Diskuze, Diskuzní fórum

tajga » cimi no, to je otázka :)
Taky by mě zajímalo, proč byl despota, to jsou temná tajemství naší rodiny, o kterých se už asi nikdy nic nedozvím.
Ale napsala jsem to ošklivě, byla jsem s dědou těsně než umřel, byl úplně křehký, žádná tvrdost už v něm nebyla a to je moje poslední, nejsilnější vzpomínka na něj.

Najdise.cz » cimi I já moc děkuji, za prima básničky, jelikož tohle sebevyjádření miluju a obdivuju.

Přesný. Cítím to stejně, že v základu půjde o nelpění na čemkoliv. Myslím, že když se snaží člověk nelpět, stejně se vždy něco najde. Od toho se všechny události budou odvíjet. Jsem ráda, že pomohlo.
Taky jsem dost hledala, ale nešlo to. A to nebyvam na tyhle věci úplný pako. Hledání, zkoumání a nalezani, bývá moje podstata.

Bosch » cimi Ale z článku mám spíš pocit, že "světlo ve tmě" není žádáno a je za každou cenu "očerňováno". Pro mě osobně je to útok na ženskost/ženy a netuším proč

Mám z článku podobný pocit.

Najdise.cz » cimi My jsme při konstelování Merkura, Venuše a Marsu měli ještě rozdělené stacionární planety na ty, které jdou z přímého do retrográdního pohybu a ty, co jdou z retrográdního do přímého. Někde to nedělá tak moc velký rozdíl...ale třeba u Merkuru to bylo znát docela dost. Když se planeta rozbíhá, je to vyloženě jako vyprázdnění a zmrtvýchvstání. Je třeba nechat odejít, je třeba zahodit všechno staré, všechno to, na co jsme byli v retrofázi zvyklí. Pokud to neuděláme sami, pak nám do života většinou přijde něco (někdo), kdo nás k tomu přinutí.
Z mé zkušenosti, nejvíc nebolí ten samotný proces, ale to lpění na minulosti. Ono je opravdu potřeba ty staré obsahy své duše dát pryč, jinak se tam totiž nevejdou ty nové ;)

Mici Angóra » cimi Tak to je taky moc zajímavá zkušenost, díky

Abelas » cimi Ano, určitý orbis v pohybu tam hraje roli, pěkně to vysvětluje Vezír v jedné mé 6 let staré diskuzi o stacionárních planetách

Najdise.cz » cimi Náhoda ... Prostá zvídavost (viz můj ascendent). Nic víc, nic míň.

Najdise.cz » cimi Jojo a nebo vykladač karet, věštec s kyvadlem či jiní podobní šarlatáni s obsazeným 8. domem ;)

Orfanikus » cimi Promiňte napovím vám(třeba to použijete někde jinde),uplněk = vidíme "svítící" Lunu na relativně tmavé obloze,tedy v životě dotyčného vyjde na světlo,ožije
k řešení,co bylo dosud jako ukryté.Luna začíná po uplňku ubývat,tedy ZMENA
Úplňky v solarech příliš " krásné" nejsou,obyčejně se u nich hodně majitel
zapotí námahou,ale posune se někam dál.

Nabi* » cimi Ahoj Lili, tu linii matky cítím. Jak to myslíš tu otázku s tou fází dospívání a otcem?

Beru

Najdise.cz » cimi ale to se oklikou vracíš k tomu lezení.
neustálý intenzivní kontakt s něčím co nás přesahuje..

Najdise.cz » cimi nedá mi to a ještě se vrátím na přeceňování sil v parnterské rovině.
co konkrétně si pod tím lze představit?

Najdise.cz » cimi je to jinak.
předně jsem tady to téma nechtěl vůbec rozebírat, ale co už.
nemá to nic společnýho s nějakou frajeřinkou, naopak s opatrností, koncentrací a určitou pokorou vůči tomu co dělám.
dostat se dolů je často mnohem složitější než nahoru.
prostě mi to dává smysl, baví mě to.prostě to potřebuju dělat.
a bojím se samozřejmě.

Orfanikus » cimi V tomto případě Sat může být tak vladařem dvojky.

Najdise.cz » cimi přeceňování vl sil
ano, díky, to je jedna linie.
ta druhá je samozřejmě přesně opačná, že vl síly - teď v oblasti psychiky - ještě nebyly naplněny - tedy je třeba překonat překážky a vytrvat.

zatím odhad na vl síly, limity, mám poměrně dobrý - nehrnu se do toho, na co subj. nemám, necítím se na to.

bohužel na pískovci se často stává, že člověk naleze do místa, které je najednou podstatně těžší než začátek. a tam začne pracovat psychika.

samozřejmě nehledám astromantru na takový okamžik, jde mi o dlouhodobou reflexi, z které pak vyvodím jednoduchá, krátká podpůrná hesla na takové chvíle.

jinak morbidním úvahám se nebráním, lepší slušná morbidita než prasáctví s límečkem:)

Najdise.cz » cimi Niekedy dávno som to niekde čítala že to sú štírovské oči a nakoľko oni mali obaja zelené tak som to tak aj zobrala.

Najdise.cz » cimi Ano. Preferuji všechny nejasnosti si vysvětlit na začátku, aby pak nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním. Samozřejmě se dost věcí krystalizuje až v průběhu vztahu, ale to je asi pochopitelné.

Pokud partner udělá něco, co se mi nelíbí, ale nebylo to předem vyjasněno, tak nemám důvod (právo?) to vnímat jako zradu. Zrada je čin provedený i s vědomím toho, že se mi to "asi nebude líbit". Nebo něco za mými zády, "hlavně aby se o tom nedověděla"... atd. Potřebuju otevřenost. Zajímavé je, že pokud partner udělá něco za mými zády, stokrát větší zrada je pro mě ne ten čin jako takový, ale to, že to skrývá - sám se za to stydí. U mě platí - když už teda něco uděláš, dělej to z dobrého důvodu a s plným vědomím toho, co děláš.
´Stůj si za tím, co děláš, i když s tím nemusím souhlasit.´ - pak je vše v pořádku a dál je to můj boj... Jenže zradu pořád beru jaksi víc racionálně. Je to jakési přijetí toho, že ten druhý není moje identická kopie, a k tomu, co dělá, ho "donutilo" jeho vnitřní nastavení, jeho cesta. Beru to a fakt s tím nemám problém.
Partner tu není od toho, aby plnil má očekávání.

Nebo možná ještě porušení slibu - ale pravda je, že mě odrazuje člověk už jen tím, že má tendenci něco slibovat. Vzbuzuje to u mě okamžitě nedůvěru - buď něco dělám a nemám s tím problém, nebo potřebuju toho druhého o něčem ujišťovat slovy, protože to činem nedokážu (svatební slib nepočítám, ten beru jinak, ale to už je tak na další téma ).

Píšeš: Co chytím, to nepustím - to chápu. Já si svýho partnera hlídám, ne že ne (ve smyslu hřání ve svém srdéčku )
Pokud chce odejít, ať jde, ale ať to řekne na rovinu. Chlapská nerozhodnost je pro mě nesmírně iritující, možná až obtěžující. ´Když vidím, že jsi se mnou napůl, to raději nebuď vůbec.´

Když někoho "chytím", tak ho nepustím - ze srdce, z nitra. Nikdy. Místo tam mají a budou mít vždycky. I po letech najdu v těch druhých očích důvod, proč to tak je. Dřív jsem trochu měla tendence vlastnit - to jsem naprosto eliminovala. Bylo to nutné, už před prvním vztahem jsem měla za sebou hrozně moc nenaplněných zamilovaností, které trvaly roky a pořád tam byla spousta dramat a až příliš násilných bojů o to, jak být "lepší" Samozřejmě na úkor své pravé podstaty a vůle. Plus různá traumata, psychické a fyzické tyranie... naučilo mě to dost.

Takže - nekladu si žádné podmínky.
Můj vzkaz (většinou nevyřčený, ale žitý) všem partnerům je: Jsi svobodný, můžeš cokoliv. Chci Ti dát maximum prostoru, abys mohl konat svou pravou vůli. Budu přesně taková, jakou mě chceš. (Tahle věta by taky vydala za celé další téma...) A nechci být na prvním místě, chci být milující a milovaná Žena s možností plné oddanosti (otevřenosti).

Oddanost u mě může (ale nemusí) být absolutní - pouze v případě, že to ten druhý dovolí. U mě je to žádoucí, ideální stav. Pocit bezpečí a jistoty, že ´tady jsem doma´. Tady nalézám ty svoje kořeny, naplňuju svou základní Býčí touhu. Pokud tu není to bezpečí a otevřenost, mám tendence opustit kořeny a odlétnout jinam (Blíženci ) - moc dobře ale vím, že tahle touha po svobodě a nespoutanosti není zdravá a nepřinese mi v dlouhodobějším horizontu štěstí (bojuju s tím). Jsou to jen tendence, které bych ráda - nějak - skloubila s Býkem.

dan162 » cimi Cítím, že Khalie to má nastavené správně, i když s emi to nelíbí a nejsem toho ani schopen ani ochoten. Taky je diskuze co z mého "držím a nepustím" je vlastní strach (pustit), co je nenaplněná potřeba, nedopečený vztah k sobě, malý respekt ke druhému a co přirozené vnější vyjádření toho, že stejně partnerky mají ve mne trvale své místo, i když jsou třeba časem bývalé, jako že je ze sebe nevymažu - nechci ani nedokážu.

Ve svém životě jsem třeba věrný byl, ale třeba jsem se jen nesetkal s něčím opravdu neodolatelným a přitom dostupným.

A nedůvěra k tobě je hodně daná partnerovým nastavením/zušeností/traumaty (tedy nic o tobě) a až z menší míry tvou průhledností jak se jevíš partnerovi.

Nabi* » cimi Ó, tož dík

dan162 » cimi Když se narodíš tak, že v osmém máš jen sestupný uzel :-)) Takže dnes mohu nechtít. A případně prchat, jindy si osmičku zavolat. Je to jako se znovu narodit, objevovat to neznámé, odvrhnuté, nepoznané. A příjemné, z osmičky do dvojky.