Známá Vám milá báseň? - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele alek, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Už jsem to kdysi vkládala.
Šalamounova píseň aneb Píseň písní.

„Polož si ma na svoje srdce ako pečať, ako pečať na svoje rameno. Lebo láska je mocná ako smrť. Tvrdá sťa záhrobie je žiarlivosť. Jej žiar je žiarom ohňa, mohutným plameňom. Mohutné vody nemôžu uhasiť lásku, ani veľrieky ju neodplavia. Ak by chcel niekto dať za lásku všetko bohatstvo svojho domu, veľmi by ním pohrdli“

Určitě to najdeš i česky

player Mám zád Pohádku o Králi a vose z Manon Lescautt
od Nezvala.

karamel já Fouska a Žáčka
viz.
Stát žije z peněz poplatníků a vyžaduje,
abychom se mu za to ještě klaněli.
Je to stejné,
jako když vám dá žebrák za tučnou almužnu facku.

ži.va jak to má být dlouhé?

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele smíšek prchá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ty nevíš, táto, to ti bylo k smíchu,
já viděl kosa na trávníku
zavazovat si tkaničku.
U botky se mu rozvázala,
tahal ji, až se přetrhala,
a víš, že ji ten hlupák sněd?

Kdepak si koupí novou teď?

Žížala! Co ty víš!
Počkej, však ráno uvidíš!

tu mě učila prababička od malička.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele smíšek prchá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateřídouškou nazvaly.

Mateřídouško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti,
natrhal jsem tě na dávné mohyle -
komu mám tebe přinésti?

Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do širých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.

Snad že se najde dcera mateřina,
jíž mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!


a tuhle jsme se učili na LDV

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele smíšek prchá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ti sem dám i mou tvorbu jestli chceš

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele jojojo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Prolog

Do ordinace doktora Ricarda vstoupil jednoho listopadového večera roku 1840 hubený,černě oděný muž.Lékař si pátravě prohlížel zajímavého návštěvníka,jeho vysoké čelo,bledou tvář a úzké rty.
"jste nemocen,Pane?"
"Ano,doktore.Myslím že smrtelně."
"Jsem smutný,melancholický.Trpím,a nevím proč.Trápím se srdce mě bolí.Bojím se lídí i sebe.Nemohu spát."
"To není smrtelné.Vím o léku pro vás."
"Jaký je to lék?"
"Lék,který vás z toho ze všeho uzdraví.Bežte se podívat do divadla na Deburaua!"
Bledý muž se uklonil a řekl smutně:
"Já jse Deburau,doktore...


Největší s pierotů

Najdise.cz » jojojo Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Tatuat Fairy, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vysockij je úžasnej,miluju jeho Baladu o lásce,akorát,že na netu jsem ji nenašla a knihu s ní jsem vrátila mamince

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele smíšek prchá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
takže mé:
1.)
bílé myšky
nocí plujou
černé myšky
utlačujou
černá myška
soudí růžovou
snad se jednou dočká
že jí budou brát takovou
takovou jaká je
a jaká bude
lev si vlastnosti naivně maluje
a pak si svou cestou půjde
nic jiného mu totiž nezbývá
ta černá myška
není jediná
to ví i chytrá liška

Najdise.cz » smíšek prchá Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele smíšek prchá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
2.) Když dítě spadne
rozbije si koleno
když je někdo na dně
Nikdo se nesměje

Když dítě ve škole mlátí
učitele schazují ze židle
Ne,nejsou to lidé svatí
A proto se nikdo nesměje

Když někdo ztratí práci
když poslední peníze jdou na vlak
Však lidé jsou jak draví ptáci
z auta se stane vrak
A NIKDO SE NESMÉJE.

když umírají děti
když rozpadá se rodina
Kam bude tento stát spěti?
Tam kde se nikdo nesměje.

Když plátcům zvýší daně.
když nezvládáte platit hypotéku
jsou jak divoké saně
a nikdo se nesměje

A až všichni umřou teprve potom začnou brečet přitom měli právo mnohem a mnohem dřív.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele smíšek prchá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
a tu máš jednu mojí písničku:
Vidím malého kloučka
co rádoby se směje.
Má uslzená očka
a jen u srdce ho hřeje.

Že má svého medvídka
a svou malou píšťalu.
Rozbila se mu řídítka
a kolo zkončilo v močálu.

R.: A tak malý chlapeček
utírá si slzy.
nasadí si čepeček
a doufá že válka zkončí brzy.

Jde přes horu
a přes spálené louky.
Všude plno moru.
Z lidí se staly loutky.

Sedí si sám v lese.
Ohřívá si tělo.
Všechno se třese.
A píšťalku rozdrtilo dělo.

R.: A tak malý chlapeček
utírá si slzy
nasadí si čepeček
a doufá že válka zkončí brzy.

sedí,leží,spí,doufá že ho někdo utiší
nejí,brečí,bojí se být sám
snad čas války vyprší
"Jsem šťastný medvídku že tě mám."

a dál končim

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele A., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
a kam se vlastně hlásíš?

Najdise.cz » jojojo Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Tatuat Fairy, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
jsi skvělá,děkuji

GURURU http://www.youtube.com/watch/…

Loen MEZI NÁMI…- FRANTIŠEK HALAS


Na stopce zakazovaného jména
plod zraje dál a bez červů je
a žal i radost bezejmenná
v nás věrná slova vybavuje

Šedivější než kaluž v dešti
jsou týdny a to jaro vpředu
rtuť luny klesá nečas věští
kdo potřebuje nápovědu

Je dosud mrazno a přece kvete
trs citoslovců mezi námi
a to ještě nenazvete
má dávnou slávu pod hvězdami


ABEL A KAIN - Charles baudelaire


Abelův rode, jez, pij, žij si,
Bůh k tobě vlídným zrakem zří,

ty Kainův, který nehodný jsi,
se bahnem plaz a bídně mři!

Abelův rode, Serafinu
tvá oběť pod nos libě čpí!

Ty, Kainův, který smýváš vinu,
skončí se kdy tvé útrapy?

Abelův rode, hleď ty sady!
Tvůj skot a lány jsou sám vděk.

Ty, Kainův, tobě kňučí hlady
jak staré feně žaludek!

Abelův rode, tul se doma
uprostřed svých si břicho hřej!

Ty, Kainův, mrzni, jektej rtoma,
v tmách, šakale, se zimou chvěj!

Abelův rode, množ se s chutí!
Tvé zlato též se množí dál.

Ty, Kainův, dej si zajít chuti,
i kdybys v srdci jak chtěl plál.

Abelův rode, rosteš, žravý,
tak jako lesní štěnice!

Ty, Kainův, vláčej bez únavy
své děti prachem silnice.

Abelův rode, přijde chvíle,
že dodáš mrchou půdě hnůj!

Ty, Kainův, musíš dál v svém díle,
neskončil ještě úkol tvůj!

Abelův rode, vzore ctnosti,
meč zmožen kyjem, hanba ti!

Ty, Kainův, vystup na Výsosti
a svrhni Boha v závrati!


MRŠINA - Ch. Baudelaire

Má duše, vzpomínáš si, moje štěstí,
po ránu v sladkém podletí
mršinu strašnou spatřili jsem na rozcestí
uprostřed štěrku ležeti.

S nohama ve vzduchu jak vilná žena,
škvaříc a potíc samý jed,
smrdutým břichem beze studu rozevřena
se nabízela pro pohled.

A slunce pralo plnou silou do hniloby,
jak by v ní chtělo vznítit var
a v zlomcích velké přírodě jak zkoušelo by
vrátit, co spjala v jeden tvar.

Nebe se na tu pyšnou prašivinu smálo
a rozvila se jako květ.
Na trávu hnedle - tak to zapáchalo -
mohla ses mi tam poroučet.

Roj much, jenž bzučel v pupku téhle shnilotiny,
a červi pruhy černými
když valili se z ní jak z husté tekutiny,
hýbali cáry živými.

To všechno klesalo a stoupalo jak vlny
či vzpínalo se praskajíc,
tělo, jak vzdouval by je výdech tajuplný,
tím žilo stále víc a víc.

Z tohoto světa zněla hudba prapodivná
jak vítr běžící, pláč vod,
anebo zrno žencovo, když ruku zdvihna,
řešetem propouští svůj hod.

Podoba mizela a byla už jen snění,
náčrtek tužkou teninkou
na plátně odloženém, kde už malíř není
s to pracovat leč vzpomínkou.

Tam za kamením lačná fena vyčkávala
a vztekle měřila si nás,
ten kus, jejž hryzala a nyní zanechala,
číhajíc vyhlížela zas.

Vy také budete jak tohle rozkládání,
jak tento hnis zde vyvřelý,
hvězdo mych očí, slunce přírody mé, paní,
má vášni i můj anděli!

Taková budete, ó kněžno půvabnosti,
až pomažou vás naposled,
až pod trávu a pod kořeny, mezi kosti
si odejdete práchnivět.

Ó kráso má, pak řekněte, až červ se chytí
žravými ústy vašich rtů,
že já jsem uchoval i tvar i božské bytí
svých lásek skleslých v nicotu.

Lynette Asi jsem trochu ujetá, ale jediné básně /byť morbidní/, které se mi kdy líbily byly od Karla Jaromíra Erbena z jeho básnické sbírky Kytice.

Najdise.cz » Lynette Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele smíšek prchá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
já kdysi uměla celého vodníka

Lynette » smíšek prchá Já jsem kdysi na ZŠ uměla jenom celou báseň Kytice, Polednice a Vodník, z otatních jen takové útržky.

ži.va » Lynette já jsem jednou excelovala před třídou se svatební košilí... měli jsme se naučit jen pár slok, což jsem nevěděla a nadrtila jsem se to celý a paní učitelka mě nechala to celý říct. spolužáci si myslely, že jsem ten nejnechutnější šprt na světě

adelaida Radosti života
František Gellner

Už se mi k smrti protiví
ve svých citech se nimrat.
Už se mi k smrti protiví
bolestí svou se šimrat.

Nejlépe bylo by přetrhnout
všechna pouta a svazky,
minulost svoji zavrhnout,
zříci se poslední lásky,

cynickým smíchem zabušit
v marnou ješitnost svoji,
stesk svého srdce přehlušit
bouřemi, bídou a boji.

Nejlépe bylo by vzdálit se
a nikdy se nenavrátit,
svým bližním a nejbližším ztratit se
a sám sobě se ztratit.

Najdise.cz » Lynette Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele smíšek prchá, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
jo a ještě zlatý kolovrat k tomu jinak taky pár útržků

Lynette » ži.va No, tak to se ani nedivím.. To Tě ve třídě asi moc spolužáci nemuseli, viď.

Lynette » smíšek prchá Jo, jo, pravda, to jsem celkem taky uměla.

Tyna_Tynka Za trochu lásky (Okna v bouři)
Jaroslav Vrchlický


Za trochu lásky šel bych světa kraj

šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý

šel v lednu, ale v duši věčný máj

šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy

šel pouští a měl v srdci perly rosy

za trochu lásky šel bych světa kraj.

Jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

(ale to je asi příliš krátké)

a nebo mám ráda
Krysař
Viktor Dyk

"A vaše jméno?"
"Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař."
Muž, který takto mluvil, stál se vzpřímenou postavou před vraty domu, v nichž se do soumraku bělala ženská postava. Hleděl na ni svýma temnýma, pátravýma očima. Byl vysoký a štíhlý, štíhlejší ještě ve svém přiléhavém sametovém kabátci a v úzkých nohavicích. Jeho ruce byly drobné a jemné jako ruce paní. Neměl při sobě ani zbraně, ani hole, ač se zdálo, že přichází z daleka, po cestách, jež vždy jisty nebyly. Svíral za to, něco dlouhého a ozdobného, co budilo zvědavost ženy, s kterou hovořil. Byla to píšťala, cizokrajné práce, jaké dosud neviděla.
"Krysař," zasmála se žena ve dveřích. "Přicházíte včas do Hammeln. Není tu krysaře, zato krys je tu mnoho. Vysvětlete mi krysaři, odkud se berou krysy?Nebývalo jich dříve, jak nám lidé říkají. Je to pravda," skončila s úsměvem, "staří lidé míní, že svět je stále horší."
Krysař pokrčil rameny.
"Odkud jsou, nevím. Jsou však v každém z vašich domů. Hlodají bez ustání, hlodají dole ve sklepích, hlodají tam, kde jich nevidíme. Stanou se však dotěrnými a stoupají výše. Připravujete hostinu, svatbu, křtiny, což já vím? Představte si, že se náhle při hostině zjeví krysy s dlouhými boltci a dlouhými kníry. Tento zjev kazí chuť, chápete přece."
"Ano," smála se žena ve dveřích. "Při svatbě Kateřiny objevila se pořádná krysa. Ženich byl bledý jako stěna a Kateřina padla do mdlob. Lidé nesnesou nic tak málo jako to, co jim kazí chuť; odhodlají se pak zavolat krysaře."
"Připravujete svatbu nebo křtiny?" otázal se krysař náhle, bez přechodu.
Žena ve dveřích se zasmála hlasitě.
"Jste cizinec, je zřejmo, že jste cizinec. Nejsem vdána, krysaři."
Krysař se uklonil.
"To nevadí... nijak to nevadí. Nuže, povolají krysaře. Krysař píská a píská, až vyvede všechnu havěť z jejich skrýší. Jde za ním jako omámená. Zavede ji do řeky, do Rýna, Dunaje, Havoly, Vesery. A dům je prostý krys."
Krysař opět se uklonil a jeho hlas zachvěl se nějakou elegií. Žena mlčela, pohrávajíc si větvičkou jasmínu.
"Ale je-li tomu tak, nepomyslí nikdo na krysaře. Krysař, cizinko, je muž, který nezůstává, ale jde. Lidé vidí ho rádi přicházet. Ale odcházeti vidí ho mnohem raději."
"Opravdu?" řekla pouze. Znělo to jako povzbuzení a snad to ani povzbuzení nebylo. Ale krysař chápal to tak. Bledé jeho tváře se zbarvily; byla by to mohla pozorovat, nebýti temna.
"Cítím to, cizinko. Lidé nemilují krysaře; bojí se ho pouze."