Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Proč narážíme na tyrany - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2025
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2025
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2025
Čínský horoskop 2025
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Proč narážíme na tyrany
15.03.2017 - 13:42
Loreena Mckennitt
Existují laskaví a vlídní lidé žijící podle všech zásad morálky, kteří nikdy nikomu neprovedli nic špatného, přesto však jejich život není šťastný. Příliš často v něm narážejí na tyrany, kteří je využívají pro své cíle a jejich život ničí.
Co je příčinou? Odpověď najdeme v moudrém příběhu…
Přišla žena k Bohu, aby mu položila jednu jedinou otázku:
— Řekni mi, Pane, proč i když se snažím žít podle svého nejlepšího svědomí a zákonů, nikomu neubližuji, ke všem jsem laskavá a přívětivá a usilovně pracuji, nemám žádné štěstí?
— A co ty sama si o tom myslíš? – zeptal se jí Bůh.
—Že je to kvůli mámě. Měla jsem opravdu krutou matku. Nikdy mě nelaskala, nikdy mě nepochválila, nepovzbudila a nepodpořila, věčně mě jen kritizovala, urážela, ponižovala a nadávala mi. Nikdy jsem se jí s ničím nemohla svěřit, jenom se mi vysmívala a má dětská tajemství vykládala každému, doplněná ironickými poznámkami. Ubližovala mi a zahnala mě do tak kruté a přísné klece příkazů a nařízení, že jsem v ní sotva dýchala. Omezovala mou svobodu a neumožnila mi projevit vlastní vůli. Vnucovala mi svá pravidla a všechno mi zakazovala. I plakat jsem měla zakázáno!
— Pokoušela ses s tím vším něco dělat? – se zájmem se ptal Bůh.
—Snažila jsem se, opravdu hodně jsem se snažila, ale teď si myslím, že to všechno bylo marné — odpověděla smutně žena. –Stále jsem se pokoušela mámě dokázat, že hodně umím. Výborně jsem se učila, hodně jsem pracovala, byla jsem svědomitá, pomáhala jsem lidem, ze všech sil jsem se snažila být hodná holčička, aby mě máma ocenila, aby řekla, že jsem dobrá, že je na mě pyšná.
— A podařilo se ti to?
— Ne. Uběhlo mnoho let, ale nezměnilo se nic. Stejně jako dřív je se mnou nespokojená, stále se jen snaží nějak mě zasáhnout, ponížit, vyvést z míry. Je pořád stejná. A její slova a skutky mě zraňují stejně bolestně jako dřív.
— To znamená, že i ty jsi stejná jako dřív — vysvětloval Bůh. – Jakou jsi byla, takovou jsi zůstala. Jsi Oběť. A kde je Oběť, tam se určitě objeví také Tyran. Tuhle roli v tvém životě se uvolila sehrávat tvá matka.
— Ale já přece už nejsem dítě! Jsem dospělá! – namítla zjevně dotčená žena. – A proč mám teď v životě Tyranů ještě víc? Chová se tak ke mně každý, koho to jen napadne: matka, šéf i kolegové v práci!
— Protože stále nechceš přijmout odpovědnost, hledáš viníky, zlobíš se na matku a na mě za to, že jsme tě stvořili slabou. Ale my se nijak neprotivíme – jen se staň silnou!
— Ale já už jsem jiná, prožila jsem půl života, porodila děti, změnila jsem se a dosáhla jistých úspěchů!
— Ne ne, nic se nezměnilo! A všechny ty tvé úspěchy nemají žádnou cenu, protože nepocházejí z čistých úmyslů.
— A z jakých tedy? – uraženě vykřikla zcela ohromená žena.
—Z pýchy. Matka tě ponižovala a tys toužila ukázat jí, že jsi lepší než ona. Kritizovala tě a ty jsi jí chtěla dokázat, že taková nejsi. Necítíš se šťastná, protože tvůj konečný cíl byl zjevně nedostižný. Ty ses nechtěla změnit sama, přála sis, aby se změnila matka.
— Možná máš pravdu — řekla po chvíli přemýšlení žena. – Asi to tak je. Stejně ale nechápu to hlavní: proč se mnou tak zacházela? Za co? Co jsem jí udělala?
— Nic. A v tom to je, že jsi nic neudělala. Nejspíš od tebe čekávala něco zvláštního.
— A co?
— Tak pojď, zeptáme se její Duše! – navrhl Bůh a luskl prsty. Okamžitě se vedle něj zjevil obraz matky, vypadala stejně jako živá, ale obraz byl napůl průzračný. Bůh jí řekl:
— Buď zdráva, Duše. Přišla ke mně tvá dcera. A ptá se: proč jsi ji vychovávala tak, jak jsi ji vychovávala? Cos jí chtěla dát?
— Chtěla jsem jí dát sílu. Byla tak slabá, tak nepřizpůsobivá, neuměla se vůbec hájit. Chtěla jsem, aby se ode mě naučila hájit své hranice, svůj osobní prostor. Chtěla jsem, aby se zocelila, aby si dovolila být tvrdá, když je to třeba, aby se naučila říkat NE a prosazovat své zájmy. Ale dodnes nevidím žádný výsledek. Musím to zkoušet znovu. Je to to jediné, co jí chci předat, aby to ona mohla své dceři a ta zas té své. Aby v našem rodu nikdy nebyly Oběti.
— A nemáš strach, že tě za to bude nenávidět?
— Usiluji o to. Protože když si dovolí nenávidět, naučí se i milovat. Zatím však umí jen litovat. Sebe i jiné, stejně slabé, jako je ona sama. Plýtvá na to všechnu svou životní sílu. Nedovolí si ani postěžovat, hromadí v sobě nevyplakané slzy, a tím je ještě slabší. Co pak předá jako dědictví svým dcerám?
—Co od ní čekáš?
—Čekám, až v odpověď na moje útoky pevně řekne: «Dost už, mami!». Čekám, až dospěje. Až se jí Tyrani budou vyhýbat, protože budou respektovat její hranice. Až si konečně budu moci odpočinout a být maminkou. Prostě jen maminkou…
Proč narážíme na tyrany
Existují laskaví a vlídní lidé žijící podle všech zásad morálky, kteří nikdy nikomu neprovedli nic špatného, přesto však jejich život není šťastný. Příliš často v něm narážejí na tyrany, kteří je využívají pro své cíle a jejich život ničí.
Co je příčinou? Odpověď najdeme v moudrém příběhu…
Přišla žena k Bohu, aby mu položila jednu jedinou otázku:
— Řekni mi, Pane, proč i když se snažím žít podle svého nejlepšího svědomí a zákonů, nikomu neubližuji, ke všem jsem laskavá a přívětivá a usilovně pracuji, nemám žádné štěstí?
— A co ty sama si o tom myslíš? – zeptal se jí Bůh.
—Že je to kvůli mámě. Měla jsem opravdu krutou matku. Nikdy mě nelaskala, nikdy mě nepochválila, nepovzbudila a nepodpořila, věčně mě jen kritizovala, urážela, ponižovala a nadávala mi. Nikdy jsem se jí s ničím nemohla svěřit, jenom se mi vysmívala a má dětská tajemství vykládala každému, doplněná ironickými poznámkami. Ubližovala mi a zahnala mě do tak kruté a přísné klece příkazů a nařízení, že jsem v ní sotva dýchala. Omezovala mou svobodu a neumožnila mi projevit vlastní vůli. Vnucovala mi svá pravidla a všechno mi zakazovala. I plakat jsem měla zakázáno!
— Pokoušela ses s tím vším něco dělat? – se zájmem se ptal Bůh.
—Snažila jsem se, opravdu hodně jsem se snažila, ale teď si myslím, že to všechno bylo marné — odpověděla smutně žena. –Stále jsem se pokoušela mámě dokázat, že hodně umím. Výborně jsem se učila, hodně jsem pracovala, byla jsem svědomitá, pomáhala jsem lidem, ze všech sil jsem se snažila být hodná holčička, aby mě máma ocenila, aby řekla, že jsem dobrá, že je na mě pyšná.
— A podařilo se ti to?
— Ne. Uběhlo mnoho let, ale nezměnilo se nic. Stejně jako dřív je se mnou nespokojená, stále se jen snaží nějak mě zasáhnout, ponížit, vyvést z míry. Je pořád stejná. A její slova a skutky mě zraňují stejně bolestně jako dřív.
— To znamená, že i ty jsi stejná jako dřív — vysvětloval Bůh. – Jakou jsi byla, takovou jsi zůstala. Jsi Oběť. A kde je Oběť, tam se určitě objeví také Tyran. Tuhle roli v tvém životě se uvolila sehrávat tvá matka.
— Ale já přece už nejsem dítě! Jsem dospělá! – namítla zjevně dotčená žena. – A proč mám teď v životě Tyranů ještě víc? Chová se tak ke mně každý, koho to jen napadne: matka, šéf i kolegové v práci!
— Protože stále nechceš přijmout odpovědnost, hledáš viníky, zlobíš se na matku a na mě za to, že jsme tě stvořili slabou. Ale my se nijak neprotivíme – jen se staň silnou!
— Ale já už jsem jiná, prožila jsem půl života, porodila děti, změnila jsem se a dosáhla jistých úspěchů!
— Ne ne, nic se nezměnilo! A všechny ty tvé úspěchy nemají žádnou cenu, protože nepocházejí z čistých úmyslů.
— A z jakých tedy? – uraženě vykřikla zcela ohromená žena.
—Z pýchy. Matka tě ponižovala a tys toužila ukázat jí, že jsi lepší než ona. Kritizovala tě a ty jsi jí chtěla dokázat, že taková nejsi. Necítíš se šťastná, protože tvůj konečný cíl byl zjevně nedostižný. Ty ses nechtěla změnit sama, přála sis, aby se změnila matka.
— Možná máš pravdu — řekla po chvíli přemýšlení žena. – Asi to tak je. Stejně ale nechápu to hlavní: proč se mnou tak zacházela? Za co? Co jsem jí udělala?
— Nic. A v tom to je, že jsi nic neudělala. Nejspíš od tebe čekávala něco zvláštního.
— A co?
— Tak pojď, zeptáme se její Duše! – navrhl Bůh a luskl prsty. Okamžitě se vedle něj zjevil obraz matky, vypadala stejně jako živá, ale obraz byl napůl průzračný. Bůh jí řekl:
— Buď zdráva, Duše. Přišla ke mně tvá dcera. A ptá se: proč jsi ji vychovávala tak, jak jsi ji vychovávala? Cos jí chtěla dát?
— Chtěla jsem jí dát sílu. Byla tak slabá, tak nepřizpůsobivá, neuměla se vůbec hájit. Chtěla jsem, aby se ode mě naučila hájit své hranice, svůj osobní prostor. Chtěla jsem, aby se zocelila, aby si dovolila být tvrdá, když je to třeba, aby se naučila říkat NE a prosazovat své zájmy. Ale dodnes nevidím žádný výsledek. Musím to zkoušet znovu. Je to to jediné, co jí chci předat, aby to ona mohla své dceři a ta zas té své. Aby v našem rodu nikdy nebyly Oběti.
— A nemáš strach, že tě za to bude nenávidět?
— Usiluji o to. Protože když si dovolí nenávidět, naučí se i milovat. Zatím však umí jen litovat. Sebe i jiné, stejně slabé, jako je ona sama. Plýtvá na to všechnu svou životní sílu. Nedovolí si ani postěžovat, hromadí v sobě nevyplakané slzy, a tím je ještě slabší. Co pak předá jako dědictví svým dcerám?
—Co od ní čekáš?
—Čekám, až v odpověď na moje útoky pevně řekne: «Dost už, mami!». Čekám, až dospěje. Až se jí Tyrani budou vyhýbat, protože budou respektovat její hranice. Až si konečně budu moci odpočinout a být maminkou. Prostě jen maminkou…
15.03.2017 - 22:21
| Filtr
Áta22
Nezlobte se, ale mně se ten příběh nelíbí. "Chtěla jsem, aby se zocelila, aby si dovolila být tvrdá, když je to třeba, aby se naučila říkat NE a prosazovat své zájmy. Ale dodnes nevidím žádný výsledek. Musím to zkoušet znovu. Je to to jediné, co jí chci předat, aby to ona mohla své dceři a ta zas té své. Aby v našem rodu nikdy nebyly Oběti. atd."
Takže matka byla celý život pravděpodobně nešťastnice a oběť?; selhala v uvědomění si svého já, nedokázala najít hranice a říci NE, nedokázala se tomu postavit, a proto dceru nepochválila, nepovzbudila, nepodpořila její sebevědomí, sebedůvěru, talent a neřekla jí, že je dokonalá a úžasná a zdeptala/zničila ji stejně, jako bylo naloženo s ní?
Takže matka byla celý život pravděpodobně nešťastnice a oběť?; selhala v uvědomění si svého já, nedokázala najít hranice a říci NE, nedokázala se tomu postavit, a proto dceru nepochválila, nepovzbudila, nepodpořila její sebevědomí, sebedůvěru, talent a neřekla jí, že je dokonalá a úžasná a zdeptala/zničila ji stejně, jako bylo naloženo s ní?
15.03.2017 - 22:41
| Filtr
Áta22
» Loreena Mckennitt
jasně, že rozumím pointě; člověk se musí postavit sám za sebe a žít si svůj život; vzepřít se překážkám, společenským kodexům atp.; jen tu matku nechápu.
15.03.2017 - 23:07
| Filtr
Najdise.cz
» Áta22
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ano, takové matky existují. I otcové.
Trošku to zironizuju....to, že něčemu nerozumím, nebo si myslím, že je to pitomost, neznamená, že to neexistuje. Bohužel....
=====
Ano, takové matky existují. I otcové.
Trošku to zironizuju....to, že něčemu nerozumím, nebo si myslím, že je to pitomost, neznamená, že to neexistuje. Bohužel....
15.03.2017 - 23:10
| Filtr
Arezet
» Áta22
přesně j ási nedokážu představit,že byc hsvému malýmu uzlíčku dělala to co dělali rodiče mě,jsme jiná než oni a nechovám se jako oni, oni jsou chladný a o mě každý říká,že jsme neskutečně hřejivá a plná lásky a energie,kde to prý beru potom všem no a já jim říkám,prootže jsem zažila tolik trápení a nechci opakovat chyby svých rodičů....ale zase se obávám jen jedný věci abych své děti neudusila svojí láskou,bojím se aby nebyla přehnaná.
15.03.2017 - 23:16
| Filtr
Buddha/2
» Áta22
Pointa , jestli to tak nazvat, je docela slabá, řekl bych typicky sluníčkářsko-pánbíčkářská . Skoro se mi zdá, že je lepší ta omáčka mezi
V chování matky není ani špetka respektu, jen sobecky mezkovitý přístup "Takhle to chci a tak to tak bude ".
Na její omluvu se dá říct snad jen "odpusť jí, neboť neví co činí". V tomhle případě je to jednání nevědomé tím, že NENÍ vědomé (jak se to snažila nakonec prezentovat), ale vychází z jejích něvědomých bloků ...
V chování matky není ani špetka respektu, jen sobecky mezkovitý přístup "Takhle to chci a tak to tak bude ".
Na její omluvu se dá říct snad jen "odpusť jí, neboť neví co činí". V tomhle případě je to jednání nevědomé tím, že NENÍ vědomé (jak se to snažila nakonec prezentovat), ale vychází z jejích něvědomých bloků ...
15.03.2017 - 23:22
| Filtr
Najdise.cz
» Áta22
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Na to neznám odpověď. Respektive dá se to vysvětlit psychologicky, ezotericky, ale pořád tu zůstane to obyčejné lidské..... Proč?
Ps. Kdyby to bylo jen o autoritativnosti, tak by to bylo celkem fajn.
=====
Na to neznám odpověď. Respektive dá se to vysvětlit psychologicky, ezotericky, ale pořád tu zůstane to obyčejné lidské..... Proč?
Ps. Kdyby to bylo jen o autoritativnosti, tak by to bylo celkem fajn.
15.03.2017 - 23:34
| Filtr
Buddha/2
» Áta22
no jo, jinak bysme to přece nedělali
Nevědomé znamená mimo dosah uvědomování (v uvedeném jednání podřízené emočásti)
Blbost je obyčejně vnímaná ve smyslu něco nevědět, ale podle mého je to spíš něco vědět a chovat se tak , jako bych nevěděl (to ja ale blbá definice - občas je to i známka vyšší inteligence - viz Dědeček hříbeček "nešly tudy děti.." )
Nevědomé znamená mimo dosah uvědomování (v uvedeném jednání podřízené emočásti)
Blbost je obyčejně vnímaná ve smyslu něco nevědět, ale podle mého je to spíš něco vědět a chovat se tak , jako bych nevěděl (to ja ale blbá definice - občas je to i známka vyšší inteligence - viz Dědeček hříbeček "nešly tudy děti.." )
© 2007-2024 Najdise.cz