
Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Smíření se s tím, že člověk může zůstat sám - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
onlineOsobní horoskop (radix)
Partnerský horoskop
Tranzitní horoskop
Psychologická astrologie
Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2022
kalendáře a jinéZnamení zvěrokruhu
Partnerský horoskop
Ascendent a Descendent
Horoskopy na rok 2022
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ...Kalendáře na rok 2022
Čínský horoskop 2022
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Smíření se s tím, že člověk může zůstat sám

06.12.2017 - 09:55

Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Cohleda, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Smíření se s tím, že člověk může zůstat sám
Ahoj,
pomýšleli jste někdo o tom, že můžete zůstat třeba sami ? Jaké máte u toho pocity ?
pomýšleli jste někdo o tom, že můžete zůstat třeba sami ? Jaké máte u toho pocity ?

Příspěvky v diskuzi

07.03.2018 - 19:01
| Filtr

=====
|edit:
btw - proč všechny vrstvy lidské intimity hned sesekat jen na vztah dítě-matka?
protože byl první? intimita je přece tak různorodá a někdy rafinovaná
nepropadejme prvnímu výkladu co se nabízí. i když je to dané nějakým fylogenetickým vývojem jedince, tak třeba můj vývoj jde až do prehistorie, ke kmenovým lidem, cejtím to, zdá se mi o tom.
přemejšlím co je za tou potřebou, jak píšeš.
jedna věc je něco si ale myslet, a druhá, dostávat informace.
můj život zkrátka nezačal u mé mámy, ona byla jen nosič, přes který jsem vznikl, ale já jsem mnohem starší.
za tou potřebou, jak se ptáš, je aspoň u mně, je potřeba vrátit se do jednoty.
ale s mámou? ne..do jednoty.. sebe semého?
je to stav, kdy se neptáš jak věci jsou, protože tím jsi. Jsi tím, jak se věci dějí, způsobem bytí a víš, že je to správně.
a vztahová intimita je právě krokem k tomuto způsobu bytí, s milostnýma chvílema ale i běžnýma, všedních dní.
a lidi to vědí, proto volaj po "lásce" po zbourání hranic mezi já a ty a návrat do jednoty.
lidi nejsou hloupí, moc dobře cejtí, kudy vede cesta. jen neví, jak po ní jít.


07.03.2018 - 18:58
| Filtr

=====
já chápu jak to myslíš,
ale píšu o variantě že jsi spokojený sám se sebou, ale rád si taky užíváš vztahovou intimitu. prostě rovnováha, žádný extrém jednoho nebo druhého.
a snažím se sdělit, že je tu taky situace být docela spokojený sám a přesto nikoho nepotkávat. vydrží ti to pár let, pak se musí vevnitř něco stát, nějaká přeměna v mozku, protože jinak to nejde vydržet.
vevnitř jsi sice okay, ale ten vnější život je značně osekaný, což zpětně otravuje monotonnosti.
nejsme mniši v kobkách..nebo?
lidi se shlukovali do skupin už od pračlověka a moc nevěřím tomu, že jen z důvodu přežití a zachování rodu.
a i když tyto důvody dneska padaj, lidi se pořád druží.
zřejmě za tím něco je, že.




07.03.2018 - 15:26
| Filtr

=====
"ale co lidi, kteří to nezažijou vůbec."
Co nezažijí vůbec co? Intimitu? První intimní vztah zažívá dítě se svoji matkou. Pokud tomhle ohledu něco chybí, pak asi žízní. Na takové si ale po určitých zkušenostech dávám pozor, protože v sobě mají něco nezceleného, co hledají právě v tom druhém. A to je vždycky dost nebezpečný, protože pokud si to člověk nezcelí v sobě sám, tak mu ztěží nějaká partnerka/partner ten první intimní vztah, který byl nedostatečný, těžko nahradí.
Ale nikomu to neberu, pokud něco v člověku hluboce volá a žízní, jak píšeš, po tom druhém, pak je to potřeba. Ale zase jsme u toho, co jsem říkala předtím: co je ZA tou potřebou?
Vidím rozdíl mezi tím, když je člověk spokojený sám a v běhu života k sobě někoho potká, nebo tím, když cítí puzení, touhu někoho potkat.


06.03.2018 - 20:32
| Filtr

Stáli by o partnerský život, ale ten druhý (očekávaných kvalit) nepřichází.
Dnes se všechno svádí na špatnou karmu. To mi připadá ale jako laciné vysvětlení...


06.03.2018 - 14:41
| Filtr

=====
dobře, ale co když jsi sám, sama, půlku života?
co lidi, kteří nikdy pořádně nepoznali naplnění, důvěru, intimitu, skutečnou hloubku "lidského setkání"?
když to zažiješ, můžeš si říct, probehlo to, jednou, na nějaký čas, možná se to nebude opakovat, ale co, umím žít i bez toho.
ale co lidi, kteří to nezažijou vůbec.
co žízní na poušti, ne proto, že by nedokázali být sami, ale protože něco vevnitř nich hluboce volá po intimitě, ne po té k sobě samým, které jsou schopni, ale po té k druhému, ve dvou.
a na to nejsou kolonky, ani odškrtnutí.
to je prostě přirozená lidská potřeba..


06.03.2018 - 08:12
| Filtr

=====
Nemám na mysli bezhlavě lpět na vlastní svobodě a nebýt schopný převzít zodpovědnost. Ale varuji se lidí, kteří POTŘEBUJÍ vztah. Kteří při představě, že jsou sami, mají osypky. Kteří se do vztahů hrnou. Kteří "sehnat přítelkyni/manželku vnímají jako odškrtnutí pomyslné kolonky na seznamu "co v životě udělat". Lidí, kteří se samoty děsí.
A navíc - právě že spousta těch děcek vztahy má. A tím myslím doopravy děcek - tj. lidí, kteří emočně zůstali někde v pátém, šestém roce života.
Mimimálně tak dobrý život = psychicky, zdravotně a mentálně na tom ve vztahu nebudu hůř, než když jsem sama.


04.03.2018 - 14:04
| Filtr

=====
aniž bych do tebe chtěl nějak rýt, tak to mi přijde ukázková slepá ulička.
Minimálně stejně tak dobrý život je psychická pohoda? tak to je asi jasné, ta musí být. jenže často se automaticky do jednoho řádku za ní řadí dělat si co chci já - svoboda, finanční nezávislost..věci, hodnoty, které jsou životem v páru poměrně v ohrožení. V páru vždycky něco ztrácíme, abychom něco jiného měli možnost najít.
protože ale dnes lidi chtěj jezdit jenom na jedné brusli, tak se stáváme kulturou děcek a single individualistů.
co všechno máš zapsané do kolonky minimálně stejně tak dobrý život?

03.03.2018 - 20:51
| Filtr

Tady je docela přelidněno



03.03.2018 - 19:26
| Filtr

=====




03.03.2018 - 17:47
| Filtr



03.03.2018 - 16:13
| Filtr

=====
Samota je vážně velice zajimavá,ale myslim,že je to jako se vším,je dobrá,když je chtěná,horší,když nucená.Podvědomě zřejmě každý hledá "druhou polovičku" je to asi normální.V dětsví jsem byl sám skoro pořád,ted už 2.5roku zase.Nejhorší je to ted v zimě,to je fakt nuda.Až bude tepleji bude to lepší.Sranda je,že dnes se s někým seznámit jen tak je pomalu zázrak,sám nevim,jak mám nějakou ženu oslovit,jak ji zaujmout.Taky bych rád s nějakou ženou byl,ale zatím nic.No kdyby mě nějaká chtěla,jsem tady :)


03.03.2018 - 15:46
| Filtr

=====
Radši sama v psychické pohodě, než s někým kdo (mě) ničí. Pokud ne-sama, tak pouze s někým, sk ým bude můj život minimálně tak dobrý, jako když jsem sama.

03.03.2018 - 11:37
| Filtr

Zásadní je, jestli je to cílené rozhodnutí, nebo to přinesl život... Osud? Karma?



06.01.2018 - 14:08
| Filtr

To o aktivitě byla poznámka, kam se pozorností u tebe obrátit v první chvíli, když vše selhalo, člověk je zase dole, sevřený okolnostmi a neví kudy kam. Až pak, když s ezase rozjede, zkoumat co se to zase přihodilo a proč.

06.01.2018 - 13:37
| Filtr



06.01.2018 - 10:17
| Filtr

Chlap to nepotřebuje, ten v nebezpečí obdrží do svého krevního řečiště něco takového automaticky skrze nějaké rychlé hormony. Ta tvoje paralyzační automatika asi taky jde nějak chemicky odrušit - sama bude chemického původu.
Personální elektronický rušič - dělají se nějaké antištěky, co na akustický signál (štěkání) vysílají nějaký vysokofrekvenční tón pro člověka neslyšitelný, ale pro zvíře dost otravný - ale asi se to nedělá v přenosné variantě. Nevím.
Každopádně když děláš randál průběžně, tak zvěř se ti vyhne (až na čokla teda). Což je ale zase škoda, protože pak se ti nestane, že se třeba ocitneš na dva metry tváří v tvář srně a nechápavě se na sebe díváte než ona pochopí, že je lepší zdrhnout.

06.01.2018 - 08:22
| Filtr

Ale abych to uvedl napravou míru, já to beru jinak - aktivní obrana a prevence je vždycky lepší než pasivní - ve všem. K některým situacím prostě nesmí dojít. V tomhle směru by byl fajn nějaký personální elektronický rušič - nevím, jestli něco takového existuje.

05.01.2018 - 22:23
| Filtr

--------------------------------------------------------------------
tohle je bohužel pravda. Když byl syn batole, dostala jsem kvůli němu tak trochu panický strach z velkých psů a taky mě na procházkách v přírodě s ním přepadaly paranoidní myšlenky, za každým křovím číhal vrah matek a dětí. Muž mi pořídil plynovku. Párkrát jsem ji nosila sebou, jenomže jsem si uvědomila, že abych ji mohla úspěšně použít, musím být jakoby pořád ve střehu, téměř s rukou na spoušti. Takže jsem se na to vykašlala a dala jsem se do rukou osudu... I když, kdyby se tady kde jsem, pohybovaly velký psy, tak jí asi nosim pořád.



© 2007-2022 Najdise.cz