Diskuze, Diskuzní fórum

Crumb » Onirique "Dobro" je obecný pojem, který je odvozen od hodnotícího "dobrý". Vzhledem ke své mnohoznačnosti se pojem "dobro" v moderní etice a filozofii užívá s jistou opatrností - řada filozofů tento pojem raději vůbec nepoužívá. Označení "dobro" lze chápat z různých stránek. Co může být pro jednoho dobro, může být pro druhého zlo, co může být pro jednu skupinu, společnost atd. dobro, může být pro jinou skupinu, společnost atd. zlo. Už Aristotelés upozornil na to, že označení "dobrý" se vždy užívá "v jisté situaci" a že ze zkušenosti víme, že "co je jednou nebo pro někoho dobré, může být jindy a pro jiného nedobré nebo dokonce špatné".

Crumb » Bosch Reaguji na ta slova "věřím že čísla ani planety nic neurčují" a že "ve hvězdách to není kdo vyhraje". Myslím, že čísla a planety působí především psychologicky, na podvědomé úrovni, v kolektivním nevědomí apod. Tak např. dne 28. května (mimochodem také 28. den v měsíci patřil podle starých Mezopotamců mezi nešťastné dny) roku 585 př. n. l. stanula proti sobě sešikovaná lýdská a médská vojska nad řekou Halys (dnešní Kizil Irmak). K bitvě však nedošlo pro zatmění Slunce, které podle babylónských astrologických tabulek s ročním předstihem správně předpověděl Thalés Mílétský. Obě vojska, která byla vyděšena tímto nebeským úkazem, složila zbraně a uzavřela smír.

Crumb » Znovuzrozená Mezopotamci měli pro číslo 27 odůvodnění v tom, že 27. den v měsíci patřil mezi dny na počátku nových měsíčních fází. Měsíc byl kdysi v Mezopotámii nejvyšším astrálním božstvem, které bylo zároveň i božstvem velmi obávaným. Proto vše, co se s Měsícem na obloze dělo, bylo pečlivě sledováno. Proměny Měsíce, jeho fáze atd. měly zvláštní významy, zlověstné bylo zmizení Měsíce z oblohy atd. Měsíci se přisuzovala tajuplnost. Přisuzovalo se mu také to odkrytí a odhalení skrytého či utajeného (např. symbolika Měsíce, který se náhle vynoří z mraků a svým svitem něco odhalí apod.). Tajuplnost ale samozřejmě nemusí automaticky znamenat neštěstí.

Crumb » Bosch A já myslel, že je to obráceně. Díky za upozornění.

Crumb » Znovuzrozená Číslu 27 se přisuzuje tajuplnost. Symbolizuje něco utajeného, co čeká na své odhalení nebo vyjevení. Ve staré Mezopotámii byl 27. den v měsíci zasvěcen bohu podsvětí Nergalovi a platil proto za obzvláště nešťastný den. Také v západní tradici platily za nepříznivé dny s číslem 27 (27. červenec, 27. srpen, 27. říjen a 27. prosinec). Proto i číslo 27 bylo pokládáno za nešťastné.

Crumb » Bosch No, Zeman to asi stejně vyhraje. Osobní čísla tomu napovídají. Den 27.1.2018 dává hodnotu 3 (2 + 7 + 1 + 2 + 0 + 1 + 8 = 21; 2 + 1 = 3). Jiří Drahoš: 3 (27.1.2018) + 9 (Drahošovo životní číslo) = 12 (tarotová karta Viselec); 3 (27.1.2018) + 9 (Drahošovo jmenné číslo) = 12 (tarotová karta Viselec). Miloš Zeman: 3 (27.1.2018) + 1 (Zemanovo životní číslo) = 4 (tarotová karta Císař); 3 (27.1.2018) + 4 (Zemanovo jmenné číslo) = 7 (tarotová karta Vůz se základním významem "vítězství").

Crumb » Nabi* Z pohledu numerologie, přesněji z pohledu životních čísel, to vypadá lépe pro Zemana. Drahoš (* 20. února 1949) má devítku (2 + 0 + 2 + 1 + 9 + 4 + 9 = 27; 2 + 7 = 9), Zeman (* 28. září 1944) má jedničku (2 + 8 + 9 + 1 + 9 + 4 + 4 = 37; 3 + 7 = 10; 1 + 0 = 1).

Drahošova devítka vychází z čísla 27, které platí za nešťastné číslo. Devítka je číslem izolace, konce atd., v tarotu odpovídá kartě Poustevníka. Zemanova jednička, jejíž význam ani není třeba rozebírat, vychází z desítky, která je v tarotu Kolem štěstí, a z čísla 37, které platí za šťastné číslo. Navíc mezi celebritami je jednička jako životní číslo četnější než devítka. Takže z pohledu životních čísel je na tom lépe Zeman.

Zajímavá jsou také jmenná čísla: Jiří Drahoš dává čísla 27 a 9, což jsou také jeho životní čísla; Miloš Zeman dává čísla 40 a 4. Čtyřicítka je božské číslo (ve staré Mezopotámii náleželo bohu Enkimu), čtyřka je v tarotu zastoupena kartou Císaře. Takže i z pohledu jmenných čísel to vypadá lépe pro Zemana. Ten se dá podle uvedených čísel popsat jako bohorovný císař, jako miláček Štěstěny, jako šťastná jednička, které vše vychází.

Crumb » seven Proč zrovna mayská astrologie? Mayské věštění, které se označuje jako "mayská astrologie", nefungovalo jako naše (západní) planetární astrologie. Bylo to věštění založené hlavně na kalendáři, přesněji na složitém kalendářním systému Mayů. Věštilo se podle kalendářních cyklů, podle časových úseků, časových period, podle koloběhu tzv. "katunů" atd. Proto se tomuto věštění říká také "kalendářní astrologie" (zmínil jsem se o ní v diskuzi "Osudové cykly").

Při věštění osudů jednotlivých Mayů hrál významnou roli posvátný měsíční kalendář "tzolkin". Každý Maya dostával své první jméno podle svého dne narození v tzolkinu (jméno se označovalo výrazem "paal caba" neboli "jméno dané"). Za starých časů zanesli rodiče své dítě ke knězi, který mu na základě tzolkinu připravil předpověď jeho osudu, jakousi obdobu našeho natálního horoskopu. Každý Maya posuzoval den svého narození podle příslušného dne tzolkinu, v němž přišel na svět. Božstva příslušného dne byla jeho patrony a určovala jeho povahu a osud.

Každý den tzolkinu byl kombinací čísla a jednoho z dvaceti mayských dnů, například 13 Ahau, čímž vlastně představoval jakousi božskou dvojici. Dny byly vnímány jako božská břemena nesená božskými nosiči. Těmito nosiči byla čísla 1 až 13, která byla ztotožněna s třinácti božstvy nebes. Tak například božstvo deště Chac, které bylo patronem čísla 13, neslo jako břemeno den jménem Ahau, jehož patronem byl pán nebes Itzamná, hlava mayského panteonu. Také ostatní dny měly své božské patrony, např. patronem dne Cimi, což maysky znamená "smrt", bylo božstvo smrti Ah Puch.

Vlivy těchto božstev byly brány v úvahu při sestavování zmíněné předpovědi individuálního osudu. Zohledňoval se také sluneční rok, zvaný "haab", který probíhal současně s rituálním rokem tzolkinu. Oba roky měřily čas společně. Každý den měl své místo jak v haabu, tak i v tzolkinu. Pro původní věštění podle kalendářní astrologie Mayů by tedy bylo potřeba řídit se striktně podle mayského kalendářního systému, počítat s výchozím rokem mayského "čtvrtého světa", s mayským dnem "nula", s korelací s naším kalendářem atd.

Bylo by také dobré mít k dispozici předkolumbovské "věštebné manuály" mayských kněží. Předkolumbovské rukopisné záznamy Mayů však propadly v drtivé většině zkáze. Informace o věštění Mayů se zachovaly např. v jednom ze tří dochovaných mayských předkolumbovských rukopisů, v tzv. Tro-Cortesiánském kodexu, podle kterého mayští kněží sestavovali obdobu našich horoskopů. Možná ale amerikanistika pokročila a získala další informace o mayském věštění v rozvalinách mayských měst z nápisů na nově odkrytých kamenných stélách a stavbách.

Crumb » Najdise.cz Být šťastný prý znamená mít vnitřní pocit radostného vyplnění, nebo také mít šťastnou povahu (tzv. "šťastné povahy").

O tom, co je štěstí, se vedou debaty už od starověku. Tak např. ve starém Řecku se o štěstí psalo, že je to "blahobyt a nezkrocená svoboda", nebo "rozumové ovládání vášní a odolnost proti vnějším dojmům a vlivům" či "výsledek rozumně vedeného dobrého života". Pro epikurejce to bylo "vyhledávání a užívání si příjemností života".

Jako užívání si příjemností života a hmotných požitků bylo štěstí chápáno také některými filozofickými směry ve staré Indii (brali ho tak např. materialističtí "nástikové"). Jiné indické směry naopak chápaly štěstí (sanskrtsky "sukham") jako "výsledek sebeovládání (sebevlády)" jako "vítězství nad sebou samým", tj. nad "touhami po hmotném (smyslovém) požitku".

V jedné z upanišad se o štěstí píše: "Jak se lze smát, jak se lze radovat, když vše je odsouzeno k zániku. Štěstí, přelud pouště, neošálí moudrého." Štěstí bylo nahlíženo jako "nejisté a nespolehlivé". (Indická obdoba staroitalské bohyně Fortuny, Štěstěny, se jmenovala Čančalá, tj. Nestálá.) O štěstí se říkalo, že není člověku trvalým údělem.

Podobně pohlíželi na štěstí i někteří evropští filozofové (Kant, Schopenhauer). Někteří evropští myslitelé zase uvažovali o objektivním a měřitelném "štěstí" v podobě blahobytu. I dnes si řada lidí představuje štěstí v podobě hmotných statků, majetku, úspěchu v podnikání, zisku, výhry v loterii, postavení, příznivého osudu apod.

Podobně chápali štěstí i staří Římané. Tak např. latinský výraz "fortuna" značí "štěstí", "příznivý osud", "náhodu". Výraz "fortunae" značí "hmotné poměry", "majetkové postavení" (Tacitus napsal "multi fortunis persolvebantur", tj. "mnozí byli zbavováni majetku"). Podobný význam měl výraz "beatus", tj. "šťastný", "blažený" a také "bohatý" či "zámožný".

O štěstí se vyjádřil Horatius slovy "nihil est ab omni parte beatum", tj. "nic není naprosto šťastného" neboli "není člověka naprosto šťastného". I ti, kdo prohlašují, že jsou trvale šťastni, že jsou stále spokojeni, že se jim vše daří apod., mohou být stiženi nějakou "ranou osudu" (nemocí, ztrátou v rodině či na majetku apod.), která může jejich štěstí učinit rázný konec.

Pocit štěstí bych označil za duševní stav. Radost chápu (stejně jako smutek) jako jednu ze základních emocí, tedy jako duševní pohnutí - vyvolané např. výhrou v loterii.

Crumb » Najdise.cz Pro někoho platí to, co napsal Ambrose Bierce (1842-1913) ve své knize "The Devil´s Dictionary" (Ďáblův slovník): "Štěstí je příjemný duševní stav, dostavující se, přemýšlíme-li o neštěstí druhých."

Crumb » faraym Tématem osudových cyklů, které jsem tu uvedl, nejsou ORV. Jde o předvídání budoucnosti podle minulosti a přítomnosti. Týká se to především událostí spojených s ohrožením života. Právě tyto události mají výraznou tendenci vracet se v devítiletých intervalech. Stane-li se např. někomu v určitém roce nějaká nehoda, může se mu podobná situace zopakovat v roce, který bude mít stejný příčný součet - viz příklad s Robertem F. Scottem, kterému se v roce 1912 zopakovala (s fatálními následky) kritická situace z roku 1903 (roky 1912 a 1903 mají stejný příčný součet, a sice číslo 4). Při uvedeném způsobu zkoumání minulosti, přítomnosti a budoucnosti se lze obejít bez ORV. Numerologii zde můžeme vynechat. Zkoumají se jednoduše minulé a současné události, z nichž se pak usuzuje na budoucnost.

Crumb » dan162 Existuje názor, že tarot měl původně jen 18 trumfů. Ty trumfy měly symbolizovat osmnáctiletý cyklus slunečních a měsíčních zatmění, tzv. periodu Saros. Osmnáctý trumf tarotu zobrazuje tradičně Měsíc, který je hlavním aktérem zatmění. Devátý trumf Poustevník, původně stařec s přesýpacími hodinami, mohl odkazovat na polovinu periody Saros. Také devítka je spojována s Měsícem (v kabalistické astrologii má Měsíc číslo 9). Měsíc je spojován s měsíčními božstvy, která byla často božstvy času, měřiči času apod. (už pravěcí lidé si začali organizovat život podle běhu Měsíce a první kalendáře byly lunární).

Crumb » Crumb Už v dobách antiky symbolizovala jednička začátek a devítka konec. Devítka platila už od dob pýthagorovců za mezní číslo. (Desítka byla pokládána za opakování jedničky na jiné úrovni; 1 + 0 = 1.) Devítka platila za číslo uzavírajícího se cyklu, který byl započat v jedničce. Devítka byla spojována s bohem času Chronem (který se zobrazoval s přesýpacími hodinami - např. v tarotu na devátém trumfu, známém jako Poustevník, býval zpodobňován jako stařec s přesýpacími hodinami).

Devítka měla věštebný význam i jinde, např. v "kalendářní astrologii" Mayů. (Informace o tomto věštění byly získány z jednoho ze tří dochovaných mayských předkolumbovských rukopisů, z tzv. Tro-Cortesiánského kodexu, který představuje jakýsi věštebný manuál, podle kterého mayští kněží sestavovali obdobu dnešních horoskopů; další informace poskytly tzv. "katunové kameny" - věštění podle koloběhu katunů.) Zvláštností Mayů bylo jejich uctívání času a čísel.

Čísla měla u Mayů status bohů. Devítka (maysky "bolon") fungovala zajímavým způsobem v mayském kalendáři, v němž hrálo významnou roli devět ďábelských vládců noci, kterou Mayové dělili, stejně jako den, na devět časových období, na jakýchsi devět "hodin". Mayové operovali také s cykly devíti nocí, z nichž každé vládlo určité božstvo atd. Mayové vytvořili svérázný kalendářní systém, v němž všechny časové úseky byly personifikované a božské.

Zavedli také systém, který je dnes označován jako "metoda výchozí řady". Ta zahrnovala devět časových period, devět řádů časových období. Mayové zastávali myšlenku, že dějiny se budou opakovat, budou-li určitá časová období ovládána týmiž vlivy. Podle minulosti, o níž si vedli pečlivé záznamy, usuzovali na budoucnost. (Rukopisné historické záznamy Mayů propadly bohužel zkáze. Data o výkonech Mayů poskytují - kromě dochovaných předkolumbovských rukopisů - i jiné zdroje; chronologická a kalendářní data se zachovala např. na mayských stélách.)

Crumb » Najdise.cz K ORV a devítiletým cyklům bych uvedl toto:

Roky našeho života sledují devítileté cykly (každý rok lze zredukovat na jedno z čísel od jedné do devíti). Seřazení roků podle redukcí vytváří devět linií, které lze zobrazit formou tabulky. V případě výše uvedeného příkladu tragického osudu Roberta F. Scotta, narozeného v roce 1868, by roky v takové tabulce mohly být zapsány třeba takto (jednomístná čísla představují redukce roků):

5 1868 1877 1886 1895 1904
6 1869 1878 1887 1896 1905
7 1870 1879 1888 1897 1906
8 1871 1880 1889 1898 1907
9 1872 1881 1890 1899 1908
1 1873 1882 1891 1900 1909
2 1874 1883 1892 1901 1910
3 1875 1884 1893 1902 1911
4 1876 1885 1894 1903 1912

Posledním rokem je Scottův úmrtní rok 1912, kdy tragicky zahynul při návratu z jižního pólu. Rok 1912 se nachází na linii 4 (1 + 9 + 1 + 2 = 13; 1 + 3 = 4). Na téže linii leží také rok 1903 (1 + 9 + 0 + 3 = 13; 1 + 3 = 4), kdy Scott málem zemřel při pokusu o dosažení jižního pólu.

V numerologii se rovněž pracuje s devítiletými cykly. Počítají se tzv. ORV (označované také jako "osobní roky"), které se získávají přičtením dne a měsíce narození k redukci zkoumaného roku. (Je třeba připomenout, že někteří numerologové chápou osobní rok jako období od jedněch narozenin k druhým; jiní ho chápou jako kalendářní rok.) V případě Roberta F. Scotta, který se narodil 6.6., měly být roky 1903 a 1912, nacházející se na linii 4, pod vlivem čísla 7, protože 4 + 6 + 6 = 16 a 1 + 6 = 7.

Zajímavý je v souvislosti s tragickým osudem Roberta F. Scotta mezisoučet 16, který odpovídá tarotové kartě Věž. Základním principem této karty, která představuje archetyp zničení a zkázy, je destrukce. Sedmička (1 + 6 = 7), která platila v dobách antiky za kritické číslo, je zase v tarotu archetypem hrdinství a vítězství. Je ale také číslem prudkých a nečekaných životních změn, konfliktů, střetů, bojů atd.

V případě osudových cyklů, které jsem tu uvedl, jde především o předvídání budoucnosti podle minulosti, o odhadování budoucnosti podle minulých událostí (viz případ Roberta F. Scotta).

Crumb » Onirique Ano, jde o to neudělat stejnou chybu, vyvarovat se zopakování určité situace atd. Lze to samozřejmě využít i u pozitivních událostí. Pokud byl pro nás určitý rok pozitivní, dá se očekávat, že i další roky na téže "linii", tj. roky se stejným příčným součtem, by mohly být podobně pozitivní, takže je lze využít, např. k určitým rozhodnutím apod.

Crumb » Sky Ženy, které provozování prostituce baví, budou asi ve výrazné menšině. Nicméně se zdá, že prostituce je velmi starým dědictvím, že prostituci patrně provozoval už pravěký člověk. Napovídá tomu chování dnešních opic. Tak např. bylo zjištěno, že obdoba prostituce se vyskytuje u šimpanzů "bonobo", živočišného druhu stojícího nejblíže člověku. U těchto šimpanzů totiž běžně dochází k tomu, že samice poskytují samcům sex za přenechání potravy. Bylo např. zdokumentováno, jak opice kopuluje za banán. Podobně se nejspíš chovaly i samice předvěkých forem člověka. A protože prostituce - která se definuje jako poskytování sexuálních služeb za nějakou protihodnotu - je brána jako obchod, lze říci, že samice předvěkých forem člověka stály u zrodu obchodu, že ho vlastně vynalezly.

Crumb » Najdise.cz "Smíření se s tím, že člověk může zůstat sám"? No, zatím nejsem sám. Už dlouho mi totiž dělá stálou společnost má samota - jak to zpívá Georges Moustaki v písni Ma Solitude: "Non, je ne suis jamais seul. Avec ma solitude."

https://www.youtube.com/watch/…

Uvidím, jak dlouho to té mé samotě vydrží. Když mě opustí, zamyslím se nad tím, jestli se dokážu smířit s tím, že můžu zůstat sám. A jaké u toho budu mít pocity? Už teď mám z pomyšlení na to, že můžu zůstat sám, pocity dosti smíšené.

Crumb » MG34 Narazil jsem tady na shrnutí, ze kterého jsem vyrozuměl, že ti tu vadí "kazišuci", kteří "kupování jinde" (tedy ten "outsourcing", do kterého je zařazena i prostituci) "očerňují", přičemž ho sami "provozují ve skryté podobě v rámci vztahu - tzn. že to není v tom vztahu výměna, ale tvrdý byznys." Jak takový "tvrdý byznys" v rámci vztahu probíhá? Je to třeba tak, že na základě dohody podrží manželka se zaťatými zuby manželovi za poličku, kterou pro ni se zaťatými zuby vyrobí? Dále čtu: "Snažím se veškerou tu prostituci vynést na světlo, aby nebyla skrytá, pak ji odtabuizovat a pak přijmout." To bude asi pěkná fuška. Hlavně to vynesení veškeré té prostituce na světlo bude asi představovat problém.

Crumb » Sky Je to asi takhle: Sedí bába na dubě, hladí dědka po hubě, on ji zase po hřbetě, dobře je jim na světě. To vzájemné drbání báby a dědka bude asi ta "férová výměna". Až např. té bábě dojdou jednou síly a nebude už moci dědka drbat, může si ten dědek to drbání někde "outsourcovat", může si zaplatit nějakou "drbací službu", něco jako "drbací prostituci". A když ta bába nebude mít časem už vůbec nic na výměnu, může si dědek "outsourcovat" i ostatní "služby". Může se stát, že takto zaopatřený dědek tu svou bábu, která už nebude mít nic na výměnu, přestane drbat. Může se ale také stát, že takový dědek bude svou bábu drbat i nadále. Někdo to nazve láskou, což by mohla být ta "hudba z Venuše". Pro někoho to bude ale jen další výměnný obchod - dědek bude poskytovat drbání za "benefit" dobrého pocitu z prokazování milosrdného skutku apod. -, což by zase mohla být ta "hudba z Marsu" (nebo spíš "hudba" až odněkud z mrazivého Kuiperova pásu?).

Crumb » andula1 Kombinace žaludské desítky a žaludského esa by měla znamenat spor, boj, válku. (Smrt - a také konec manželství, chorobu, ztrátu, smutek - má věštit kombinace žaludské eso + žaludská desítka.) Srdcové eso označuje domov, dům nebo město, ve kterém bydlíme. (Žaludské eso v kombinaci s červeným esem značí stesk po domově.) Pokud zněla otázka na "postoj člověka k jiné osobě", tak to vypadá na bojovný postoj jedné osoby vůči druhé, na hrozící spor v domě či městě, v němž bydlí osoba, které bylo vykládáno.