Diskuze, Diskuzní fórum

Nabi* » cimi I já s tebou souzním. Dneska mám skutečně velmi nepříjemný stav a asi i potřebu něco nepřímo vyventilovat. Kupa falše, kupa hnoje, bez přemýšlení, a jak píšeš: "Kam ukážeš, tam se podívají."

Nabi* » Diviška Magie není sranda. To jak jsi napsala celý příspěvek mi přijde fakt alarmující. Nasnadě je zamyslet se jak to máš s hranicemi, o co ve skutečnosti jde.
Můžeš zkusit tohle. Je to vysvětlovací video k meditaci, na kterou je link pod videem. Jsi ročník, který by snad angličtinu nějak mohl ovládat, tak snad ti k něčemu bude. Sice se na to neptáš, ale podle mě by bylo dobré se začít dívat do sebe a začít pracovat nad starýma vzorcema, pochopit rodinné zápletky a pouta. Tohleto není jen na něm (co on dělá, jak ubližuje a podobně). Ty mu to dovoluješ. Z nějakého důvodu. Což nemyslím špatně, protože vím jaké je to být v podobné situaci a mít pocit, že se z toho nejde dostat. A taky si myslím, že to není na jednorázový pokus se odpoutat, ale na mnoho mnoho dalších pokusů, kdy se pokaždé posuneš o krok dál. Hlavně mu přestaneš určovat co by on měl dělat, za kým jít a sama si určíš, co chceš ty a kde chceš v tomto vztahu stát. A postupně se to bude uvolňovat. Pokud jsem totiž odhadla správně tvou situaci (přičemž vím, že se můžu mýlit) tak zřejmě nedokážeš ho rázně odseknout tím, že mu řekneš ne a odejdeš, takže se nabízí ta varianta popsaná výše. O hodně pomalejší, ale je to taky cesta, u které se navíc můžeš o sobě dozvědět takové věci, že budeš koukat. Věci, o kterých jsi ani netušila... Takže hodně štěstí a tu magii fakt nedoporučuju.
https://www.youtube.com/watch/…

Nabi* » Najdise.cz To jsi krásně napsala. A dost trefně. Tohle znám!
Mě trvalo dost dlouho než jsem to dokázala pustit, aspoň z velké části, protože to prostě bolí a bolet bude. My můžem akorát respktovat jejich svobodnou volbu a mít jí v úctě. Samozřejmě, pokud by byla příležitost pomoct a oni by to přijali, tak fajn. Akorát, že konstelačně je to pak trochu obrácená dynamika, takže záleží o co jde a v jakém konstextu se to děje.

Nabi* » Najdise.cz To je fakt skvělé co píšeš o tom otci. Často máme štěstí, když se nám skrze tyhle cvičení nebo terapie změní naše vnímání a díky tomu dokážeme ve vztahu s jakoukoliv osobou být v souladu. To, že se to takhle radikálně změnilo u něj, to je fakt bonus a to je pro tebe to důležité, abys mohla jít dál a předávat jinou energii. A zbytek je jeho volba, tak jak píšeš, a je to tak správně (Ale netrvdím, že je jednoduché se na to dívat).

Nejvíc se mi líbí ta věta se setrvačníkem, bo to je přesné a přesně tak to je u mě

Nabi* » thééé Domov... (přemýšlím, naciťuju)

Červený stan jsem už dlouho neviděla, ale nedávno jsem na něj myslela. Pustím si až budu sama

S těmi předky... když to velmi zkrátím... mě se líbí jak Richard staví na konstelacích u některých lidí ideální matku a ideálního otce. Většinou se tahle technika osvědčí u lidí, kteří mají rodovou linii velmi zatíženou a nedá se moc dopídit k těm, kteří by dávali podporu a sílu.
Malé cvičení je představit si, že za mnou stojí ideální otec a ideální matka. Jsou to takoví rodiče, kteří nám dají úplně všechno, co potřebujeme. Můžeme je poprosit o to, aby nám řekli přesně tu větu (věty), kterou potřebujeme slyšet a nechat na sebe působit tu energii. Když jsem to zkoušela poprvé, tak k mému překvapení jsem fakt cítila obrovský příliv enrgie a dokázala jsem to přijmout. Prostě přijmout jen to, že to jsou rodiče, kteří přišlí dát a milovat bezpodmínečně. To bylo velmi zajímavé. Zažila jsem to víckrát a s těma větama, které daný člověk potřeboval (které jsem potřebovala já) to bylo fakt mocné.

"Někde ten konec být musí" - velmi zarezonovalo

K tomu fyzickému aspektu. Mě se aktivuje tím vnitřním aspektem. Nejdřív musím u sebe zevnitř. Začínat od těla mi moc nefunguje. Možná se to časem změní, ale momentálně to vnímám, že cvičení, tanec atd mi fungují jen jakoby částečně. Moc to neumím vysvětlit.

Nabi* » thééé Když se nacítím, co pro mě znamená slovo kořeny, tak se mi to okamžitě spojí s mojí původní rodinou (původní myšleno rodina, do které jsem se narodila). Kdysi jsem si nemyslela, že někdy bude možné je tím směrem cítit... Ale cítím je. Nestalo se to ze dne na den. Byl to proces, který zdaleka není dokončený.
Na pár situacích a prožitcích jsem si uvědomila, jak dokáže oslabovat špatná situace v rodině, to když někdo odmítá někoho, nebo když se odmítají tak nějak všichni. Vím, že pravděpodobně to v původní rodině to nikdy nebude dokonalé a bude jiné než v ostatních rodinách. Nicméně původní rodinu mám jen jednu a ta už mi zůstane. Pro mě je to dost těžké vysvětlit. Jsou součástí mě a do konce tohoto života budou, se vším, co se dělo (děje) v rodě. Ty trochu znáš moje pozadí, proto si dovolím nepopisovat detailně. Velký rozdíl v mém vnímání způsobilo to, když jsem prostě přijala, že jsou a vždycky budou součástí a že jediné, co můžu udělat, je to v sobě přijmout. To rozhodně neznamená, že nebudu mít zdravé hranice když bude potřeba... A ani to neznamená, že mám povinnost se stýkat (byť chci) když budu cítit, že mi to ubližuje. Myslím, že mi rozumíš, co chci říct...
Kořeny cítím jako stabilitu. Původní rodina je součást celého organismu. Kořeny jsou pro mě i něco, co cítím v sobě, nezávisle na nikom dalším. Pojí se mi se sebedůvěrou a přijetím sebe sama. S tím, že se mám ráda. Sebe jako Natali. A konečně se nadechnu.
A možná, že jsou kořeny pro mě i něco, co je třeba aktivně si uvědomovat, aktivně se spojovat, protože ono v nelehkých časech, kdy cítím chaos, vyčerpání, smutek a podobně, to nemusí být něco, co je úplně citelné... Ale když se zklidním, tak vím, že to tam je. Je tam i to uvědomění odkud pocházím a že za mnou stojí i předkové, kteří mi dávají sílu... Nejsou to jen příběhy plné traumat, ale taky ty, které dodávají sílu a uvědomění. Skrze to (cítím), že jsem se spojila s tím co bylo i sama se sebou. Je to asi nikdy nekončící cesta. Nebo respektive tahle cesta nekončí jedním životem, o tom jsem přesvědčená.

Nabi* » thééé Krásná diskuze a krásné zadání. Možná zareaguju až budu mít utříděné myšlenky a pocity. U mě se to od dětství dost změnilo (pozitivním směrem). Až budu moci dát do slov a ucítím vlnu, dám sem

Nabi* » zlobítko Ono tu nespokojenost může působit i Neptun v 6d. A taky opozice Saturna do 10d na Venuši (tohle je podle mě klasická konstelace nespokojenosti - Saturn/Venuše v napěťovém aspektu). Ale zajímavá je ta osa Uzlů 4.-10.d. Já bych to viděla na to aktivně se zaměřit, co bys chtěla, normálně to trochu podrobit zkoumání. Proč nejsi spokojená, co by tě spokojenou učinilo atd. Ten Neptun máš v trinu na Venuši, takže by to vůbec nemuselo být špatné, co se práce týče. Jenže u Neptuna jsou ty energie jiné. Nejsou to energie projevující se viditelně aktivně navenek, ale jsou aktivní uvnitř. Pokud si toho člověk začne všímat, rozvine tím i určité vnitřní schopnosti, pak se může později něco pohnout správným směrem, až k tomu budou ty spravné "hnací" aspekty.
Já bych tohle období využila na uvnitřnění se, na prozkoumání "práce" zevnitř. Klidně i s pomocí meditace nebo nějaké sebepoznávací metody nebo terapie.
Samozřejmě nevím, co udělá přechod Jupiter přes 4d, ale prozatím bych si tu finanční jistotu nechala a zaměřila se dovnitř.
Každopádně bych zatím nedělala nic na sílu. Toť můj subjektivní názor.

Nabi* » Sosna zvlčelý ....(nespojovat s tím, že jsem ji vynesl ven)....
V tomhle případě si myslím, že tohleto tady tak velkou roli nehraje

Nabi* » Nabi* Ještě jsem našla zajímavou symboliku zde a některé informace jsou pro mě zde stěžejní a nikde jinde jsem je nečetla, tak sdílím:
https://www.neosaman.cz/2015/…

Nabi* » Sosna zvlčelý Mě včera odpoledne narazila (asi černá, ale bylo to proti světlu) vážka do okna 3x ZA SEBOU!!! A byla obří. Hned jsem si vzpomněla na tebe

Nabi* » Najdise.cz Podle pocitu a podle osobního nastavení.
Já jsem třeba zjistila, že mi dělá dobře cesta, proces který mě tvaruje a učí mě, než dosáhnu cíle. Baví mě prostě JÍT, poznávat a učit se. A v tom je můj smysl života.
Samozřejmě, člověk těch "smyslů" může mít víc. Např. mateřství, dům, kariéra... Správná cesta neexistuje, jen ta autentická, kdy se cítíme být živí a na správném místě.
Podle mě, někdy příliš filosofujeme nad tím co by mělo být a jak by to mělo být. Většinou v nitru (v těle!) to už víme, jen to dost často nechceme (nebo se bojíme) slyšet, cítit.

Nabi* » aktigram To jsem neřekla

Nabi* » Najdise.cz Podle mě Antikrist není člověk. Je to druh energie. (Negativní samozřejmě)

Nabi* » Bosch Tak jak jsem v tomto životě "postavená" náhody neexistujou. Za vším jde vždycky najít hlubší význam. Nebo takto: hlubší význam je pro mě něco, co mi pomáhá vidět celistvější obraz toho, co se děje, proto náhoda je pro mě jen pojmenováním něčeho, čemu v celé šíři nerozumíme.

Tož tak za mě

Nabi* » Najdise.cz Ano, právě. Jak píšeš, strach má vždycky velké oči. A ono někdy některé záležitosti nemůžou na sebe jinak upozornit, než námi zatřást.

Daisybunch: Jak jsem psala o té pozornosti, tak jen upřesním, že jsem měla na mysli skutečnou vědomou pozornost, ne strach. Brát to tak, že se něco ozývá v nás, co nutně potřebuje abychom se tomu věnovali. Myslím, že pak je jasný rozdíl v kvalitě pozornosti a "pozornosti", kterou dané věci projevujeme.

Nabi* » Najdise.cz Osobně si myslím, že je to něco karmického. Nemyslím ve smyslu, jakože teď budeš pykat, ale ve smyslu, že se něco spustilo, co je třeba vyléčit (nebo přesněji řečeno VĚNOVAT POZORNOST). Nemyslím, že si na tebe někdo něco odložil. A na člověka "neleze" nic, k čemu by neměl potencionální dispozice. Podle mě se neděje nic jen tak, v podstatně nejsme nikdy jen obětmi, víš co myslím?
Jestli ti to dělá potíže, tak bych to šla pořešit do regrese (nebo konstelace, ale spíš bych se přiklonila k té regresi). Viditelně tě to zaměstnává a může to být nějaká přivtělená duše, která potřebuje pomoc (může to být v rámci nějakého vyrovnání a podobně).