Diskuze, Diskuzní fórum

tulačka_gryf » Saly Ani jedno.

tulačka_gryf » h1437 Přišlo mi, že se mi o sněhu nikdy nezdá. Teď už ano. V mém snu jej chápu jako duchovní rovinu.

Pokud se něco opakuje, směřuje tam naše pozornost. Jedno, na kolik uvědomovaná.

tulačka_gryf » Martin_B_D Já se vždycky divil tradiční astrologii, že má takovou potřebu si jet v hodnotícím modu, "dobré vs. špatné". Zejména z toho důvodu, že například pro duchovní naladění se, oprostění se od všech světských vlivů, neřešení intelektem, inspiraci pro umění, básně, naladění se při meditaci atd., je tento dům naopak výborný. A včil co teda? Co platí?
Jasně, že pro cokoliv praktického, logického, je dvanáctý dům "špatný", protože se tak těžko uchopuje, definuje, vysvětluje... Jasně že pro intelektuální, lehce autistické astrology, kteří svůj emoční život aktivně potlačují, bude dvanáctý dům a všechno v něm obsažené, "zlem". Jestli ono to ale náhodou taky nezáleží na kontextu?
Pravda je, že dvanáctý dům může být "rizikový" v tom, pokud se z něj rozhodneme mít odpadkový koš zvěrokruhu. Pokud v něm budeme mít tendenci cokoliv dusit, potlačovat...klidně můžeme. A nějaký čas to nejspíš bude i fungovat. Ale jednou se to připomene.
Ve dvanáctém domě jsme jako křesťanští misionáři v džungli...nikdo nás tam vlastně nepotřebuje a jsme tu spíš jako pěst na oko. Domorodci jsou prostě mnohem "dál", než jsme my. My můžeme jít dál teprve tehdy, když se zbavíve všeho naučeného, a vrátíme se k jednotě s veškerenstvem, která nebude "vyčtená", ale jaksi žitá...V tom,to směru je jakákoliv naše víra pouze prostředkem, ale nikoliv cílem. Cíl je uvést to v praxi, žít to v reálu, podle sebe.
Dvanáctý dům nás takříkajíc "spojí s naším úlem", v něm konečně budeme vědět, že někam patříme, a slovem vědět nemyslím intelektuální vědění, ale vědění těla...jistota, kterou nikdo a nic nezmění. Najednou nejsme člověk, ale lidstvo. Nová kolektivní bytost se probouzí. Dvanáctý domov je náš kosmický internet, okamžik, kdy jsme doslova "napojeni". Tudy teče inspirace, tudy proudí básně, hudba a všechno, co se nedá "vymyslet, ale co se musí takříkajíc "vylíhnout". Samo. Je to dobře? Je to špatně?

tulačka_gryf » Najdise.cz Patří sem.

tulačka_gryf » Ovce Pro operace platí pravidlo vyhýbat se dnům, kdy je Luna ve znamení, které koresponduje s tou částí těla, která má být operována. Doslova se doporučuje: žádné kovové nástroje. Takže pro kyčle se vyhněte dnům, kdy je Luna ve Vahách. Preventivně bych se vyhnul jakékoliv planetě ve Vahách. Kyčelní kloub pak je Panna (ostatně všechny hlavní klouby lidského těla jsou pohyblivá, mutuální znamení), takže bych asi uvažoval i tu.

tulačka_gryf » nanuk Tranzitní planety by měly uzavírat dobré aspekty na vládce 4.domu a na Lunu. Planety jako Mars, Uran nebo Pluto v tomto případě spíš pomáhají. Samotné umístění planety ve čtvrtém domě funguje víc v rovině potenciálu. Může tomu pomoct, a nemusí...

tulačka_gryf » Lupi Já mám ve 12. Pluťáka, mně nikdy slabý nepřipadal ;)

tulačka_gryf » Krok Ono je nutné se ptát slabší oproti čemu?
Vždycky posuzujeme nějaký kontext.
12.dům je slabý v tom, že v něm nedovedeme dost dobře věci uchopovat, není ničím osobní, většina nám jaksi "padá z rukou" a "ztrácíme kontrolu". Ale stejně tak můžeme říci, že ve 12.domě se nejlépe "ladíme", přizpůsobujeme, necháváme věci plavat, odejít, vzdáváme se jich. Je to silné? Těžko říci...

tulačka_gryf » Saly Nedá.
Úplně jednoduše: astrologie moc neumí odpovídat na otázky typu CO, ale velmi dobře odpoví na otázky typu JAK.

tulačka_gryf » Mici Angóra
Ano. Astrologie, přes všechno, co dokáže, není jasnovidná.

tulačka_gryf » Sirrael Výstavy, umění, mecenášství, klidně i duchovní škola...to tam všechno může být. V tomto směru to je otevřené.
Problémem je ta realizace, to zhmotnění. Je to otevřené příliš, je potřeba to stáhnout dolů do hmoty, prakticky to ztělesnit. Tam bude ten největší problém i výzva. Dát tomu "tělo", ksicht, originální formu. Co jste vy dvě zač? Co z vás to má reprezentovat?
Jedno staré moudro říká "mluvením o rýži se rýže nenajíš", já bych to upravil na "snění o rýži tě nikdy nemůže zasytit"... Neboli: uvařte rýži a ať je podle vašeho vlastního receptu!

tulačka_gryf » darkmarek Sestoupit z hlavy, a emocí, do hmoty.
Ušpinit si ruce od hlíny, od práce, od obyčejnosti.
Zjednodušit si život.
Uvědomit si, že k rozlišování bohatě postačí přístup "líbí se/nelíbí se".
Užívat si pobyt zde na zemi.
Dobře jíst a pít a cítit radost z toho, že ti chutná.
Dopřávat si. Chtít víc.
Nekomplikovat si život žádnými "kdyby".
Věřit v to, že Vesmír je dobrý a dává hojnost.
Mít své tempo a nenechat se z něj vyhodit.
Být důkladný, uzemněný.
Dělat to, co je trvalé a co dlouho vydrží.
Ve vztahu "já versus peníze", se vnímat nikoliv jako vlastník, ale spíš jako správce.
Ve vztahu k přírodě se vnímat jako zahradník, jako ten, který dává symbolicky i doslova sazenice a stará se, aby dobře zakořenily.
Nechat pomstu na vyšší moci, nezatěžovat se jakýmikoli pocity zrady, viny, msty.
Odpouštět, ale nezapomínat.
Toužit a dopřávat si.
Být transparentní a jednoduchý. Nejsou potřeba žádné tajnosti ani pikle.
Žít příkladem, nevysvětlovat.
Držet se toho, co se osvědčilo, ale být připraven i na to, že se věci mohou čas od času změnit.

tulačka_gryf » Sirrael Dvanáctý dům v kompozitu dělá spoustu snění a přemýšlení, co by bylo kdyby, s tím, že realita žádná nepřijde...To samé dělají Ryby a určitý sklon k idealizování dělá i konjunkce Slunce s Venuší. Zde je ale navíc i opozice na Saturn, s tímto aspektem očekávat, že něco vznikne, je velká naivita. Na druhou stranu, přesně takový ten kompozit je. Naivní. Bude to dělat takové pocity určité spřízněnosti, sladění se, ale je to natolik neohraničená energie, že se to nebude moct nijak zhmotnit. Celkem příjemná je konjunkce Merkura s Jupiterem ve Vodnáři, určitě je tam potenciál si dobře pokecat, můžete bejt i docela dobrý kámošky. Karma, duchovní spřízněnost, vize...to všechno tam může být, ale je to natolik prchavé, že se o to nedá nijak opřít, nedá se na to spoléhat. Nějak to je nastavené tím způsobem, že nebudete pořádně vědět na čem jste, sen a realita bude splývat dohromady, ale pokud ten chaos a bezhraničnost ustojíte, neřekl bych, že to je úplně ztracený.
Mystický obdélník a obecně figury aspektů, bych ale určitě nepřeceňoval, na mystickém obdélníku fakt není nic tak výjimečného.

tulačka_gryf » ohenvoblacich No, jako nediagnostikovaný autista, asperger nebo aspoň schizoid, ti můžu říct, jak to vidím já. Je to geometrie, přesněji řečeno matematika. 333 je jedna polovina 666, což má být podle některých zdrojů číslo Pekla, Lucifera, Satana, ačkoliv nejsou úplně spolehlivé zdroje, odkud se to vzalo. Údajně bylo číslo pekla nejdřív 616.
Tudíž bych to nazval PŮLPEKLO, číslo, které by mohlo svést k ďáblu. Cítím z toho určitou svůdnost, je to ladně taneční, a zároveň tam někde v povzdálí svítí hadí oči, které hypnotizujou svou kořist, Je to něco, co je "zlobivé", "nestoudné" a "nemravné", ale ve velmi jemné formě, je tam víc tance, než sexu.
Pokud ti tohle číslo přišlo do života, pak to může znamenat, že čelíš nějaké výzvě, jsi před životní zkouškou, zasvěcením, ale nemáš ještě úplně vyhráno, stále se to může nějak "zvrtnout".

tulačka_gryf » Kerryna Rádo se stalo.

tulačka_gryf » Kerryna Progresivní Luna je, co se týče délky trvání jejích tranzitů, určitým způsobem propojená se Saturnem. Tranzitní Saturn proběhne zvěrokruhem za 29 let a progresivní Luna za 28 let. Progresivní Luna tudíž nějakou formou představuje realizaci cílů ve hmotě. Zatímco tranzit je cosi, co přichází zvnějšku směrem do nitra, cosi, co může ovlivnit, progrese je naopak cosi, co přichází z nitra, a je směrována ven, manifestuje se ve hmotě (anebo taky ne). Dvanáctý dům znamená, že už jsi chvíli před cílem, už jenom dobíháš, už se to nedá nijak změnit, ovlivnit, už je rozhodnuto. Vědma říká Neovi "Ty ses už dávno rozhodl, nyní je potřeba pochopit, proč..."
Už víš, že tě čeká nový cyklus, onen přerod už je téměř za rohem, a opravdu se nedá dělat nic jiného, než si "vyčekat důlek". Dvanáctý dům ukazuje, že už to není ve tvých silách, že osobní energie už ztratily odůvodnění a pomalu přicházejí i o formu, už se není čeho držet, na čem lpět. Své zkušenosti nyní odevzdáváš v čemsi jako "Boží výkupně prožitků". 12.dům je o totálním odevzdání se, splynutí s jednotou, kosmem, což se může klidně stát, ale stejně tak se stát může to, že prostě ulítneš, nebudeš na to mít kapacitu, abys mohla "přejít do nového levelu", takže může přijít i zaseknutí se v nějakém stínovém světě, ve své fantazii a lhaní si do vlastní kapsy.
Progresivní Luna ve 12.domě v opozici na Slunce znamená, že Slunce radix je pravděpodobně v šestém domě. Život je tudíž o neustálém hledání nejvhodnějšího postupu, o drobných praktických činnostech, o "správnosti", očišťování, oddělování "zrna od plev"...a Luna jakoby říkala "Už to konečně přestaň jednou provždy řešit. Pusť to. Není to žádný úkol, není to žádná hádanka, co potřebuje vyřešit. Je to život sám. A v něm je nyní čas na odpočinek. Na oddělení se od ostatních lidí, na pobytí v samotě, tichu, možná i tmě. Není třeba už o tom přemýšlet, ono to totiž už ani nejde.
V jisté formě to může znamenat i nějakou konfrontaci s muži, otcem nebo otcovskými a autoritativními postavami, kde je to ovšem dobře nastavitelné. "Já mám svoji pravdu, ty máš svoji pravdu, a i když se nechápeme, a lezeme si na nervy, minimálně se nějak uznáváme." Na jiné úrovni to může znamenat to, že prostě víte, že už se neprotnete.

tulačka_gryf » cimi Ano. Jen je třeba si uvědomit, že ve skutečnosti záměrně nikdy nikdo nikomu neubližuje. Vždycky tam je nějaká historie, která za tím vším stojí. Bohužel jsme jen chytré opice, které se naučily věci opakováním. Já tvrdím, že jakmile zabráníme předávání těchto zkušeností, prožitků dále, pak jsme to vyřešili. Jakmile všechny své prožitky bez rozdílu začneme přijímat, prožívat, jakmile si je dovolíme a přestaneme hrát hru na něco, co je "dobré" a co "špatné", a prostě nějakým způsobem docílíme toho (rozhodneme se), že to tady a teď zastavíme - pak už nebude potřeba nikoho strašit peklem, zavržením, oddělením. Pak možná zjistíme, že nás nikdo z ráje nevyhnal, ani jsme neodešli, stále v něm jsme, jen jsem uvěřili jakémusi pozoruhodnému příběhu o oddělení...který nám ale nakonec sám pánbu připravil, aby si to, skrze nás a naše nitro i tělo, spoluprožil :))))

tulačka_gryf » MG34 Tak ještě jinak: Zlo jako takové neexistuje. Objektivně. Existuje výhradně subjektivně, je to náš výmysl. Existuje uvnitř nás, uvnitř našeho přesvědčení. Výmysl je sice nereálný, ale do vědomí stejně tak jako tak v nějaké míře zasahuje a zaměstnává ho. Je to takovej bubák. Strašák do zelí. Odstrašující příklad. "Hlavně takový nebuď". Jedni vědí, že to je jen hadr na prknech, pro jiné to je skutečně něco, co odhání, straší, odděluje. Jedni si dovolí jít proti pravidlům, zatímco jiní jsou rádi platnými členy Matrixu. Jedni sepisují hranici, co je ještě "akceptovatelné" a jiní to prostě neřeší. Někteří berou Zlo objektivněji, tím, že "pouze popíšou, jak se projevuje", jiní už do toho tahaj hodnotový a morální měřítka.

Takže, kudy vede přesně ta hranice? Je humanitární bombardování a akceptovatelné ztráty ještě to, co se smí?? Kde je to tragédie a kde už je to statistika? Kde je akceptovatelné zavrhnout národ, etnikum (Rusové/Ukrajinci), a kde je neakceptovatelné se o ně jakkoliv otřít (židé, Američané)? Kde je to zlo a kde přiměřená obrana?
Co dělá zlo zlem?
Zatím z toho mám takový divný pocit, že pro dost lidí je největším zlem žít svobodně, odvážně, odpovědně.
Nevím, zda z osmi miliard pohledů dokážu tvrdit, že existuje nějaké obecné společné univerzální zlo...spíš si myslím, že existuje osm miliard individuálních zel...

tulačka_gryf » MG34 Zlo neexistuje.
Zlo je opuštěné dobro. Zavržené dobro, nepřijaté dobro. Zlo je všechno, z čeho máme strach a tudíž se ho snažíme z našeho světa vypudit. Zlo je vlastně jen mýtus o archandělovi Satanaelovi, který zatoužil po své vlastní říši.
Je jedno, jestli to je jen mýtus, jestli to je skutečné či vymyšlené. My podle toho programu žijeme. Nálepka...whatever.
Satan je pokušitel, svůdce na špatnou cestu, Krysař, zaříkávač, zaklínač, šaman, ten jinej.
A my ho v sobě máme a žijeme si ho. Konstelujeme si realitu a tak nějak si představujeme, jak to asi tak funguje, v týhle realitě.
Máme v sobě i božství, máme v sobě i krásu a její ztělesnění.
To zlo je naše. Náš výtvor.
My jsme si stvořili pohádku, kolektivní hypnózu, přesvědčili jsme sami sebe, že zlo existuje, že je oddělení, trest, vyhnání. Zakrýváme si oči a děláme, že jsme neviditelní a nepostihnutelní.
Vemte si ale takovou Lilith. Ta byla natolik vědoucí, že po jejím zavržení vykřikla několik božích jmen, dosud nevyslovitelných, a zmizela. Nyní se vyskytuje úplně mimo, nehraje hry na vinu a trest...ale jede vždycky na sebe. Jak to, že vůbec někdo zná to nejhlubší z Boha? Konspirace: Lilith je Bůh inkognito. Vrchol seberealizace. Podotýkám, že pravá Lilith. Z té se teprve může docela slušně číst.

tulačka_gryf » funky Hele, nejsem.