Diskuze, Diskuzní fórum

Crumb » Loreena Mckennitt Zdravím. Tíhnutí k věrolomnosti je obsaženo mezi významy vyššího čísla 25, které se objevuje jako mezisoučet data narození 2.12.1991 (2 + 1 + 2 + 1 + 9 + 9 + 1 = 25). Pětadvacítka může generovat různé potíže a konflikty, neklid, vnitřní a vnější krize, nejistotu, vratkost, věrolomnost, zradu atd. Lze ji vztáhnout také na hřích a jeho vyznání. Ve staré Babylónii připadal na 25. den v měsíci zvaném Ab "svátek vyznání hříchů". Lze ji také rozložit na dvojku a pětku. Dvojka je známým symbolem duality, polarity, proměnlivosti, rozpolcenosti atd. Je také symbolem hříchu, zla a ďábla, který je zobrazován s dvěma rohy a jehož znakem jsou vidle s dvěma hroty. Pětka zase reprezentuje kromě jiného lidskou přirozenost, člověka jako směsici dobra a zla. Je spojována s pudovostí, symbolizuje tělesnost, smyslnost, mužskou sexualitu atd. Proto bývá pětadvacítka pojímána jako číslo, které může přinášet různé potíže a problémy. Může věštit skryté záměry, zlé úmysly, věrolomnost atd.

Crumb » Cherril Z pohledu numerologie je v tomto vztahu hodně oboustranné touhy po osobní svobodě, nezávislosti a volnosti. Proto může být toto jinak vcelku pozitivní spojení snadno narušeno různými svody. Pokud jde o případnou nevěru partnera, tak ten by mohl mít podle svých čísel na sklonku tohoto roku, přesněji od 2.12., zvýšené sklony k nestřídmosti ve všech oblastech, tedy i oblasti sexuální. Svými narozeninami vstoupil totiž do osobního roku pod vlivem čtrnáctky (protože 2 + 0 + 1 + 6 = 9 a 9 + 2 + 1 + 2 = 14), která by ho mohla začít činit náchylnějším také k sexuálním excesům a k nevěře. Svou roli by mohla sehrát i nestřídmost v požívání alkoholu. V jeho datu narození navíc figuruje tíhnutí k věrolomnosti. Nejrizikovější by měla být období pod vlivem čísel 14 a 5. Rizikový by tedy mohl být už den 2.12.2016 (2 + 1 + 2 + 2 + 0 + 1 + 6 = 14; 1 + 4 = 5), čas 2:30 (2 + 3 + 0 = 5) atd.

Crumb » Buddha/2 Ano, to je dobrý postřeh. To, co jsem napsal o místech, kde přebývá Šechina, je názor judaismu na boha JHVH a jeho přítomnost ve světě. Židé původně praktikovali (stejně jako ostatní starověké národy) polyteismus (mnohobožství) a henoteismus (nadřazování kmenového či národního boha bohům ostatním). Během svého pobytu v Egyptě uctívali Židé např. i mennoferského posvátného býka Apise (Hapiho), který byl živoucí podobou egyptského boha stvořitele Ptaha (odtud asi pramení návrat k uctívání "zlatého telete", sošky býčka, pod horou Sinaj). V Mezopotámii uctívali Židé boha Nannara-Sína a také další mezopotamská božstva, v Kenaánu (dnešní Palestině) uctívali zase "všetvůrce" Ela, nejvyššího boha kenaanského panteonu, jehož vlastnosti byly později přeneseny (v přeznačené formě) na boha JHVH.

JHVH neboli Jahve byl původně bůh Midjanitů, u kterých byl Mojžíš hostem po svém útěku z Egypta. Mojžíš se stal vyznavačem tohoto boha a přinesl ho egyptským Izraelitům jako misionář kněžské korporace Midjanitů, jejíž členem se stal. Mojžíšovo náboženství (jahvismus) ovšem nebylo monoteismem v dnešním moderním pojetí. Šlo o henoteismus s prvky modlářství. Jahve byl soupeřem ostatních bohů a měl svou podobu. Původně byl Jahve uctíván v podobě hada, často okřídleného. Býval také zobrazován jako okřídlená hybridní bytost - napůl člověk, napůl had. Býval uctíván i v podobě býka. Věřilo se také, že je přítomen ve svých zpodobněních, např. v Mojžíšově bronzovém hadu Nechuštánovi. Pojetí Jahveho "neviditelnosti" se objevilo až později. Po něm následoval zákaz zobrazovat Jahva a jeho stará zpodobnění v podobě hada atd. začala být ničena jako projevy modlářství.

U jiných národů byl hlavní bůh přítomen např. v sochách a také na různých posvátných místech, např. babylónský Marduk měl přebývat na vrcholu zikkuraty Etemenanki, na vrcholu chrámové věže známé jako Babylónská věž. V Indii se dodnes věří, že některá místa jsou nabita "svatými silami", že božstva mohou přebývat v chrámech a sochách, ve slovech atd. Tyto "vnější" projevy mají mít pozitivní vliv "vnitřní stav" jedince, mají podněcovat jeho zbožnost apod. Některé duchovní směry ovšem razí názor, že univerzální Bůh je přítomen všude, že vše prostupuje a naplňuje, že vše je vlastně projevem některé z Jeho energií, že každý je jiskrou Absolutna, že každý může vnitřně zažít přítomnost Absolutna, sounáležitost s ním atd., a to i bez vnějších podnětů ve formě soch, chrámů atd.

Jde o to, co daný jedinec potřebuje k navození příslušného vnitřního stavu. Někdo se obejde bez vnějších stimulů, někomu pomáhají, na někoho žádné podněty nepůsobí. Je to individuální. Jak správně říkáš, "pro někoho je chrám jen někde, pro jiného všude nebo nikde."

Crumb » balschemtov Moc pěkné a zajímavé čtení. Ano, existuje rabínský názor, že Šechina kvůli hříchům Izraele dočasně ustupuje, že, jak nás informuje Midraš Genesis Raba (19,7), "když zhřešil první člověk, přešla do prvního nebe, když zhřešil Kain, přešla do druhého nebe, v generaci Henocha do třetího, v generaci potopy do čtvrtého, v generaci zmatení jazyků do pátého, kvůli Sodomským do šestého a kvůli Egypťanům za časů Abrahama do sedmého." K tomu jsou pěkná již výše uvedená slova rabiho Jicchaka z paralelního textu midraše Numeri Raba (13,2): "Jako pachatelé zla vzdalují Šechinu od země, tak spravedliví jí umožňují přebývat na zemi."

"Šechina" (z hebrejského "š-k-n" (שכן) = "přebývat", "stánek") je výraz označující v judaismu přítomnost či přebývání židovského boha, označovaného písmeny JHVH, ve světě, mezi lidmi. Označuje také příbytek boha JHVH. Za ten platil Šalamounův chrám, kde JHVH neviditelně trůnil na arše úmluvy. Výraz Šechina byl původně spojován s Mojžíšovým "stanem setkávání", hebr. "miškan" (משכן). Byl také užíván zástupně pro jméno JHVH (které se vyslovovalo jako Jahve, Jehú nebo Jahó). Po roce 70 po Kr. přestala být Šechina vázána na Šalamounův chrám. Označovala pak přítomnost JHVH na tom místě, kde se Židé právě nacházeli. Je spojována také se synagogami, které nahradily Šalamounův chrám, s místy vyhrazenými pro Šechinu. Ta prý ale v synagogách nepřebývá nepřetržitě, nýbrž pouze dočasně, stěhuje se jaksi z jedné synagogy do druhé. Je prý ale stále přítomna ve "zdi nářků", v západní zdi zbořeného jeruzalémského chrámu. Proto tato zeď platí dodnes za největší židovskou posvátnost. Výraz Šechina zná i Nový zákon. Rozdíl mezi pojetím Šechiny v judaismu a křesťanství záleží v tom, že pro Židy má být plnosti společného života Izraele s Šechinou dosaženo teprve v Jeruzalémě posledních časů, kdežto podle křesťanského pojetí se Šechina navrátila už v postavě Ježíše Krista.

Právě Ježíš Kristus mi více sedí na spojení s Buddhou, tedy ten gnostický Ježíš. Gnose má podle mého soudu blízko k ortodoxnímu buddhismu (k tzv. hínájáně). Křesťanství, vytvořené apoštolem Pavlem, má zase mnoho styčných bodů s pozdějším buddhismem (s tzv. mahájánou).

Crumb » sunrise Židovská hvězda je známá také jako Šalamounova pečeť nebo Davidův štít. Jde o šesticípou hvězdu (hexagram), kterou tvoří dva protínající se trojúhelníky, z nichž jeden míří vzhůru a druhý dolů. Trojúhelník mířící vzhůru platí za ohnivý, vzdušný, duchovní, božský, mužský a pozitivní. Trojúhelník mířící dolů platí za vodní, zemský, materiální, lidský, ženský a negativní. Propojení obou trojúhelníků představuje interakci živlů a také spojení polarit: duchovního a materiálního, božského a lidského, mužského a ženského, pozitivního a negativního. Šesticípá hvězda je grafickým vyjádřením šestky, která v číselné symbolice zahrnuje kromě jiného všechny druhy vztahů, přátelství, lásku, sexualitu, plození, mateřství, manželství, rodinu a domácký život. Šestka platí za šťastné číslo (např. nejvyšší hodnota západních hracích kostek je vyjádřena šesti body). V kabale odpovídá šestce sefíra Tifereth (Krása) a Slunce, v hebrejské abecedě písmeno "vav", s významem "svoboda", v tarotu karta Zamilovaných, k jejímž základním významům patří "láska". Šesticípá hvězda z tvého snu by měla být dobrým znamením. Naznačuje to rubín, který má chránit před nemocemi a má odhánět starosti. Indové považují rubín také za vhodný kámen pro získání bohatství a moci. Svazek bílých obálek svázaných růžovou stužkou evokuje představu milostných dopisů, tedy opět něčeho spojeného s láskou. Nebo to může být symbol nějakého poselství. Takže myslím, že jde o příznivé znamení, které se může týkat ochrany a lásky. Může jít i o poselství tvých předků, kteří ti chtějí vyjádřit podporu, ochranu a lásku.

Crumb » Loreena Mckennitt Jistě, jsou takoví padesátníci. Ale i starší muži, velební kmeti a dokonce i mudrci pěstující odříkání mohou být zvábeni krásou mladých žen. Mohou být snadno uneseni "bystřinou půvabů, jež proudí mezi vysokými břehy ňader krasavice".

Crumb » Loreena Mckennitt Asi si ti padesátníci říkají: "Když do pekla, tak na krásném - nebo alespoň mladém - koni (klisně nebo kobyle, chcete-li)!" Existují i osmdesátníci, kteří mají chuť na ženy, které by mohly být jejich dcerami nebo dokonce vnučkami. A nemusí jít vždy o muže stižené stařeckou satyriázou. Znal jsem jednoho osmdesátníka, kultivovaného a vzdělaného pána, který byl i přes svůj vysoký věk stále při chuti. Jednou kolem něj procházela sexy třicátnice. Chvíli zasněně pozoroval její vlnící se boky. Pak se k nám s povzdechem obrátil a prohlásil: "Pánové, na tu kdyby mně někdo pomoh´, tak už bych pak slez sám!" Proti takovým osmdesátníkům jsou výše zmínění padesátníci hotoví zajíci. Jsou ovšem padesátníci, kteří se už dopracovali k filozofii, že lepší než ženský klín je "plný břich a džbán piva". Ti už jsou v záležitostech sexu tak nějak za vodou.

Crumb » scorpio-15.11.1987 Už tu proběhla diskuze o životním čísle 6. Diskutovalo se tu i o mezisoučtech, o vyšších číslech, ze kterých šestka vzniká, např. o vyšším čísle 33. Vyšší čísla, která se objevují před konečnou redukcí na základní číslo od jedné do devíti, slouží k prohloubení a zpřesnění numerologické analýzy. Představují jakýsi vyšší druh věštění. Šestku můžeme získat také z čísel 15, 24, 42, 60. Každé z těchto čísel se významově váže na šestku, má ale i své specifické významy, které dokreslují životní nebo jmenné číslo jedince. Vyšší čísla se dobře uplatňují při zkoumání jmenných čísel, při kombinacích životních a jmenných čísel a také při předpovídání budoucnosti. Lidé se většinou spokojují se zkoumáním charakteristik životních čísel a opomíjejí čísla jmenná. Je to docela škoda, protože zkoumání jmen prostřednictvím vyšších čísel dává zajímavé výsledky. Zkoumání číselných hodnot jmen se ale často pokládá jenom za nesmyslné hrátky s čísly a lidé, kteří se tím zabývají bývají pokládáni za pošetilce. Sám Hospodin se ale v bibli zabývá významy jmen, jejich číselnými hodnotami a také změnami jmen za účelem změny osudu. A libuje si právě ve vyšších číslech.

Crumb » Loreena Mckennitt Existuje rčení, které praví, že jedině bez ženy (myslí se "manželky") může být muž blažený.

Crumb » Ema "Las palabras no caen en el vacío" neboli "Slova nepadají do prázdna", jak se píše v Zoharu. Držím palce.

Crumb » Seher "Včera zde proběhla debata o možném morálním výkyvu jisté paní numeroložky( stále jest to ke čtení na hlavní straně). Dovolil jsem si u jejího jména malý numerologický rozbor. Byla to energie č. 14. Magie z dopadem na široké masy. Medium. Vibrace těchto pěti písmen o kterých je v této diskuzi řeč je stejná č.14."

Číselné hodnoty jmen Satan a Samael kódují informace, o kterých jsem psal výše. Jsou to vlastně gnostické šifry, tzv. gematrie. Tak např. jméno Satan se hebrejsky zapisuje písmeny "šin", "tet" a "nun" (finální), tedy zprava doleva hebrejskými písmeny שָׂטָן . Tato písmena mají v hebrejské abecedě číselné hodnoty 300 (šin), 9 (tet) a 700 (finální nun). Sečteme-li tato čísla, dostaneme hodnotu 1009, která dává pro redukci číslo 10 (1 + 0 + 0 + 9 = 10), které odkazuje k Zemi, které v kabalistické astrologii náleželo číslo 10. Číselná hodnota Satanova jména tedy odkazuje k Zemi, na které má působit.

Satanovo skutečné jméno je Samael, hebrejsky zapisované písmeny "samech", "mem", "alef" a "lamed", hebrejsky סמאל . Číselné hodnoty těchto písmen jsou 60 (samech), 40 (mem), 1 (alef) a 30 (lamed). Po sečtení dávají číslo 131, které po redukci dává číslo 5 (1 + 3 + 1 = 5). Pětku získáme také převodem jména Satan na čísla podle tzv. Chaldejského převodního systému, vytvořeného na základě analogií mezi hebrejskou abecedou a latinkou, (3 + 1 + 4 + 1 + 5 = 14; 1 + 4 = 5).

Číslo 5 zastupovalo ve starověku pátý element, pátou podstatu (kvintesenci), která platila za substanci nebes. Symbolizovala světovou duši a také člověka. Byla spojována s pýthagorovskou naukou o stěhování duší. Symbolizovala lidské tělo (hlavu a čtyři končetiny) a jeho pět smyslů. Její grafickou podobou byla pěticípá hvězda. V tarotu odpovídá pětce karta Velekněze. Jména Samael a Satan lze tedy interpretovat jako působení člověku nakloněné vyšší bytosti, která operuje v hmotném světě ve prospěch člověka, kterému má být ukázána cesta vedoucí ke hvězdám, do nebes, zpět k jednotě se světovou duší.

Crumb » Najdise.cz "Satan, to je cesta sem na zem, do hmoty. Lucifer, to je cesta k nebesům, do duchovní roviny. Sem spadá např. budhismus."

Samael/Satan (Lucifer byl ztotožněn se Samaelem jaksi omylem) připomíná mýtus o Prométheovi, který se postavil proti Diovi, aby pomohl lidem, ukradl pro ně na Olympu oheň atd., za což pak musel trpět nepředstavitelná muka. Samael/Satan představuje cestu z okovů hmoty, v nichž člověka drží biblický Hospodin (pokládaný gnostiky za jednoho z nižších bohů - tedy nikoli za tvůrce veškerenstva či univerzálního Boha), do světa duchovního.

Buddhismus (ten prvotní, ortodoxní) se odmítal zabývat otázkami tzv. Íšvary, Pána světa, Stvořitele, bohů, polobohů a démonů. Tento buddhismus sice uznával existenci bytostí vyššího řádu (bohů, polobohů), pokládal je však za bytosti smrtelné, podrobené zákonům karmy a reinkarnace atd. O Íšvarovi prohlašuje jeden z buddhistických pramenů asi toto: Kdyby existoval Íšvara (Stvořitel světa) musel by to být podle povahy stvoření buďto šílenec, nebo nevědomé dítě. Cílem ortodoxního buddhismu bylo ukázat cestu do duchovního světa, jak minout hmotné světy, vyšší světy bohů a polobohů a dospět do oblasti "nadkosmické", do tzv. lókuttary. Podle ortodoxního buddhismu spekulace o bozích, polobozích, démonech atd. člověka jenom zdržují a odvádějí od cesty směřující do lókkuttary.

Podobný cíl sledoval prý i Samael/Satan, který se snažil ukázat lidem cestu vedoucí z hmotného do duchovního světa.

Crumb » Najdise.cz Pokud jde o Lucifera, tak slovo Lucifer (z lat. "lux" - světlo a "ferre" - nést) je překlad řeckého jména Fósforos ("fós" - světlo, "feró" - přináším), které se překládá jako Světlonoš. Ve starém Řecku to bylo označení boha, který byl synem bohyně Éós, bohyně jitra a začínajícího dne. Za tohoto boha byla pokládána hvězda Jitřenka, jitřní hvězda, tedy planeta Venuše, pro kterou římští astrologové používali označení Lucifer.

Jiný význam dostalo jméno Lucifer v křesťanské éře. Svatý Jeroným použil totiž výraz "lucifer" při latinském překladu verše starozákonní knihy Izajáš 14,12: "Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů!", latinsky: "Quomodo cecidisti de caelo lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes". Lucifer, zmíněný v tomto překladu, byl křesťanskou tradicí ztotožněn se Satanem.

V původním významu ovšem tento verš nemá s postavou Satana nic společného. Křesťanské mytologie, která se rozvinula po Jeronýmovi, učinila z Lucifera nejvyššího anděla (serafa), který následoval hodností a mocí hned po starozákonním Hospodinovi. Podle zmíněné křesťanské mytologie se prý Lucifer pro svou pýchu postavil proti Hospodinovi a ten jej za trest srazil z nebe spolu s jeho následovníky, kteří se z andělů stali démony.

Jeroným slovem "lucifer" přeložil ve zmíněném verši hebrejský výraz "helel ben šachar" tj. "zářící, syn jitra", kde slovo "helel" označuje planetu Venuši a výraz "ben šachar" skutečnost, že vychází k ránu jako posel dne, jako jitřenka. Izajáš takto hovoří o babylonském králi, který byl pro svou pýchu svržen podobně jako jitřenka (narážka na prastarý mýtus o padlé hvězdě - nabízí se srovnání s řeckým mýtem o Faethóntovi).

Mýtus o Helelovi (Luciferovi) byl přenesen na Satana někdy v 1. století po Kristu. Křesťanská tradice o Luciferovi vychází jednak z Jeronýmova překladu Izajáše, jednak čerpá i z Knihy Zjevení sv. Jana, z Apokalypsy (12,7.10), kde Jan ztotožňuje hada z Edenu (serafa Samaela/Satana) s padlou hvězdou, tedy Samaela/Satana s Luciferem.

Samael byl nejvyšší ze serafů (andělů), prvorozený syn starozákonního Hospodina. Samaelovi se zželelo lidí a rozhodl se přinést jim světlo duchovního poznání. Jméno Samael lze přeložit jako "Bůh slepých", tedy lidí, kterým Hospodin (Jahve) zastírá světlo skutečného duchovního poznání. Samael se Hospodinovi vzepřel, aby lidem otevřel oči, vystoupil proti svému otci jako jeho odpůrce (hebr. "ha-satan"), čímž si vysloužil své druhé jméno Satan.

Křesťanská tradice, založená na Jeronýmově překladu Izajáše 14,12, vytvořila z výrazu "lucifer" vlastní jméno hlavního padlého anděla, který ztratil svou původní slávu jitřní hvězdy a je dnes vnímán jako vládce či kníže pekel. Na rozdíl od pozdější křesťanské tradice však Starý zákon nikde o pádu andělů nebo Samaela/Satana nehovoří. Kořeny legendy o pádu andělů najdeme v apokryfní židovské a raně křesťanské literatuře. Nový zákon (v latinském překladu, v tzv. Vulgátě), pokud hovoří o jitřní hvězdě či o Luciferovi, označuje výrazem "Lucifer" obvykle Ježíše Krista jakožto "jitřní hvězdu" (2. list Petrův 1,19; Zj 2,28; Zj 22,16). Ve Vulgátě najdeme výraz "lucifer" také na místech, kde označuje "jitřní světlo" (Jób 11,17) nebo "jitřenku" (Žalm 109,3).

Crumb » Najdise.cz Satan bývá někdy pokládán za obětního beránka, na kterého je svalováno vše, co je ve světě pokládáno za zlé. Zajímavý pohled na tuto postavu měla gnose, jedno z nejvlivnějších učení starověku. Podle gnostiků je za zlo ve světě odpovědný Stvořitel, Démiurg, tohoto světa a člověka (přesněji pomíjivého lidského těla, v němž je uvězněna nesmrtelná duše). Gnostikové ztotožnili Démiurga s biblickým Hospodinem. Ten byl v pojetí gnostiků jen jedním z nižších bohů, který spolu se svými spolupracovníky, s tzv. archonty, stvořil pro určitý počet duší, pocházejících z duchovního světa, nedokonalá hmotná těla a nedokonalý hmotný svět. Duše jsou nyní drženy jako vězni v okovech svých těl ve vězení tohoto hmotného světa a Démiurg jim spolu se svými archonty brání v úniku do duchovního světa. Z duchovního světa ale čas od času přicházejí bytosti vyššího řádu, které se snaží lidem pomoci uniknout z moci Démiurga a umožnit jim návrat domů, do duchovního světa. Jedním z takových pomocníků měl být např. Ježíš Kristus. Prvním pomocníkem lidí měl ale být Samael, prvorozený syn Stvořitele (Démiurga). Samael, který později dostal přídomek "satan", z hebrejského "ha-satan" tj. "odpůrce", vystoupil prý jako biblický had v Edenu, aby otevřel prvním lidem oči a připravil jim cestu k duchovnímu poznání. Pro gnostiky to byl hrdina. Říkalo se mu "duchovní Prométheus". Kladně je Samael popisován i v některých pasážích rabínské literatury. Teprve později bylo Samaelovi křesťany připsáno všechno zlo světa a jeho jméno bylo nahrazeno jménem Satan.

Crumb » Najdise.cz Nová myšlenka to samozřejmě není, ale zdá se, že je prezentována jako něco nového.

Crumb » Najdise.cz Myšlenka, že jsme každý buňkou jednoho těla, respektive Boha a že jsme propojeni, není nová. Tyto úvahy najdeme ve starých indických filozofických systémech, u řeckých pýthagorovců, u gnostiků atd. Podle učení starých Indů jsem všichni duchovními jiskrami, součástmi jednoho duchovního ohně, věčného absolutna, absolutního vědomí, jakési abstrakce boha, která se nazývá "brahma". Proto se v Indických spisech píše např. "aham brahmanásmi" ("já jsem brahma") nebo "brahmanah kóšó si" ("ty jsi pochvou brahma", tj. "tvé tělo je schránkou pro brahma"). S brahma je totožný "átman", nesmrtelné "já" člověka, které je v západním světě označováno jako duše. Gnostikové zase učili o Božstvu Člověk, jehož jsou všichni lidé součástí v podobě jakýchsi duchovních jisker. Úkolem duchovních jisker má být vysvobození z pout hmoty a návrat k prvotní jednotě s duchovním ohněm, jakýsi návrat domů, návrat k původní přirozenosti.

Crumb » kocour_mivik Mřížku s chybějícími čísly 3 a 8 najdeme u řady slavných a úspěšných lidí, např. Wolfgang Amadeus Mozart (27.1.1756), Clark Gable (1.2.1901), John Steinbeck (27.2.1902), John Wayne (26.5.1907), William Styron (11.6.1925), Tom Hanks (9.7.1956) atd. Takže si myslím, že chybějící trojka nebo osmička neznamená absenci inteligence.

K otázce chybějících čísel v datu narození a s tím související otázky domnělého ohrožení inteligence mě napadá definice "pitomce", kterou ve svém satirickém slovníku "The Devil´s Dictionary" ("Ďáblův slovník") uvedl americký žurnalista a spisovatel Ambrose Bierce (kterému mimochodem chybí v datu narození trojka, protože se narodil 24.6.1842). Ta definice zní asi takto (snad jsem to přeložil správně): "Pitomec je člověk, který se nevyzná ve věcech, ve kterých se vyznáte vy, ale vyzná se v jiných věcech, o kterých vy nemáte ani ponětí."

Pokud nám chybí nějaké číslo v datu narození, neznamená to, že jsme bez inteligence. Lidé s chybějícími čísly se nemusejí o svou inteligenci bát. Také bych k tomu ještě dodal, že numerologie se nezabývá testováním inteligence. Jejím cílem (ne jediným) je upozornit na silné a slabé stránky našich povah apod. V numerologii je také dobré posuzovat se nejen podle data narození, ale i podle číselné hodnoty jména atd. Také v astrologii se neposuzujeme pouze podle data narození, pouze podle slunečního znamení, nýbrž bereme v potaz i další astrologické hodnoty - postavení Měsíce, planet, aspekty atd.

Je pravda, že některé ze silných a slabých stránek, které nám ukazuje naše datum narození v mřížce, jsou složkami inteligence. Pokud jde o inteligenci a její měření, tak, jak už jsem zmínil, existují různé teorie a různá měření, různé testy IQ. Lidé se rádi známkují, škatulkují atd. Podobně jako známky ve škole jsou ale i testy IQ spíše jakýmsi pomocným prostředkem. Vysoké IQ vypovídá o člověku jistě mnohé, ale ne vše. Můžeme mít jedince s vysokým IQ, ze kterého se ale může vyklubat třeba sériový vrah. O takovém jedinci by se dalo říci, že mu chybí "sociální inteligence".

Crumb » Jyotis I samotný Mojžíš měl prý rohy, když po rozhovoru s Hospodinem sestupoval ze Sinaje. Tu "propracovanou přednášku" neznám, takže ji nemohu hodnotit. "Souvislosti jednotlivých znamení s charakterem daného ročního období" byly tématem už u starých Řeků, kteří stáli u zrodu klasické západní astrologie. Takže se toto téma týkalo zpočátku hlavně Evropy. S Vietnamem bych si starosti nedělal. Východ má svůj vlastní systém astrologie, viz např. astrologie čínská. Pokud jde o duchovno, tak si myslím, že duchovní může být každé znamení. Cesty k duchovnu se ovšem mohou u jednotlivých znamení lišit.

Crumb » Najdise.cz Býk je prastarý duchovní symbol. Býval emblémovým zvířetem řady starověkých bohů. Významné byly také býčí rohy, které bývaly symbolem božství, odznakem a korunou bohů a bohyň.

Crumb » kocour_mivik Chybějící trojka nebo osmička, případně absence obou těchto čísel, neznamená absenci inteligence.

Výraz "inteligence" pochází z latinského "intellegere" tj. "chápat, porozumět, rozlišovat, poznávat". Podle definice je inteligence "dispozice pro myšlení, učení a adaptaci". Při studiu inteligence vznikla řada různých teorií a také při testování inteligence se používají různé metody. Teorie inteligence se dělí obvykle do čtyř hlavních směrů. Uvádějí se čtyři teorie inteligence: psychometrická, kognitivní, sociální a fyziologická. Mluví se také o různých složkách inteligence. Tak například v rámci psychometrických teorií inteligence bylo na základě tzv. faktorové analýzy stanoveno sedm nezávislých intelektových schopností: verbální porozumění, induktivní usuzování, rychlost vnímání, numerické schopnosti, verbální fluence, asociační paměť a prostorová vizualizace.

O absenci trojky a osmičky v mřížce jsem psal před lety v knize "Numerologie číselných mřížek". Je tam např. uvedeno, že lidem bez trojky může chybět smysl pro abstraktní pojmy a schopnost logického uvažování, že mohou mít problémy s orientací (například podle map) a také při manipulaci s technikou, že absence trojky se může projevit také v nedostatku fantazie, vynalézavosti a tvořivosti, že takovým lidem chybějí také řečnické vlohy a že mívají potíže s koncentrací. To ovšem neznamená, že tito lidé jsou prosti inteligence. Lidem bez osmičky zase může chybět zájem o hmotný svět, ale i o duchovní hodnoty, může jim chybět smysl pro humor, především pro sebeironii. To ovšem neznamená, že lidé bez osmičky nemají žádnou inteligenci. Každý normální jedinec má nějakou inteligenci. Lze o něm říci, že má v určité míře schopnost "intellegere", tedy že dokáže něco "chápat", že dokáže něčemu "porozumět", že dokáže něco "rozlišovat" a "poznávat".