Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Lupi Plynule? Vzorce nenastávají plynule. Před a po je rozdíl, bývá to rozhodnutí, nějaká obrana, třeba aby se něco neopakovalo. V tom jednání je silná energie, zamčená hrůza z tehdy.

Tak třeba vidím ve vzpomínce spontánního Daniela, který ztrácí pořád klíče a nijak nemyslí, jen žije, tátova slova co mám dělat jsou něco o hrachu na stěnu. Pak přejde pár let a najednou sedím sám u knížek. Tak couvnu zpět a najdu kde se to asi tak změnilo. A proč. Bylo to před tímto, ale po tomto, to nějaký rámec dá (přesná datace není zásadní).

dan162 » Lupi Je lepší vědět, že je nutno se naučit se vším správně vypořádat, když není sklep. Dnes už nové vzorce nepřibývají, nebo alespoň myslím. My jsme neměli tušení, jak nakládat s emocemi, v době "Nekecej a pádluj". Kolektivní kotel, ve kterém jsme se vařili všichni ve vlastní šťávě byl všudypřítomný. A jak je to prosté - emocí si všímej, dobře poslouchej co říkají, a nech je pak odplynout, protože po přílivu nastává odliv, když ho necháš.

dan162 » Buddha/2 Jenomže když nemáš sklep, tak zametání pod koberec vede k veeeliké bouli v obýváku. V reálu je problém, že sklep i boule pod kobercem trčí, i když se člověk naučí, že tam nic není. A prosakuje do života. Před 20 lety se moc se mnou kvůli tomu nedalo žít, to tyhle krásy byly v plné síle.

dan162 » Lupi Kde se courám...neměl jsem pocit, že to, co mne zajímá, je zajímavé i pro někoho dalšího, tak jsem počkal až něco dozraje.

Datace...když víš, která příhoda kdy se stala (po které jsem se rozhodl pro Vzorec), tak lze poznat, která je následek a která příčina. A sice si vyskakují po svém, ale mohu dát té příčinné větší pozornost, neodhazovat devadesát vagónů, protože některé z nich vznikly z té příčinné. Super, že máš v pařátech něco tak raného, blahopřeju. Je fascinující, jak plno kojeneckých situací lze i po desítkách let doprožít, někdy chybějícím pohybem, jindy přijetím, jindy nechat odplynout...

Kolik vůle? Umřeme svobodní.

dan162 » dan162 V mezidobí jsem si posvítil na své vzorce z mládí. Našel jsem kdy asi tak vznikly, jakou příhodou, proč jsem se rozhodl vzorec tehdy zavést. Některé z nich jsou příčinné, některé zděděné, některé jsou vyhaslé (hafo let krania má své ovoce), jiné číhající...Jsou nyní díky tranzitům do Černé Luny na světle, evidentně, může je každý vidět. Tajný sklep hodně vyprázdněný, podívám se ještě na ty mladší. Ve sklepě byli tihle miláčkové:

1968 Vzorec obětovat sebe něčemu kolektivnímu (dobové)

1968 Vzorec neprojevu mužských emocí (zděděné)

1968 Vzorec nepropojovat se s druhými

1970 Vzorec „svět nemá bezpečí“

1970 Vzorec „vše se kdykoliv změní“

1970 Vzorec vlastního prospěchu bez ostatních

1973 Vzorec strachu z opuštění

1974 Vzorec stravy nerespektující vlastní potřeby

1974 Vzorec prožívat kontakt strháváním okolí k aktivitě

1975 Vzorec tajit to, co člověk má v sobě

1975 Vzorec konání bez ohledu na emoce

1975 Vzorec strachu z bezmoci

1975 Vzorec sebenucené aktivity

1975 Vzorec uzavřít sebe

1976 Vzorec fyzického potlačování vnitřního projevu emocí

1976 Vzorec nahradit spontánnost racionalitou

1978 Vzorec hledání vnější emoční opory

1980 Vzorec dělat se užitečným místo být viděn

1983 Vzorec útěku

a dále následné kombinace a prohlubování vzorců.

Jsou to všechno moje rozhodnutí, moje volby, přijatá řešení, proto je mohu dnes změnit, experimentovat s jiným řešením, přístupem, i když třeba nevím kudy kam. Protože co je dodnes aktivní, se v aktuálních mikropříhodách znovu projevuje, teď už to poznávám a mám sklon opakovat to známé. Aby změna kolejí byla možné, musí být k dispozici energie, která bude moci jít do obtížnějších cest, aby to bylo měněné plynutím a ne na sílu (ostatně jsem to já, ne můj nepřítel). Třeba tranzitem, zkusím k tomu použít kvadrát Neptuna do slunečního stelia, to je energie po několik let.

Není to žádná "Heuréka!!", spíš klid. Už samo hození všeho viditelně na stůl zahazuje napětí mezi částmi mne. Zajímavé je, že jeden synek se nečekaně ozval dva dny po mém objasnění jednoho z vzorců, zcela nezávisle, nemluvili jsme předtím o tom. Je možné, že když na něco přijdu, co synci ode mne dostali, že se i jim něco narovná.

dan162 » Nebeská Satya Ony ty napěťové aspekty v rodném jsou dar, myslím kvadráty. Nedovolí jít blbě už v průběhu času, nenahromadí se toho tolik. Existuje okamžitá zpětná vazba.

Uran - není obvykle moc času pochopit, proč se to či ono děje: pohoda, pohoda a najednou bum. Ono se napravuje to, co mělo být udělané už dávno. Lepší je tím projít pořádně a nehrnout se (až to přejde) hned do rekonstrukce (aby neměla ty stejné chyby). Nebránění vidím jako správně, lepší než se zavírat do krytu a hodně to otestuje naší schopnost přijímat to, co bylo ještě nedávno nepřijatelné.

Neptun - zkombinujte oba vlivy, než se trápit jedním z nich. Je potřeba nabírat optimizmus, i když není po ruce nic pevného.

Energie, které zažíváte, lze i použít ve směru, který jste dávno chtěla. Možná i měla. Není nutno tomu jen podléhat a čekat na další děj, lze v tom směru i aktivně nasměrovat vývoj. Energie se tak spotřebuje, která byla do té chvíle nahromaděná. Bude se tvořit další, a působit kde má na čem, až té energie se nahromadí dostatek, takhle si to představuju.

dan162 » Nebeská Satya Tranzitní kvadrát Neptunů, to si vzpomínám. Zásadně jsem si nechtěl něco začít s vdanou ženou, zásadně ne, nikdy...vyjma tohoto období. Ovšem nezapomeňte, že máte současně do Měsíce a Venuše i trigon z tranzitního Neptuna, nekoukal bych jen přes černé brýle!

Kvadratura Plut je podobně výživná, vše funguje v nepředstavitelných kolejích a nedá se to ovlivnit (bylo na to totiž založeno dávno předtím), vlastní možnosti na korekce připomínají snahy bidlem se dostat s loďkou z bahna, kde uvízla - čím víc snah, tím víc uvízla, čím víc síly, tím rychleji zlomené bidlo.

A Uran? grilovačka, jen na tom rožni jsme my. Vytváří se krásná čistá parcela tam, kde byla vcelku zachovalá barabizna. Ulevit jsem si mohl tím, že jsem se přidal na stranu změn, někdy jsem udělal změnu jen pro změnu, někdy jsem pracoval na tom, abych v sobě dokázal přijmout nepřijatelné a posunul se ve směru, kam mne to tlačí, furt lepší dobrovolně, než bičem. A někdy, nejspíš z donucení, jsem fakt něco konečně změnil ve svém životě. Tyhle aspekty totiž tak silně zabírají jen v případě, že je něco v sobě velmi špatně. Jen ale pochopit co, není snadné, protože pocit, že se vše hroutí, moc nedovoluje nadhled.

U vašeho horoskopu když to sedne, tak dlouho, že? Znám. I kdyby vše (dočasně) zmizelo, co vás za normálních okolností drží nad vodou, i kdyby pevné body nebyly k nalezení, přesně ve chvíli, kdy na ně stoupáte, tak oporou jste si vy, ne ty vnější opory. Vy si stanovujete směr kudy jít, nejspíš to chce změnu.

Až tohle období přejde, tak se to zase srovná, to není nafurt.

dan162 » Lupi Mexiko? Nevím, pochytil jsem to místně.

Předbíhání sama sebe - to možná znám: huba mluví a já jen sleduju, co že to říkám. Většinou předčasně nebo nevhod. Spíš to je ku prospěchu, prodával jsem barák, a s úžasem sleduju, jak říkám kupujícímu jako první všechny závady domu, pěkně natvrdo. Koupil to.

Ad plesnivý šanony atd. - to ale je velmi zajímavé, nejen pro tebe si myslím. Lepší než seriál :-D Nikdy nevíš, co přistane za téma, kdy, a jak zareaguješ. Osvobozující, ne vždy příjemné, a začne to třeba nějakou minipříhodou, která by jinak zapadla a ukáže se, jak velký ledovec je schovaný pod ní jako její důvod.

Ne, nevysolím, mám ohledy, až příliš. Ale to takhle jdeš krajinou, jsi kdesi u mne, a pořád divně žádná závora na cestě, kulometný hnízdo nebo aspoň ochranáři v teréňáku na patrole. Ani nevíš, že jsi v centru. Když se necítím bezpečně, tak to neřeknu a kupodivu poutník to nepozná a jde dál. Je to hodně o tom s kým jsem, s někým víc poslouchám a víc říkám, co cítím, vnímám, s někým se omezím na povrchní kecy a šáteček.

dan162 » Lupi Mexiko - pardon, oficiálně Mečeříž.

Od Konětop je to údolí před Beranovou roklí doprava, ještě v padáku dolů. Vůbec netuším jak vzniklo, sklání se doleva, ale nemá dole stálý potok. Nějaká voda, protože tam je někde jíl, častěji písek.

Jestli nic netajím? Vědomě ne, nevědomě asi dost. Informace ven jdou, emoce částečně, stejně málokoho nezajímají. Když se něco dostane do vědomí, má to zelenou, a obvykle to jde ven, když je to k něčemu někomu užitečné.

Líbí se mi přijímání objeveného, jak to děláš. Podle mne ideální. U emočních vzorců, které drží nějakou nedoprožitou emoci, je přijetí vlastně umožnění, aby to mohlo doproběhnout a odejít. Neumím to vždy, super.

Když je do ouvej, tak pravá soudržnost, která proudí a zurčí, tě podrží a nenechá rejt držkou v zemi. Soudržnost ne jako emočně bezpečný prostor, ale jako emočně sdílený nebo lépe propojený prostor.

dan162 » Lupi Téhle části se říká Kalek. Já do lesa jezdím z Mexika, mám to na druhé (severní) straně kopce Na Kozáku (kde je na vršku dokonce bučina), svah od Konětop má poněkud jiný charakter, jižní. Mne se nejvíc líbí údolí, které se táhne lesem, směrem od turistického rozcestí U Beranovy rokle směrem na východ. Necítím obvykle zvláštní energie, na to mám slabou kvalitu vnímání, ale tady si myslím, že něco je.

Zvyklí pořád tajit? Ne. Hodně s tím narážím, ale ne. Druzí o něco třeba nestojí, to je ok, ale to neznamená, že budu sebe tajit. Řekneš co tě trápí, vyšleš to do světa, okolí třeba vůbec nic neudělá, ale velmi málo zneužívá, nejvejš mne tím posune, naučí mne, když projdu bolestí, jak lépe přijímat tím, že odstraním důvod toho proč mne to bolí. A ostatně vem si, že existovala opravdová soudržnost po ženské linii, ne jen to co je dnes, to řeknu i jako (poněkud specifický) muž a přidám, že to dobře pamatuješ s rubem i lícem. Lidé zaměření na výkon tomu samozřejmě neporozumí a budou hledat výhody pro sebe, ale i to má své meze.

No píšeš přesně k mému tématu propojení lidí. Nedávno jsem o tom přemýšlel, mé úvahy pokračují pořád dál, a dávám nyní do souvislosti prastarý zvyk tajení sebe, oddělenost od sebe/nepropojení lidí a odlišnost doma/venku. Mezi lidmi skoro nic neproudí, nebo jen málokdy, nechtějí to.

dan162 » Lupi V Káraném ne, to je státní, ale "nálet" se může vyskytnout, ne? Své galeje otrokářského systému na vlastním mám nad Horním Slivnem, hektar paseky.

P.S. čtu básničku - o potřebě záchranného kruhu nebo žaber jsem si nevšiml, že by byla řeč :-( Nějak máme sklon nebo zkušenost místo propojení tajit kus sebe.

dan162 » Marhon To má jako obvykle hloubku, formu, sdělení i obsah. Taková Odyssea, vyprávění o události. Díky za zážitek.

dan162 » Deam Stromy, které jsou na hranici žití - ve vinicích existuje "řez na smrt", kompletně se kmínek uřízne a buď se omladí a další roky plodí nebo odejde. Je jasné, že podmínky, které mají, jsou pro ně hraniční, a někdy stačí malá změna podmínek, aby se růst obnovil. Typicky jedle.

Kaštany mám asi 2m, ořechy asi 3m, je to podrost, tak se nikam do výšky neženou a srnky mají kolem dost co lepšího k jídlu.

Ad lísky díky, tak si to myslím, jsou v oplocence, tak uvidím. Mám pro ně přichystané místo na vnitřní stranu krajových dubů, aby jejich koruna byla symetrická, druhé před hromadu klestu, za kterou bude žrádelna ovocných stromů a jednu lísku dám doma blíž k oknu, bude výhled.

dan162 » teonanacatl "Cogito, ergo sum" bude pro vás platit a mimoto Uran do Venuše vytváří proměnlivost hodnocení. Jestli jste nemocnej na duchu? Není podstatné, zda jsou ostatní letadlo, ale zda jste rád tím, čím jste. Každá mince má dvě strany, žijete evidentně obě, ok. Nemají všichni vaší schopnost vnímání krásna. I nekrásna. Máte zvyk hledat pochopení, lze si položit i otázku, proč ta proměnlivost má někdy grády větší než vám přirozené - někdy to je díky tranzitům, jindy díky tomu, že nejste se sebou spokojen (a Uran se snaží pomoci tím, co umí). Jinak hluboké vnímání krásy jako prožitek i specifické povídání si se sebou je u vás zcela ok. Lze si položit otázku, proč zrovna takhle a ne jinak a zkusit to jinak, vyhodnotit, zda to příjemnější, účinnější, kdy lepší...Klidně bych to tak přijal a nehledal jak co potlačit. Díky za sdílení sebe.

dan162 » nanuk Tranzity atd. někam pošlou dodatečnou energii, ale když člověk nežije svůj horoskop, není účinek přímočarý. Jestli dobře rozumím, tak aktuálně chybí radost ze života a ústrků příliš? Nějaká pomoc probíhá, může se projevit jako rozbití a tvorba nového uspořádání, struktury.

Spolehlivější na hodinu narození bývá matrika než paměť.

Protože na sobě pracuju (mám navíc pro to vhodné období), tak potvrdím, že se postupně uvolňují vlastní omezení, která jsem si kdysi vnutil, rozhodl, ale to neznamená, že je to nějaký gejzír radosti. Pohledem zpátky je to rozdíl, to je ta naděje , v reálu je to úleva, porozumění, svobodnější žití . Emoce pak nezůstávají, že by stahovaly pod vodu, ale přicházejí a odcházejí.

Protože na sobě pracuješ , tak to je ta nejlepší cesta. Nechoď za meze své únosnosti, nemá to být vařící, ale jen teplé, kdo to má vydržet? Studená polívka ovšem taky není dobrá.

Kde tlačí bota? Podle mne dobře víš, co je špatně.

dan162 » Nabi* Mámě bylo víc. A na rehabilitacích jí nedali pokoj, šlo o prvních asi 14 dní.

dan162 » Nabi* Dneska už krček naštěstí není hrůza, kdysi to byla velmi pravděpodobně konečná. Máma tím taky prošla, museli jsme se dost snažit jí dostat někam na kvalitní rehabilitace, protože bylo všude plno - ale díky rehabilitacím jí to pak neomezovalo a neměla komplikace. Tu největší vlastně měla v nemocnici, kde k tomu chytla covid. Tak ať to dopadne podobně.


P.S.: ve vlastním soláru by až tak neměly být události táty, to byla čistá superintuice

dan162 » dan162 Pridam myslenku. Prisel jsem na ni pri zkoumani proc jsem na moste mel potrebu skolit ridice, ktery nedal jako protijedouci prednost.

Vyrustal jsem v sedmdesatkach, ktere mely projekci sily za zaklad usporadani spolecnosti. A od taty jsem si taky uzil, ale uz v te chvili jsem vedel, ze tata ze vztahu na chvili odesel, vedel jsem, ze sila je selhani vztahu.

Kdyz vrstevnikum rikam, ze jejich chovani, bez ohledu na druheho (ktere jsem ovsem taky delal), jen rika, ze v te vterine vztah neziji, nemaji, tak mi vubec nerozumi. Vztah pro ne neni zive propojeni, ale ramec povinnosti, zavazek, rovnovaha, projekce rolí. Udrzovat funkce vztahu, ne vnimat.

Ze sveta kolem jsem prevzal silu jako podstatnou, v nejakych mezich, a obzvlast v muzskem svete.

vracim se nyni zpatky k sobe, vztahu regulovanem tim, co prinasi vnimani a soucit. Citim se v tom jako exot, s tim si nevim rady, mozna je to jen generacni a soucasne je to od muze divne. Ok, takova je moje cesta.

dan162 » Lupi Přirozený není v našich lesích žádný stav - není tu predátor, aby vznikla rovnováha. Jen myslivec, a toho nebolí nadstav, jeho lesy to nejsou.

dan162 » Deam Na ostružiny křovinořez. Duby rostou docela dobře skrz něj, ale někde ne a často ne rovně, když musí cuknout kmínkem do strany, než najdou cestu. Když má dubový nálet tak 40cm, tak se mi osvědčuje křovinořezem ostružiní seříznout, kouknout co lze nechat a volná místa dosázet.

Málokdy duby utečou srnkám růstem. Mimo oplocenku srnky malé duby žerou i se stonkem a naroste pak pěkná křivule, žádnej rovnej strom, přesně jak popisuješ. Je zajímavé, jak tlustý je kořen takových pravidelně užíraných malých doubků, lze na něm počítat letokruhy.

Srnkám nechutnají narcisky, jinak snad všechno. Nejhorší jsou v předjaří na pupeny malých stromků, těch spořádá jedna hladová srnka na tisíc denně.

Lísku zkouším v oplocence nechat vyrůst tak, aby v okamžiku zrušení oplocenky byla vysoká na okousávání vyššího patra a mohly by tak přežít. Uvidíme, pořád je co se učit a s čím experimentovat. Mýtního věku se stejně nedožiju.