Diskuze, Diskuzní fórum

Sosna zvlčelý » Ebelie To nechť hodnotí jiní. Já jsem rád, že jsem. A takový, jaký jsem, jsem rád!
(Ale řekl bych že od obojího mám dost. Kamarádi by mohli vyprávět... A já tu na sebe občas taky něco prásknu. )

Sosna zvlčelý » Melody Pond Dobře!
Tady jsem!
Najdisáci, tedy najdisačky, jen do mně!

Sosna zvlčelý » jana@ Proč jak?

Sosna zvlčelý » jana@ No občas se zadaří...
V úterý pršelo, dokonce mlha byla, tak jsem se rozhodl, že nemá cenu vstávat, že práce počká... Naspal jsem 14 hodin! V tahu. Jen občas zkontroloval, jestli se počasí nezlepšilo. Až v 11 hodin jsem se vykulil z pelechu a šel pracovat.
(Jestlipak jsem teď aspoň někomu hejbnul žlučí?
Asi jo, za prospanou pracovní dobu jsem byl potrestán nespavostí po následující dvě noci. )

Sosna zvlčelý » Ebelie Chceš tím snad říct, že jsem čert? No dovol?!
Náhodou spím, občas... Jen si dávám pozor, aby mě při tom nikdo nepřistihl.

Sosna zvlčelý » jana@ No, to jsem si moh myslet!
Hele, já se v úterý tak vyspal, že jsem teď dvě noci nemohl spát! A to je teprve průser! A žádná láska!
Láska mě netrápí. Proč by? Vzal jsem si dovolenou na neurčito...

Sosna zvlčelý » Ebelie Eh, láska není to, co nedá mi spát.

Sosna zvlčelý » Wolfinka Kolik?
To my nesmíme říkat! Ani naznačovat!
Dík za pochvalu (spíš pár přes zadek za ty skutky bych zasloužil).

Sosna zvlčelý » mikiduc Myslím, že kamarády a spolužáky svých dcer znal.

Sosna zvlčelý » Evika87 Držím palce!

Sosna zvlčelý » Najdise.cz A víš, že je to možný? Já na sobě občas pozoruji (d)račí sklony. A přitom právě raka obsazeného nemám.
Tady se člověk dozví věcí...
Hele, v tom případě potřebujeme nějakého zkušeného astrologa na určení příbuzenství, protože na genetické testy mě nikdo nedostane! To tak, aby mi někdo odebíral moje geny a mně pak chyběly!

Sosna zvlčelý » Chosse.ka Na to jsem, zaplať příroda, už přišel taky.
A vůbec, to je hrozné spojení "vážný vztah"! Jako bych snad své kamarády nebral vážně? Já beru všechno vážně, dokonce i svoji váhu. To jen ona si mě neváží.
Jaképak copak, že tenhle vztah je vážný a tenhle už ne?
Ne, nerezignoval jsem na nic, jen už všemu nechávám volnost. Když přijde láska, přivítám ji s otevřenou náručí: "Vítej, lásko!"
A když nepřijde, tak ať. Vždyť je taky dobře. A tak to má být.

Sosna zvlčelý » charri A tak kdyby šlo o muže žida, tak co? Přece proti nim nic nemáš, ne?
Jo u ženské by to bylo horší.
Popravdě řečeno jsem čekal, kdo s tím přijde. Ale sázel jsem tedy spíše na chlapa.

Sosna zvlčelý Ťuťu, ňuňu . Žádné slzičky, dráčku! Na malé dráčky se musíš usmívat, aby se i oni pak usmívali. Nakazit je radostí!

Sosna zvlčelý » Evika87 Tak jo, ale opatrně s tím! Znám spoustu lidí, co si myslí, že lásku je nejlépe vyléčit novým vztahem. Chyba, všechno špatně! To je jako kdyby člověk na podzim nosil do sklepa ovoce na ovoce ještě z loňské sklizně - všechno se zkazí!
Dokud člověk není zcela srovnán s minulostí, kruh se neuzavřel.
Já na to právě rád používám ten příměr s jabloní. Na jaře ti vykvete, to je krása. Objeví se jablíčka a zrají. Na podzim člověk uvidí, jaký byl rok, jestli nebylo příliš horko, příliš sucho, jestli krupobití ovoci neulížilo... a sklízí plody. Ale je to zimní ovoce, musí se dát do sklepa a až tam dozraje. A přestože strom přes zimu spí, až v zimě zjistíme, jaké ty plody skutečně jsou.
A než začne opět míza stoupat od kořenů do korun stromů, je nutné strom prořezat, zbavit ho zbytečných nárustů a suchých větví. Až tím se kruh uzavře. Až tím bude strom připraven dát nové plody, možná lepší...
A s láskou je to naprosto stejné. Když skončí, je nutné zjistit, co nám dala a co vzala (jablíčka ve sklepě - mají svůj čas, nedá se to uspěchat). A pak udělat prořízku (neopakovat chyby a zdokonalit se tam, kde jsem je dělal)

Sosna zvlčelý » Brid Hopki Kouzelný drak

Byla hluboká noc.
Na první pohled by se zdálo, že je to noc jako každá jiná.
Ale nebyla.
Toto byla noc zázračná.
Narodilo se totiž dítě, a každé narození dítěte je zázrak.
Byla tedy hluboká a velmi jasná noc. Vypadalo to, že všechny hvězdy se tu noc sešly na obloze, aby viděly ten zázrak zrození.
A všechny ty hvězdy se do novorozeňátka na první pohled zamilovaly. Rozhodly se, že je tak výjimečné, že ho jednou chtějí mít mezi sebou.
A tak všechny hvězdy, které tuto noc na obloze zářily, všechny mu jako sudičky daly do vínku něco ze sebe.
Tu noc se z malého, na první pohled zcela obyčejného miminka stal díky hvězdám Dráček.
Dráček pomalu rostl a rostl.
Ale protože byl zcela výjimečný, byl také úplně jiný než ostatní.
Děti mu nerozuměly a dospělí se ho báli. Snažili se ho vměstnat do svých zdi a hranic ve kterých byli zvyklí žít, ale Dráček se nechtěl nechat, byl to velmi silný Dráček.
Čím více se ho lidé báli, tím více mu ubližovali aby mu vzali jeho sílu. Ale on se nechtěl s nikým prát, nechtěl používat svou sílu proti lidem, věděl že jediným prudkým vzplanutím by všechny a všechno spálil na uhel. Takovou měl moc.
A on chtěl lidi milovat a být milován.
Tak moc toužil po lásce.
Ale nikdo to nechápal.
Zkusil tedy svou sílu uzavírat v sobě, chovat se tak, jak chtěli ostatní.
Chvíli to fungovalo, na chvíli okusil i jak chutná láska.
Ale jen na chvíli.
Protože potlačoval svou přirozenost, začal být nešťastný. A samozřejmě tím že byl nešťastný on, začali být nešťastní i lidé kolem něj.
A znovu ho přestali mít rádi.
Dráček byl čím dál víc smutný. Nevěděl jak má dál žít.
Sám a sám, mezi davem lidí.
Čím dál více svůj zrak obracel ke hvězdám, jako by od nich čekal odpověď na své otázky.
Hvězdy se snažily seč mohly předat mu své blikotající poselství, ale dráček prozatím nerozuměl. Ještě nebyl tak moudrý, aby rozuměl řeči Vesmíru.
Proto si vytvořil svůj vlastní vesmír, který byl jen jeho, kterému rozuměl a ve kterém se cítil alespoň trochu v bezpečí před lidskou zlobou.
Ale byl tam tak sám, tak osamělý, strašlivě osamělý.
Už nechtěl v té osamělosti žít.
Nevěděl jak dál, měl pocit že už vyzkoušel všechny možnosti.
A tak jednou dospěl k rozhodnutí, že z toho svého vesmíru zmizí, pryč z něj, a pryč i z tohoto světa.
Jedné hluboké a temné noci zavřel oči a skočil.
S naprostým odhodláním nebýt.
Vůbec, ale vůbec netušil co se stane.
Netušil, že má veliká křídla, kterými najednou začal mávat.
Nikdy mu nikdo neřekl, že má tak nádherná křídla, většinou mu všichni říkali, že je ošklivý a zlý.
Mával křídly a letěl, jak překrásný to byl pocit!
Znovu si uvědomil, že je opravdu výjimečný a že byla hloupost věřit druhým a ne sám sobě a svým pocitům.
A jak si tak poletoval a tetelil se blahem, začal vidět věci, které dřív ze svého uzavřeného vesmíru neviděl. Najednou začal vidět i jiné vesmíry a jiné Dráčky v nich ukryté. Uvědomil si, že celou tu dobu nebyl sám, že podobných Dráčků jako je on, jsou spousty.
Byl šťastný! Konečně byl šťastný.
A honem, honem se vydal do prvního vesmíru který byl jemu nejblíže za Dráčkem, který v něm plakal.
Přiletěl k němu a objal ho.
Neplač, pojď, roztáhni křídla, poletíme spolu.
Ale Dráček nechtěl.
Ty máš křídla, já ne. Ty jsi mnohem výjimečnější než já. Ty můžeš létat, ale já ne.
Marně se mu Dráček snažil vysvětlovat jak to je, že i on si myslel, že je ošklivý a bez křídel.
Dráček mu nevěřil.
A neuvěřil mu ani Dráček druhý, třetí, čtvrtý…….
A zas byl Drak sám.
Tentokrát už ne osamělý, ale sám.
Uvědomil si, že marně druhým vysvětluje něco, co oni musí sami pochopit.
Stejně tak jako kdysi on.
Hrozně ho z toho rozbolelo srdce, myslel si, že mu bolestí pukne.
Ale nepuklo.
Tím žárem nenaplněné lásky který ho spaloval se přetavilo. A z jeho srdce kdysi lidského a proto bolavého, se stal nádherný, zářivý diamant.
V tu chvíli Drak znovu našel svou sílu, už věděl kudy se dál ubírat.
Uvědomil si, že je jeho posláním držet zoufalé Dráčky nad vodou, pomáhat jim, aby i oni našli svá křídla a naučili se létat.
Někteří Dráčci ho za to měli rádi, někteří ho proklínali.
A lidé mu dál ubližovali.
Ale on už se netrápil, naopak byl šťastný.
Teď byl doopravdy a trvale šťastný.
A čím více pomáhal druhým, tím jeho srdce zářilo jasněji a jasněji. A obrušovalo se jako briliant a odlesky z něj byly duhově zářivé.
Někdy, když byl moc unavený, si lehl večer do trávy a díval se na hvězdy. Už jim rozuměl co mu říkaly. Už nepotřeboval mít svůj vesmír, protože měl ten opravdový, skutečný, bez hranic. A čím dál víc si uvědomoval, že vůbec není sám, že je naopak součástí tohoto Vesmíru a že hvězdy jsou mu nakloněny a milují ho.
Když nastal jeho čas, tělo už nepotřeboval.
Jeho srdce plálo jako skutečná hvězda.
A jednou, bylo to za jasné a zářivé noci naposledy rozevřel svá křídla a tiše vzlétl vzhůru. Věděl že letí domů.
Tu noc se na nebi se objevila nová hvězda mimořádné krásy.
Malý, smutný Dráček, který se tehdy koukal na hvězdy a zahlédl ji, si tiše povzdechnul.
Ach, chtěl bych jednou být tak krásný, jako ona. ………

Sosna zvlčelý » Brid Hopki Tuhle já přímo miluju!

Sosna zvlčelý » Brid Hopki Na to jde odpovědět snad jen takto:
http://www.youtube.com/watch/…

Sosna zvlčelý » Brid Hopki Naštěstí jen dneska.
Na špeku se už pilně pracuje!

Sosna zvlčelý » Brid Hopki Šmankote! A co ses v tom Bravíčku dočetla? Že tys určitě šla jen na tu stránku, jak se to... "Láska sex a něžnosti", viď?
No tak abys neskočila někomu na špek!

A k tomu předchozímu, ono někomu se začíná dobře. Ale není to jeho zásluha, ale zásluha těch bývalých. Protože když horší než s nima to už být nemůže, pak jde všechno líp.
(Já jsem dneska tak chytrej...)