Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Loen Fajn, rád si počtu, až/když budeš mít chuť něco napsat.

Myslím, že pro toho, kdo pifku na rodiče ještě má, by pochopení dvoustrannosti vztahu pomohlo tu pifku nejméně zmírnit, aby stav, situaci mohl přijmout. Setkávám se s tím, proto jsem tak psal.

Jinak Rak, který nemá za téma rodiče/rodinu je snad jedině chyba v matrice :-))

dan162 » Loen Za všechno ?? Ne. Za něco ? Ne, na pozadí událostí jsem zvolil dočasná nouzová řešení, která zůstala natrvalo.

Ano, přesně to jsem chtěl říct, vztah má dvě rovnocenné strany, i u dítěte, napsala jsi to líp než já mnoha slovy, díky.

Zakvadrátovaného kdeco ve 4. domě - to znamená, že prostředí nehostinné, výsledek to neovlivnilo ?

dan162 » Háňa* Chtělo by to vytáhnout, zatím nevím jak, už dlouho nepláču, natož když nevím nad čím a je to trvalé.

Naproti tomu soucit si takhle pořeším, chvíli je a chvíli není, to lze zmapovat.

Obavu nemáš, protože přijímáš vše, co může přijít. Navíc s důvěrou, že tím projdeš skrz. Maximálně zvoneček s sebou, ok.

dan162 » Háňa* Soucit, ano přesně, tak to je. Mapuju kdy se probouzí, tady docela často. Ani tak ne při , spíš nějaká emoční bezmoc či co.

Obavy -chtěl jsem spíš ukázat rozdíl mezi obavou a strachem z medvěda. Když vystartuje, tak obava je nějak slabá emoce.

Smutek - jsem rád, že vůbec vnímám, že tam něco je, nějaké závaží staré desítky let, možná celý pytel.

Cože ? Holky se smutkem neznámé příčiny ? Aha možná myslíš když v rámci cyklu něco vyplave a není zřetelné co ?

dan162 » Háňa* Tuhle pozici ve středu, abych soucit neprožíval, zatím nemám. Oslovuje mi to něco ve mne, podobně jako další emoce. Byly rozumem dost potlačené, bagatelizované, rozplétám to, nerozumím si příliš. Obavy vyskakují často, ale ty nechávám proběhnout. Které nemají oporu v realitě, tak odezní samy. A zbytek prostě přijmu v nejčernější možné variantě a je klid, dopadne to stejně dobře. Smutek ještě nemám dešifrovaný, ani tak abych ho mohl uchopit, neuvědomuju si ho, ani jsem o něm donedávna vůbec nevěděl, je se mnou asi dlooouho.

Při boji s medvědem je otázka, zda ti zbyde nějaký prostor na něco jiného než děs a boj/útěk, obava je taková slabá, to spíš plánuješ v Tatrách túru a přemýšlíš, zda po tomhle chodníku v tuhle hodinu a nějakém počtu lidí za hodinu chodí medvěd.

dan162 » Háňa* To je pěkné! U mne nejčastější asi je soucit , smutek nebo obava , však mám na čem pracovat

dan162 » Háňa*

dan162 » Najdise.cz Asi máš pravdu, malé dítě netrpí, bere jak to je. Tam nejvejš nedostane to, co potřebuje pro plný vývoj a nese si deficit do života. Někde ve třech letech se dítě odděluje emočně od rodiče do Já, asi tehdy někdy vzniká ego a v mateřské škole nebo škole srovnání s druhými.

dan162 » Najdise.cz Ano, to tam máš, Neptun konjunkce Slunce dává svůj svět i pochopení beze slov. To ale je reakce na okolí, nikoliv ovlivnění okolí aby dávalo dítěti čočku.

dan162 » Háňa* Já taky nevím, jestli se odtahuješ, neznáme se osobně, tady na mne tak nepůsobíš. U mne je rozdíl mezi emocemi naživo a přes písmenka, tady je to bohatší.

Možná že jde o to, že Měsíc v Raku při strachu ze zranění nemá potřebu předčasně ukazovat své pocity, natož aby je statečně ukazoval průběžně. Pro okolí pak mohou být viditelné až jednáním.

dan162 » Najdise.cz Ani u tebe nevidím nějaké aspekty, které by napovídaly obtížnému dětství, možná moje teorie o vlivu čisté nativity dítěte na jeho okolí je chybně. Však on nějaký astrolog mi tu napíše k tomu své.

dan162 » Háňa* Proto to popisuju - problém je to až ve chvíli toho rozhodnutí, kdy se odtahuji, nedůvěřuji, to je moje aktivita, můj strach z opakování zranění. Já se odtahuji. A když to vydrží jako princip vztahu k okolí do dneška. Ne když tou bolestí projdu, vnímám ji jako špatnou a nenesu si nedůvěru, třeba strach z intimity.

Staré bačkůrky objektivně vzato křusky jsou, i když citově jde o nejlepší výrobek v dějinách lidstva a kamarád v jednom, mám taky Měsíc v Raku, tak to znám. Běda kdo by mi na ně sáhnul. Když jsem stál před stejným problémem u svých dětí, ano emoční vazba k rozpadajícím se botičkám, tričkům a tak - holt nějakou dobu fungovalo nové a staré vedle sebe, jen do města byl zákaz si brát tričko se třemi dírami, a když už milované tričko nešlo přetáhnout přes hlavu, bylo úplně vyhráno.

dan162 » Háňa* Ano, tak vypadá problém, jde o ono "tím u mne člověk končí", jako rozhodnutí, nepřijetí tehdejší bolesti, a dnešní problém je to v tom případě, kdy tato nedůvěra vydržela dodnes.

Měsíc v Raku miluje staré křusky, Jupiter kvadrátem do Slunce řekne že nové není dobré a když rodič místo lásky použije svůj strach (zoceluji z důvodu, že se něčeho jako rodič bojím), je blbá příhoda na světě.

Jenže když se dívám na tvůj horoskop, tak tam nevidím takové aspekty, které by mluvily o celém problémovém dětství. Jednotlivé blbé příhody, to už klidně.

dan162 » Háňa* Problém vzniklý v dětství je nějaká situace, která je dodnes emočně citlivá, nebo jde o nějaké rozhodnutí, které vydrželo dodnes, nebo jde o zakořeněný zvyk nebo vyhýbání se. Umělé bariéry v sobě. Naučené.

Zaujalo mne to, že když někdo přijde s nějakým problémem, který se mu táhne od dětství, a má na rodiče pifku, které se ne a ne zbavit, tak často najdu v jeho horoskopu nějaký aspekt, třeba vliv Saturna, Měsíc ovlivněný opozicí osudových planet...

dan162 » Najdise.cz úspěšné vyřešení, vyrovnání něčeho z minula vůbec nemusí vyústit v život pospolu.

dan162 » Buddha/2 Četl jsem tu knížku, výborná. Dík a dobrou.

P.S. znám to jako jakýsi trans tak nevím, nakolik to je ono - a spíš v tom sportu nebo jiné fyzické aktivitě, kdy tělo neřídí hlava. Ve fotbale, když jsem ho občas kdysi hrával, i při monotónní práci.

dan162 » Buddha/2 Správně, souhlasím, se vším, naprosto. Ale až v posledním vztahu či po něm jsem pochopil proč se tak chovám, že to bylo mé rozhodnutí se tak chovat, a hlavně proč jsem ho učinil a jak z něj ven. Kupodivu to nebyla reakce přímá na tátu, ale když mi bylo tak 14, zesílel jsem, doma i ve třídě to už začínalo být dobré a přecházel jsem na druhou stranu do tábora těch silných, spíš se mstít, za drobnost hned vyletět, a jeden malý spolužák byl překvapivě houževnatým a klidným protivníkem. A až v té chvíli jsem se rozhodl, že nechci se dostávat do situací, ve kterých musím násilí konat nebo mu podlehnout a vyhýbal jsem se tomu. A tak to s malými výjimkami zůstalo cet let. Neuvědomoval jsem si celou tu dobu proč se vyhýbám konfrontaci. Nyní vyprázdním sklad a budu moci tu tehdejší situaci vyřešit s přehledem.

Ad mistři bojových umění - v boji nebo sportu existuje stav, kdy jsi v transu, tělo reaguje samočinně, hlava neexistuje. Mistři bojových umění si navozují tento stav, aniž by bojovali ?

dan162 » Buddha/2 S tou nutnou obranou to je diskutabilní, kde je hranice nutné obrany. Můžeš dostat ránu a nic neudělat a bude to dobře. A jindy z konfliktu utečeš a bude to blbě. Zvenku jsem zatím raději za bačkoru a pro partnerku raději slaboch, který hádky tlumí, ustupuje.

Dnes jsem o tom s mámou diskutoval a říkal jsem jí, že ve chvíli děje není čas na žádnou myšlenku, nejde to moc ovládat, hlava není chladná, nestíhá vyhodnotit děj, je třeba si možné situace rozmyslet předem. Situace - zloděj v domě, jen štrachal, nikam se neplížil, nebyl jsem si jistý, zda mám bojovat. Stál jsem hned za dveřmi, nevěděl o mne. Udělám jen významné ehm ehm a tím dám čas na reakci ? Minutu jsem přemýšlel, a říkal si, zda když by nebyl v chodbě ale v ložnici, tak taky jen ehm ehm ? Kde to už je nutná obrana ? Rozhodl jsem se, že nevím, zda to nutná obrana je, ale že se bránit budu, za jakoukoliv cenu, vtrhl jsem tam plnou silou, koukám že jsou tři, tak do nich, ale naštěstí se lekli víc a utekli, jinak nevím, co by se komu stalo. Takové situace mám za život jen tři, hurá za to.

Přesně tak jsem to myslel, čím je sklad prázdnější, tím je to slabší. V úplně prázdném nic nevzniká. Třeba pocit bezmoci už se mnou necvičí, tak vím, že tahle cesta je správně.

Kolik sil mně to stálo ? Co sil, spíš zdraví. Nějakým tempem sklad vyprazdňuji, snad to bude dostatečně rychle.

dan162 » Najdise.cz Tak jsem fantazíroval, jen domněnka, adrenalin jsem tam neviděl, nebyl to přenos, ale dojem. Díky.

dan162 » Najdise.cz Dokážeš mi často popsat situace tak, že ve mne písmenka vyvozují děj a prožívám pocit, i když jsem tu situaci nikdy nezažil, například z výšek mám respekt, někdy strach. A přitom na to stačí strašně málo slov. Vnímám, jak jsi v místě, kde dlouho nemůžeš zůstat, přesýpací hodiny odpočítávají jak dlouho ještě, písek se sype, síla je omezená, není to strach, ruka se nepotí, vrátit se nechceš, víš, že v novém úchopu budou tvé ruce dost omezené, výhled nemáš, ale je to tam blbé, čím dýl váháš tím bude hůř ... Napsal jsi tohle mezi řádky nebo jen si fantazíruju ?