Diskuze, Diskuzní fórum

Kaacaa » MG34 Dobře, přijímám svoji vinu - blbě se vyjadřuju Naštěstí, každý má svobodnou volbu to číst/nečíst, nemusí být obětí

Pro mě je jednoduše myšlenka toho, že život je jen nějaká nahodilost poměrně bolestná záležitost a z toho vycházím. Ale nemyslím si, že berličkou je mi nějaká chiméra. Záměrně nepojmenovávám zkušenost a její důsledky vyšším smyslem jako Ty, aby to tak nevypadalo.
Je to jednoduše zkušenost a ta má důsledky. Neexistují chyby, jen ty důsledky. A ty důsledky si stejně všichni vyžereme sami. Nikdo to za nás neudělá.

Nechtěla jsem dítě přirovnat k potravině :-) Chtěla jsem vyjádřit, že smysl nějakých událostí jsme schopní odhalit až ve chvíli, kdy si onou zkušeností projdeme. Proto ani nedokážu odpovědět na otázku, co se ono dítě naučilo. Vytvářela bych konstrukce, které nemají valnou hodnotu.

A k té vině jsem se asi fakt blbě vyjádřila. Tvoje reakce se přehoupla do polohy, kdy tvrdím, že bychom neměli pojmenovávat. Netvrdím, že není třeba pojmenovat a označit viníka. To je samozřejmě potřeba. Viník si potřebuje uvědomit, co udělal a přijmout za to odpovědnost. Mluvím až o následném procesu, kdy se viník+oběť drží vzájemně v šachu. Kdy už nejsme v poloze pojmenování, ale v poloze odsuzování - a v tomto bodě taky tato diskuze odstartovala.

Co si určitě nemyslím, je to, že se z člověka stane nevraždící člověk jen proto, že se bojí trestu. Takhle to, myslím si, vůbec nefunguje. Ta výuka spočívá právě v té zkušenosti. V uvědomění si toho, co mi ona zkušenost přinesla. Pak je teprve člověk schopen ji neopakovat.
A to je jeden z důvodů proč nemá smysl to úplně hodnotit. Pojmenovat ano, ale hodnotit s cílem odsouzení - to už je tak trochu slepá ulička.

Kaacaa » MG34 Já si myslím, že ten princip je mnohem jednodušší, než se zdá. Samozřejmě, v intelektuální rovině to tak nepůsobí.

Analogicky....třeba s potravou. Když budeme hodnotit nějakou potravinu v intelektuální rovině, tak byť o ní zjistíme všechny informace,rozebere ji chemicky, zeptáme se druhých jak na ně působí apod. - těch hledisek je opravdu hodně, stále ji ale není možné dostatečně zhodnotit. Určitě to má celé nějakou hodnotu a smysl, ale stále je to málo. Ve finále nám z ní může být stejně špatně.

Dokonce i když ji ochutnáme, nemůžeme ji ještě zcela zhodnotit.

Teprve, až když proleze celým trávicím traktem, tak můžeme udělat nějaké zhodnocení a pochopit, co vlastně přináší. Často ale skutečné účinky nejsou vidět hned. A tento proces je potřeba vnímat.

O tom to spíš je. Úplně dobře se o tom prostě jen debatovat nedá. Stejně tak se nedá pomocí mysli najít pochopení v časné smrti bez možnosti udělat nějakou hmotnou zkušenost.
Když budeme hodnotit smažku jako viníka a dítě jako oběť, co jim to skutečně přinese? Má to nějaký smysl?
Bez oběti neexistuje ani viník. Je to vzájemná hra. A dokud si budeme myslet, že ta hra má nějaký přínos, budeme ji hrát do nekonečna.

Kaacaa » darkmarek Já si myslím, že toto tvrzení je funkční.
Možná špatně podané, pokud jde o nevinnost. Myslím si, že jsme vinní všichni, otázka spíš je, nakolik to máme POTŘEBU ROZPOZNAT a někdy - nakolik to musíme rozpoznat. Takže spíš bych se vyjádřila ve smyslu - neodsuzuji-li, rozpoznala jsem, čím jsem se provinila a právě proto nemám potřebu odsuzovat.

Není v tom nic jiného než proces poznávání, který funguje jen v interakci s druhými lidmi.
A Ježíšovo "Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?" je v tomto procesu víc než na místě.

A když už se propírají vraždy - i na vraždy a jiná zásadní zvěrstva se dá dívat bez odsuzování. Dokonce je vnímat bez odsuzování. Je potřeba si uvědomit, k čemu odsuzování slouží. Co vlastně vede k nápravě? Koncept viny a trestu je spíš forma manipulace než nápravy.
Vše co Ježíš vyslovil, nevyslovil se záměrem vytvoření koncepce viny a trestu. Chyba je ve výkladu, ne v samotných slovech.
Ale i to patří do procesu poznávání :-)

Kaacaa » Najdise.cz Nečetla jsem reakce ostatních, jen reakce Tvoje a čiší mi z toho jediné.

Jen když vytrhnu Tvoje věty:

-Teď ale více a více narážím na situace, kdy si připadám jako neschopný marťan.
-Takže si na takových skupinových sezeních připadám nepoužitelná a tak trochu blbá
-Protože nejsem akční, pohotová a super racionální, připadám si pak tak nějak nepotřebná.

Zkus se odlepit od myšlenky, že když se nevyjadřuješ/vyjadřuješ se po svým, je něco špatně.
Zkus se dobrat k tomu, proč máš pocit, že Tvůj způsob práce je špatný?
Já tak nějak primárně nevidím problém v tom, že Ti vadí lidi, ale spíš v tom, že nepřijímáš to, jak to máš Ty sama.
Prošla jsem si něčím podobným. Také jsem introvert jak poleno a pracuju ve větší skupině lidí. Všichni vědí, že jsem marťan, ale nikdo se za to na mě nezlobí.
Píšeš, že se nechceš obhajovat a vysvětlovat kým jsi. To určitě nemusíš, na druhou stranu, pokud máš s druhými spolupracovat, je potřeba být transparentní. Pokud máš do toho dát maximum, musíš si prosadit svůj vlastní styl práce a nestydět se za to. Není to obhajování si něčeho. Je to o přijetí toho, že to tak mám a chci to tak mít.
Zkus se pro to rozhodnout - co takové rozhodnutí v Tobě vyvolává?

Možná časem stejně zakotvíš jinde, ale z nějakého důvodu teď máš příležitost srovnat si v sobě, jak a proč si sama sebe ceníš.

Kaacaa » Wiké Ahoj,

asi ani nechci zhodnocovat poslední serii, pořád mám po ní v sobě směs lítosti a určité hořkosti. Ale teď mě zaujal dokument z natáčení "Poslední hlídka" a koukám na horoskop Kita Haringtona, který v něm moc nezakrýval svoji citlivost a zároveň vypluly zprávy o tom, že po skončení seriálu propadl alkoholu.
V horoskopu má hojně vodních prvků, i Slunce v Kozorohu v konjunkci s Neptunem a všechny osobní prvky navázané buď na Lilith nebo Chirona. Jeho prožívání nebude v jednoduchém režimu. Doufám, že bude mít příležitost takový základ ještě někde uplatnit.

Kaacaa » Najdise.cz Celé finální řešení bych vypíchla zmíněnou větou:
"Myslím, že to platí do té doby, než "připoutané" dokáže převzít vlastní zodpovědnost."

Cest je mnoho. Snad jen - zaklínadla určitě nefungují. Bůh o tom určitě nerozhoduje/nic mimo nás o tom určitě nerozhoduje. Pokud si budeme myslet, že je potřeba si něco odžít, stavíme se jen do pozice oběti.
A doplnila bych to astrologií - synastrie + kompozit i jednotlivé horoskopy můžou leccos napovědět - ale i pak je to dřina, nelze očekávat, že teorie člověka zásadně posune. Pomůže k náhledu a nadhledu nad situací.

Já bych začala otázkou.
Co očekávám od vztahu, co chci najít ve vztahu? Protože pokud zakládám vztahy z nesprávných důvodů, můžu vyzkoušet řadu metod, ale výsledek to mít nebude.
A taky je dobré si projít představou, co se stane, když vztah utnu, protože vědomě si člověk často vůbec neuvědomuje, co ho vlastně drží v šachu.
Láska to s určitostí není - přiznat si to, je velmi dobrý začátek.
Až si na toto odpovíš a budeš mít odvahu si to přiznat, začne tzv. čištění karmy Hodně odvahy přeju