Nejsilnější konjunkce Jupiteru a Saturnu za 800 let - Diskuze a zkušenosti

Bosch » funky Od bodu kdy člověk zvládne koncentraci.

funky » Bosch To ale popisuješ proces objektivizace a ne objektivity, a blbě k tomu.
Když třeba namaluješ pocit, vidíš tento obraz objektem svých emocí.
Pocit a jeho ztvárnění není ovšem totéž-- objektivizovat lze celý vnitřní svět a tento *přenesený se stává sférou objektivních skutečností, zkušeností.
Jinými slovy: Vnitřní svět je nepřenosný, přístup k němu má jen každý sám. A jako takový ho nelze definovat objektivním.

funky » Bosch “K objektivitě se lze přiblížit několika cestami (…) O poznání, které v takové zkoušce obstojí, sice nemůžeme tvrdit, že by bylo objektivní, je to však nejlepší možné přiblížení, jaké máme k dispozici.“
https://cs.wikipedia.org/wiki/… ;)

Bosch » funky Lze protože tutéž vnitřní zkušenost (skutečnost) může prožívat více osob.
Objektivitou můžeš defacto nazvat to co může být zaznamenáno stejně či podobně skupinou.
Stává se to skupinovou, kolektivní zkušeností. Až k takovým prožitkům objektivní reality jako například Bůh.

Bosch » funky No vidíš nic nevylučuje to co říkám, ale naopak.

funky » Bosch Je krása objektivní? A co dobro či zlo? Ne, ne, ani takhle se to nebere.

funky » Bosch A otevřel sis ten první odkaz?

Bosch » funky Všechny duševní procesy jsou zkoumatelné a objektivně hodnotitelné.
Vnitřní život se nehodnotí mírami a váhami ačkoli dnes už víme že ani fyzikální veličiny nejsou vždy za všech podmínek stejné.
Jsou relativní.
Prožitek krásy nebo dobra je u každého stejný. Dobro vnímáš jako dobro, a krásu jako krásu. To neznamená že každý člověk vnímá jako krásnou tutéž věc, osobu.
Vnitřní stavy je možné objektivizovat.
To neznamená, že to dokáže každý.
Je za tím trénink, jak jsem již psal, koncentrace. Je za tím schopnost často podmíněná prací.

funky » Bosch Subjektivní zkušenost je označení pro osobní lidskou zkušenost (to, jak se věci „samy“ člověku ukazují v jeho vlastním vědomí), v kontrastu k objektivní zkušenosti, která označuje skutečnosti lidské zkušenosti samé (tedy to, co je v jistém smyslu nesubjektivní, sociální)-- jiná než subjektivní zkušenost komplexních psychických jevů neexistuje; přičemž objektivní zkušenosti jsou všechny „zevní“ (pro)jevy této zkušenosti. Je považována za relativní, neboť žádná subjektivní zkušenost není zcela totožná s jinou subjektivní zkušeností-- vnímání krásy (dobra či zla, bolesti, barvy, pravdy ad.) je vždy individuální.
Sledováním aktivit mozku věda dokáže analyzovat samou podstatu většiny jevů vědomí-- vysvětlí, jak reagujeme na stimul, zpracováváme informace ad. Přesto nedokáže vysvětlit, jak subjektivní prvek vnímání vzniká-- dojem, který v nás daná skutečnost vyvolá. Vědomí tedy tvoří hranici toho, co vše lze metodami vědy (empiricky-- tedy nejen teoreticky, "logicky") popsat, a stává se pro vědu "obtížným problémem".
Subjektivní hodnocení je nekvantifikovatelné, plnohodnotně nesdělitelné, a v čase se měnící-- je známo pouze jednotlivci v daném okamžiku a na daném místě. Tato hodnocení jsou tedy objektivně neměřitelná, a proto nelze provést agregaci jednotlivých subjektivních hodnocení a vytvářet jakési pravdy.
Subjektivně vnímám, tedy jsem. Ani kdybys byl ten nejzenovější, nedokážeš odfiltrovat
své vrozené mantinely. ;)
https://www.netinbag.com/cs/health/…
https://massivesci.com/videos/…
https://cs.wikipedia.org/wiki/…

Bosch » funky Právěže impulsy vedoucí ke vzniku dojmu pozorovat lze. Je to vždy akce a reakce.
A lze odfiltrovat všechny vnitřní impulsy, ty vlastní osobní i ty co prolétají vnitřním prostorem okolo a patří jiným.
Lze pozorovat vlastní myšlenky i myšlenky jiných a to u jejich zrodu. Existují oblasti mysli kde lze pozorovat vše.
Takzvaná říše příčin není žádný esoterický výmysl. Je to reálná zkušenost. Tyto zkušenosti jsou vnímatelné i skupinově a není to nic výjimečného.
Pod tíhou vnitřní koncentrace se všechny vnitřní procesy rozpadají na objekty. A pak poznáváte reálný význam slova objektivní. Je to věcí poznání hranic mezi ty-já, vnější-vnitřní, prožívající-prožívané, věcí abstrahování od svého já, poznání tohoto já, poznání kdo jsem.
Úhel pohledu. Z "druhé strany" která je tady a teď (žádná posmrtná sféra) může být viděno vše přesně naopak.
To vše je právě jen tou věcí koncentrace, schopnost změny úhlu pohledu.
Tzv.přestavení světel.
Neříkám že současná psychologie umí vše vysvětlit.
Ale že něco v tomto smyslu neexistuje je spíše nekritický předčasný závěr. Chce to dát si nejdříve tu práci se sebeobjevováním a až pak to posuzovat. Za hranicemi myšlenek existují další prostory.
Nejen tento obecný karteziánský.

Bosch » funky Jen k tomu dám ještě jednu poznámku.
Jako subjektivní můžeme defacto nazvat to co prožíváme z osobního hlediska.
Jako objektivní lze nazvat to co prožíváme z neosobního hlediska, tedy nadčasového.
Jedná se zde o dvě roviny prožívání, rovina časovosti a rovina věčnosti.
Opět jsme u nutnosti zažití této zkušenosti.
Objektivní ústy například realizovaného křesťana lze říci že je jen "Jeden".
Budhista by řekl že objektivní je jen buddha.
Je prostě zapotřebí se tomu hlouběji věnovat a získat patřičné zasvěcení.

funky » Bosch Ale ne, nic takového, co vnímáme z neosobního hlediska, není. Neexistuje přece nic, co by se dalo definovat jako základní vnímání reality (krásy, bolesti ad.)-- „vnímání“ implikuje mozek, a ten vždy přidá něco unikátního, sobě vlastního (každý mozek je trochu jiný, jsme unikátními jedinci)-- rozmanitá mínění o „tomtéž“ (prožívání tzv. „qualií“, jako je krása, ale i barva či zvuk ad.) se odlišují a často kříží.

Buddha/2 » Bosch Odvážné tvrzení
Znaky jsou např. písmena naší abecedy. Symboly jsou např. . A teď si vem, že jsi číňan a řekni mi, čemu budeš víc rozumět

Bosch » funky Tak když není tak není. Co už.

Bosch » Buddha/2 No tak všechno je právě relativní.
Stačí pár piv a čínsky umíš i bez té jejich polívky.

Buddha/2 » Bosch Jo, jasně .

A číňan si dá pár deci rýžového vína a umí česky i bez prdelačky

funky » Bosch Počkáme, ne? :-)
Věčnost není nadčasovost, spíš bezčasovost. ;)

Bosch » funky Otázkou je, zda ta mnohovýznamovost symbolů není pouhý důsledek zmatení, nevědomosti, což je typické pro tuto světskou realitu.
To že nevnímáme pravdu jako pravdu, relativizujeme, dává prostor pro chytračení. Dá se říct že my lidé žijeme v jakémsi přítmí, kde stíny vytvářejí přízraky - náš svět. Realitu.
Ale co když spadne opona, symboly ožijou a mýty se stanou skutečností?
Pak se ten konstrukt o neexistenci než toho co si sami ve svém omezeném mozečku myslíme může zmačkat a zahodit jako včerejší noviny, že? Nejnepřijatelnější pro nás je právě ztráta této neobjektivní (neboť bezpodstatné) reality.
A tak bytosti tohoto světa samy sebe udržují v kruhu nevědomosti tohoto pojmového světa. Doopravdy žijíc zpravidla nějakými banálními myšlenkovými obsahy, které považují za své.
Nejpříznačnějším příkladem této nevědomosti je čekání..na spasitele (?). Čekárna, ve které nám při narození přidělí číslo a jméno.

funky » Bosch Pokud je ta mnohovýznamovost tvá osobní zkušenost, tak je to v pořádku. ;) Symboly ani archetypy nejsou znaky, to už jsi zapomněl??

Bosch » funky Co myslíš, je ta váha která váží duše na konci života víceznačná? Anebo ji mají zkalibrovanou a dává exaktní hodnotu?

Bosch » Žihadlo To byl zajímavý člověk.
Vždy je důležité k čemu svůj život vztahujeme.
K jaké hodnotě. Zda k sobě samému, k uspokojení osobních potřeb anebo nějakému etickému principu.
Podle toho se odvíjí vše ostatní i interpretace. I náš život a osud.
Bez "kompasu" je člověk zmatený i když jinak chytrý.
Opravdová hloupost je neznat svůj směr kterým se náš život ubírá.
Astrologie by měla sloužit těm připraveným k této navigaci.

funky » Bosch Myslím, že bys neměl věřit všemu, co se ti hodí do krámu.

Bosch » funky Ta mnohovýznamovost je jen věcí optiky.
V rovině lidského prožívání umožňuje například pocit tzv.svobodné vůle. Pocit že máme na výběr.
V rovině transpersonální se tato "svoboda" překlápí, to co jsme dosud viděli jako volbu je otroctví.
A to co bylo vždy nicotou, neexistencí, stává se spásou.

Ale zůstaňme u základní astrologie.
Mnohovýznamovost je otázka systému šitého na společnost, je to kolektivní záležitost protože astrologii můžeme aplikovat na všechny individua a ta jsou rozdílná.
V individuální rovině dává symbol každému subjektu pouze jeden konkrétní význam.
Výběr toho jednoho konkrétního významu z repertoáru mnohoznačnosti je v astrologii věcí interpreta - hermeneuta.
Hermeneut = vykládač mnohoznačných symbolů do srozumitelné a konkrétní podoby, obrazu.
Z čehož ovšem plyne že interpret nemůže podat dostatečně holistický obraz pokud sám není zasvěcen do transpersonální roviny bytí.
Jeho interpretace budou jinak vždy "hádání", tahání králíků z klobouka, zůstanou nejasné.

Takže cest je mnoho, za každým cestovatelem však zůstávají pouze a jen dvě šlápoty.
A to platí i pro schizofreniky. Touto optikou žádná mnohoznačnost v individuální rovině neexistuje.

Bosch » MIKULAS Přísně vzato jen Jeden je zcela zdráv.

Bosch » funky Po dešti je mokro a oheň pálí ať už věříš čemukoli.
Oheň v přebytku vede ke spáleninám a voda k záplavám a to je objektivní jako
Platí to podle platóna i podle konstruktivistů.
Musel se tím řídit i císařpán.