Jak opravdu odpustit otci? - Diskuze a zkušenosti

Bosch » Sc_fortuna Vůbec bych to neřešil. Protože pořád tím že se na to myslí se tomu dodává energie a je to nekončící proces. To je osobní zkušenost.
Nejlepší je žít si svůj vlastní život, dělat si své vlastní věci a rozvíjet svou osobnost. Otec, rodič, matka, nám dali možnost života v tomto těle a my ji přijali. Jde o to vybudovat si svoji nezávislost a naučit se žít bez nich.
Stačit si. Když budeš chtít ladit soulad s nimi nebo s kýmkoli jiným je to nekončící proces pořád bude komu co odpouštět a na čem pracovat.
Když budeš mít partnera taky budeš pořád dennodenně řešit odpouštění kvůli malichernostem jinak to dlouho nevydržíš. Takže nejlepší je na otce zapomenout a jít si svojí vlastní cestou. Odpojit se tím že se staneš sama dospělou. Jen o to jde. Dospět. Někdy a to dost často se tak stane až oni odejdou z tohoto světa. Nejsou to oni co nás drží. Jsme to my sami co jsme k nim přivázaní. Takže stačí dát jim svobodu a dát i sobě svobodu žít to co žít chci sám. Ale v tom by si měl člověk nejdříve udělat jasno, co vlastně doopravdy sám chce žít. Jinak nemá kam kráčet a pořád se vrací do starého domova. Bez cíle je život jako loď bez kormidla. Stačí jenom zamířit a pak už neřešíš co bylo. Plachty vzhůru.

Najdise.cz » Bosch Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sc_fortuna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
jo, to je myslím ta fáze, do které jsem se dostala, nebo se do ní snažím dostat, prostě si nejsem jistá, jestli "to neřešit" je ta správná cesta. Já vím, že to já sama se k němu připoutávám, je to asi jakási touha po harmonii, kterou v sobě mám..
Každopádně ti děkuju za krásnou odpověď.

Bosch » onka "Je jednoduché říct "zapomeň na otce a žij svůj život" .. to by bylo podobné, jako říct "vymaž polovinu sebe". "
Vyjadřuješ se zjevně i k obsahu mého příspěvku. Tady o odmítání ale nikdo nehovoří. A o mazání to taky není to je jen tvoje kompilace. Obsah sdělení jsi vůbec nepochopila. Je vždy kultivovanější nevyjadřovat názory jiných které vzápětí neguji, ale zastávat jen ty vlastní. Jinak se tomu říká manipulace s falešně interpretovanými obsahy. Paní štírko.

Bosch » onka Jestliže užiješ v diskusi mé myšlenky ve zkomoleném významu pak přirozeně reaguji to je zcela normální. Je to nezdvořilé vykládat myšlenku jiného v sobě upraveném významu to je celé nalož s tím jak uznáš jde pouze o konstatování zúčastněného.
Nemám ambice být ti vzorem.

Bosch » onka Tohle co jsi copy je náš dialog

Krásně jsem to napsal že?
Jsou to slova co padla jen mezi námi nevím jakou mají aktuální souvislost ale napadá mně jedna. Ano všichni jsme vrazi žitím v nevědomosti a nepoznání, zabíjíme každou vteřinou svoji duši. Každým okamžikem ji brutálně a krutě křižujeme do hmoty našeho těla kde ji ztrácíme jenom proto abychom žili tento nevědomostí zastřený jepičí život plný chtění vášní a nečistot.
Řešení rodičovské otázky je jedním z momentů kdy cítíme dotek "kříže" a pokud se s ním snažíme lomcovat teče z nás krev. Jsme to totiž my kdo je ukřižovaný. Tímto zrozením. Je zapotřebí pochopit že k osvobození je nutné znovuzrození. Nikoli starý vztah v novém kabátě, ale nový vztah v tom starém. To znamená vzdát se definitivně naděje toho druhého měnit. Dát mu svobodu v tom jaký je. Přestat chtít zasahovat do jeho reakcí. Tím osvobodíme sebe i ty ostatní.
Amen

Bosch » Sc_fortuna Pak už to není o odpuštění jiné osobě ale o něčem úplně jiném.
Touhu po harmonii pokud ji máme silnou a nenaplněnou řešíme celý život je to nikdy nekončící proces. Je to jako udržovat homeostázu je to stále v pohybu nikdy není zcela ve statické poloze ale trvale se odněkud substance přilévají a další odtékají. To je tajemství rovnováhy člověka že nemůže zůstat v klidu ale k dosažení toho co nazýváme rovnováha(harmonie) potřebuje trvalý pohyb. Neustále vyrovnávat energie slaďovat ty vnitřní s vnějšími od fyzických přes duševní až nakonec duchovní povahy. Je to stálý proces který je tady a teď zrovna probíhá protože se nikdy nezastavil jsme jen nepatrnou součástí nekonečného oceánu bytí a ten oceán je maximálně proměnlivý je to voda a my jsme pořád z většiny voda naše buňky neustále plavou v 11 litrech mimobuněčné tekutiny která je složením blízká mořské vodě. Neustále "plaveme" i když lezeme po souši a cítíme vlivy celého vesmíru pokud se tímto směrem zaměříme. Jsme ve své čisté přirozenosti něco jako delfíni spojeni s prostorem a postrádající hranice. Pokud si na tuto přirozenost vzpomeneme..

Je dobré si to ujasnit a nevytvářet zástupný problém ale je pravda že ten zástupný problém (otec) toto uvědomění si své nezávislosti právě umožní.
Člověk když řeší zásadní věci dlouho a intenzivně tak nabírají jinou podobu, zrají, někdy člověk dojde do bodu kdy už nemůže a zastaví se a někdy zase zjistí že život utíká kolem zatímco on stále něco zdánlivě důležitého řeší. Někdy stačí chvilka odpoutání se od problému pohled shora nebo odjinud a celé se to rozpadne jako domeček z karet. Protože to celé jsou jenom takové vlny na oceánu času.