Ó kořeny, kořeny... - Diskuze a zkušenosti

MG34 "jak umíme dál dětem předávat svoje zkušenosti"
je to přesně opačně - jak umí děti přebírat zkušenosti (nebo alespoň sílu) předchozích generací - v jednom příspěvku to zaznělo, dá se představit dost dlouhá kontinuita předků, na které je možné navázat - jenom si o nich něco zjistit

jediná věc, která se o nich dá spolehlivě identifikovat jako společná všem - že nějak udrželi tu kontinuitu, jinak bysme tu nebyli

smysl není podstatný, protože je iluzorní - jediná hmatatelná věc je posun vpřed, ať už to znamená cokoliv

Sosna zvlčelý Kořenů je mnoho. Některé si možná ani neuvědomujeme. Některé někdo odmítá považovat za kořeny, protože kořeny jsou přece jen za A, za B a za C. Kořeny se tomu smějí, jak je někdo chce zaškatulkovat. A na všechny naše škatulky zvesela prdí.

Kořeny si nejvíce uvědomuji jako záda. Z nich vyrůstají. A je to logické. Co mám za zády, to je opora. Moci padnout vzad a vědět, že nedopadnu. Že mě někdo (něco) zachytí. Je dobré mít za zády vše v pořádku. Pak člověk může čelit tomu vpředu, vykročit neohroženě, byť obezřetně. Zezadu přichází opora.
(Astrologicky bych to popsal jako 4. dům. Když jej nemáme v pořádku, nedosáhneme 10. domu, nejvýš se mu na pomíjivý okamžik přiblížíme, ale protože nemáme oporu k dosažení cíle, padáme pak tím rychleji dolů.)
Možná by neměl člověk zapomenout, že kořeny nejsou nutně jen to, s čím jsme vždy za každých okolností v souladu. Můžeme i nesouhlasit, nebo pocítit nesouhlas s námi. Přesto nás takový kořen podrží. Jak jsem napsal, kořenů vnímám více druhů. Takže naprosto chápu, že někdo to pojme jako sounáležitost s nějakým místem, s rodinou (rodem), s vlastí... Myslím, že to vše s tím souvisí. Co se týče rodiny, tak čím jsem starší, tím více ji cítím, silné kořeny. A ne vždy jen příjemné spojení.
S vlastí nevím. Tam si myslím, že to silnější bylo v minulosti. Ale když vidím, co za lidi se dnes ohání slovem Vlast, kdo se považuje za vlastence, tak rozumím, proč mezi takové nezapadám. Zde asi ctím vyšší celek, protože všichni jsme dětmi Země, součástí vyššího celku, než je národ a vlast. I tak si ale troufám říct, že jsem větším vlastencem než ti, kteří se k vlastenectví tak rádi hlásí.
Ovšem s čím jsem bytostně spojen, tak to jsou místa. Jsem si plně vědom, že není náhoda, proč narodil jsem se zde. Nezapomenu na ten pocit, když jako dítě dostal jsem se poprvé na Vysočinu do oblasti Žďárských vrchů a já věděl, že jsem doma. S místy a přírodou jsem spojen velmi silnými kořeny. V této souvislosti si uvědomuji, proč se ve mně vše bouřilo, když jsem měl na krku už už stěhování do Ostravy za tehdejší partnerkou. Ještě jsem tam nebyl a už jsem pociťoval vykořenění. A vadilo mi, jak druhá strana to bere na lehkou váhu a zlehčuje. I to byla jedna z příčin rozchodu.

Kdysi jsem viděl sochařské dílo Jasana Zoubka (syn Olbrama Zoubka) s názvem Rod. Na počátku jsem viděl 80 betonových odlitků a nijak mne to neoslovovalo. Ale pak jsem se dočetl, že to je 80 generací. Propojení mezi souputníky Ježíše Krista a námi. 2000 let je strašně moc (pro člověka pozemského), ale 80 generací není zas tak mnoho. A tak si sedím a přemýšlím si o tom... Jací asi byli mí předci? A kde byli? Kde všude žili a putovali, než se usídlili zde? A nakolik jsem s kým příbuzný?

Někdy na kořeny narazíme naprosto nečekaně. V místech a situacích, kdy by to nikdo neočekával. Když Ti zkříží cestu někdo, koho vidíš prvně v životě, ale přesně víš, že jste kořeny spjatí už dávno a že jste tu i jeden pro druhého (stalo se mi to jen jedinkrát v životě a jsem s ní).



Když to vezmu kolem a kolem, tak se budu muset vrátit k rodu. Opravdu s žitím to u mne nabírá na síle. Člověku asi také musí někteří zemřít. A když člověk zjistí, že s ním nadále žijí ti, kteří již nežijí...
No a pak vlastní děti. Když toto s člověkem nic nedělá, je asi něco někde špatně.
Nemyslím si, že je nutno něco dětem předávat. Je spíše dobré vzpomenout sám na sebe, jak jako malý jsem vnímal. Velmi jsem si už jako dítě vybíral, ne vždy vědomě, ale spoustu vzorců a nastavení máme z této doby převzatých. A naše děti to budou dělat taky tak. Je důležité být v tomto vědomý.
Někteří tu psali o duchovní rovině, o propojení s duchovnem. Souhlasím. Ovšem největším duchovním růstem jsem si přišel právě až v souvislosti s narozením dětí. Tolik mne toho překvapilo. Že i jako chlap se dokáži naladit na mimíse dosud v břiše a myšlenkově komunikovat. Že jsem vlastníma rukama dokázal poznat polohu mimíse v břiše. Že vztah jsme utvářeli právě v této době i za pomoci mého zpěvu. A pak při porodu když přivoláváš dítě písní...

Není potřeba kořeny trhat, osvobozovat se od nich, aby si jich člověk pak více všímal a vážil. Myslím, že existuje i cesta ponoření se do hloubky. Poznat to zevnitř. Vlastně se sám stát kořenem. Ale cest je... Jako kořenů.





Tak mě tu máš
Tak si mě zvaž
Pozvi mě dál
Jestli mě znáš
Jsem tvoje minulost

thééé » Sosna zvlčelý Ano ano, Ostrava ne ne, tam se staré kořeny přeměnily na uhlí
Nad tou linkou 4., 10. jsem v této souvislosti taky hodně uvažovala. I nad tím, že 4. lunární dům odráží otce. Většinou

thééé Už nevím autora:
Trocha poezie..

Dva kořeny kdes pod jedlí,
do mechu tiše usedly.
O tom, co v špičkách šumí les,
popovídat si chtějí dnes.
Veverka pro ty starochy,
na větvi plete punčochy.
Och, řekne jeden,
druhý, ach.
A končí hovor v hlubinách.....

Lupi » thééé Nevím, jestli většinou, ale u mně třeba ano - taky to tak vnímám. Jestli to ale nebude tím, že prostě odráží tu silnější větev rodu.
Ta básnička je kouzelná!

thééé » Lupi Mám to tak zvláštně, vládce 4.domu slunce a to v 10. dome. Myslím, že to naši měli prohozené, otec byl víc mateřský. Ale zase proč byla máti chlapska? Měla se o co opřít? Cítila jistoty? Netroufam si ale dělat závěry .
Pro mě je téma otce prostě TOP, cítím něco obrovského. I já si připadám spíš otec než matka, jsem si v tom jistější.

Lupi » thééé Aha - tak to já si připadám jasně jako matka a jak tak o tom přemejšlím, myslím, že v tom čtvrtém domě spíš cítím ten rod.
On je silný z obou stran, ale z tátovy ještě kapku jasnější, jako bez tmavých šmouh. Tak to tam vnímám. Mám tam Lunu - čili je ve "svém" domě - tak jsou ty pocity hodně vnímatelný (navíc je v úplňku) Možná i proto se cítím jasně jako matka? Když o tom tak uvažuju.
Ale mámu jako člověka tam nevnímám vůbec - tu spíš naproti, v desátém.

Bosch » thééé Pozor lunarni dum (stanice) je neco jineho nez dum.
http://www.kavalle.cz/astrologie/…

Nabi* Když se nacítím, co pro mě znamená slovo kořeny, tak se mi to okamžitě spojí s mojí původní rodinou (původní myšleno rodina, do které jsem se narodila). Kdysi jsem si nemyslela, že někdy bude možné je tím směrem cítit... Ale cítím je. Nestalo se to ze dne na den. Byl to proces, který zdaleka není dokončený.
Na pár situacích a prožitcích jsem si uvědomila, jak dokáže oslabovat špatná situace v rodině, to když někdo odmítá někoho, nebo když se odmítají tak nějak všichni. Vím, že pravděpodobně to v původní rodině to nikdy nebude dokonalé a bude jiné než v ostatních rodinách. Nicméně původní rodinu mám jen jednu a ta už mi zůstane. Pro mě je to dost těžké vysvětlit. Jsou součástí mě a do konce tohoto života budou, se vším, co se dělo (děje) v rodě. Ty trochu znáš moje pozadí, proto si dovolím nepopisovat detailně. Velký rozdíl v mém vnímání způsobilo to, když jsem prostě přijala, že jsou a vždycky budou součástí a že jediné, co můžu udělat, je to v sobě přijmout. To rozhodně neznamená, že nebudu mít zdravé hranice když bude potřeba... A ani to neznamená, že mám povinnost se stýkat (byť chci) když budu cítit, že mi to ubližuje. Myslím, že mi rozumíš, co chci říct...
Kořeny cítím jako stabilitu. Původní rodina je součást celého organismu. Kořeny jsou pro mě i něco, co cítím v sobě, nezávisle na nikom dalším. Pojí se mi se sebedůvěrou a přijetím sebe sama. S tím, že se mám ráda. Sebe jako Natali. A konečně se nadechnu.
A možná, že jsou kořeny pro mě i něco, co je třeba aktivně si uvědomovat, aktivně se spojovat, protože ono v nelehkých časech, kdy cítím chaos, vyčerpání, smutek a podobně, to nemusí být něco, co je úplně citelné... Ale když se zklidním, tak vím, že to tam je. Je tam i to uvědomění odkud pocházím a že za mnou stojí i předkové, kteří mi dávají sílu... Nejsou to jen příběhy plné traumat, ale taky ty, které dodávají sílu a uvědomění. Skrze to (cítím), že jsem se spojila s tím co bylo i sama se sebou. Je to asi nikdy nekončící cesta. Nebo respektive tahle cesta nekončí jedním životem, o tom jsem přesvědčená.

thééé » Nabi* To je hezké, Naty,
ano ta sebe-důvěra, sebe-jistota bude základem celkové jistoty a důvěry v Život.
K tomu mě napadá i pocit, že mám někde Domov. Pro mě je to teď silné téma.
A ještě mě napadá k tomu, co jsme si psaly soukromě, co je to cítit kořeny jako žena - psala jsi o : cítit za sebou ženství ve své síle..
je fajn, když v té rodině někdo takový je, aspoň prateta či kdokoliv..je posilující něco takového vnímat.
Tak jsem si znova dala Červený stan a viděla jsem ho úplně jinak, než poprvé
..
a možná, že i to, s čím se celý život nějak v rodině přetahujeme , možná tohle vede ke těm nejsilnějším zakořeněním..nakonec...někde ten konec musí být
..
(a ještě mě okrajově k tématu napadá, že ke kořenům určitě patří nohy, první čakra, vztah k zemi, k okolí, důvěra v život, důvěra v prostředí, kde jsem..)

thééé » Korzárka jojo maringotka ať to má kolečka..
..
uvědomuju si, že je asi rozdíl mezi tím, co to opravdu je, a jak to máme individuálně nastavené..
a taky je rozdíl asi ve vnímání člověka, když už má děti, a ještě je bez dětí..
obzvlášť u ženy
...
ten měsíc by mohla být i proměnlivost (proměnlivost vztahu k tématu)..a stříbrná značí lunární princip.
A ty kořeny vidíš jaké? v zemi, nebo i na povrchu.

thééé » Korzárka No já to právě vůbec nemyslím přes city.
Beru to čistě instinktivne, být tou samici, která udělá pro přežití děti vše. Ty koreny taky spíš vnimam animalneji, ty skutecne fyzické. Pevné, hnědé, dřevěné, spojené s hlínou a centrem Země.
Je to otázka ne toho milovat, ale utvořit podmínky, pracovat s podmínkami.
No ale samotné ty koreny jsou k ničemu, když z nich neroste strom a do výšek
Nemaž

thééé » Korzárka Jo a vlastně za sebe musím říct, že je u mě veliký rozdíl ve vnímání jako slovem, jako dítě rodiny a jako matka

Nabi* » thééé Domov... (přemýšlím, naciťuju)

Červený stan jsem už dlouho neviděla, ale nedávno jsem na něj myslela. Pustím si až budu sama

S těmi předky... když to velmi zkrátím... mě se líbí jak Richard staví na konstelacích u některých lidí ideální matku a ideálního otce. Většinou se tahle technika osvědčí u lidí, kteří mají rodovou linii velmi zatíženou a nedá se moc dopídit k těm, kteří by dávali podporu a sílu.
Malé cvičení je představit si, že za mnou stojí ideální otec a ideální matka. Jsou to takoví rodiče, kteří nám dají úplně všechno, co potřebujeme. Můžeme je poprosit o to, aby nám řekli přesně tu větu (věty), kterou potřebujeme slyšet a nechat na sebe působit tu energii. Když jsem to zkoušela poprvé, tak k mému překvapení jsem fakt cítila obrovský příliv enrgie a dokázala jsem to přijmout. Prostě přijmout jen to, že to jsou rodiče, kteří přišlí dát a milovat bezpodmínečně. To bylo velmi zajímavé. Zažila jsem to víckrát a s těma větama, které daný člověk potřeboval (které jsem potřebovala já) to bylo fakt mocné.

"Někde ten konec být musí" - velmi zarezonovalo

K tomu fyzickému aspektu. Mě se aktivuje tím vnitřním aspektem. Nejdřív musím u sebe zevnitř. Začínat od těla mi moc nefunguje. Možná se to časem změní, ale momentálně to vnímám, že cvičení, tanec atd mi fungují jen jakoby částečně. Moc to neumím vysvětlit.

thééé » Korzárka počkej jak bolí? to téma? to jsem nechtěla
však nepiš, když Ti není dobře, brzy se uzdrav

thééé » Nabi* to je krásné, ale mě ta ideální matka vůbec nejde..ideální otec jo
zamedituju nad tím

Freja Můj přítel tvrdí, že jsem málo uzemněná

...upřímně řečeno, ty kořeny hledám asi tak trochu u něj

Buddha/2 Prosím nehledej v tom logiku, byl to spíš pocit že to má něco společného.

https://www.youtube.com/watch/…

thééé » Buddha/2 sice nerozumím textu
ale i z toho klipu je co si vzít..
říkám si, jestli děti můžou mít kořeny, nebo vznikají v okamžiku, až dospějeme..
nemám stejně odpovědi..nevadí

thééé » Freja a u něj máš pocit, že je zakořeněný?
no já myslím, že to vůbec není od věci, se tak po různu doplňovat

Freja » thééé no...on mi tak nějak rovná ten můj chaos do kolonek a pravidel

thééé » Freja joo kolonky, to já chápu, já věčný hledač řádu