Diskuze, Diskuzní fórum

LemmOny » Lupi ach Lupi, tobě se těžko odporuje ..ale přece jen si dovolím říci ne, nemusí
Jen chce a to je veliký rozdíl, na který tu poukazuji v podobných diskuzích, už několik let.

Nejprve člověk chce, to je základ všeho. Teprve poté si řekne že musí. V některých případech se "musím" mění na dogma, které je již "nezpochybnitelné" a takhle ta sekvence funguje úplně u všeho

Jediné co člověk skutečně musí, je umřít

LemmOny » Lilith Surya moc se mi líbí jak je to napsané..

"nikdy se nic nestalo a nikdy s nic nestane"

LemmOny » verka96 Je zajímavý ale, že se ten pohled na posmrtný život, včetně vizualizace a pojmenování onoho, stále mění podle našich dostupných poznatků. To už samo napovídá, že si jen myslíme, ale nevíme vůbec nic. Navíc to co si myslíme se neustále mění.

LemmOny » verka96 Člověk musí v první a poslední řadě akorát umřít, to všechno ostatní buď jen chce nebo nechce.

Ale jo fandím vám, i když si o tom myslím své.
Ona ta teorie není špatná a někomu může dost psychicky pomoci.
Každý si v životě hledáme tu svojí berličku před strachem ze smrti. Naše vědomí respektive psychika není stavěna na tolik podnětů a strachu a lásky, kterou ve svých životech prožíváme. To si ale jenom myslím já. Nemám to klinicky ověřené

LemmOny » verka96 to vše co popisuješ my spíš přijde jako pravidla definovaná člověkem nikoliv duší

LemmOny » feryn3 Ahoj,

já si myslím, že duše jako taková není něco, co bychom mohli vtěsnat do našeho rozměrového světa, kterého se týká i pravidlo stáří, či prostě jen začátku nebo konce. To jsou spíš pravidla našeho paradigma. Mám-li duši chápat jako něco nad rámec našeho vnímání(tak jak to nejeden duchovní prezentuje, tedy mimo rozumovou stránku věci, pak je paradoxem snažit se jí vnímat jako něco stárnoucího, či kolujícího ve vztahu k našemu vědomí,(tj. jediné možné vnímání tohoto světa) podléhajícímu našim, již výše popsaným smysluplným pravidlům.

LemmOny » Áta22 Možné je téměř všechno, ale v tomto případě popisuji spíš princip než skutečný význam slova a to, jak dokáži díky tomuto "nástroji něco ovlivnit nebo se vyvarovat něčemu.

Předtucha pokud chápu správně význam slova se zakládá alespoň z mého pohledu na stejném nebo hodně podobném principu jako jakýkoliv jiný vyvolaný pocit v koprodukci vědomí s podvědomím.

Všechno má racionální podtext, protože i věci iracionální nebo abstraktní vyplívají z konkrétní myšlenky pocitu nebo dojmu chcete-li.
Mozek během života nasbírá víc informací, než si my sami dokážeme vůbec kdy uvědomit. Cortex, během každého dne našeho života, dokonce i když spíme, zaznamenává mnohokrát víc informací než si dokážeme vůbec zpětně obyčejně vyvolat "vidět nebo prožít". Když na to ale přijde a nějaký podnět vyvolá zpětně informaci(ze šuplíku), o které ani nevíme, že jsme "nabrali" a nám to vyvolá onen nepopsatelný pocit, tak se nám to jeví jako něco, přinejmenším zvláštního, možná až nadpřirozeného. Je to ale jen analytické vyhodnocení. Obyčejný mechanismus, na který naše vědomí prostě jen nestačí.
Například vše co vidíme (mám na mysli teď jeden z pěti smyslů) vědomě, tedy předpojatě a následně prožíváme je vlastně dalo by se říct "minulost".

No jo, ale co když někdo namítne: "Zdál se mi sen předtucha, že dojde k havárii tam a tam" ..a ono se to pak skutečně stane. Jasně že jo, věci se dějí i bez nás. My akorát zpětně přiřazujeme a vyhodnocujeme a dáváme všemu vlastní smysl. Ta pravděpodobnost náhody je obrovská ale nikdy ne pravidelná.

I samotný Nostradamus, který předvídal ve čtyř verších pravil, mé předpovědi se mají číst až zpětně. A v takovém případě se pak dá vždy cokoliv na cokoliv napasovat. Nikdy nepodceňuj sílu sebeklamu.

LemmOny » Najdise.cz Předtucha stejně jako intuice, jsou pocitem nebo myšlenkou, kterou teprve my sami vyhodnocujeme a dáváme jí tak význam a smysl. Sama o sobě žádný význam nemá. Ten jí dáváme až my, a to z nabytého dojmu. Nemyslím si, že je to něco co mě nabádá k určitým krokům nebo varuje. Spíš si myslím, že je to projev již něčeho, čeho jsem už nějak vědomě nabyl. Nahromaděné zkušenosti uložené v podvědomí nám občas navozují pocit v reálném čase v úrovni vědomí na bázi dojmu, pocitu, který v tu chvíli prožíváme.

Lidé to však přiřazují k čemukoliv. např. Promluva duše mého vnitřního já nebo hlas z vnějšího světa, který mě varuje, či jinak nabádá. Ve skutečnosti jde ale o reflexi nahromaděných zkušeností nabytých prožitkem, které vyvolá jeden jediný podnět, v reálném čase. Takto funguje i nostalgie nebo déjà vu.

LemmOny » cimi Ahoj, nene. Toto bylo natáčeno mojí autokamerou a jel jsem ve svém autě.

Jinak masakr to co píšeš. Všechny tyhle obdobné zkušenosti, jsou prostě tak trochu "jinak" intenzivní, víc než cokoliv z pohledu prožitku běžného života.
Hlavně že se nikomu nic nestalo, to je vždy taková v tu chvíli "nedoceněná výhra" pro všechny.

LemmOny » Tuatha Dé Danann O tom jsem také nejednou slyšel a četl. Dokonce je na tom postavena hlavní myšlenka mého nejoblíbenějšího filmu, "Americká Krása". Zajímavá myšlenka a možná už i potvrzený fakt.

Já osobně mám jen zkušenost toho, co se děje s vědomím před tím, než člověk může zemřít, respektive, když vidí blížící se smrtelné nebezpečí. Ne když umírá
V roce 2020 jsem měl při návratu ze služební cesty na dálnici D8 téměř smrtelnou dopravní nehodu. Bylo to i ve zprávách a na nejednom serveru. Pamatuji si, že se v ten moment vše kolem mě strašně zpomalilo. Jako by někdo podržel čas a já měl tak dostatek času na reakci, abych se zachránil. To zpomalení času vůči mému vědomí, bylo tak intenzivní, že jsem měl pocit, jako bych místo pár sekund měl na všechno několik minut. Když už mě ale ten kamion míjel a já věděl, že úspěšně uhýbám, tak jako by ten "film" někdo naopak zase zrychlil a to dvojnásobně oproti normálu.

Zvláštní pocit.

https://www.novinky.cz/krimi/…

LemmOny » cimi Skutečné je pro nás vždy jen to, co sami dovolíme a čemu chceme věřit, že to tak je

LemmOny » fanik

LemmOny » player Problém je ten, že rozhovor vždy proběhl jen s těmi navrácenými.
Tak že celá tato myšlenka s životem po smrti, je svázána stejným paradigmatem jako normální život při plném vědomí.

LemmOny » Tuatha Dé Danann hmota, energie, myšlenka nebo jakýkoliv dojem, je stále jen jedno a totéž, je to informace.

V tu chvíli je vše jen teoretická teorie, pokud na to přistoupíme.

LemmOny » Buddha/2 "Trochu protimluv, uvědomovat si něco, co se nikdy nedozvíš"

Ano je to tak, a na toto právě narážím v samotném pointě této diskuze.
Uvědomovat si můžu cokoliv, dokud budu schopný jakéhokoliv vnímání. Nikdo však ve svých teoriích nemůže popsat to, co se stane ve chvíli, kdy člověk vnímat přestane.

Být vědomě mimo tělo, není nic neobvyklého a každý z prožitku své klinické smrti popisuje něco podobného. To ale nic nevyvrací. Stále se bavím o tom, že to vnímám.

LemmOny » verka96 Ono nemá smysl se moc vyjadřovat k té první části, pokud si nechci stále protiřečit, v tom co chci napsat o tom určování rozumu jako omezeném nástroji tohoto ale i "vnějšího" světa.
Mnoho kultur v první řadě jen věří na základě prožitku, stejně jako ty nebo já nebo ostatní, nějaké teorii, kterou si zvolí za tu svou. Tohle jsem už ale v úvodním příspěvku zmínil. Není třeba o tom dál diskutovat, pokud člověk vysloveně nechce. Je to nekonečná debata..

Chci ale zmínit to, že náš rozum nebo tedy naše vědomí, je ve spolupráci s nevědomím, o kterém bychom se bez našeho vědomí nikdy nedověděli, jediným filtrem vnímání a pro sebe určováním toho všeho.
Nemůže být tedy jen částečně omezené, ve chvíli, kdy se nám to hodí. Je to stále úplně vším. Svým způsobem, je toto uvažování ve skutečnosti pokrytecké. Nikdy "nepředběhneme" naše paradigma. Jediné co víme nebo tomu věříme je to, co si uvědomíme. Ve chvíli, kdy určujeme, kategorizujeme, tak to děláme tím samým filtrem(rozumem). Lidé nikdy neví co se jim líbí, dokud jim to neukážete.

Dám příklad, který se dá napasovat v paralele třeba na zmíněný posmrtný život, chcete-li.

Dokáže uchopit levá ruka svou levou ruku? Někdo řekne ne nedokáže, je to blbost. Někdo muže ale říci ano, jde to. Pak je dobré se zeptat, proč si to myslí. Odpověď může zním tak, že levá ruka sama sebe už dávno přeci drží, není tak pochyb, že to dokáže, když to vlastně již dělá po celou dobu od samého začátku své existence. Stačí jen přijmout svůj úhel pohledu. Následné vyhodnocení takového pohledu je ale provedeno tím samým omezeným filtrem a to je náš rozum-vědomí

LemmOny » Lupi

Neberme viditelné věci tak vážně
Stačí jen do zrcadla hledět jasně

Utkvělá představa, že jsi tím,
obrazem v odraze, který uvidím

myšlenka vypadajíc na venek krásně
a přitom “uvnitř” je to tak strašné

jak pomíjivé světlo co střídá se s tmou
může být iluzí I zbytek pod vodou.

LemmOny » cimi Kdes přišla na tuhle definici?
Je pravda, že než přišla žena a děti, tak jsem měl dřív víc jasno o tom co budu třeba dělat přes den. Teď už to tak nějak nezáleží na mě, tak že je to teď vždy docela takové tajemství, nad kterým nemám kontrolu. No nenasralo by tě to?

Ještě dopřidám.. Když třeba já mám jít na nákup, tak Moje drahá v tom co mám koupit má daleko dřív jasno než já. Obvykle dostanu jen na papírku pokyny a v tu chvíli začíná být jasno i mě.

LemmOny » Najdise.cz Doporučuji nejprve něco přečíst o snech jako takových a taky jak funguje lidský mozek "v režimu standby"
Reinkarnaci bych do toho zatím netahal

doporučená literatura:
Robert A. Johnson - Sny jako řeč nevědomí
Sigmund Freud - Výklad snů
Paul Fuks - Sny

Já osobně zastávám názor, že bez pozorovatele není děje. Ať už je původ/důvod snů jakýkoliv, jejich uvědomění a následné vyhodnocení, je naše.

LemmOny » cimi Láska, je jen slovo, dobré k tomu, aby o něm mohli lidi společně kafrat, třeba jako tady, na Najdise, už několik let

Jakékoliv ostatní, rádoby filozofické úvahy, jsou jinak zcela bezpředmětné..