Diskuze, Diskuzní fórum

dan162 » Lupi Vřelej kontakt přebíranej od táty je pro mne až třetí nejlepší možnost, ženskou z kojeňáku dám vejš. Mužská vřelost je obvykle šíznutá volbou, že je to víc možnost než nutnost. Máma jako jednička nemůže vlastně jinak, než reagovat emočně vřele v míře, které je schopna (i blizzard sněží méně hustě). A není tam u táty pocit, že když jde výchovně proti dítěti, tak pocitově řeže do kusu sebe a bolí ho to, i když to je třeba nutné. Vřelej kontakt vzatej od muže by pak byla volba a vnější podoba, ne prvně vnitřní prožitek, to možná až zpětně a to ještě pochybuju.

Bezeslovné spojení u lidí s prvními týdny s plným kontaktem s mámou podle mne vzniká samočinně a podvědomě, a jen není rozvíjené, tak je to často jen základ všech vztahů nebo porozumění druhému, ale ne oboustranná komunikace. Vím, že to běžně existuje, ale nebyl jsem s nikým takto spojený. Ano, je možné s někým kompatibilním hodit oko a vymění se dlouhý seznam hodnocení/vjemů. A samozřejmě, že blíženecká komunikace je i natočení auta řidičem na silnici, tj. směr, tempo, vzdálenost ke druhým atd., to je jasné.

dan162 » cimi Ahoj, tady koukám se rozdává životní moudrost po hrstech, děkuji, zní mi to jako postup dokonale: "Začít nejdřív od úklidu, zjistit co je moje a co ne, pak naučit se umění hmotnému zabezpečení, pak přejít k péči - duševní potravě, pak k budování něčeho smysluplného, pak k umění strážit to co vybuduji i svůj život/to životodárné ve mně a teprve pak vylétnout “ven” ve smyslu zaměřit se ven…a odpoutat se od toho kde se celý můj život odehrával…přijetí smrti…."

S tím, že předbíhání vytváří slepé uličky.

dan162 » Lupi Já tohle vyvodil z "však to víš sama". Jakže my jako část světa, máme v sobě všechny informace uvnitř, netřeba hledat venku. Nejen že jsou všude kolem.

dan162 » Lupi reagoval jsem Plutem-Venuší na to, že to bylo vždy "ložené" co je správné a nejde přitom o konjunkci Slunce-Venuše o které jsem psal. Aspekt Pluto-Venuše jako zdroj té loženosti.

To je tak krásně poeticky napsané, děkuju za sdílení. I když vím, kolik bolesti je za tím nejdřív prožité a pak s odstupem přijaté.

"Malovala a představovala jsem si teplo společenství, krásné počasí, přátelství a lásku a vždycky se z toho kousek uchytil a vegetoval " To zní mi jako dobrý postup

Dítě bylo vlastně samo a je tak zvyklé. Pomoc je v okolí a není blízká. Když máma v prvních dnech není k dispozici, tak se u dítěte vytvoří schopnost sociální vazby, ale ne prožitek té vazby si myslím. A nevytvoří se samovolně vznikající bezeslovné spojení s lidmi na první dobrou, až na druhou. Tohle jsem myslel jak překonat nebo dohonit.

dan162 » Cole "dítě má strašně zvláštní proces projevování a vnímání emocí" Měsíc v Kozorohu je pro mne černá můra pro nesrozumitelnost a mám ho přitom ve svém okolí. To testuju, hele co takhle dát mi najevo svůj pocit, jakkoliv, obličejem, gestem, popisem, třeba znechucený, nadšený, opatrný, úzkostný, ohromený...A dostanu odpověď vždyť já ti to všechno ukazuju, sleduj tón. Tenhle Měsíc není plochý, uvnitř toho je hodně, nedostane se to ale ven tak, abych tomu rozuměl (natož se vcítil, což nezbytně potřebuju, ale to je jiný příběh).

Ten Měsíc je svázaný s Uranem (harmonicky!), tj. bouřlivější, má plno energie, a dítě si s tím neví rady. To co dítě dělá za eskapády, je současně přirozený způsob, jak své emoce vyjádřit čitelněji pro okolí, nelze je pak přehlédnout.

dan162 » Lupi Ložený od začátku - viděl bych to na trigon Pluto-Venuše a Pluto aspektované do slunečního stelia.

Kojeňák 53, brrrr. To je doba vzpomínek na válku i první republiku, vrcholících příprav na další válku, Stalin a Gottwald čerstvě fuč, atmosféra procesů a ženy jsou státní fabrika na vojáky. Žádný kontakt s matkou v první době, ale s cizí kojící ženou. Tý jo, to si neumím představit, takhle brzo. První dva týdny jsou zásadní pro přenesení emocí dítěte přebírané od matky do svých emocí jako prožitku v reakci, například. Jak se toto dá praxí mistra dohonit, smím-li se zeptat?

dan162 » Lupi Jasně, že každý použije svůj arsenál, klidně vnučka ascendent v Rybách, protože doby, kdy gepardi dělali ze sebe beránky, hlavně ženy, celoživotně, jsou dávno fuč.

Ad gepard na vodítku - no a pak ještě zbývá tichá vlastní debata, proč to je atraktivní. Co to oslovuje uvnitř. A opět - je to hlad, chuť, cesta, energie...

dan162 » MIKULAS Bezesporu, vy také. Dobré poledne.

dan162 » Lupi Aha, něco ve smyslu že i když my jednotliví lidé jsme jen součástí celku jako část tohoto celku, tak přesto neseme v sobě všechny informace. Myšleno jako lidská vlastnost obecně, však to víme sami, každý, jen to nechceme nebo neumíme vytáhnout, pochopit, přijmout?

dan162 » MIKULAS Děkuji. Ano, opice, to jsem já. Fascinuje mne, jak se bez návodu dostávám k odpovědím, z části odvodím celek, najdu příhodu, která to způsobila. Asi tranzity do Černé Luny.

dan162 » Lupi Co se událo hned po porodu že se přehodila výhybka v životě? To je extrémně mizerný začátek života. :-(

dan162 » Lupi "správně" = dle vlastních hodnot. Nejde o objektivní správně.

Myslím si, že Slunce/Venuše má svůj hodnotový žebříček vždy po ruce a má ho vědomý/uvědomovaný. Kdykoliv o něčem rozhoduje, nemůže ho nevzít v potaz. Kdykoliv si něco uvědomí, hned si to onálepkuje, zařadí. Člověka, své plány, proběhlé události, své reakce před minutou.

dan162 » Lupi Super, vybarvených modrých okének není nikdy dost :-D

Nadatlovali...Merkury v Blížencích toho napovídají, když mohou...

dan162 » dan162 Zajímavá příhoda, kde mohu ukázat práci na sobě přes pozorování svých reakcí. Má to tak spousta lidí zde, a nepíše o tom konkrétně, sdílím to pro inspiraci.

Najít někoho, kdo mne nebude mlátit pohrábáčem do hlavy i ve vzdálených vztazích je pro mne velmi obtížné, kvadráty těžkých planet ke mne do Raku od drtivé většiny lidí asi 15 let pode mnou tak fungují. Učím se jak s tím fungovat, aniž bych se zavíral a dělal další kompenzace jako v minulosti, hledám.

V konverzaci, kterou jsem vedl včera, nastala časová díra, a mne se před usnutím připomnělo, k čemu všemu se chci ve vztahu dostat - a míjí mne to, celoživotně. Pojmenování toho pocitu je zoufalství, jako emoční vlna. Není to lítost, nezabalil jsem to, není to vztek, přijímám jak co bylo a že jsem dělal co jsem dokázal a vím, kolik krásného ve mne je. V té chvíli to bylo zoufalství, bezmoc, smutek. Může být, emoce přicházejí a odcházejí, vím, že je nejlepší tím prostě projít. Usnul jsem, a v noci jsem se probudil mělkým prudkým dechem. Srdce maká, ale není bolest, není strach, tam problém nebude. Je to něco, čemu už delší dobu chci přijít na kloub, kdysi tachykardie, nyní občasné dýchací obtíže. Ta mělkost, co to je? Svaly plic ovládáme jen částečně, povelem, a jako třídu. Dýchají svaly břišní, kupodivu ty nejnižší. A výše položené nic. Pomalu se probouzím a pozoruju se. Zkoumám je jednotlivě, jsou stažené. Vůlí je uvolňuju, nic. Vzpomínám si na příhodu, kdy jsem tak v osmi letech musel do nemocnice, pro nedýchání, to jsem jen sípal. A dochází mi souvislost, co to bylo tehdy. Je to reakce strnutí a napětí, když jsme v situaci, se kterou nemohu hnout. Na bezmoc jsem býval alergický, nadával jsem silně i na skočivší červenou na semaforu, že něco nestihnu a bude v životě zle. To jsem vyřešil přijetím následků - ale bezmoc jak vidno, jako vzorec v těle stále je. Po dnešku už o tom vím, super. S probuzením se to zlepšilo, ale kus pořád cítím. Půjde to uvolnit si myslím rukou, ale tím nezmizí alergie těla. To je směrovka. Máma měla ke stáru dýchací obstrukce chopn, tak už vím jak jí to vzniklo.

Pracuji s tím dál, proč nedýchá malý kluk, když prožívá bezmoc, zoufalství a že to bude pořád? Zkrátím řetězec otázek a odpovědí - protože táta říkal nebreč, nebo ti přidám, nešlo to tehdy vyřvat. Od té doby prakticky nebrečím, nejde mi to. Nevyndám ze sebe nic, vše se hromadí. Tak už vím proč.

dan162 » Sova Tinka "Keď Vás život naučí od malička poslúchať a plniť potreby druhých" Jak to vzniklo? Kdy to už bylo? Byly doby, kdy tomu tak nebylo? Jak to vypadalo za hodně mala? Co z toho je vaše přirozenost a co je vám vnucená potřeba okolí a co je vaše volba takto zaujmout své okolí?

Čára v dlani? Plnou parou vpřed!

A já jdu něco vyřídit na úřad. Taky vpřed :-)

dan162 » Sova Tinka Paráda, konečně jsem dámu rozesmál rezonancí a ne vtipem, to bylo mé přání staré asi dva týdny, vybarvím si neprodleně virtuální modré okénko Rychlých šípů :-D

"Najlepšia otázka je: ako dlho to viem? a nechcem si to priznať?" Hm, Venuše ve Slunci: víte co je správné a co je - čudné. Vnitřní kompas vždy po ruce a překvapivě není slyšet nebo co. Poznámka: nic neodmítat, neodsuzovat, protože vše co je ve vás, je úctyhodná reakce bezradného člověka na tehdejší situace, obdivuhodná obrana v nejvyšší nouzi. Tělu patří hlasité poděkování, že tak dobře chránilo. (a následují další otázky a odpovědi za spolupráce obranného mechanizmu).

dan162 » Sova Tinka Hodně mi pomohlo se podívat do rodného horoskopu. Oddělit aspoň zhruba, co ke mne patří a co je naučené nebo cizí, o co se mohu opřít a co je holt jaké je. Je potřeba žít sebe, ne se vyhýbat zranění, a najít jinou cestu, jak být ráda tam, kde budete, mít okolí k vám souladné atd. Jediné, co si nevybíráme je rodina, tedy vyjma partnera/partnerky, ale ostatní reaguje na mne, jak píšu, chodím, na můj guláš v hlavě, energii kterou vysílám nebo naopak nevysílám...

Merkur v Blížencích, Pluto trigonem...proč lidem prošlo, když zneužívali dobrotu? Jaký měli k vám vztah, že byli schopni toho a toho? Jak vlastně pocitem vypadá živý vztah a jak vypadá kořistnictví? Jak dlouho to vím a nechci přiznat? Proč? Vždy jste věděla že něco je špatně. Někdy jste to řekla. Proč okolí reagovalo jak reagovalo? ... Nějak takhle k tomu přistupuju a na odpovědi přicházím.

dan162 » Sova Tinka Za jízdy...jak jinak, čas běží a přestávku nedá. Můj problém začal v prvních dvou týdnech života, je to také nějaký ten odstup. Následný můj vývoj jsou poměrně čitelné a logické reakce, kompenzace a události v závislosti na tom, jaké bylo okolí, možnosti a jaký jsem byl já. Záplata na záplatu.

Ty věty, které tam máte, tak krásně hladí. Já v té době konstelací byl sobec a slepec.

dan162 » Sova Tinka To nejsou kostlivci, ale miláčkové. Páchnou, to ano. Ale jsem to já. To i to. Přijímám své hrůzy. Někdy se stydím. Hlava je nahoře.

dan162 » Nabi* To jsem začal řešit před rokem, dvěma a není u konce. Solár nemusí časově stačit. Současný stav má své důvody. Bylo mi tehdy jasné co ne, ale ne co jo.