížení energie, hledání náhradního prostoru, sledování co lze vylepšit - podle mne jsi toho musel zkusit hodně a když tě poslouchám, tak mám úctu k výsledku, tedy dokud tanky nevyjedou. Pro inspiraci jsem si něco chtěl poslechnout, potěšilo by mne to a třeba inspirovalo.

dan162 » Lupi No ono to souvisí s tím, že z nějakého důvodu, který zkoumám a pozoruju, nezavnímám včas, tak musím až korigovat, což je o něco později, než by to bylo normální a hladké. Nejspíš přerušený vývoj rozvodem rodičů ve dvou letech, ale to je jen vnější popis.

Modré okénko vybarveno :-))

P.S. jsem odpovedny za prostor, ktery vytvarim, vcetne emocniho (ne uz za to jak si to kdo vezme).

dan162 » Buddha/2 Jak neber ohled na tvou opozici, ta mne zrovna zajímala :-)) Pěkně jsem se naladil na poslouchání, usadil se do křesla, nahodil možnosti, načinčal prostor...

No zdála se ti pochopitelné téma sebekázně, tak jsem ho rozvinul. Přizpůsobuju se. Řekl bych, že ženský by mohly vyprávět, ale často o tom ani nemluví. Když chceš udržet dotyk, kontakt, pocit společného proudu s někým, kdo o něm nemá páru například a bydlí na stejné adrese.

Globální strategie je pohled z mojí pozice, s domněním, že mám volbu. A zatím mapuju.

Jo, přemýšlení je jen jedním z našich vyhodnocovacích míst, jen bude u nás příliš snadno po ruce. Když se aktivně zeptám na jiné názory odjinud, tak je často ticho. Nemyšlení mluví různými jazyky, třeba intuice buď kontextově nebo jednorázově a silně, emoce nemusí na objednávku vzniknout, tělo mluví čínštinou, třeba zesílí typ srdečního tepu atd. Myšlení je naproti tomu srozumitelné a má názor i na horečku omladnic.

dan162 » Lupi Utahat Blížence s Merkurem v Blížencích...to si asi dnes vybarvím modré okénko :-D Ne omlouvám se, mělo mi to dojít dřív, malé jemnůstky mi nesecvakly. Počkám na tvé téma.

Jo, když pustím z ohrádky, tak energii přináší. A k tomu přibalí třeba neomalenost, nehledění na signály druhého (že už to není ono nebo že toho je moc). A jak je nadšenej a dostane se do ráže tak silněji. Harmonie mne neděsí, mám sestupný uzel ve Vahách. Spíš nemám šajna, co budeme hrát. Kakofonie 8, a začněme od céčka...

dan162 » Buddha/2 To byly různé možnosti, jak se dá problém řešit, u každého, víc jich mne nenapadlo.

Když vezmu tu co jsi zmínil, sebekázeň, tak ta je v takovém případě nucení sebe do nějaké podoby za nějakým cílem, proto osekání. Ne osekání nepotřebného, ale nechtěného. Bez osekání by to totiž jinak šlo svou přirozenou a nechtěnou cestou. Typicky třeba starý typ manželství "vydržíme spolu". Tam plno lidí najelo na cestu osekat v sobě to, co překáží, co bolí, co skoro nedílně k člověku patří, ale hlavně aby nevznikaly domácí konflikty. Mladší generace to použily jen než to setřásly. Ano, je to svým způsobem lobotomie případně autocenzura. Rozhodně opak třeba k autenticitě.

A ano, chtěl jsem to přizpůsobit, aby ti to bylo jasnější, mířeno k tvé opozici Pluto-Měsíc, to nebývá mazlíček, kterého lze nechat volně běhat.

Není jednoduché to u mne pochopit, když já to taky nechápal :-D Ale že až příliš přemýšlím, je dost vidět, ne? To je náhradní mechanizmus za ten přirozený.

Proto jsem vypsal různé přístupy k sobě, jak se můžeme sami k sobě chovat, že budou obecně jasnější.

dan162 » Buddha/2 Nechci jít hlouběji, než ti je milo, korekce vítaná. Dortík byl mimo záměrně, aby se dalo lehčeji mluvit o obtížném tématu na bezbolestném příkladu.

Ne, nechci přesvědčit, to vůbec, máš svou moudrost získanou delšími lety praxe a ta mne zajímá, no. Dotýkám se tématu tak, aby byl pro tebe uchopitelný a chci se inspirovat.

Podstata je třeba v tom, když něco říkají emoce, nějaká je naučenost/zvyk, něco jsou emoční vzorce a něco rozum. Vzorce pokud možno vyčistit, aby byla svoboda volby, tam mi to je ještě jasné. Pak už je to o dvou přirozenostech - zkusit rozptýlit mraky rozumem, například slovem za cenu růstu vnitřní energie, dát do výkladní skříně moudré slovo a tak, a nebo vypustit Krakena, aby byl čistý stůl a nehromadil se vnitřní přetlak. Jemné váhy kvalitu volby samozřejmě zlepšují, nicméně nemusí být vždy dostupné tlačítko "storno" a někdy to bude ne úplně chtěné "Azore trhej". Tahle volba nemusí nutně být záležitostí vůle, volba spíš je jen v možnosti pokusu jít na to rozumem, než jako volba "tanky nástup". Lze mít kolem sebe odčerpávač přebytečné energie alias speciálního člověka, který takovou energii vítá. A když půjdeme cestou autenticity, tak ta nevolí, ale nastává, padni komu padni. Sebekázeň má zase nudný a pevný jízdní řád, tedy po osekání kusu sebe. Tam mířím, mohou být určité části vývojem jaksi v karanténě, dlouhodobě. U mne to je vědomá půlka mne, není mi jasné, co s ní, když jsem si sebe zmapoval. Není nijak zlá, spíš syrová, ale v té karanténě je z nějakého důvodu.

Když budeš mít myšlenku super, jinak přespolní běh je vždy po ruce, kdo uteče vyhraje.

dan162 » Buddha/2 Nenecháš se tlačit, to je fajn. A jak to uděláš, že jsem tak smělý a zvědavý? Nabídnou ti dortík, ty se ovšem zapřeš, že ne, tak přisunou tlačnou soupravu, aby tě do toho natlačili, praporek se zvedá...a ty instalaci na padrť zboříš jemnými slovy, třeba "Ne, já mám své zásady, dortíky nikdy dopoledne!" ? Nebo se ti to echt nelíbí, necítíš se dobře, napětí ti roste, tak dáš na svůj pocit a hned vyjedeš s tankem, aby nedošlo k nějakému nedorozumění? Nebo naopak při křížovém výslechu budeš říkat, že žádný tank nemáš a náboje v kapse tuplem ne, jen jsou moc těžké a dortíky miluješ? Nebo si nevzpomínáš dobře, ale sám netušíš, jestli tvé tanky už vyjely, je to jejich boj, ale že žádný strach, to dělají máááálokdy?

Míváme v sobě, tedy někteří, určité stránky, které za syrova, s autenticitou, přináší komplikace, buď tím, že jsou zřídka venčené, nebo že neznají míru, nemají dovednosti, je v nich přetlak od vzorců... V albu úspěchů se pásy tanku úplně nevyjímají, tam je nemám, ale ehm, stranu 34 a 35 někdo nevím proč slepil...

Jsem to já, tak mohu říct "tank k noze!", taky si člověk může vzpomenout, že před sto lety byl přeborníkem v přespolním běhu do školní jídelny, nicméně ti sladkojedi jsou tak otravní...

dan162 » Buddha/2 To víš, myslel jsem na to, jak najít za téma něco atraktivnějšího, kde by se mohly obtisknout další krásné duše, když Merkur v Blíženci (Lupi) se na milisekundu potřebovala nadechnout.

Přínos? Došla mi šťáva, protože ta má vzpurná potlačovaná část jediná dodává vnitřní energii, takže i když mám sklep vynesený před domem, tak pod kobercem ejhle něco leží. Změnit? Spíš je otázka co se zachová a jestli s tím vůbec lze žít :-D To je ale moje dichotomie, je to víc intimní než jsem čekal, ale téma by mohlo být zajímavé, protože každý má svůj unikátní horoskop. Rozviň téma kudy chceš. Na některé těžké otázky si dávám den, ale tady budu chvíli víc poslouchat, znáš to, šustot vakua vesmíru a tak, tedy jestli to dokážu.

dan162 » Lupi Ok, fajn. Respekt ke druhým obsahuje i nemluvení. Tak vytáhnu jiné téma:

>Je to úleva, když člověčka může mluvit jak jí zobák narost.

To řeším roky, zda dát zelenou té části, která je mým motorem, je neřiditelná a impulsivní v dobrém i zlém, akční, emotivní, hodnotová, neví co je čas (tedy ani budoucnost nebo prospěch či cíl). Slabší a méně významná půlka bez os zahrnující Slunce. Pokusy co s tím probíhaly roky nevědomě, ale to nevedlo k ničemu, tak mi to přišlo na stůl do vědomí. Obě půlky se neovlivňují, běží jedna nebo druhá, obvykle kecací/myslící/racionální mne táhne a žijící mlčí, v posledních letech se vzpírá. Zrekonstruoval jsem si dnes jaké že to proběhly neúspěšné experimenty to sladit i proč trčím tam kde jsem. Došel jsem k prvnímu závěru, že dát jí výběh (v tvém případě mít prostor a čas, kde můžeš mluvit jak ti zobák narost a není to do vrby), je trápení zvířat. Energie mi to nevytvoří příliš a harmonii nepřinese. Řešení zatím nevím, nechci radu, možná inspiraci - zmapoval jsem to teprv dneska, tak nahlas říkám, že tohle téma ve mne také probíhá.

dan162 » teonanacatl https://www.idnes.cz/xman/styl/…

dan162 » Lupi Pro lidi z normálních poměrů je těžké si představit, jak těžké muselo být prožívat situace, které se staly zdrojem houževnatosti, která není vrozená.

Mne přijde ok říct, co je ve mne, i vyslechnout totéž z druhé strany, pěstovat tak společný prostor, tedy jen tam, kde mi na druhém záleží, nebo kde se cítím svobodně. Musí to samozřejmě být citlivé, ne bezohledné. Je jedno, zda to řečené je Pravda, protože jde jen o vjem, ne o hodnocení, postoj, odůvodnění nebo problém. Neznamená to, že druhý je tím pádem kompatibilní, může být se mnou zcela neslučitelný a přesto je fajn narazit na takové lidi. Moderní doba, jak jí rozumím, to považuje za nevítanou invazi do osobního emočního prostoru, protože blízkost, ovlivnitelnost, sdílení nebo propojení je ohrožení identity, ne znásobená bohatost vjemů, urychlení seberozvoje, zvýšení jistoty a radosti ze života. Ok, beru, a držím se obvykle zpět. Neříkám na ulici co cítím, vnímám, těším se, ta příhoda s pivovarským je ale super.

dan162 » Lupi Až tak? :-O Rádo se stalo. Jen jsem sebral, co v té chvíli bylo na povrchu na první až druhou dobrou. A nebylo to ve smyslu hezky, ale tak jak to ve mne bylo, sdílení okamžiku. Každý přece má v sobě podobné pohledy, vjemy, postoje, protože tykadla, a u ženských tuplem, tak úplně nevím, proč to překvapení - jen nejsme zvyklí (nebo co to je) na takové propojení, kdy je to na stole a ne zamčené v tichu. Nevadí, že se mění, nevadí, že mohou být negativní, protože jsou živé. Račí vnímání u mne funguje normálně. V představě vztahů jsem tím poněkud extremista, no.

dan162 » Lupi Dík za rozpovídání.

A ano, tykadla jak zrcadla, ty to tak nemáš? Mraky postřehů, někdy jen zapadnou, jindy se sečtou. Jen to neříkám nahlas, ptala jsi se. No, nechci lidi dávat do pocitu ospravedlnění, když normálně žijí a obtiskují se do písmenek, jak to zrovna je a má bejt. U mne víc v pozornosti úměrně zbylým vzorcům, které nejsou ještě moučkou, ale aktivním bubákem. Poznávám tak, jaký vzorec z tohoto úhlu je ještě nerozpuštěný. Dnes taky spousta u mne objevů, psal jsem že na to potřebuju den, jo fakt stačil, ještě šok vstřebat a učesat, zmapovány první roky života, jak jsem je nikdy neviděl.

Mne těší tvé reakce, ať jsou jaké jsou, jsou živé, s pozorností, jemné v rámci vlastních dovedností, mají obsah, naději, zkušenost, touhu, zvědavost, únavu, zarputilost, smutek, nadšení, směr, když chci napsat aspoň nejdůležitější vjemy, tedy pro mne...Je radost se toho dotýkat.

dan162 » Lupi Z čeho ? z tvé zmínky že by sis dala pauzičku a když to bylo podruhé řečeno...

Vzorce vnímám, že se vrací, tak si myslím že i toto, z jiného úhlu. Vzorec "strach z bezmoci" jsem například měl vyřešený před pěti lety, přijetím bez vzniku vnitřní energie. Jenže letos se objevil znovu, v podobě teze "když se ti něco prožívat nelíbí, tak z energie toho ´nelíbí´ se vyburcuj k nové aktivitě, která to změní" Strach, že to nelíbí tu bude pořád a stejně nepříjemné a nebudu moci s tím nic dělat, jen to snášet. *** Koukám nově na tátu, co mám z něj obkreslené/odmítnuté/nenáviděné/smutné/úžasné nebo na způsoby jakým přistupuju k okolí. Udělal jsem tedy úklid - a stejně si ponesu kdeco s sebou nechtěného a budu potřebovat další čistku. Není totiž vše vědomé, co jsem převzal a naučil se a co ke mne nepatří. Tak si myslím, že to podobně bude i jiných lidí. Na těstě ve válu se objeví nečekaná hrudka, které jsem si předtím nevšiml.

Ad umlčená račí část - já to nevěděl. Model dvou půlek sebe a náhled na svůj vývoj v nich mám pár týdnů. Trochu se račí část probouzí, konečně - jenže třeba tak, že mlsnost roste.

Ad dotčena - asi obvinění v první větě, jako výraz nepohody. Pak kratší věty. Částečný únik. O fous větší odstup. Menší pozornost. Je to pocit, klidně mimózní, a abych nespekuloval, tak to napíšu, pocit se pak nehromadí. Může přece klidně takový být, to je ok, co by ne, je pro mne ale lepší na něj vidět, případně korigovat se.

dan162 » Lupi Jej, vypadá to, že jsem se dotkl něčeho necitlivě? pardon.

Aha, no to je vlastně pravda, lze mít vnitřní cestování místo vnějšího, to mne nenapadlo, díky.

To vracení je asi zákonité. Nějak tuším, že (u mne) nikdy neustane, jen nebude bolet. A já nebudu mít už ani tu zbytkovou potřebu kopnout nebo ocenit. Koneckonců, podstatná část základů je vnesená skrz každého rodiče a ty mohu měnit. Nemohu měnit svůj radix.

Ad Rak - vida, i zde jsem podstatu nedokázal sdělit i když jsem se výjimečně snažil :-D A umlčet se račí část evidentně dala, když o ní druzí nevědí. Je to něco podobného, co popisuješ, že dvě kamarádky tě vidí komplet.

dan162 » Lupi Chlapák? Taky směsice jako já, jen to kombinoval ne jako já uvnitř a venku, on měl blízkost i nenávist. Někdy nelítostný nepřítel, jindy parťák do nepohody.

Jak zmírnění? Aspekty nejsou nekonečné a když se Blíženec zastaví, tak pocitově nežije. Rak klidně zaleze za pec a pohoda, to je fakt.

Blahopřeju, lítost a ještě líp soucit. Stránka otočena. A ještě k tomu nedávno, děkuju za sdílení. Hm, a proč definitivně? Je to trvalá součást tebe. Takové jaké to bylo, jak se podařilo, v rámci svých možností a omezení, z obou stran. Táta mi dal spoustu mých přístupů, ok, některé měním, jiné zůstanou. Pro rodinu jsem udělal o tom kecací film, nezůstalo to vše jen ve mne.

Rak je dovnitř, naživo ven ze mne leze Merkur, víc než tady v písmenkách, není vidět nic moc z Raka, vyjma nějakých obstrukcí a zvenku nepochopitelných nedorazů, protože dávám pozornost přesnosti, formulaci, ne plynutí nebo projevu sebe (na důvod jsem ještě nepřišel, to chce ještě tak den, nejspíš jinak by mi okolí nerozumělo). Učím se, jak nemluvit (jen) slovy a přesností/obsahem, už dva dny. Vnímám totiž z druhých hodně nesoulady v tónu, natočení těla, dech, grimasy, držení těla (ne stavy, ne detaily, ale nesoulady, i to je na muže dost) a slova druhých vnímám až poté, příjem mám emoční račí, jen výstup je racionální.

dan162 » Lupi Ad práce na sobě - nepřál bych si zmírnění, i když sotva popadáš dech. Jinak by se mohlo stát, že by ses obloukem vrátila kam nechceš. Pohyb je život, ne?

U mne mi aktuálně došlo, že celá práce na sobě (vzniklá ze zoufalství proč jsme se rozvedli a že to změním, aby se to neopakovalo), mi nyní po docela slušným vyčištění sklepa a stolu sundala nevyhovující brýle z očí. Vím, že mohu dále na sobě pracovat, a že je to do plusu, ale že druhé kolo leží v tom proč byla má kompletní račí část od mládí nepřijatelná pro druhé, že jsem ji dal na vnitřní utajenou kolej a jak ji žít teď. Jo, je silná, ale není veřejná. Tak když si uvědomíš, že o svém traumatu s tátou jsem byl schopen poprvé promluvit až po čtyřicítce nějaký čas po rozvodu... přirozeně se to tak vyvinulo, z toho v čem jsem žil, jaké mám přednosti, hlava mne dovedla až sem, dobrá práce. Obě půlky jsou velmi silné. Měsíc v Raku i Merkur v Blížencích, račí část v ženském namířená dovnitř je osobní, to jsem já a ta silnější merkurovská část namířená ven je spojená se všemi těžkými planetami vyjma Jupitera - a vzájemně nejsou obě části nijak spojené. Vnímám z druhého tón, natočení těla, pohyby, energii, ale vysílám obsah, slovo, strukturu.

Ad vlak - v něm nesedím, zdálky je to můj vlak, který jede beze mne. Společnost se enormně změnila a vztahy tuplem.

dan162 » Lupi Jo, přesně. A cesta k vnitřní autoritě vede nejen přes odmítnutí lidské autority jako takové (aby tě nenutil někdo), ale i k její potřebě, ve smyslu zvenku dané jistoty, včetně třeba buddhismu, vědy nebo pravdy (aby ses někam nenutila sama).

Ad čistý vztahy - k tomu nyní docházím. Vznikají si myslím rezonancí, která nastává s málokým. Ad jindy a jinudy - nejde je navazovat s kýmkoliv, jak to kdysi šlo, od sousedů po lidi v práci, zůstává u small talkingu. Patnáct let pracuju na sobě, a dostal jsem se k tomu, že cílím na vlak, který pořád jede a nedržím jeho směr. Práce na sobě je fajn, ale ve vztahu, ne před ním, a jak říká jemně Buddha/2, aspoň se člověk nenudí. No to jsem odbočil, jde u vztahů pak o rezonanci, vnitřně vnímané stejné frekvence, nepovedeně překládané do slov jako jiskra (kterou to není).

Ty pak popisuješ obrazy, hodně žen to tak má, bohužel to se mne netýká, sotva nahlédnu do významu zpráv emocí, nebo sotva vnímám, že moje půlka, pro okolí skoro neviditelná hlavní část v Raku, spontánní a slabě vnímavá, není ve staré podobě skousnutelná. Barvy a obrazy se mne netýkají, vnímání, docela slušné, mi jde mou podstatou skrz hlavu.

dan162 » Buddha/2 Co člověka vnitřně nepřitahuje, není pro něj je můj názor. Za rok stejně jako za 50. Ad úklid sklepa - obvyklý postup bývá po zahození harampádí a humusu zahodit klíč. Já se do svého dostal v době superaspektů do Černé Luny, jinak jsem maximálně občas nakukoval a zahlédl prvních pár krabic na kraji.