 Crumb (* 23.2.1959) Muž
Ano, to je dobrý postřeh. To, co jsem napsal o místech, kde přebývá Šechina, je názor judaismu na boha JHVH a jeho přítomnost ve světě. Židé původně praktikovali (stejně jako ostatní starověké národy) polyteismus (mnohobožství) a henoteismus (nadřazování kmenového či národního boha bohům ostatním). Během svého pobytu v Egyptě uctívali Židé např. i mennoferského posvátného býka Apise (Hapiho), který byl živoucí podobou egyptského boha stvořitele Ptaha (odtud asi pramení návrat k uctívání "zlatého telete", sošky býčka, pod horou Sinaj). V Mezopotámii uctívali Židé boha Nannara-Sína a také další mezopotamská božstva, v Kenaánu (dnešní Palestině) uctívali zase "všetvůrce" Ela, nejvyššího boha kenaanského panteonu, jehož vlastnosti byly později přeneseny (v přeznačené formě) na boha JHVH.
JHVH neboli Jahve byl původně bůh Midjanitů, u kterých byl Mojžíš hostem po svém útěku z Egypta. Mojžíš se stal vyznavačem tohoto boha a přinesl ho egyptským Izraelitům jako misionář kněžské korporace Midjanitů, jejíž členem se stal. Mojžíšovo náboženství (jahvismus) ovšem nebylo monoteismem v dnešním moderním pojetí. Šlo o henoteismus s prvky modlářství. Jahve byl soupeřem ostatních bohů a měl svou podobu. Původně byl Jahve uctíván v podobě hada, často okřídleného. Býval také zobrazován jako okřídlená hybridní bytost - napůl člověk, napůl had. Býval uctíván i v podobě býka. Věřilo se také, že je přítomen ve svých zpodobněních, např. v Mojžíšově bronzovém hadu Nechuštánovi. Pojetí Jahveho "neviditelnosti" se objevilo až později. Po něm následoval zákaz zobrazovat Jahva a jeho stará zpodobnění v podobě hada atd. začala být ničena jako projevy modlářství.
U jiných národů byl hlavní bůh přítomen např. v sochách a také na různých posvátných místech, např. babylónský Marduk měl přebývat na vrcholu zikkuraty Etemenanki, na vrcholu chrámové věže známé jako Babylónská věž. V Indii se dodnes věří, že některá místa jsou nabita "svatými silami", že božstva mohou přebývat v chrámech a sochách, ve slovech atd. Tyto "vnější" projevy mají mít pozitivní vliv "vnitřní stav" jedince, mají podněcovat jeho zbožnost apod. Některé duchovní směry ovšem razí názor, že univerzální Bůh je přítomen všude, že vše prostupuje a naplňuje, že vše je vlastně projevem některé z Jeho energií, že každý je jiskrou Absolutna, že každý může vnitřně zažít přítomnost Absolutna, sounáležitost s ním atd., a to i bez vnějších podnětů ve formě soch, chrámů atd.
Jde o to, co daný jedinec potřebuje k navození příslušného vnitřního stavu. Někdo se obejde bez vnějších stimulů, někomu pomáhají, na někoho žádné podněty nepůsobí. Je to individuální. Jak správně říkáš, "pro někoho je chrám jen někde, pro jiného všude nebo nikde." |
|