Diskuze, Diskuzní fórum

Marhon » il*ča ... na dobírku.
no, na to bych potřebovala nějaký lidi.

děkuju.

Marhon » Najdise.cz
dobrá. budeme se bavit o vaření.

Marhon » Mí_lka děkuji.

Marhon » Najdise.cz děkuji mockrát. no, původní myšlenka měla být tak nějak víc ladnější a vychytaná. z té myšlenky vznikla nakonec 75 a nadpis zůstal na zbytek, jenže mě už chybí slova, tak je to spíš tak nějak neuměle lepený.
už to neni co to bývalo.
jo, Kryl je Kryl. Kryl je legenda.

Marhon » Najdise.cz nojo, no, co naděláš.
tahle věc začala vznikat svým názvem, před nějakými třemi lety. i sem si myslela, že nebude nakonec téma k dokončení, že se zahodí,
ale jak čas šel, bylo stále víc a víc důvodů a námětů k dokončení.
tak je tady.
a díky za kytičku.

Marhon » Marhon sedmadevadesátá...


panoptikum lidských duší

tam v hloubi, v dálném vesmíru,
kdosi stvořil Zemi na míru,
a snad si tenkrát něco přál,
však vzniká prapodivný bál.
kde si hloupost myslí,
že nad ní není,
kde faleš nad lásku se cení,
kde se pravda ztrácí,
v zadní ubikaci,
prázdných dní.
tam otvírá se brána
do paláce marnosti,
pravda odehnána,
tím co tu vchází za hosty,
nenávistní, tiše spící,
umlčení, nevěřící,
v tichém módu
nevidomých neslyšících.


tam lásku střídá vlezlý skřet,
a zloba vklouzla na parket,
a v každém něco vykřeše,
a strach už stéká po střeše.

v sále tančí křik a škleb
a slova mrznou na ústech
a opodál, kdosi stál,
zlé víno z číše naléval.

hudba sálem zazní směle,
falešné tóny znějí skvěle,
a najít výraz stoický,
je výkon přímo nadlidský.


vybíravost leží v talířích, zapatlaná povidly,
nenažranost zcela nevejde se do židlí,
středem všeho, při mazurce,
nadnáší se arogance,
předvádí styl elegance.
kolem se skrývá ve víru,
celá řada upírů.


opojný mok tam hrdlem teče,
úlisnost po zdi se vleče,
lakota žebrá o sbírku,
zlo si brousí sekyrku.

falešná hudba sálem zní,
skřípou tóny poslední
nad tím vším, jak čestný host,
ční nadřazenost

tak vytrácí se znamení
a závist boří stavení
a stíná zbytky naděje,
ta nevidí a neslyší,
že kdosi víno naleje.


víra stojí před branou, tomu všemu navzdory,
lidskost už dávno opustila prostory,
z těch všech pochybných honorací,
pravda s láskou svorně zvrací,
v zadním traktu ubikací.

není tu, kdo by se ptal,
kdo zůstal, už to dávno vzdal.
tak se baví bez retuší,
v panoptiku lidských duší.

Marhon » Najdise.cz jojo, mě taky vždycky naskakují nějaký obrazy nebo útržky, ale nejhorší je, že pak nevim, jestli je to fantazie, nebo to byla někdy, někde skutečnost.

Marhon » Najdise.cz díky.
tak Radůzu neposlouchám, ale vim o ní. je výborná, skvělý hlas i texty.
na ten obraz sem se musela podívat.
mam radost, že máš svojí vlastní viditelnou představu, ač "můj" dům vypadá úplně jinak. ale co by sme byly bez vlastních představ a snů, že?

Marhon » Marhon šestadevadesátá...


Láska je modlitba.

Slunce zapadá za obzor za mraky
a tma se snáší na okna na střechy,
měsíc stříbrný osvítí tvou tvář,
poskládám srdce
na oltář.
Černou oblohou proletí hvězda,
filozofem lásky je ten kdo ji nezná,
tak mám jen přání a je mi to líto,
láska je modlitba
a modlitba je ticho.

Už se jen dívám, je víc co bych chtěla,
ty jsi byl tady a víc jsem zapomněla,
kolem se točí jen samé otázky,
jsem filozof
lásky.
Obloha mění tvar a oči zaslzí,
usedám za volant a slunce vychází,
ztrácím už duši a je mi to líto,
láska je modlitba
a modlitba je ticho.

Sluneční zář píchá do očí,
mé vlastní já na rozum útočí,
tiše tu sedím a na pláč je brzy,
když nejsou
slzy.
Prázdná skořápka zbyla ze srdce,
co čeká na noc, na stříbro měsíce,
stejně ti neřekne, co je jí líto,
vždyť láska je modlitba
a modlitba je ticho.

Marhon » Mí_lka díky.

Marhon » Najdise.cz kdysi dávno jsem si v knihovně vypůjčila knížku "CASSIOPEIA"
už sem jí nikdy nikde nenašla, ale byla tam, krom jiného, třeba báseň do "trychtýře" i tato básnička, kterou jsem tenkrát letmo očima přelétla a do dnes si ji skoro celou určitě s mírnýma odchylkama pamatuju.

Tma jak v pytli,měsíc svítil,
luh se sněhem zelenal.
Kočár se jak ďábel řítil
pěkně zvolna podél skal.

Cestující vsedě stáli
mlčky v živém hovoru,
střelený zajíc v dáli
běží z kopce nahoru.

Na své fialové truhle,
celé pěkně zelené,
černý blondýn hledě ztuhle
na to zvíře střelené.

Marhon » Freja když já spíš než ty uznávaný malíře, hudebníky a básníky, co kolem nich svět skáče, radši ty, co píšou, kreslí a skládaji jen tak sami pro sebe a z lásky.

Virgonaut

Cesta
Život není jen vážný,
učí tě i smát.
Tak nebuď jenom vlažný,
nauč se i hřát...
I když lvům se hříva oholí...
I když orel má křídlo zlomený...
Cesty dál se vinou
někam do polí,
pořád je kam jíti když jsi znavený.
Jednou jí potkáš.
Někde na tý cestě svý...
Já už jí mám.
Oči má,jak nebe nádherný...
Dává mi lásky pít.
A konejšivě čeká...
až mi doroste hříva,
až se mi křídlo zahojí...
Jen tak...z Lásky.

Marhon » Najdise.cz Toulavej byl úžasnej. všechno co napsal, bylo krásný. netušim proč tenkrát zmizel a přestal psát.

Toulavej
Kupte si křídla Andělů
V krámě na křídla, prosilo malý děvče prodavače o tureckej med. Ale já tu neprodávám med, prodávám Andělská křídla. Chceš, jedny Ti dám? Děvče jen zavrtělo hlavou a trochu smutně se ohlédlo po výloze. Opravdu, jen samá křídla.. Ten pán co se vždy mračil na celou ulici před chvílí odlétal veselej. Chvíli tam stála a dlouze se dívala na prodavače. Myslel si o ní, že je malá nechápavá holka a ona zas nemůže pochopit, proč ji nerozumí (dva odlišné světy). Víš děvče, jedny Ti dám a uvidíš, že budeš veselá. Každý chce křídla Andělů, aby mohl lítat. Je o ně velký zájem a mám zde i pro malé děti. Děvče zavrtělo hlavou a smutně řeklo, že chce jen kousek medu. Prodavač byl starej dobrák a sám byl uvnitř ještě dítě, vždyt prodával křídla Andělů a to by dospělej nedělal. Víš co, zajdu naproti do cukrářství a kousek Ti donesu. Děvčátko se usmálo a přikývlo. Prodavač šel naproti do krámu, koupil deset deka sekanýho medu a s úsměvem ho podal děvčátku. To co prodavač uviděl, ho doslova zarazilo. Tolik štěstí a radosti v tak malejch očích snad neviděl. Celej krám se úplně naplnil sluníčkem. Za malou holkou se zaklaply dveře a prodavač si smutně sedl za pult. Já tu prodávám Křídla Andělů a té malé stačil kousek medu a byla tisíckrát štastnější než všichni co z mého krámku odlétaj? Celý život prodávám jen sen-iluzi a ted na sklonku života vidím, že štěstí a radost není v křídlech, ale uvnitř srdce a kdo ji tam nemá, ani křídla mu nepomůžou. A k tomu, abych si to uvědomil, stačilo udělat něco navíc než musím, pro jednu malou holku.. Zavřel krámek a na výlohu napsal nápis: "zavřeno. Křídla máte každý, ale bez Lásky, radosti a pomoci druhým, se Vám neotevřou a ty ode mne budou jen umělá"..Toulavej

Marhon » Najdise.cz a další moje oblíbená básnířka tady Mihulka, ale ta už tu asi neni, pak to byl Virgonaut a do třetice, když už jsme u toho vykrádání, tak tato.

Freja

Trafika.

Celičkou noc se milovali
a ráno koupili si los
v trafice na rohu.
A každou další noc
si věrnost slibovali,
když sledovali spolu noční oblohu.
Doufali ve výhru
co zajistí jim štěstí
a každé ráno
cestou přes náměstí
si v té trafice naději kupovali.
Hodně se milovali
málo spali...
A jak šly roky
tak pořád žili z mála.
On skládal hudbu
ona se často smála.
A jednou uviděli
na nebi hejno létavic
v té chvíli pochopili,
že nepotřebují už nic
Ona se usmívala
a on si tiše zpíval.
Nepřišlo osvícení
a ani citů příval
jen tiché souznění
jim zahřívalo srdce.
Spojili svoje ruce
a cestou přes město
se ani neohlédli
po staré trafice.
Už na los nenaláká
kometou osvícené milence.

Marhon » il*ča jo, tohle od Nezvala je fakt úžasný. nemám ho ráda od dob základní školy, ale to sem nepatří. tahle se mu povedla.

já nejen tobě vykrádám profil.
a nejen profil.
chybí mi tu strašidelný smajla.
když budu brát v úvahu, svoje oblíbené a na co asi nezapomenu, tak ač to neni báseň, dám sem něco, co kdysi dávno, před dávnými a dávnými časy, tady napsal jeden ...

Toulavej

voranžový pomeranče

..dneska máš tak smutný voči, že by se i skála ustrnula a já nevím proč. Dívám se do nich plnej otazníků a přemejšlím jak se ti tam mohl dostat smutek celýho světa. Čas od času mrkneš, ale znovu zvednutá opona víček novou scénu nechystá. Kulisák má blbej den, nebo možná ani nešel do práce.. Třeba jsou dnes všichni šťastný, když si jim vzala smutek..? Na chviličku ses usmála, nikdo by to nepostřehl, jenom já, protože tě znám celou a čtu si v tobě jako v nejmilejší knížce na dobrou noc. Přemejšlím , co mi chceš říct, když tě to stojí tolik bolesti, ale bojím se hádat.. Utřela sis slzu a dala hlavu do dlaní. "Pamatuješ, jak jsi mě vloni na Dušičky vyprovázel domů?" To víš, že pamatuju, na to do smrti nezapomenu. Vždyť jsem šel jen nalehko na roh domu, ale ty jsi moc chtěla, abych šel co nejdál, a já šel. Pak jsem se tejden kurýroval a ty ses mi smála, že mám červenej nos jako klaun. Vůbec si mě nechtěla pustit a já šel rád. Tu cestu s tebou bych za nic neměnil, klidně prostonám celej život, vím, jak máš ráda pomeranče.. Vždycky mi jeden oloupeš a pak půlku sníš. Říkáš mi "královské dělení miláčku.. Půlka pro churavého a půlka pro zdravého, aby tě mohl opatrovat..“ Ani jsem ti dnes neřekl, jak moc tě miluju, stejně to víš.. A taky jsi............... "Pššš, nech mě mluvit prosím.. Moc ráda tě poslouchám, ale dnes musím mluvit já." Znovu mě zatrnulo a zadíval sem se do těch krásnejch velkejch vočí, který byly vlhký jak pohled srny a smutný jak dítě co se na chvilečku ztratí.. Povídej.. "Už musím jít, něco se stalo a já tomu nerozumím, ale vím, že spolu nezestárnem jak jsme si slíbili.." Tak to vidíš, je tomu už rok a já sedám na stejný židli jako tenkrát. Jenom se nedívám do těch tvejch krásnej vočí. Stejně ti nevěřím, že jsi mě nemilovala. Řekla si to jenom tak a nejspíš si odjela někam strašně daleko do úplně cizí země za starou tetičkou, o kterou se musíš postarat, protože si jediná kdo to dokáže. Vždycky si měla velký srdíčko a tentokrát tě potřeboval někdo víc než já.. Chce se mi zakřičet, že tě potřebuju a dál už to nejde vydržet, ale lhal bych.. Vždycky si do mě viděla a dobře víš, že se o sebe postarám.. Vlastně máš pravdu, je tu smutno, ale neumírám. Ale jedno ti ještě řeknu. Tenkrát, jak sem se tak nachladil a ty si mě loupala pomeranče a smála se a rozhazovala mi peřinu a já se mračil a ty si říkala mračoune, nemrač se nebo budeš pršet a já se pak smál a polil se čajem a......a ....... tak tenkrát, to bylo naposled.. A já tu dnes sedím a vím, že musíš pomoct celému světu, protože máš přeci velikááánský srdíčko, a to je dobře.. Jenomže mi nechutnaj pomeranče a chodím hodně voblíkanej, protože bych asi umřel, kdybych se nachladil. Ty jsi daleko a není tu nikdo, kdo by mě snědl půlku z voranžovýho pomeranče, aby mě uzdravil.. ..vypnuli topení, dělaj si co chtěj a já už nemám důvod, ani se na ně mračit.. Mám plnou hlavu tvejch voranžovejch pomerančů a tak to zůstane.. Jdu spát, at se nenachladím.. a taky spávám v ponožkách, je mi zima i pod peřinou, ale to už vlastně všechno víš a někde se mi v tý velký dálce kde se mluví jinak, směješ.. tak se mi tam vopatruj..Toulavej

Marhon » Marhon kdysi sem Karamel dávala toto. mě se to líbilo ač netuším a nikdy jsem se nepídila co to je.


| Neznámí autor | Trocha´´poezie´´

Sám?

Jsi sám?
Ptáš se ,odpověď zda znám?
Na milost a odpuštění?
...v očích dva ptáci poranění....

Sám?
Stojíš sám?
Myslíš si, že to nepoznám,
že strach máš ze svádění?
...srdce rvou supi pomatení....

Sám?
Čekáš sám?
Doufáš, že zahlédneš ji tam,
kam umírat chodí opuštění?
...však stojí tu jenom odsouzení...

Strach?
Máš strach?
Ztrácíš se v dálce ve hvězdách.
Samota přináší nezměrnou bolest?
Smíš něco hledat však nesmíš to nalézt?

Marhon » Marhon a pak ještě jedna, také nalezena u Ilči.

Jan Skácel

Naděje s bukovými křídly

novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře

někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového

Marhon » Najdise.cz přiznávám, že verše nečtu, pouze tady, co napíší tady lidé z najdise, jejich vlastní.
jako malá jsem pořád dokola četla kytici, ta mě bavila, ale teď už nic.
ale jedna mě zaujala, ač od básníka, s jehož názory jsem se nikdy neztotožňovala. našla jsem jí na profilu u Ilči.

Vítězslav Nezval

Až se ti zasteskne,
přijď.
Až se ti slza v oku zableskne,
ty přijdeš, viď!
Z té noci přeteskné
nezbude ani hvězda, ani rybářská síť
a nový den se rozbřeskne.
Ty přijdeš. Přijď!

Marhon » Marhon pětadevadesátá...



červená kapička.

seděla kapička v červených květech růží a máků,
uplakaná v červený kráse,
uplakaná tu sedí a zdá se,
že uplakaná je z cizího bytí
a celý svět je jen červené kvítí.

seděla kapička v červených květech růží a máků,
snad mluvit chce k celému světu,
snad sto tisíc a jednu větu,
že uplakaná je z cizího bytí
že svět není jen červené kvítí.

seděla kapička v červených květech růží a máků,
prosvícená tou barvou krve,
posmutnělá, už to nezní jak prve,
posazená na krvavém poli,
utvořená jen z vody a soli.

seděla kapička v červených květech růží a máků,
uplakaná v celé své kráse,
uplakaná tu sedí a zdá se,
že ač uplakaná, červená se...

Marhon » Najdise.cz
děkuji.