Kompromisy - Diskuze a zkušenosti

Buddha/2 » vuvuzelka Tak nějak to asi bude.
Kompromis tu nedávno docela trefně definovala Háňa : je to něco, co oba sere nejmíň, tudíž stav nepříliš žádoucí

vuvuzelka » Buddha/2

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Flame, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Podle mě se kompromisu stejně člověk nikdy úplně nevyhne.Asi záleží s kým a za jakým účelem se dělá.Pro mě jsou nejlepší ty,který tak jako vyplynou spontánně ze situace samy a nemusej se nijak násilně řešit a když fungujou dál přirozeně prostě ze vzájemný úcty k druhýmu.Pak už je to zas jinak,když už se to na obou stranách hrotí a nastavujou se striktní pravidla a obě strany ví,že to prostě nedaj,ale berou to silou a už je to takovýto uděláme kompromis v kompromisu?

dan162 » vuvuzelka Jsem rád, že jsi něco napsala, potěšilo. Měl jsem obavu, že jsme téma ohnuli jinam.

Kompromis je smírné řešení střetu, který nekončí závislostí nebo vítězstvím jedné strany. Je to pokus o win-win přístup. Také to je báječná příležitost zjistit, proč je jediným použitým řešením střetu, zda by nešlo použít něco jiného, co vlastně komu brání, aby použil jiné řešení než je kompromis ? Jasně mohou i ve schématu 50/50 se poprat, hodit si korunou, zvolit střídačku, najít náhradu...Jiným řešením ale myslím přijetí původně nepřijatelného.

Chce to konkrétně, teoretizování mi nějak vadí, vymyslím něco. Třeba jde o nedělní odpoledne, ona chce na procházku a on na fotbal, a nechtějí přijmout ani jeden to, co chce ten druhý. Kompromis který nikoho nenadchne by mohl být "jdeme teda pěšky na druhý poločas fotbalu". Lze si určitě vybrat, jak takový kompromis budu hodnotit, když už ani ten neumím přijmout jako uspokojivý - vybírám si totiž, zda je to spíš poloviční zmar nebo poloviční uspokojení a tato hodnocení se sčítají. Takže se můžu oblafnout, že je vše happy nebo ničit že vše je trága, i když oboje není pravda. Kompromisy nepřinášejí šťastný vztah, ale žitelný, funkční, snesitelný, povětšinou "s benefity".

Nejlepší ale je, když oba vnímají, že jsou v pasti neměnného schématu "já pán ty pán, 50/50", že i když vcelku dosáhnou na to co chtějí, tak že i tak jim něco chybí. Kdyby to totiž tak oba vnímali, tak mohou poušť společně opustit. Vedou k tomu otázky: budu se jako chlap na původně nechtěné procházce plné plkání o nesmyslech nutně cítit zle a je ten fotbal opravdu tak důležitý a atraktivní ? Co s partnerkou taková procházka uvnitř dělá a proč ji tak moc potřebuje ? A na druhé straně u partnerky je fotbal fakt taková ztráta času a nesmysl, že ho nelze přijmout ? Jinak to dopadne výrokem: určitě, běž si kam potřebuješ (=na ten svůj xxx fotbal a já mezitím půjdu s Pištou Hufnáglem na procházku :-))

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele AL8EX, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
nemám rád "kompromisy" ...to co je mi bližší je tolerance a respekt -když druhého pochopím, tak mi nedělá problém jej respektovat i když s ním nesouhlasím ...což navenek může vypadat jako "kompromis"

Najdise.cz » AL8EX Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele :):):), který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Respekt k potřebám druhého s patřičnou dávkou tolerance je velice důležitý, taktéž ovšem je třeba toto z obou stran. Respekt je pro mě vlastně láska. Tedy musí jít pro mně přijatelnou potřebu toho druhého , pokud je to např. častá návštěva hospody narozdíl od návštěvy fitka, tam by můj respekt skončil.

vuvuzelka » dan162 Když už jsi dal ten konkrétní příklad s fotbalem a s procházkou...

A co varianta, že prostě žena půjde na procházku a muž se bude dívat na fotbal? A ani jeden nebudou mít pocit, že je to tak špatně?
A pak si prostě doma skočej do náruče a vše je zalité sluncem

Najdise.cz » vuvuzelka Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele :):):), který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No byl to příklad, takže schůdná varianta pro oba může končit třeba večeří u svíček a tou náručí. Za mě bych volila tvojí variantu,šla raději sama na vycházku za předpokladu , že jsem s partnerem celý den a už to nějakou dobu trvá .
Děláš kompromisy?

vuvuzelka » :):):) Nedělám... protože mám právě pocit, že nikam nevedou. Respektive nedovedu si představit, kam jinam, než k takový tak trochu konstantní přina*ranosti můžou vést :) Nějak mi přijde, že jsou to takový drobný věci, hromada drobných věcí, který se nějak sčítaj a pak najednou dojde k explozi nebo si prostě člověk řekne, že nějak neni sám sebou, protože stále dělá malé krůčky doleva / doprava... Nějak mi na tom chybí ta autenticita...

Ale taky se setkávám s tím, že s tímhle přístupem nikam nedojdu :-D a že to vlastně všem hrozně ubližuje...

dan162 » vuvuzelka Ano, trochu mi příklad kulhá a je to moc jednoduché. Taky samozřejmě koníčky a záliby mít čistě své je výborné. Tak to pozměním, že jde o chronickou situaci, že tak to mají v ostatních situacích zcela stejně, jsou oddělení, nepropojení, jedno zda se jedná o letní dovolenou nebo o nákup pohovky.

dan162 » vuvuzelka Ještě objevit proč ta přinasranost vzniká, to není kompromisem, ale nenaplněním něčeho v tobě, nějaké potřeby, možná těsné blízkosti, hlubokého propojení, rozdíl mezi představou / potřebou a realitou.

Jo to jsem taky slyšel, že to je chiméra - to že nikam nedojdeš je postoj mluvčího, jeho strach, že by nikam nedošel, nic o realitě.

Asi myslíme tottéž, fajn

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jaký je pro tebe rozdíl mezi slovem kompromis a slovem domluva?
Nechci být za zkoušející, napíšu svůj názor.
Kompromis = ústupek
Domluva = vstřícný krok
V podstatě totéž. Změna stanoviska.
Rozdíl je v tom, že dokud jsme MY, tak jsou domluvy.
Když začneme být JÁ a JÁ tak děláme kompromisy.
Už to slovo vytáčí...a přilívá olej do ohně.

Háňa* Kompromis je řešení, které nevyhovuje oběma přibližně stejně.
Jediné kladné na něm je, že když už je pro oba nepříjemné, je to alespoň spravedlivé

Pro mě vztah, kde se musí dělat kompromisy, aby TO fungovalo, je nežádoucí, protože nechci žít pořád napůl nespokojeně.
Lepší je počkat si na partnera, se kterým to není potřeba, protože podstatné věci - založení, hodnoty, názory a vnímání obou, jsou v souladu. Jinak to není partnerství, ale stálé soupeření o pozice.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jo a po Háni komentu mi docvaklo, že jsem nenapsala nejpodstatnější věc.
Uvědomit si proč nefunguje to MY.
Může to být nelad v osobnostech, ale taky to může tím jestli JÁ opravdu chci být součástí MY.
No a to už jsou ty udusaný a uhňoucaný potvory někde na dně duše...každý to má jinak. Jako všechno.

dan162 » Klaret Myslím, že úplně každý chce nějaké MY, možná proto, že jsme (kolektivní) savci. Ale když zjistí, že to jaksi ono nenastalo, tak dřív či později použije nějaké rozhodnutí (vědomé nebo nevědomé), kterým to zazdí - od uzavření se přes únik po zlost. Ani nemusí si být vědom(a) že k rozhodnutí došlo, jen se chová jinak. Jeden tak ještě vidí My, chce vidět MY nebo ví že je možné se řešením problémů dostat k My, ale druhý už vidí dvě Já.

A napadlo mne k tomu docvaknutí, že kdo přemýšlí hlavou a ne srdcem, tak nestíhá hlavou to, co srdce ví hned. Deida píše cosi ve smyslu, že chlap potřebuje občas si odstup udělat, žít chvíli sám, aby to co nastřádal za poznání si utřídil, zapracoval - a díky tomu žil. Asi jo, asi by dost problémů vyřešil občasný odstup od partnerky. Jestli dominantně se naučit používat srdce, přejít do vnímání to si jistý nejsem - aby neztratil svůj základ a moc nezjinovatěl.

Buddha/2 » dan162 Ahoj Dane .
Jak jsem tohle četl, vrátilo mě to k pohádce "Jak pejsek s kočičkou dělali dort" - v principu stejné řešení . Chyba není ani v pejskovi, ani v kočičce - oba chtějí dát to nejlepší. Chyba je v tom, že ty dvě "nejlepší" nejdou dohromady, protože pejsek a kočička jsou příliš rozdílní. A nerespektováním (i když třeba jen 50%) rozdílnosti vznikne kočkopes

dan162 » . Tahle tvá věta mi rezonuje v uších: "...v danou životní etapu jsem vždycky našla toho pravého." Ono to tak vlastně je vždycky - jen to neumíme vždy nebo včas pochopit nebo využít díky našim vlastním brzdám, rozhodnutím, omezením, bolístkám, zvykům...

dan162 » Buddha/2 Ahoj, těší mne, že tu nalézám zase ty příjemné známé tváře jako předtím.

Pěkně jsi to převyprávěl, moc hezky, a máš pravdu, je to pejsek s kočičkou. Hodně přesně takových vztahů vzniká tím, že podvědomí si přivolá partnera na řešení nějakého svého problému, který vědomí neřeší a který je třeba vyřešit, protože třeba ničí zdraví. První zavolaní lidé jsou k danému problému harmoničtí, později přicházejí ti konfliktní/napěťoví, v jinak parádním balení. Právě až tím rozdílem se daná oblast dostává do pozornosti vědomí. Tedy rozdílnost je v nějaké fázi vývoje správně, pejsek s kočičkou není chyba. Je pak asi potřeba mít komunikační kanál, aby vědomí se propojila náhradní cestou. Kompromisování (místo přijetí) je i tak samozřejmě blbě.

Ve vztahu stejných/podobných to je pak jiná káva, komunikační kanál je srdce a kompromisy neexistují.

Najdise.cz » Klaret Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Jéé, to jsi zase krásně doplnila (nebo jinými slovy vlastně popsala) mou (a asi i Danovu a Deidovu :D) teorii o vztahu 50/50 a 100/100... tedy JÁ a JÁ vs MY...

Nic nic, jen se kochám..

player » vuvuzelka Přesně. Vztah založený na volnosti.

Večer si dáme kafe a půjdem si hrát s pohlavími.

Jo - ale babička nás pozvala v neděli na oběd..

V neděli je to blbý - hraje Sparta s Boleslaví

Ok - řčeknu bábrli , že nemůžeš , až po sezoně...

A je to...

Nebo ještě dál...

Hele - kdy budeš mít volnou neděli , já nás přeobjednám...

player » Klaret Může to být nelad v osobnostech, ale taky to může tím jestli JÁ opravdu chci být součástí MY.


No přesně. Přesně. Přesně.

Ale my může bejt volé my , středně sepjaté my nebo taky kriminál.

Nabi* Od určitého času nemám slovo kompromis ráda. Hlavně proto, že kompromis, pokud se ve vztazích vyskytuje moc často, je vždycky do určité míry prohra. Z dlouhodobého hlediska má za následek nenaplněnost. Zvlášť když je to pořád ve stejné věci. Najdou se koumácí, co "to" dokážou "vysvětlit" tak, že nevíš čí jseš, ale pořád si myslím, že to vede ke stejnému výsledku (z dlouhodobého hlediska). Pokud jde o rodinu, tak tu nevyměníme, ale pokud jde o partnera, tak si myslím, že základem je kompatibilita. A tudíž na základě toho, si myslím, ani nemusíme dělat tolik ústupků. Život sice není jenom o tom, že dostaneme vždycky všechno, co chcem, ale do velké míry to můžeme "ošetřit" tím, jaké lidi si pustíme do života.
Takže shrnuto za mě. Z krátkodobého hlediska kompromis může být, ale zase jen v případech, aby člověk nešel proti sobě úplně. Z dlouhodobého hlediska to podle mě vede vždycky a zaručeně k potlačení vlastní autenticity, vlastních potřeb a přání. Nemyslím, že je to kdy jinak. Možná v případě, kdy "obětuju" něco, co mi je ale PLNĚ vynahrazeno a nahrazeno něčím jiným, co má PRO MĚ stejnou cenu a cítím se pak naplněně. Ale toto je už jen myšlenka, kterou nemám podloženou zkušeností.

dan162 » player To je takhle seřazené jako gradace ? volné My, středně sepjaté My, kriminál (zcela sepjaté My) ?

player » dan162 No - pro toho slabšího z páru teda rozhodně. Ten zavelí a nazdar , nebo valí kompromisy v poměru 1:5 , 1:10 a ještě si při tom leští ego. Děsný, děsný , děsný.

Středně sepjatí (takoví ti , co se vzájemně moc nestíhaj) na kompromisy nemaj moc příležitostí , ale ty se najdou.

Volný pár je nedělá. Když jeden něco dělat nechce , tak mu to ten druhej netlačí. Proč mu narušovat pocit jesho svébytnosti , že?

player » Nabi* Kus hluboké filosofie.

Nakonec dojdeš k budhismu. Že smysl má děje pouze pozorovat... (A občas se s někým onahatit).