Diskuze, Diskuzní fórum

Háňa* » seven Žít není povinné. Pokud to někoho nebaví, ať si jde - jeho život, jeho věc.
Mimochodem, s tím "ovce si nemohla vybrat". Copak on si vybrat mohl ?
Ptal se ho snad někdo, jestli se chce narodit ? Neptal - jeho rodiče chtěli dítě.

Háňa* » player S prvním a posledním odstavcem souhlasím, podle mě to tak je - bude.
To mezi je jen omáčka.
Když někdo něco udá v procentech, má dojem, že to bude působit, že o tom ví něco víc, než ostatní.
Ale skutečnost je taková, že ví stejnou prdku, jako kdokoli jiný

Háňa* » RebelSky228 Sejde z očí, sejde z mysli ... to funguje.
Ale jen u toho, kdo si toho druhého v té mysli křečovitě nedrží jako rukojmí.
Propusť ji na svobodu, když ji máš tak strašně rád.
Co máme rádi, to přece nevězníme - ani ve své mysli.

To, co cítíš, nemá s láskou nic společného. Je to jen tvoje urputná snaha vyrobit si svoje štěstí věšením se na krk někomu jinému.

Háňa* » morgiama Tak už asi vím, proč ti holčička nejde.
Ono se asi nikomu moc nechce, narodit se s tím, že bude něčím pokračováním nebo "panenkou na hraní".
Když jsem si přečetla tvoje důvody, úplně jsem se oklepala. Víš proč ? Protože já se kdysi dávno jako takové vysněné pokračování a naplnění matčiných tužeb narodila. Neumíš si představit, jak je to otravné.
Být taková, jakou si mě někdo vysnil, když jsem úplně jiná, přijímat věci, na kterých někdo lpí, ale mě vůbec nezajímají, nosit šaty s kanýry, protože matka miluje, když je holčička jak princezna, to způsobí jedině revoluci - celé holčičkovství mi nadlouho totálně znechutila a sebe taky - cítila jsem se jako nepovedený výrobek a neustále obtěžovaná nějakým jejím chtěním. Nedala jsem se, ale otravovalo to.
A sobě taky nepomohla - ještě měla pocit, že JÍ to snad dělám schválně, že jsem jiná, než si vysnila.
A zatímco já jsem v pohodě, protože jsem to "dílo osudu" a svoji roli v té "činohře" velmi brzy pochopila, ona tím trpí dodnes. Takže asi není oč stát.
Měla pochopit, že každá bytost je tu sama za sebe, žádné pokračování mít nebude, takže má prožít svůj život napoprvé, načisto a bez rukojmí. Má žít za sebe, ne přes druhé.
Nepochopila - ale to je její škola, holt bude opakovat ročník

Háňa* » morgiama Nepotřebuješ obhajobu
Tak prima, tohle je ono, pokud je to z nitra a máš z toho čirou radost
Tím líp ... tak tohle odfajfkováno, a přemýšlíme dál ...
Proč lituješ ty, co mají kluky ? Co přesně ti na chlapcích vadí ? Už to někde nade mnou píše thééé - jaký vztah máš ty se svojí mužskou stránkou ?

Háňa* » morgiama O to přece vůbec nejde, co nosíš na sobě - ty, velká - dáma. Čím se vlastně vyznačuje dáma ? Že má elegantní šaty ? Chová se důstojně svému postavení ?
Tohle je víc o pozornosti směrem od tebe k ní (k té malé uvnitř), než o tom, obléct si růžové šaty a jít se v nich "za ni" producírovat.
Zkus jí prostě naslouchat a dovolit věci, co mají děti často v oblibě, ale jsou za to spíš peskované.
Namáčej si piškoty do čaje a užívej si, jak se do nich pomalu vsakuje, opatrně šlápni na zamrzlou kaluž - jen tak, aby led praskl, udělal se na něm "pavouk", díky tomu se pod něj dostal vzduch a vytvořil tam obrazce, udělej si vousy z pěny, až budeš ve vaně, vyrob z knedlíků na talíři "sněhuláky", z třešní náušnice, ... To jen pro příklad, co já vím, co tvoji malou baví .... Udělej to - ale jen pro tu čirou radost, ne za účelem nebo s nějakou chtěnou snahou to dělat, aby..., to by byla jen póza. .... Uvolni se a opravdu buď chvíli tím dítětem - tou holčičkou.
Vím, pro toho, jehož vnitřní dítě je zatlačené někam do kouta, to zní jako kraviny, ale když alespoň v soukromí necháš svoje dítě projevit, poskytne ti to velké uvolnění a čistou dětskou radost. A také zjistíš, že děti jsou vlastně všechny stejné - podobné, ať je to kluk nebo holčička. Rozdíl je jen v tom, že kluci si v papírnictví vyberou častěji vystřihovánku tanku a holčičky spíš kytičky a motýlky.
Dítě je ještě víc duše, než pohlaví - prostě dítě - čisté, hravé, bez předsudků a s radostí z kdejaké ptákoviny.

Háňa* » morgiama Ty ale máš holčičku. Tvé vnitřní dítě je holčička.
Musí jí být dost líto, že prahneš po jiné a jí si nevšímáš. Zkus ji objevit a věnovat se jí.
Tím nemyslím kupovat SI růžové šaty a mašle. Dej pozornost JÍ.

Háňa* » player Earl Grey s mlékem. Někdy šípkový ze svých šípků.
Jinak si na čaje moc nepotrpím. Suším bylinky, ale pak je rozdávám Já jenom když jsem nemocná, léčím se bylinkami (jitrocel, kopřiva, dobromysl, lípa, .. podle toho, co mi je) - ale moc mi nechutnají, Fofola je Fogola

Háňa* » Nabi* Kozlík lékařský nebo třezalka tečkovaná. Někomu stačí i meduňka.

Háňa* » Marlenka22 Třeba ti k tomu uzavření pomůže, když tu větu: "Měla jsem s přítelem úžasný vztah" dopíšeš do konce - přidáš "ale on se mnou ne, tak odešel".
Vždyť je to jednoduché a logické. Kdyby to cítil stejně, neměl by potřebu a důvod odejít z toho.
Není to bez konce. Je to jen bez takového konce, jaký by sis představovala ty. On má asi o konci představy jiné. Každý jsme prostě jiný. Akceptuj to, a máš po problému.

Háňa* » Sosna zvlčelý

Háňa* » thééé Nojo, smrdí to masem
Občas jim přilepším kouskem mletého. Mají boule i za těma ušima, co je nemají

Háňa* » Bosch Nevnímám. Demokracie pro mě je o tom, že kdo bude vládnout, rozhodnou svobodné volby. Ty proběhly, takže dobrý. A demokrat je pro mě ten, kdo akceptuje jejich výsledek, třebaže se jemu, osobně, nelíbí. Mezi ty se počítám.
Pokud mám pocit, že tady jde demokracie do kopru, je to hlavně proto, že místo skutečných demokratů jsou slyšet hlavně agresivní vykřikovači líbivých vět, kteří ale, přeloženo do češtiny, křičí: "když se neděje, co mně jde na ruku, není to demokratické". Čili, chovají se sami totalitněji, než kdokoli jiný. Pokud na jejich jekot většina neslyší, propadají hysterii a jsou ještě agresivnější. Doufají, že co si nedokázali zajistit volbami, to si vykřičí, vyurážejí, vyobjednají vysíláním hlav, které se jim podařilo vymýt a na tu svoji "demokracii" nalákat, aby šly dělat masu protestujících na náměstích ... prostě bojují nekalými praktikami proti tomu, o čem demokraticky rozhodla většina.

Háňa* » Sosna zvlčelý

Háňa* » Lupi Jo, když jich je hodně, tak to si vyskakují, to je fakt.
Formace

Háňa* » Sosna zvlčelý Ano, jistě, že máme. A ptáci jsou už tak rozmazlení, že když je třeba, přijdou si říct. Hlavně taky o vodu, dávám jim každé ráno horkou, co zbude v konvici po vaření kafe. Za okamžik vystydne akorát na pití, aby to stihli, než zase zmrzne. Už to ví - jakmile se čoudí z pítka, že za chvíli se mohou jít napít - kouřový signál funguje.
Zajímavé je sledovat, jak jsou rozdíly i mezi povahou různých druhů. Kos je okupant, nejraději by všechny vyhnal a zkouší to, ale neúspěšně. A nebojí se, neplaší, i když jsem hodně blízko. Když není na tabuli pro velké ptáky čerstvé jablíčko nakrájené na čtvrtky, chodí na mě významně upřeně civět do okna. Sýkorky jenom někde ze stromu řvou - dávají o sobě vědět. Hrdličky to mají přes citové vydírání - dostaví se do mého zorného pole z okna, v uctivé vzdálenosti, a pomalu tam chodí a dělají, že z posledních sil hledají v trávě něco k jídlu. Tváří se při tom tak, že to budí dojem, že za pár vteřin je hlady po nich.
Vrabčáci jsou oprsklíci. Přiletí přímo pod okno, to je až na zem, takže je vidím. A když se nic neděje, začnou tam vyskakovat, třepetat křídly, štěbetat ... vyloženě až agrese. Stehlíci se taknějak vezou - když je nasypáno, najednou se odněkud zjeví - říkáme jim klauni, pro to zbarvení. Zvonci jsou takové subky - často ostatnímm ustupují.
Brhlík je největší diplomat - sedí opodál, někde v závětří, žádnou aktivitu nevyvíjí, jen soustředěně sleduje cvrkot a koncentruje se. A když jim potom nasypu, je v krmítku první.
Pak tu máme strakapouda, dokonce u nás v sezoně na ořechu hnízdí. Tomu vykám, říkám mu pane doktore, a dostává ořechy - rozbité na půlky, aby neměl otřes mozku, než se do nich prokutá.
Miluji ji je, je to moje širší rodina

Háňa* » Najdise.cz V první řadě bych se přestala litovat a vidět viníky toho, že já jsem hadr, v druhých.
Prostě bych si "řekl": "No, byl jsem vůl, tak co už".
Naději ? Na co naději ? Že potkáš zase to samé a pojedeš druhé kolo toho samého ?
Ne, raději se dej nejdřív dohromady, protože to by byl jen další úplně stejný kruh.

Háňa* » Najdise.cz Ano. Lahodné, to je hezké slovo. Život je lahodný, v základu.
Jako jogurt. I když občas načichne nějakým svinstvem a celek potom není žádná sláva, ten samotný jogurt, ten základ, zůstává stejný - lahodný. Jen má prostě pachuť, než ten sajrajt vyprchá. Tak to mám se štěstím.

Háňa* » Drahomiluše Právě, a jsme u toho.
NEOCENÍM ... myslíš, že když člověk vyjmenuje a ocení všechny události a věci kolem sebe, které považuje za pozitivní a už je má nebo se mu staly, přivalí mu to automaticky pocit štěstí ? Ne. Bude to asi spíš úleva, že už má po tom nešťastném období klid - umí si toho vážit - je spokojený. Alespoň tak bych to vnímala já.
Ale štěstí pro mě není o oceňování a vážení, právě. Je to vnitřní stav na událostech prakticky nezávislý.
Ikdyž, samozřejmě, každý cití jenom sebe, jiný to může vnímat jinak.
Proto jsme tady, abychom si ty svoje vjemy vyměnili.
Slovo štěstí má pro různé lidi různý význam.
Pro mě je to stav. Nezávislý na okolnostech, i když jsou zrovna hodně nepříjemné, bolestné, ... Nějaké vnitřní založení nebo tak něco.

Háňa* » Drahomiluše Nemyslím, že je nutné být nejdřív nešťastná.
Já například nikdy vysloveně nešťastná nebyla a žiju šťastný život.
Myslím, že štěstí není za odměnu nebo nějaký bonus, který si člověk musí zasloužit nebo odplakat, že je to spíš vlastnost, nějaké vnitřní nastavení, jehož podstatu žádné události nezmění.