Diskuze, Diskuzní fórum

Háňa* » Najdise.cz Vdala jsem se ve 20 a syna měla ve 22.
V příštím životě to udělám také tak, protože když mi bylo 40, byl syn dospělý a když 45, osamostatnil se úplně a založil svoje živobytí.
Ještě jsem nebyla stará a měla dost sil i nálady na to, užívat si svého života. Rozhodně bych každému, koho zajímá můj názor, doporučila mít děti brzy. Ono nejde jen o to, v kolika letech člověk rodí, ale co bude následovat - nejmíň 20 let bude žena hlavně kvočnou. Můj syn už mojí oporu dávno nepotřebuje, je naopak oporou on mně. Když si to spočítáš a představíš, ve 35 první dítě, než dostuduje, rozkouká se a osamostatní, je ti k 60. A to nemluvě o tom, kdyby následovaly další, třeba ve 38, 40, ... To už to moje mělo po maturitě a já pohodu.
Než se pak děti v životě pořádně rozkoukají, budou ti vyměňovat pleny.

Háňa* » Najdise.cz Odmítnout můžeš klidně nerázně. Prostě odmítnout, klidně slušně, mile, ale odmítnout, s čím nesouhlasíš nebo dělat nechceš. Nemusíš se nikomu ospravedlňovat, nejsi na světě, abys plnila očekávání druhých. Ale ani oni, aby plnili ta tvoje, takže není důvod být rozladěná, jak budou na tvé odmítnutí reagovat. Jak se s tím druhý vypořádá nebo to bude vnímat tak, že "mu bylo" ublíženo, to už je jeho boj a tebe se netýká.

Háňa* » player Klasik má pravdu, ale na druhou stranu, s cizí záští, závistí a nenávistí přece nemusíme být v osobním kontaktu - přesně, pokud se nás osobně nedotýká - ale to je náš problém.
Třeba jsme jí někdy svědky, ale v podstatě se nás netýká, je přece cizí. Můžeme si nerušeně žít své a nezapojovat se do her, kde pravidla vymyslel někdo jiný a nám nic neříkají.

Háňa* » Najdise.cz Člověk se může "změnit" velice jednoduše - když se vrátí ke svojí vlastní podstatě - k sobě samému.
Prostě, když odloží všechna ta moudra, předsudky, odsudky a hodnocení lidí, věcí, dějů, co mu byly v průběhu dospívání vštípeny, ale ve skutečnosti jsou cizí a dělají z něho někoho jiného.
Potom to zase bude on, sám za sebe, a v tom mu bude zase dobře.
Hodnocení, soudy a domněnky okolí budou mimo něj, protože on bude doma - u sebe doma.

Háňa* » navrji155 Přestala bych o tom dumat, žila bych si zatím svůj život a řídila se větou: "A že nás třeba někdy osud dá dohromady", kterou jsi sám napsal. Pokud to tak má být, bude to tak, až přijde vhodná chvíle.

Háňa* » Najdise.cz Je to daleko jednodušší:
Vědomá žena nic nechce, nic nehledá a už vůbec nemá potřebu vyhodnocovat něčí kvality.
Vědomý muž nic nechce, nic nehledá a už vůbec nemá potřebu vyhodnocovat něčí kvality.
Vědomý člověk je vědomí oděné do kabátu, a je úplně fuk, jestli je růžový nebo modrý.
Takový svoje parťáky prostě jen tak potká, aniž by po nich předem prahl nebo tápal

Háňa* » Eevee Jsme oba s manželem osmičky.
Na snubních prstenech máme vyryto 080808
Jsme šťastni.
Osmičky vůbec nejsou taková hrůza, jak se o nich nepochopitelně traduje.

Ale šťastni jsme hlavně proto, že jsme svatbu nebrali jako nějaký smrtelně vážný krok, spíš jako oslavu skutečnosti, že jsme se potkali a datum ne jako veledůležitost, ale jako zábavu.
Manželství, přesto, že se mu říká svazek, nesmí svazovat, aby v něm lidem bylo dobře.
Kdo druhého svazuje, může zvolit jakékoli datum a dopadne to blbě.

Háňa* » ceslill Pokud jej miluješ, určitě chceš, aby byl šťastný.
V tom případě bys mu měla přát, že je s dívkou, se kterou být chce - nechat ten výběr na něm a mít radost, že je spokojený.
K milování není fyzická přítomnoust toho druhého potřeba, milovat si můžeme, koho chceme, nikdo nám v tom nebrání.
Takže kde je problém ?

Háňa* » evita19 Za málo.
No, já už jsem zase tak stará, že se to překlopilo do čím jsem starší, tím je to lepší ... To je prima věk. Člověk ještě všechno může, ale když se tváří že nemůže, tak mu to každý věří a rád stařence pomůže, když si sedne někde s kámoškou na kafe, neotravují je všude chlapi v domnění, že jsou na lovu, a občas ho už i nějaké obzvlášť hodné dítko pustí v tramvaji sednout.
Další nesporná výhoda je, že můžu beztrestně říkat, co chci. Když se to někomu nelíbí, už to nepovažuje za drzost a aroganci, ale za počínající demenci - a ještě mě polituje.
Taky nemusím spekulovat, co si vzít na sebe,aby .., protože vystouplé břicho už je stejně vidět ve všem
Tak přeji, ať vy si svoje věkové období také užíváte co nejlépe - každé má své výhody.
Hlavní je, užívat si, co zrovna je a nebrat se moc vážně

Háňa* » evita19 Jasně, že tě ještě čeká v životě něco dobrého. Spousta věcí je dobrých, příjemných, radostných, když se pořádně rozhlédneš a chceš je vidět. Vždycky vidíme první to, na co zaměříme zrak.

Třeba například ta tvoje věta: "S partnerem už nejspíš oheň vyhasl, rodina na mě kašle, přátele žádné nemám. A aby toho nebylo málo připadám si ošklivá, méněcenná a čím dál méně si věřím."
Zkus ji poskládat odzadu dopředu, prohodit příčinu s důsledkem, a možná objevíš důvod, proč to tak asi je.
A tím pádem i návod odkud začít, aby "se to všechno změnilo."
Třeba takhle:
Čím dál méně si věřím, připadám si méněcenná ošklivá - takže nemám žádné přátele, rodina na mě kašle a s partnerem už oheň nejspíš vyhasl. A navíc jsem nepřirostla k srdci šévce v práci.
Co myslíš, co je příčina a co důsledek ?

Když to nejde tam, zkus to zpátky - začít řešit věci odzadu - tedy od toho "připadám si ...".
Byla bys ty nadšená z kamarádky, co se považuje za oškivou, méněcennou, co si nevěří, lituje se a za to, že není šťastná, viní okolnosti ? Nebo, kdybys byla chlap, stál bys o takovou partnerku ?
Nebo, kdybys byla šéfka, byla bys v euforii z takové podřízené ?

No, a s tím studiem ... kdybych to moc chtěla, studovala bych dálkově. A nebo to prostě o rok odložila, než budu mít opravená ústa a budu uzdravená. Když už jsi přijatá, ze zdravotních důvodů ti odklad určitě povolí.

Háňa* » Najdise.cz Násilí ... na sílu
Prostě žití pomocí síly. Ať už ve vztahu k sobě, okolí, ...
Rvaní sebe, lidí, dějů, ... někam silou.
Opakem násilí není nenásilí (to slovo je paskvil), ale uvolněnost, volnost.
Volně dýchat, nechávat věcem nolný průběh, lidem volné pole působnosti a děje nechat dít.
Můžeme měnit směry svého putování, úhly pohledu, metody, ale při tom všem prostě nikde u sil ovně netlačit.
Nakonec, všichni víme, co nejčastěji vznikne usilovným tlačením - ano, akorát

Háňa* » Najdise.cz No, tak potom je všechno v pořádku

Háňa* » Najdise.cz Několikrát jsi zmínila "než jsem začala meditovat".
Myslím, žes v té době prostě začla sledovat, co to s tebou dělá a tím pádem si všímat dějů, které se děly i před tím, ale nevěnovala jsi jim pozornost. Teď naopak ve všem, co se děje, hledáš nějakou zvláštnost.
Podobné věci, co popisuješ, se občas stávají každému i bez meditování, není na nich nic nadpřirozeného. Někdo si jich všimá, někomu jsou fuk.
Je možné, že sis tou meditací jen "vytrénovala" vnímání, všímavost.
Ale zase bych to nepřeháněla s tím hledáním něčeho v každé blbosti, ono člověku z toho opravdu může začít hrabat. Lepší je žít přítomnost a sebe.

Háňa* » Sosna zvlčelý Já s tebou naprosto souhlasím.
Navíc jsi to napsal velmi decentně a citlivě.

Vyjádřím se teď z pozice ženy, aby se eliminovaly poznámky typu " Jako muž nemůžeš vědět, jak se žena cítí":
Kdybych se ocitla v situaci, kdy "to nejde", bylo by mi to moc líto, ale příčilo by se mi postavit se proti přírodě, tlačit násilím a bojovat proti ní. Právě kvůli tomu dítěti. Vždyť přece nemůžu vědět, co z toho, co se třeba u mě neprojevuje, ale co není v pořádku, mu svými geny předám. A nejen jemu, i všem jeho potomkům a populaci obecně.
I drobné vady, které nemusí být nijak patrné, se s každou další generací nasčítávájí a zesilují ...
Příroda ví, co dělá a pokud pudy a chtění převládají nad odpovědností, dá se to sice do určité míry pochopit, ale zdravé (celkově pro populaci) to není - vede to časem k degeneraci druhu.
Z biologického hlediska nejsme nic víc, než jeden z druhů obratlovců, a platí pro nás úplně stejné zákony přírody, jako pro každý jiný druh.

Háňa* » Mici Angóra Ano, s tím souhlasím. Někdy je to věc osudu. Potom nezbývá nic jiného, než ten osud přijmout. Skutečnost, že mým posláním tady je něco jiného, než být matkou. Pokud to skutečně osud je, strávit život hořekováním a nepřetržitým zjišťováním PROČ, je škoda. Navíc přesně tato činnost ty bloky ještě "zhutňuje".

Háňa* » Mici Angóra Ráda nerada, to se nedá nic dělat. Když se někdo na něco ptá, musí počítat s tím, že dostane i odpovědi, které se mu třeba nebudou líbit.
Jistě, že jí to pomůže, pokud se zamyslí a místo toho, aby nafoukla tváře a cítila se uražená, zkusí přeladit svoje myšlení do jiné tóniny, než problém a nemožnost. Většina těchto problémů je v hlavě, to ví přece každé malé dítě. A tedy, tam je první potřeba si udělat pořádek.

Háňa* » Najdise.cz Jistě, že můžeš zaujmout stanovisko, pokud ti zaujímání stanovisek k jednání jiných lidí něco přináší, proč bys nemohla. Tak, jako se někdo rozhodne přestat žít a má na to právo, má jiný zase právo zaujímat stanoviska

Háňa* » Najdise.cz Ať je to jak chce, pořád je to jeho cesta, jeho rozhodnutí, jeho vůle, do které nikomu nic není a nemá ho co hodnotit.
Nejčastěji je naprosto jasné, co by měli dělat druzí, těm, co toho mají ve svém životě k řešení nejvíc.
Ale moc se jim do toho nechce nebo jim to nejde tak, jak by chtěli, tak než by hodnotili sebe, raději svoji pozornost od sebe odpoutají tím, že poukazují na druhé.

Háňa* » Najdise.cz V první řadě vystup z vagónu "dokazování NĚKOMU, že něco zvládnu". Žiješ a buduješ si svůj život, nepotřebuješ nikomu nic dokazovat.
Jistě, že to zvládneš. Vybavení ... člověk toho k životu zase tolik nepotřebuje, jak si myslí.
Jak pravil kdysi zdejší klasik, nejdůležitější je mít prdel v teple a co do hrnce.
To dáš, neměj strach.
Ušetři energii, co dáváš do snahy někomu něco dokazovat a do strachu, a hned jí budeš mít víc pro sebe.

Háňa* » morgiama Kdo si naordinuje do hlavy problém a nemožnost, má tam problém a nemožnost - a podle toho mu ten život jede. Ať už se jedná o otěhotnění nebo cokoli jiného.