Proměna - Diskuze a zkušenosti

Buddha/2 » beno V podobných případech jsem vždycky moc vděčný zakladateli tohoto webu za vyslyšení přání a rozšíření nabídky smajlíků o ...

beno » beno Než úplně zavřu potichu dveře této komnaty a jelikož se ze mne stává ješita, hodím vám sem ještě jednu literární světlici. Třeba zahlédnete její záblesk:

Kdo se ráno usměje,
je šťastný než se naděje.
Kdo se ráno mračí,
boty ho pak tlačí.

A kdo by chtěl zapomenout,
musí zas ty boty zout
a hodně rychle ulehnout.
Každý už teď dobře ví,
že ranní ptáče nesleví,
tak neseďte mu na větvi.

Napsal a NARÝMOVAL: Beno Užjefuč

Lupi » beno Neseďte mu ve větvoví - když dovolíš. Sice furt kostrbaté, ale trošku méně.
Když na komín - tak na komín!

kocour_mivik » beno Báseň nemusí mít souzvuky, důležita je její melodie a ta může být daleko lahodnější než s nucenýmu rými.

Sosna zvlčelý » beno Milý beno,
metafora o "sídlišti, v kterém nikdo nebydlí" asi odhaluje mnohé. Je velmi trefná, ale současně ukazuje na srovnávání jablek a hrušek dohromady. Já bych totiž ještě doplnil ono otřepané, že "když dva dělají totéž, není to totéž".
Nevím, jestli se mi to podaří vysvětlit srozumitelně, ale pokusím se:

Řekněme, že autorem zveřejněného literárního dílka není Wolfinka, ale beno, který hned pod tím uvedl verzi s rýmy, souzvuky... Předložil ji k posouzení. A zde se jistě přirovnání k prázdnému sídlišti skvěle uplatní, protože beno právě na rozdíl souzvuků chce poukázat. A v tomto případě přijímám veškeré argumenty, ovšem s vědomím, že někomu se i tak může více líbit verze nerýmovaná.

Jenže zde je autorkou Wolfinka a srovnání s prázdným sídlištěm těžko může obstát jednoduše proto, že my nevíme, jaký prožitek vedl k uvedené "říkejmesitomujakchceme". Jestliže nevíme, těžko můžeme tvrdit, že jde o dílo bezobsažné! Jelikož jsem však od Wolfinky již přečetl mnohé, ze svého úhlu pohledu mohu předpokládat, že to ze skutečného prožitku vyšlo, ze života. A v tom je podle mne ten rozdíl mezi jejím a Vaším. Že Wolfinka autenticky volila slova podle toho, co cítila a prožila. Vy jste je přeskládal libozvučně, ale přitom vlastně nevíte, o čem to je. Ale to nevíme skoro nikdo. My všichni se můžeme jen domnívat a prokládáme to vlastním žitím. A proto někomu je to blíže a souzní s tím právě tak, jak předloženo bylo. A jinému to nedá nic. Ale při uvědomění si výše napsaného si dokáže uvědomit, že to tak je se vším, že mu také nechutná některé jídlo, které jiní zbožňují a že proto jim jej nemá cenu rozmlouvat. Jablka a hrušky.

A my?
My jsme jen struny. Různě napnuté, v různém ladění... Není divu, že jedna struna vyloudí tón, který některé další struny též rozvibruje, ale jiné nechá netečnými. A některé, ač jinak laděné, k tónu druhého přidají svůj vlastní a vznikne akord.
Bylo by škoda některé tóny vynechat a nemoci je hrát, že někomu přijdou nelibozvučné. Neomezujme básníky, neomezujme muzikanty, jinak se uzavřeme do vlastních neomezitelných mezí omezenosti.


P.S.
V tvorbě Jaroslava Seiferta také v pozdnější tvorbě budete také určovat, že takto je to napsané špatně, a že takto by to znělo lépe?

beno » Lupi
Poslední verš je míněn jako doporučení, rýmuje se částečně, záleží jak se vysloví v souvislosti k celé básni. Nechtěl jsem aby se úplně rýmoval, neměl by tu správnou výpovědní intenzitu. Verš na víc. Na báseň jsem potřeboval ca 5 minut a je myšlena jen jako příklad, nic čím bych chtěl někoho uhranout nebo přesvědčit.
Děkuji za Váš čas