Jak opravdu odpustit otci? - Diskuze a zkušenosti

Nuna » onka Jo

..asi to je..další level..nevím..

..tvrdost..může způsobit to,že to k tomu srdci třeba jde déle..
..opak toho zase přecitlivělost neumožňuje objektivní vidění celé věci...takže opět delší cesta. Každý to má jinak..individuální záležitost...hranice.. což je ostatně vidět na všech těch příspěvcích tady..

Glimmer Man Mnohem efektivnější bude přestat sypat prachy šarlatánkám a přestat si nechat za ony prachy věšet bulíky na nos a začít konečně používat vlastní hlavu a cit.

Až se ti to podaří tady máš další návod (dřív ho nezkoušej, nebude fungovat a patrně stejně asi nebudeš schopná ho provést): Bude třeba se osamostatnit a pochopit, že už jsi dospělá a že jsi sama zodpovědná za svůj život. Bude dobrý přestat všechny svoje neúspěchy svalovat na otce a nenávidět ho za to. Bude třeba pochopit, že odteď vše záleží jen na tobě. Pochopit, že štěstí je jen stav mysli. Tedy, že se dá najít jen v tvý hlavě a nikde jinde. Tohle bejvá trochu problém, protože všude jinde se daleko líp hledá.

Až zvládneš tohle, tak se zaměříš na budování sebevědomí a sebeúcty. Tohle je velice důležitek krok, ač je popsán pouze takhle stručně.

A naposledy, až bude vše předtím provedeno, se můžeš pokusit konečně o rozumnou komunikaci s otce a vyříkání si problémů. Pak poznáš, že se oba chcete, pak stačí jen trpělivě obrušovat hrany a najít společnou řeč. A nebo poznáš, že on o to nestojí a tedy pochopíš, že nemá smysl něco řešit, tož se s ním rozloučíš a s klidem v duši si půjdeš žít svůj život a jeho necháš žít ten jeho. V týhle fázi totiž budeš vědět, že je třeba respektovat vůli jiných lidí a nemá cenu snažit se někoho formovat do svých šablon a že lidi prostě nedělaj to, co si přeješ a nejsou taková, jaké je chceš mít.

-------------

Jak sama vidíš, je to běh na delší trať a jsou to postupné kroky. A vypadá to složitě, úspěch se ti zdá nejistý a celé to je dřina.

Jeden by si mohl myslet, že bude lepší dát pár stovek a vejrat do kyvadýlka...

Ale je třeba si odpovědět na důležitou otázku:

Chceš to ŘEŠIT a nebo VYŘEŠIT??

Najdise.cz » Glimmer Man Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sc_fortuna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
není to šarlatánka

DC-forever Ahojky,no ono taky zalezi co mu chces odpustit,a zda-li to vubec jde,ale pokud vylozene chces tak myslim ze to pujdes,pokud ale si myslis ze bys mela nebo musis,tak to nedelej...

pimon Tak co čas? Pomohl?

Najdise.cz » Nuna Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Eňo Ňůňo, tak mě po dlooouhý době trklo se přihlásit a helemese na co a koho jsem natrefil..

Tak nějak tišší, hloupější, a snad o něco méně urputnej ..

fajn den všem přeje Hrej - Marlo and Bando.

Najdise.cz » pimon Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sc_fortuna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Upřímně, ani bych neřekla, pokud jde o ten vztah s otcem, jsme nějak pořád zaseklí. Teda posunulo se to, zase to vnímám trochu jinak, ale jestli je to lepší..?

Ještě bych všem chtěla moc poděkovat za příspěvky

Bosch » Sc_fortuna Vůbec bych to neřešil. Protože pořád tím že se na to myslí se tomu dodává energie a je to nekončící proces. To je osobní zkušenost.
Nejlepší je žít si svůj vlastní život, dělat si své vlastní věci a rozvíjet svou osobnost. Otec, rodič, matka, nám dali možnost života v tomto těle a my ji přijali. Jde o to vybudovat si svoji nezávislost a naučit se žít bez nich.
Stačit si. Když budeš chtít ladit soulad s nimi nebo s kýmkoli jiným je to nekončící proces pořád bude komu co odpouštět a na čem pracovat.
Když budeš mít partnera taky budeš pořád dennodenně řešit odpouštění kvůli malichernostem jinak to dlouho nevydržíš. Takže nejlepší je na otce zapomenout a jít si svojí vlastní cestou. Odpojit se tím že se staneš sama dospělou. Jen o to jde. Dospět. Někdy a to dost často se tak stane až oni odejdou z tohoto světa. Nejsou to oni co nás drží. Jsme to my sami co jsme k nim přivázaní. Takže stačí dát jim svobodu a dát i sobě svobodu žít to co žít chci sám. Ale v tom by si měl člověk nejdříve udělat jasno, co vlastně doopravdy sám chce žít. Jinak nemá kam kráčet a pořád se vrací do starého domova. Bez cíle je život jako loď bez kormidla. Stačí jenom zamířit a pak už neřešíš co bylo. Plachty vzhůru.

Najdise.cz » Bosch Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sc_fortuna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
jo, to je myslím ta fáze, do které jsem se dostala, nebo se do ní snažím dostat, prostě si nejsem jistá, jestli "to neřešit" je ta správná cesta. Já vím, že to já sama se k němu připoutávám, je to asi jakási touha po harmonii, kterou v sobě mám..
Každopádně ti děkuju za krásnou odpověď.

Bosch » onka "Je jednoduché říct "zapomeň na otce a žij svůj život" .. to by bylo podobné, jako říct "vymaž polovinu sebe". "
Vyjadřuješ se zjevně i k obsahu mého příspěvku. Tady o odmítání ale nikdo nehovoří. A o mazání to taky není to je jen tvoje kompilace. Obsah sdělení jsi vůbec nepochopila. Je vždy kultivovanější nevyjadřovat názory jiných které vzápětí neguji, ale zastávat jen ty vlastní. Jinak se tomu říká manipulace s falešně interpretovanými obsahy. Paní štírko.

Bosch » onka Jestliže užiješ v diskusi mé myšlenky ve zkomoleném významu pak přirozeně reaguji to je zcela normální. Je to nezdvořilé vykládat myšlenku jiného v sobě upraveném významu to je celé nalož s tím jak uznáš jde pouze o konstatování zúčastněného.
Nemám ambice být ti vzorem.

Bosch » onka Tohle co jsi copy je náš dialog

Krásně jsem to napsal že?
Jsou to slova co padla jen mezi námi nevím jakou mají aktuální souvislost ale napadá mně jedna. Ano všichni jsme vrazi žitím v nevědomosti a nepoznání, zabíjíme každou vteřinou svoji duši. Každým okamžikem ji brutálně a krutě křižujeme do hmoty našeho těla kde ji ztrácíme jenom proto abychom žili tento nevědomostí zastřený jepičí život plný chtění vášní a nečistot.
Řešení rodičovské otázky je jedním z momentů kdy cítíme dotek "kříže" a pokud se s ním snažíme lomcovat teče z nás krev. Jsme to totiž my kdo je ukřižovaný. Tímto zrozením. Je zapotřebí pochopit že k osvobození je nutné znovuzrození. Nikoli starý vztah v novém kabátě, ale nový vztah v tom starém. To znamená vzdát se definitivně naděje toho druhého měnit. Dát mu svobodu v tom jaký je. Přestat chtít zasahovat do jeho reakcí. Tím osvobodíme sebe i ty ostatní.
Amen

Bosch » Sc_fortuna Pak už to není o odpuštění jiné osobě ale o něčem úplně jiném.
Touhu po harmonii pokud ji máme silnou a nenaplněnou řešíme celý život je to nikdy nekončící proces. Je to jako udržovat homeostázu je to stále v pohybu nikdy není zcela ve statické poloze ale trvale se odněkud substance přilévají a další odtékají. To je tajemství rovnováhy člověka že nemůže zůstat v klidu ale k dosažení toho co nazýváme rovnováha(harmonie) potřebuje trvalý pohyb. Neustále vyrovnávat energie slaďovat ty vnitřní s vnějšími od fyzických přes duševní až nakonec duchovní povahy. Je to stálý proces který je tady a teď zrovna probíhá protože se nikdy nezastavil jsme jen nepatrnou součástí nekonečného oceánu bytí a ten oceán je maximálně proměnlivý je to voda a my jsme pořád z většiny voda naše buňky neustále plavou v 11 litrech mimobuněčné tekutiny která je složením blízká mořské vodě. Neustále "plaveme" i když lezeme po souši a cítíme vlivy celého vesmíru pokud se tímto směrem zaměříme. Jsme ve své čisté přirozenosti něco jako delfíni spojeni s prostorem a postrádající hranice. Pokud si na tuto přirozenost vzpomeneme..

Je dobré si to ujasnit a nevytvářet zástupný problém ale je pravda že ten zástupný problém (otec) toto uvědomění si své nezávislosti právě umožní.
Člověk když řeší zásadní věci dlouho a intenzivně tak nabírají jinou podobu, zrají, někdy člověk dojde do bodu kdy už nemůže a zastaví se a někdy zase zjistí že život utíká kolem zatímco on stále něco zdánlivě důležitého řeší. Někdy stačí chvilka odpoutání se od problému pohled shora nebo odjinud a celé se to rozpadne jako domeček z karet. Protože to celé jsou jenom takové vlny na oceánu času.

Buddha/2 » onka I bych s Tebou souhlasil, ale ... "nemohl a neuměl" se často používá jako zástěrka (růžová) pro "nechtěl" - a to u rodičů i u puberťáků...no vlastně u nás všech .
Jako na věci to už nic nezmění (co se stalo se nedá změnit) ale celkově to dá realistištější obraz pro poučení se ze situací.

A ještě : pochopení beru jako rozumové zdůvodnění, odpuštění je něco jiného, není z hlavy.
Odpuštění hlavou je jen poloviční, dokud zůstávají negativní emoce ještě není uklizeno ...

Dr.Voštěp mě tu kdysi (dobře)poradila jedna osoba tím, že si stačí udělat takovou svoji vizualizaci.
Představit si "kohoutek, co Ti vede někde z boku těla, anebo klidně i ze zadku"

Tím kohoutkem si pak odpustíš všechny ty sračky, které Tě v kontextu toho druhého trápí..
..a je to

Důležité je, najít si ten virtuální kouhoutek "sám na sobě"

Buddha/2 » exit Není to jednoduchý, když k tomu začneš něco přidávat .
Já si zas myslím, že když dokážeš zůstat u poznatku že tvůj otec stavěl své zájmy a potřeby nad tvoje (česky : byl sobecký hajzlík) je to jednodušší. V tom smyslu, že je to jednouchá pravda, dokud jí nezačneš malovat narůžovo nebo hledat pro jeho chování omluvy (ty jistě už našel on sám, takže zbytečná práce ).
Pořád si tak nějak myslím, že v každé situaci máme na vybranou (i když třeba jen z blbých možností) - a i tady přijde na řadu co si CHCI vybrat. Ano, je to podmíněná volba - jestlis to myslela takhle. A je rozhodně pohodlnější schovat se za "nemohl jsem jinak" než přiznat si blbé rozhodnutí ...( náckové u soudu taky tvrdili, že "jen poslouchali rozkazy").
Tvoje volba zas je, když si zvolíš zapšklost, budeš mu vyčítat nedostatek lásky, pokročilost nebo cokoliv jiného. Hodnocení už je tam navíc, proto je pro mě jednodušší přijmout jednoduchou pravdu než si to komplikovat "vztahovým obalem".

Hmm, je docela možné, že každý z nás, když píše, má na mysli nějaký konkrétní příběh a tak se těžko dohodneme v obecnější rovině. Kdyby to bylo opačně, umím si představit, že bych napsal to samé co píšeš Ty

Buddha/2 » onka Jo .
K tomu těžko něco říct
Snad jen, že jsem (alibisticky ) napsal "často se používá" - na to co píšeš se zjevně nevztahuje, ber to jen jako další možnost