Proč narážíme na tyrany


15.03.2017 - 13:42
(Rak) Loreena Mckennitt
Proč narážíme na tyrany
:17:

Existují laskaví a vlídní lidé žijící podle všech zásad morálky, kteří nikdy nikomu neprovedli nic špatného, přesto však jejich život není šťastný. Příliš často v něm narážejí na tyrany, kteří je využívají pro své cíle a jejich život ničí.

Co je příčinou? Odpověď najdeme v moudrém příběhu…

Přišla žena k Bohu, aby mu položila jednu jedinou otázku:

— Řekni mi, Pane, proč i když se snažím žít podle svého nejlepšího svědomí a zákonů, nikomu neubližuji, ke všem jsem laskavá a přívětivá a usilovně pracuji, nemám žádné štěstí?

— A co ty sama si o tom myslíš? – zeptal se jí Bůh.

—Že je to kvůli mámě. Měla jsem opravdu krutou matku. Nikdy mě nelaskala, nikdy mě nepochválila, nepovzbudila a nepodpořila, věčně mě jen kritizovala, urážela, ponižovala a nadávala mi. Nikdy jsem se jí s ničím nemohla svěřit, jenom se mi vysmívala a má dětská tajemství vykládala každému, doplněná ironickými poznámkami. Ubližovala mi a zahnala mě do tak kruté a přísné klece příkazů a nařízení, že jsem v ní sotva dýchala. Omezovala mou svobodu a neumožnila mi projevit vlastní vůli. Vnucovala mi svá pravidla a všechno mi zakazovala. I plakat jsem měla zakázáno!

— Pokoušela ses s tím vším něco dělat? – se zájmem se ptal Bůh.

—Snažila jsem se, opravdu hodně jsem se snažila, ale teď si myslím, že to všechno bylo marné — odpověděla smutně žena. –Stále jsem se pokoušela mámě dokázat, že hodně umím. Výborně jsem se učila, hodně jsem pracovala, byla jsem svědomitá, pomáhala jsem lidem, ze všech sil jsem se snažila být hodná holčička, aby mě máma ocenila, aby řekla, že jsem dobrá, že je na mě pyšná.

— A podařilo se ti to?

— Ne. Uběhlo mnoho let, ale nezměnilo se nic. Stejně jako dřív je se mnou nespokojená, stále se jen snaží nějak mě zasáhnout, ponížit, vyvést z míry. Je pořád stejná. A její slova a skutky mě zraňují stejně bolestně jako dřív.

— To znamená, že i ty jsi stejná jako dřív — vysvětloval Bůh. – Jakou jsi byla, takovou jsi zůstala. Jsi Oběť. A kde je Oběť, tam se určitě objeví také Tyran. Tuhle roli v tvém životě se uvolila sehrávat tvá matka.

— Ale já přece už nejsem dítě! Jsem dospělá! – namítla zjevně dotčená žena. – A proč mám teď v životě Tyranů ještě víc? Chová se tak ke mně každý, koho to jen napadne: matka, šéf i kolegové v práci!

— Protože stále nechceš přijmout odpovědnost, hledáš viníky, zlobíš se na matku a na mě za to, že jsme tě stvořili slabou. Ale my se nijak neprotivíme – jen se staň silnou!

— Ale já už jsem jiná, prožila jsem půl života, porodila děti, změnila jsem se a dosáhla jistých úspěchů!

— Ne ne, nic se nezměnilo! A všechny ty tvé úspěchy nemají žádnou cenu, protože nepocházejí z čistých úmyslů.

— A z jakých tedy? – uraženě vykřikla zcela ohromená žena.

—Z pýchy. Matka tě ponižovala a tys toužila ukázat jí, že jsi lepší než ona. Kritizovala tě a ty jsi jí chtěla dokázat, že taková nejsi. Necítíš se šťastná, protože tvůj konečný cíl byl zjevně nedostižný. Ty ses nechtěla změnit sama, přála sis, aby se změnila matka.

— Možná máš pravdu — řekla po chvíli přemýšlení žena. – Asi to tak je. Stejně ale nechápu to hlavní: proč se mnou tak zacházela? Za co? Co jsem jí udělala?

— Nic. A v tom to je, že jsi nic neudělala. Nejspíš od tebe čekávala něco zvláštního.

— A co?

— Tak pojď, zeptáme se její Duše! – navrhl Bůh a luskl prsty. Okamžitě se vedle něj zjevil obraz matky, vypadala stejně jako živá, ale obraz byl napůl průzračný. Bůh jí řekl:

— Buď zdráva, Duše. Přišla ke mně tvá dcera. A ptá se: proč jsi ji vychovávala tak, jak jsi ji vychovávala? Cos jí chtěla dát?

— Chtěla jsem jí dát sílu. Byla tak slabá, tak nepřizpůsobivá, neuměla se vůbec hájit. Chtěla jsem, aby se ode mě naučila hájit své hranice, svůj osobní prostor. Chtěla jsem, aby se zocelila, aby si dovolila být tvrdá, když je to třeba, aby se naučila říkat NE a prosazovat své zájmy. Ale dodnes nevidím žádný výsledek. Musím to zkoušet znovu. Je to to jediné, co jí chci předat, aby to ona mohla své dceři a ta zas té své. Aby v našem rodu nikdy nebyly Oběti.

— A nemáš strach, že tě za to bude nenávidět?

— Usiluji o to. Protože když si dovolí nenávidět, naučí se i milovat. Zatím však umí jen litovat. Sebe i jiné, stejně slabé, jako je ona sama. Plýtvá na to všechnu svou životní sílu. Nedovolí si ani postěžovat, hromadí v sobě nevyplakané slzy, a tím je ještě slabší. Co pak předá jako dědictví svým dcerám?

—Co od ní čekáš?

—Čekám, až v odpověď na moje útoky pevně řekne: «Dost už, mami!». Čekám, až dospěje. Až se jí Tyrani budou vyhýbat, protože budou respektovat její hranice. Až si konečně budu moci odpočinout a být maminkou. Prostě jen maminkou…

Stránka: 1 2 3 4
Řazení:
15.03.2017 - 22:33 | Filtr
(Rak) Loreena Mckennitt » Áta22
ja sa nezlobim, vkus je subjektivna zalezitost :3: a co si kto vezme z pribehu, tiez..
15.03.2017 - 22:41 | Filtr
(Rak) Áta22 » Loreena Mckennitt
jasně, že rozumím pointě; člověk se musí postavit sám za sebe a žít si svůj život; vzepřít se překážkám, společenským kodexům atp.; jen tu matku nechápu.
15.03.2017 - 22:44 | Filtr
(Rak) Loreena Mckennitt » Áta22
myslim, ze ju tam autor zakomponoval preto, aby sa citatel dozvedel, ako take blbe zaobchadzanie z detstva konstruktivne vyuzit.. :1: :17:
15.03.2017 - 22:46 | Filtr
(Panna) Arezet
Upřímě,tomuhle já opravdu nevěřím, mám otce tyrana od dětství jsem semu postavila řekla,co dělá svým chováním a dělám to dote´d, o nje šílený cholerik ač je nemocný a je dlouho doma a by lschopný jen jít na pivo půl kilometru po naší vsi.Nikdy jsme si ho nevážila od takových 11 let k němu cítím hrozný odpor.
Vlastně ho miluji,je to můj otec,ale hrozně ho nenávidím.
Jelikož ,když mu řeknu jemně že se chová špatně neohleduplně,tak začne hned řvát.Nerespektuje mojí matku a mě částečně,jelikož ač nenávidím hádky a agresy,tak si nemůžu pomoct,když se někde děje nespravedlivost.
Ale nebaví mě věčně mu mluvit do toho jak se chovat,je dospělý a měl by to vědět snad sám,přitom je to dobrý člověk,jen je vzteklý z nemoci a že nemůže nic dělat a tu zlost si vybíjí na nás a nejvíc na mé matce:třeba nedávno přestal jíst vše co ona vaří,prý začla jinak vařit a je vše hnusné, nebo mamka řekne,že jí něco vadí a on to dělá naschvál mi příjde, vím že s ní manipuloval od mýho dětství viděla jsem to a dokonce jí to pak i řekla,že na ní hraje někdy habaďůru.
Stydím se za něho,že sousedy bere jak rodinu a je k ním štědrý a mé mámě nekoupí ani dárek k narozeninám a dokonce se stalo,že jí ani nepopřál.
Mě nikdy nepochválil,neřekl že mě má rád, vlastně je mi odporný i kdyby mě teď objal.Často utíkám z jeho dosahu je tak negativistický, jen nadává,hlavně na ženy a nejhorší jeh oslova co mi kdy řekl,když jsem s ním v něčem nesouhlasila,že jsem stejná jako moje matka a já na to: to jsme ráda že to říkáš,ona je mým vzorm totiž a čuměl no.

Má matka je dobrý člověk,jemný citlivý,harmonický,nechce se hádta, jsme si podobné,ale jen ona si neumí dupnout neb osnad j íto za t oani nestojí,ale vidím že trpí,když nejsem u rodičů....příjde mi že se otecchová paranoidně občas, říkala jsme mamce ať se odstěhuje,ale je problém s tím,že splácí střechu,nic nenašetří..prostě takové vězení, jo dá se to brát hmm tak vybrala si muže a já přišla hned na svět cose znali, svým dílem i chápu,že jsem tím proč spolu jsou a cítím,že m ito oba dávají svým spůsobem za vinu, vinu za to,že nebyli oni opatrní.


Pardon,nějak to ve mě te´d vězelo a jak jsem si přečetla tohle všechno,tak to ve mě totálně explodovalo.


Asi jako ten optimismus, 2 roky jsem byla optimistou,všechn ošpatné jsme prostě brala jak je a brala všee,že se děje k mému dobru,musím říct že s tímhle vším je konec,stalo se pár věcí,který mě dostali na takový dno a já se vyčerpávala vsugerováváním a hrání si na optimismus.

Jsem ohledupný člověk,který rád pomáhá a přemýšlí jak svět udělat lepším,tak aby bylo méně utrpení a násilí,cítím poslední dobou že nikdo nedokáže svět spasit,můžem natočit milion filmů ,složit milion písní,cokoliv,hlavně m ipříjde že je svět horší a horší,co svět lidské bytosti,je to te´d jen velká honba za egem,ač se učíme díky různým knihám blogům jak se mít rádi,tak mám pocit,že nám chybí ten střed,bu´d se lidi nemají rádi a ubližují si či ubližují druhým a nebo jsou lhostejní,přece mám své bolesti a problémů dost,nač se poslouchat a pomáhat druhým.

Vím,že z tohoco jsme teď napsala jde hromadu bolesti,ano jde,vidět každý den ty hnusy jak v rodině,tak mezi přáteli,cizími lidmi,na ulici....jako bych ztratila smysl života..... :24: a čím víc hnusu vidím tím víc si přeji brzy odejít a nevidět to.

Nejsem dokonalá a nespolkla jsem moudrost světa, je njsem citlivá a vnímám svět a lidi v něm....řekl by mi někdo jak se z toho nezblánit?Prošel jste někdo něčím podobným?Podobnými myšlenkami?

Dobrou noc všichni a pardon za ten výlet,asi mám životní krizi a mám pocit,že to kolem mě nikdo nevnímá a jediná možnost jak to ze sebe dost je taky a vím,že spousta z vás má dobré názory a kolikrát mi fakt pomůžou. :1:
15.03.2017 - 22:51 | Filtr
(Rak) Áta22 » Sky
tak jo, možná jsem se unáhlila s reakcí; také to beru jako alegorii, ale taky mám dceru; a odsoudit malé dítě a nedat mu lásku, jen proto, že mně se stalo v životě něco zlého; a projektovat to do další generace je pitomost :)
15.03.2017 - 23:00 | Filtr
(Panna) Přívětivý Jack » Arezet
:62:
15.03.2017 - 23:07 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Áta22
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ano, takové matky existují. I otcové.
Trošku to zironizuju....to, že něčemu nerozumím, nebo si myslím, že je to pitomost, neznamená, že to neexistuje. Bohužel.... :24:
15.03.2017 - 23:09 | Filtr
(Rak) Loreena Mckennitt » Arezet
chapem, ako ti je.. tiez som citliva (az prilis).. ale uz som sa naucila, ze zo vsetkeho, co sa deje, sa treba minimalne ponaucit, a spravit, co sa da (a tiez velmi dobre viem, ze niekedy sa toho vela spravit neda; aspon nie vo fyzickom svete).. prostredie, z ktoreho pochadzas poznam velmi dobre (hoci bez alkoholu), takze ti rozumiem, co prezivas.. :17:
15.03.2017 - 23:10 | Filtr
(Panna) Arezet » Áta22
přesně j ási nedokážu představit,že byc hsvému malýmu uzlíčku dělala to co dělali rodiče mě,jsme jiná než oni a nechovám se jako oni, oni jsou chladný a o mě každý říká,že jsme neskutečně hřejivá a plná lásky a energie,kde to prý beru potom všem :4: no a já jim říkám,prootže jsem zažila tolik trápení a nechci opakovat chyby svých rodičů....ale zase se obávám jen jedný věci abych své děti neudusila svojí láskou,bojím se aby nebyla přehnaná. :63:
15.03.2017 - 23:11 | Filtr
(Panna) Arezet » tulačka
:17: :17: :17:

děkuji to jsem potřebovala to vypustit
15.03.2017 - 23:15 | Filtr
(Rak) Áta22 » Klaret
vím, že existují; matky - generálové, otci - generálové; prostě autoritativní rodiče; osobní zkušenost; ale proč to posílat dál?
Na své děti?
15.03.2017 - 23:16 | Filtr
(Váhy) Buddha/2 » Áta22
Pointa , jestli to tak nazvat, je docela slabá, řekl bych typicky sluníčkářsko-pánbíčkářská :20:. Skoro se mi zdá, že je lepší ta omáčka mezi :4:

V chování matky není ani špetka respektu, jen sobecky mezkovitý přístup "Takhle to chci a tak to tak bude :21:".
Na její omluvu se dá říct snad jen "odpusť jí, neboť neví co činí". V tomhle případě je to jednání nevědomé tím, že NENÍ vědomé (jak se to snažila nakonec prezentovat), ale vychází z jejích něvědomých bloků ...
15.03.2017 - 23:16 | Filtr
(Panna) Arezet » Loreena Mckennitt
dík za ty slova :68: právě,že mě nejvíc ničí,že sama mužu nasobě sebevíc pracovat,ale aby to mělo opravdu nějaký smysl a rozsah,tak by to měl dělat každý,ano nimrat se v tom bolavý a jít do sebe než házet špínu na druhé a sám si říkat já jsem mistr světa a dokonalý.

Někdy si říkám,kdybych se tak mohla odstřihnout od rodiny,ale cítím že když to udělám,že mě to zabije...
15.03.2017 - 23:16 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Arezet
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Je to dlouhý proces to nějak přetavit. Jsi ještě hodně mladá a tohle je běh na dlouhou trať.

Ale v tuhle chvíli ti povím něco, co ti možná bude připadat zvrácené.
Je moc dobře, že se takhle cítíš, že takhle přemýšlíš.
Je to totiž důkaz, že vůbec přemýšlíš a že určitě nepošleš tu "babu" dál.

Zaměř se na to.....já jsem v pořádku, taková zůstanu a moje děti tím pádem jednou nezažijí to, co já :1:

Ono jde právě o to.....přetrhnout ten řetěz. Někdo to udělat musí. A budeš to ty :1: :62:
A to je přece hezký, ne? :62:
15.03.2017 - 23:19 | Filtr
(Rak) Áta22 » Arezet
:1:vem rozum do hrsti; prostě odcáď - pocáď :1:
15.03.2017 - 23:22 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Áta22
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Na to neznám odpověď. Respektive dá se to vysvětlit psychologicky, ezotericky, ale pořád tu zůstane to obyčejné lidské..... Proč?

Ps. Kdyby to bylo jen o autoritativnosti, tak by to bylo celkem fajn.
15.03.2017 - 23:25 | Filtr
(Rak) Áta22 » Buddha/2
a mě s.re to slovo nevědomé. To jsme tak nevědomě blbí?
15.03.2017 - 23:26 | Filtr
(Váhy) Buddha/2 » Arezet
Co jsem před chvílí napsal platí i pro Tvého otce.

Přehnaná začíná být, když začíná být sobecká - je to sice z druhé strany, ale jinak dost podobné :3:. Ale když to víš, tak to snad ukočíruješ :5:
15.03.2017 - 23:27 | Filtr
(Panna) Arezet » Klaret
Jo to jediný je fajn, že já už vtomhle pokračovat nebudu :1: i kdybych ty děti nakonecani neměla radši,protože šířit něcotakového je horší než šířit mor.

Vy jste tak úžasný fakt :17: děkuju fakt moc
15.03.2017 - 23:30 | Filtr
(Panna) Arezet » Sky
no já nevim, čím víc říkám to NE tím víc vidím,jak se mnou druzí začínají manipulovat a že já to cítím :39:

Nenechámse pohltit, to zvládnu, zvládla jsem jiné věci tahle dám,jen jsme na to teď tak nějak sama.

:17: :3:
15.03.2017 - 23:31 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Arezet
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No počkej....jak děti mít nebudu????!!!! A kdo bude vydělávat na důchodce!!!! :3: :3: :3: :63: :39:

:4:
15.03.2017 - 23:33 | Filtr
(Panna) Arezet » Buddha/2
Kdo ví :61: sakra těžký úkol
15.03.2017 - 23:34 | Filtr
(Váhy) Buddha/2 » Áta22
:4: no jo, jinak bysme to přece nedělali

Nevědomé znamená mimo dosah uvědomování (v uvedeném jednání podřízené emočásti)
Blbost je obyčejně vnímaná ve smyslu něco nevědět, ale podle mého je to spíš něco vědět a chovat se tak , jako bych nevěděl (to ja ale blbá definice :4: - občas je to i známka vyšší inteligence - viz Dědeček hříbeček "nešly tudy děti.." :4:)
16.03.2017 - 09:47 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Arezet
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Uf... jo, prošla jsem si podobným, ne-li stejným. Taky trochu otevřu srdíčko.. :62: Kdyby něco, klidně písni vzkaz.

Táta - alkoholik, paranoik, psychický tyran (ale i fyzicky si občas troufl). Máma byla mladá a slabá, ale jednou prostě sbalila kufry a bylo.

V podstatě jsem přišla o celé dětství. Dokážu si ho spojit jen s křikem, pláčem, bolestí a beznadějí. Spojuji si ho s věčnými otázkami: "Když máma říká, že je táta špatnej, a když táta říká, že je máma špatná, jaká jsem potom já?"
Nemám z něj nic, žádné hezké vzpomínky. Občas si na něco vzpomenu, ale je to tak minimální, že mi to připadá skoro jako závan nějakého ideálního naivního světa, který nikdy neexistoval.

"Dětství" tedy pominulo... No, a co bylo dál? Pak přišla puberta. A co jsem dělala celou pubertu? Řešila svoje dětství, řešila minulost, nemoci. Terapie, terapie, terapie. Neřešila jsem všechno jen kvůli tátovi, to zdaleka ne, ale nabalilo se toho tolik, že člověk prostě musel valit dál, makat a makat a nezastavovat se, jinak by třeba taky nemusel žít. Mamka nemlich totéž. A to nás pak vlastně tak nějak spojilo...

Dá se říct, že nevím, co znamená užívat si života. V mých vrstevnících se moc nevyznám a nechápu je. Žiju v úplně jiném světě. Rozumím si hlavně s lidma, kteří vzali život do svých rukou, což bývá bohužel většinou až v pozdějších letech. Občas mám pocit jakési "ztráty identity", pocit, že nikam moc nezapadám.

V podstatě jsem si vyšlapala vlastní jedinečnou cestu, o které vím, že ji takto dokázal vyšlapat málokdo. Uvědomuju si, že to, čeho jsem dosáhla za poslední roky se někomu nepovede třeba nikdy v životě. Uzdravila jsem sebe, mamku, mám s ní vztah nejkrásnější. Dokonce jsem zvládla uzdravit i vztah s tátou, s kterým vycházím dnes poměrně dobře. Vyhrabala jsem se z nemocí, z kterých jsem se údajně nikdy vyhrabat neměla. Zachránila jsem životy.

Nicméně pořád tam visí to "ale"... Někdy cítím prázdno. Když se na své cestě ohlídnu, vidím to, co jsem už ušla. Jenže široko daleko nikde nikdo. Jsem na té cestě sama.

A teď čekám miminko a sžírá mě pocit, že jsem stále neudělala dost. Že by to chtělo pořešit ještě tohle, ještě tamto... Lidi říkají, že jsem na sebe neskutečně tvrdá. Ale asi je to už můj zvyk. Prostě zatnout zuby a jít dál, i když to prý nejde, a dojít tam, kam se prý dojít nedá. Bořit hranice.

Nehraju si na optimistu. Ale pesimista nejsem. Mým životním pohonem je prostě dřina. Realita toho, že co sama nevydřu (nebo co nedostanu darem), to nemám. Ale to neznamená, že si nedokážu po tom všem život užívat. Dokážu využít naprostých maličkostí a z těch se radovat, protože vím, jak nesmírně vzácné jsou. Ale často mám problém prostě "vypnout a neřešit". To se musím ještě hodně učit. :27:
Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna v KozorohKozorohu
ukázat kalendář »