Smíření se s tím, že člověk může zůstat sám - Diskuze a zkušenosti

Arezet Už jsem došla k tomu,že radš isama než se nechat někým ničit :) momentálně bojuji s tím,že jsem si uvědomila smrtelnost svých blízkých a poslední dny mě docela zlobí úzkost z toho,že bych brzo mohla přijít o rodiče....ve chvíli,kdy spolu perfektně vycházíme..

dan162 » Arezet Všechny vnější obsahy se mi ukázaly jako docasne a nepevne. Jediný pevný je ze sebe si myslím. A az kdyz mam pevný ten svůj, muzu plnit dobře vnější role. Ne obráceně. Pro mne to byla slepá ulička na 20 let. A stejne se pak vratis do okamžiku, kdy jsi přijala náhradní vnější obsah jako svůj hlavni program a volíš znovu co s tím samým problémem, jen o neco holt později.

Arezet » dan162 Myslím,že když člově kzůstane sám,bez rodiny bez těch blízkých,že rázdno prostě cítí to je fakt a záleží,jestl ise přes to přenese a začne tvořit něco co ho bude držet.....ať práce, novou rodinu, něco co mu dává smysl,znám pocity,kdy jsem cítila,že nemá nic smysl a hrozně se s tím žilo i těžce se z toho zvedalo.

dan162 » Arezet Nahradit vnitřní prázdno prací jsem zkusil, je to konina, souhlas. Práce jako odvození sebehodnoty od výsledku práce, od postavení, od úspěchu je blbě, zatímco tvoření souladně se sebou už je paráda (i když to je taky práce). To, že je člověk pracovitý, je jen lákadlo ke scestí si tím zaplnit život.

Smysl se mimo sebe podle mne najít nedá. Mohu se zavrtat do nějaké teze typu "děti", ale ony odrostou a jsem zas k ničemu. Stejné jsou programy "výborný manžel", "taková a maková matka" , kdy zase odvozuji sebehodnotu od druhých místo od sebe.

Zkusil jsem být s druhými co nejvíc, energie dobrá, obsah kulhal, navíc jsem to nebyl já, a když zrovna nikdo poblíž nebyl, bylo to stejně blbé jako předtím, tedy tahle cesta je taky blbost. Energeticky to nabije, ale obsahově prázdno zůstává. Vnější orientace byl u mne únik od nějakého řešení, u introvertů to asi platí obecně. Nezbývalo mi než poslechnout intuici a vrátit se k problémům vlastním a řešit ty.

Arezet Tyhle myšlenky mě často přepadají,a když nadtím přemýšlím,cítím vnitřní prázdnotu a pocit,že není pro co žít.Jsem často ráda sama,ale cítím,že mám kolem sebe lidi,kteří mi jsou blízcí a tak samotu dávám.Kdyby ze dne na den nebyli ,můj život by přestal mít smysl, i kdyžbyc se pokoušela si ho najít skrz práci.