Kdysi někde něco bouchlo … - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj Twiggi,
myslím, že doc. Chocholoušek má na práci závažnější případy, tohle je docela v pohodě

Jako první zareaguji na tu velkou rozvinutou otázku: "Jsme vůbec schopni žít v takové symbióze s tím vším, abychom dokázali existovat, rozvíjet se a být Universu nepostradatelnou součástí existence a nebo se díky vlastní hlouposti staneme spíš "součástkou", kterou Universum po čase vyhodí jako obtěžující a nepotřebnou, a nahradí nás novou, lépe fungující?!"

My už JSME nepostradatelnou součástí existence, ať už si opejkáme buřty u táboráku, anebo se zabíjíme ve válkách, na tom nezmění nic ani naše sebešílenější chování. Pokud uvažujeme o Univerzu jako o jakési "centrální mysli", která má na mysli pouze funkčnost či nefunkčnost svých "komponentů" a úzkostlivě dbá o vlastní dokonalost, přiřazujeme této síle ryze lidské vlastnosti a pragmatické myšlení. Myslím, že Univerzum je mnohem větší záhada, jak říkají teologové - mysterium tremendum et fascinans.

Na kontroverzní otázku, je-li vesmírný "cirkus" dokonale vymyšlenou hrou pro něčí pobavení říkám: ano, pro naše pobavení.
Mám dojem, že jde o to, abychom si to užívali i my. Nikoli ve smyslu pohrávání si se životem, povrchním koketováním s jeho možnostmi, ignorováním temných aspektů existence, ale ve smyslu toho naplno se zúčastnit kosmické hry (líbí se mi tenhle pojem ), objevovat a zapojovat svůj potenciál a co nejvíce tvořit. Neříkám, že život nemá svou tragickou stránku, ale co je to vlastně tragédie? Podle mě je to vzdorování tomu, co je, uzavírání se něčemu. Když prohlédneme jak jde tragičnost života ruku v ruce s jeho velkolepostí a možnostmi, teprve potom jsme schopní opravdového vhledu a vděku.

Na otázku, je-li člověk vrcholem evoluce nedokážu úplně odpovědět, ale vzhledem k tomu, že člověk je schopen vývoje a růstu, se odvážím tvrdit, že ne. Chceme-li se opravdu vyvíjet, kultivujeme sebe, kultivujeme a zjemňujeme svou energii a - jak naznačuje zákon o zachování energie - tato pak musí někde pokračovat. Stejně jako každý nesobecký čin, každé laskavé slovo, každá ušlechtilá myšlenka zkrásňují naše rysy, i tak se tyto věci jakýmsi tajemným mechanismem zapisují do naší genetické výbavy, kterou pak posíláme dál. Prošli jsme kapitolou homo habilis, homo erectus, homo sapiens, bude i další kapitola? Věřím, že ano a rád bych doufal, že nebude o degeneraci (i když - věřím, že i degenerace je pouhou fází celkové cesty). Rozhodně celou tuhle záležitost nepovažuji za otázku pouhé adaptace na prostředí, protože tělo reaguje na psychiku a z toho důvodu nemůžou mít vnější okolnosti poslední slovo v tom, jak se budeme vyvíjet.

Jestli je šroubek v hodinkách větší či menší než člověk..? To nevím.
Schéma typu větší - menší, vyšší - nižší předpokládá existenci jakési vertikály. Tato vertikála je pouze orientačním nástrojem lidské mysli sloužícím k tomu, aby si byla schopna uvědomit určitý fragment skutečnosti bez toho, aniž by byla zahlcena druhem informací, k jejichž zpracování zatím nemá výbavu. Vertikála však naznačuje hierarchii a hierarchie naznačuje jakýsi řád. Je toto výtvorem člověka, anebo lidské hierarchie neuměle opisují jakýsi řád jiného a mnohem dokonalejšího druhu?

Církve, sekty, organizovaná náboženství a společenství s tím souviset mohou, ale i nemusí. Podle mě jsou především kulturním a civilizačním fenoménem; spiritualitu připouštějí, ale negarantují (a pokud garantují, tak kecají ). Svou významnou roli v tom, že člověka nasměřují k jakémusi horizontu, však měly a mají. Jádrem skutečné spirituality je nakonec jenom sám člověk.
Moje jednoduchá definice spirituality je schopnost vidět a cítit smysluplnost ve všem, co je. Nepředstavuji si to tak, že poskytneme naší mysli důkazy o tom, že "to má cenu", protože jak píšeš - s jídlem roste chuť - a v případě vyžadování důkazů a odpovědí tomu není jinak, vlastně zjišťuji, že pro to nemám slova.

A na tomhle místě to asi utnu.

V Bille prý mají akci na hermelínový salát, tak asi vyrazím...

Přeji krásné letní dny

UreaNayal Olalááá- to je uvah a otázek,nebudu se ani pokoušet odpovědět na žádnou z nich-protože zkrátka-nevím...,ale připomnělo mi to jedno období mého života-cca před 20ti lety-kdy mi také něco bouchlo v hlavě a zrodila se otázka-na kterou se začalo nabalovat mnoho dalších a dalších otázek -...dnes se tomu jen zasměju,ale tenkrát mě to dovedlo,až k naprosté" spánkové deprivaci a slušnému psych.vyčerpání"...zrodila se otázka=proč spíme?-co je -ona hybná síla/a smysl?/toho,že v určitých periodách upadáme do spánku-co se děje během spánku?-co se to s námi děje,když po delší dobu nespíme?-..
a pak přišlo to správné peklo/částečně vyvolané i pokusy delší dobu nespat a pozorovat/se/ /-pokud po určitý čas/den/"pracujeme"-pak uléháme ke spánku-vědomí dále "pracuje"... když umřeme-vědomí opouští tělo/narozdíl od spánku trvale/a dále "pracuje"=sakra-kdy odpočívá?kdy regeneruje?-a já s tělem ve znamení býka chci..potřebuji odpočívat...a pokud je vše jen shluk energie-a hustota energie udává"tvar a pevnost a neprostupnost..."-co když se třeba opřu o zed ve výšce několika metrů- vstoupím do stavu,kdy se má energie rozvibruje tak,že prostoupí hmotou a za zdí se zhutní-spadnu?... dnes se jen usmívám,ale tenkrát....v každé epoše člověk dozrává k určitým otázkám-a jsou pro něj důležité/proč-?kdo ví/-moje dcera ve 3letech pozorovala v lese brouky s takovým zaujetím,že by ji kdejaký vědec mohl závidět a celou věčnost řešila-jak je možné,že se udrží na větvičce a pak letíííí....dnes,když ji to připomenu-usmívá se....
....Mě zas poslední časy fascinuje poměr vody na naší planetě-nějakých 80-90%-obdobně je na tom lidské tělo=cca60%?-a přesto,že máme/jako lidstvo/celkem dobré znalosti dosažitelného vesmíru-kolik toho víme o oceánech/opravdu víme/-řekla bych=téměř nic-a s člověkem jako komplexní lidskou bytostí je to obdobné,jako s oceánem...
.. tak,sice jsem vůbec neodpověděla na téma plné otázek,ale snad to nevadí=já jen že mě zaujal výbuch v hlavě

hajounek Úvaha rozhodnodně zajímavá na můj vkus však příliš mnoho otázek bez odpovědí.

Nazvěme to třeba leností, nebo nechutí zahřát mozkové závity, ale raděj čas, který bych ztratila přemýšlením, využiji k hovění s čistou myslí v tom všem krásném, co nám Universum poskytlo.

adelaida To je otázek. Obávám se, že k odpovědi na tyto otázky nemá většina lidí přístup a pokud někdo měl nějaký mystický prožitek kosmického principu(nebo jak to nazvat?), tak si je z nějakého důvodu nechává pro sebe. Možná proto, že nejde tak jednoduše popsat slovy, protože je příliš abstraktní nebo nemá potřebu o něm mluvit anebo oboje.
Existují určité způsoby, jak se k těmto zážitkům dostat, viz. práce S. Grofa.
Ohledně různých náboženství nebo spíš církví si myslím, že mají roli spíš sociální než spirituální. Nedávno běžel v televizi film \"Obsluhoval jsem anglického krále\" kde mě velmi pobavil výrok pana Labudy, jakožto obch. cestujícího, který propagoval svoji firmu, řekl: \"Největší firmou na světě je církev katolická, protože obchoduje s něčím, co nikdy nikdo neviděl...\" Vystihl to úplně přesně.
Všechna náboženství mají něco do sebe, to prapůvodní jádro. Ale postupně došlo k degradaci, překroucení, znehodnocení díky touze ovládat, vlastnit a mít moc.

Twiggina » Argyll Ahoj Argile
než se totálně zamotám do odpovědi pro tebe, tak chci poděkovat za velmi obsáhlou reakci a podotknout, že jsem si opravdu s velkou chutí početla.
*
Máš pravdu doc. Chocholoušek má na práci daleko důležitější věci …
*
Jo jsme, dejme tomu, v současnosti nepostradatelnou součástí universa, ale to není patent na to, že budeme i v budoucnu. I když, pravda, čas je velmi relativní pojem, který jsme si opět vymysleli mi lidé pro lehčí pochopení a jako berličku k tomu, dokázat řadit věci do jakés takés posloupnosti dění. To už je sice trochu jiné téma, ale vše souvisí se vším, tudíž nelze vytěsnit.
Naprostý souhlas s větou: Myslím, že Univerzum je mnohem větší záhada, jak říkají teologové - mysterium tremendum et fascinans.
Ano jsme v Universu komponentem ryze lidských vlastnosti a pragmatického myšlení.
Ovšem potřebuje ho Univerzum ke své existenci? Toť otázka …
*
Na kontroverzní otázku, je-li vesmírný "cirkus" dokonale vymyšlenou hrou pro něčí pobavení říkám: ano, pro naše pobavení.
Mám dojem, že jde o to, abychom si to užívali i my. Nikoli ve smyslu pohrávání si se životem, povrchním koketováním s jeho možnostmi, ignorováním temných aspektů existence, ale ve smyslu toho naplno se zúčastnit kosmické hry (líbí se mi tenhle pojem), objevovat a zapojovat svůj potenciál a co nejvíce tvořit. Neříkám, že život nemá svou tragickou stránku, ale co je to vlastně tragédie? Podle mě je to vzdorování tomu, co je, uzavírání se něčemu. Když prohlédneme jak jde tragičnost života ruku v ruce s jeho velkolepostí a možnostmi, teprve potom jsme schopní opravdového vhledu a vděku.
Ano – pro naše pobavení a nejspíš i pro někoho dalšího …
Jistě život slouží hlavně k tomu aby ho člověk žil plnými doušky a maximálně využil své kreativity k jeho naplnění. Je to, to nejlepší co lze se životem udělat.
Poznámka:
Zde mám trochu pocit, že jsi nabyl dojmu, že považuji svůj život za neopodstatněný a proto vznikla má úvaha. Věz, že miluji svůj život se vší všudy takový jaký je, neměnila bych za žádnou cenu! Když už bych něco měnit chtěla, pak nepohrdnu tím aby měl den 48 hodin a týden 14 dní. … Já vím – s jídlem roste chuť a kdo ví, zda by mi to za pár let stačilo a tak to raději nechme tak, jak to je.
*
Na otázku, je-li člověk vrcholem evoluce nedokážu úplně odpovědět, ale vzhledem k tomu, že člověk je schopen vývoje a růstu, se odvážím tvrdit, že ne. Chceme-li se opravdu vyvíjet, kultivujeme sebe, kultivujeme a zjemňujeme svou energii a - jak naznačuje zákon o zachování energie - tato pak musí někde pokračovat. Stejně jako každý nesobecký čin, každé laskavé slovo, každá ušlechtilá myšlenka zkrásňují naše rysy, i tak se tyto věci jakýmsi tajemným mechanismem zapisují do naší genetické výbavy, kterou pak posíláme dál. Prošli jsme kapitolou homo habilis, homo erectus, homo sapiens, bude i další kapitola? Věřím, že ano a rád bych doufal, že nebude o degeneraci (i když - věřím, že i degenerace je pouhou fází celkové cesty). Rozhodně celou tuhle záležitost nepovažuji za otázku pouhé adaptace na prostředí, protože tělo reaguje na psychiku a z toho důvodu nemůžou mít vnější okolnosti poslední slovo v tom, jak se budeme vyvíjet.
Zde není co dodat – moc pěkná úvaha.
*
Jestli je šroubek v hodinkách větší či menší než člověk..? To nevím.
Schéma typu větší - menší, vyšší - nižší předpokládá existenci jakési vertikály. Tato vertikála je pouze orientačním nástrojem lidské mysli sloužícím k tomu, aby si byla schopna uvědomit určitý fragment skutečnosti bez toho, aniž by byla zahlcena druhem informací, k jejichž zpracování zatím nemá výbavu. Vertikála však naznačuje hierarchii a hierarchie naznačuje jakýsi řád. Je toto výtvorem člověka, anebo lidské hierarchie neuměle opisují jakýsi řád jiného a mnohem dokonalejšího druhu?
Souhlasím, ale na otázku ti nedokáží odpovědět
*
Církve, sekty, organizovaná náboženství a společenství s tím souviset mohou, ale i nemusí. Podle mě jsou především kulturním a civilizačním fenoménem; spiritualitu připouštějí, ale negarantují (a pokud garantují, tak kecají). Svou významnou roli v tom, že člověka nasměrují k jakémusi horizontu, však měly a mají. Jádrem skutečné spirituality je nakonec jenom sám člověk.
Ano, zde mám dost podobný pohled. … (a pokud garantují, tak kecají) – občas garantují a tudíž kecají. Jádro skutečné spirituality se skrývá v každém z nás a je jen na nás samých jakou vyvineme „šikovnost“ či spíš ochotu trpělivosti, toto jádro nalézt.
*
Moje jednoduchá definice spirituality je schopnost vidět a cítit smysluplnost ve všem, co je. Nepředstavuji si to tak, že poskytneme naší mysli důkazy o tom, že "to má cenu", protože jak píšeš - s jídlem roste chuť - a v případě vyžadování důkazů a odpovědí tomu není jinak, vlastně zjišťuji, že pro to nemám slova.
Nic si z toho nedělej, ani já je nemám.
*
Tak jak – dostal jsi hermelínový salát, taky bych si dala.
A-propo, dnes večer budeme péct buřty …

Přeji pohodový den Rů

Twiggina » UreaNayal Ahoj
Olalááá- to je uvah a otázek,nebudu se ani pokoušet odpovědět na žádnou z nich-protože zkrátka-nevím...
Z toho si vůbec nic nedělej, já také ne.
V úvodu píši, že se jedná o úvahu, nečekala jsem odpovědi na otázky, které jsem uvedla spíš jen jako pokračování základní úvahy.
Potěšila jsi mě vlastním příkladem. Tak trochu důkaz toho, že „výbuch v hlavě“ není jen doména kozorožího znamení = příjemné zjištění a moc hezké počtení.
Ano o dosažitelném vesmíru nejspíš víme víc, než o oceánech a vlastní lidské komplexnosti.
Asi upínáme svůj zrak víc ke hvězdám, než pod vlastní nohy.

Měj se krásně Rů

Twiggina » hajounek Ahoj
Úvaha rozhodně zajímavá na můj vkus však příliš mnoho otázek bez odpovědí.
A bez odpovědi nejspíš i zůstanou – však o to ani nešlo.
I já si často dopřávám hovění s čistou myslí, to je přesně čas k tomu, aby člověk nasál krásu všeho, co svět nabízí a že toho není málo, netřeba zmiňovat.

Rů

Twiggina » adelaida Ahoj
Adelaida
Bingo, tak nějak to i je.
Myslíš knihu „Za hranice mozku“ od S. Grofa? Perfektní kniha i když ji člověk přečte, stále se k ní vrací.
Naprosto dokonalý výrok pana Labudy, geniálně vystiženo. A vůbec, jeden z mála filmů, který lze stavět na roveň knihy.
*
Všechna náboženství mají něco do sebe, to prapůvodní jádro. Ale postupně došlo k degradaci, překroucení, znehodnocení díky touze ovládat, vlastnit a mít moc.
Ano, ovládat a mít moc – paradoxně se právě o tyto možnosti, svým současným postojem, připravují.
Jejich volba …
*
Dík za příspěvek, vyhrabala jsem v knihovně DVD „Jak jsem obsluhoval anglického krále“ a už vím jak strávím dnešní večer.
Ovšem teď je nádherné odpoledne a já se chystám do přírody s foťákem v ruce, lovit tu krásu okolo nás. Možná budu mít i to štěstí, že se napiji čisté pramenité vody.
Rů

Hříšnice Takových otázek a myšlenek mívám...
Vždycky mám při tom takový zvláštní pocit lehkosti.. Neumim to popsat a ani se to nesnažim pochopit, je to o vyšší inteligenci, tak to jen přijímám

adelaida » Twiggina Všechny jeho knihy jsou skvělé, ale v tomhle případě se tématu spíš dotýká jeho kniha "Kosmická hra"

Twiggina » Hříšnice No jo, já coby šťoura kozoroh to pitvám
Je to pro mne hra a ten pocit lehkosti, někdy ano (v rámci meditace), někdy ne, záleží na okolnostech

Aristoni » Twiggina Twiggi,ale to je jen malé šťourání,to se promíjí nebo ne

Twiggina » Aristoni Zatím to vypadá, že jo, však moct vyslovit svůj názor a nebýt za to kamenován, je právě ta svoboda názoru.

Aristoni » Twiggina To já bych už byla ukamenovaná Někde jsi tu napsala,že se nedívají pod nohy.Já mám hlavu furt v oblacích a sakra dávám pozor,abych nespadla.Takže se dívám i pod nohy,už žádné rozbité koleno

Janssen Lidé jsou obdařeni rozumem, proto neustále přemýšlejí, kladou otázky, splétají různé teorie, na otázky se snaží najít odpovědi, s každou odpovědi vzniknou nové otázky a nové odpovědi, pořád víc a víc a ještě víc a mozky makají, pracují, přehřívají se.. a jednoho dne se tím množstvím otázek a odpovědí, teoriemi, hypotezami o všem možném a nemožném zavaří, seknou,skolabují, vyhoří, zhasnou….a lidé se opět stanou nedílnou součásti přírody, světa, vesmíru , čistí,zrestartovaní, čerství, spokojeni, plni energie a začnou o tom okolo sebe postupně přemýšlet a klást otázky, vytvářet teorie, mozek se začne pomalu rozbíhat,spojovat jednotlivé obvody, ukládat smysluplné i nesmysly do paměti ………….amen

Twiggina » Janssen Hezký koloběh - jo, tak nějak to funguje
A nedaj pokoj a nedaj pokoj, a nedaj pokoj ...
... je to marný, je to marný, je to marný ...
Amen

Bosch Materiální vesmír má hodnotu stavebního kamene. Například pro stavbu našeho těla.
Nejsme li my sami schopni být tvůrcem toho všeho, pak..

"Jsme vůbec schopni žít v takové symbióze s tím vším, abychom dokázali existovat, rozvíjet se a být Universu nepostradatelnou součástí existence a nebo se díky vlastní hlouposti staneme spíš "součástkou", kterou Universum po čase vyhodí jako obtěžující a nepotřebnou, a nahradí nás novou, lépe fungující?!"

...Že jsi vlažný, vyvrhnu tě ze svých úst.

To je děsivé.

"Mám-li se dopátrat kdo je člověk a jaká je jeho úloha ve světě, potřebuji znát jeho hodnotu nejen vůči světu který obývá, ale vůči veškeré existenci všeho co je schopen člověk vnímat, vidět, uvědomit si, prostě pojmout."

Jsem úplně stejného názoru. Potřebujeme nejprve znát svoji hodnotu.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Gienah, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Moje osobni odpovedi (beru chomac, kde vidim otazniky :D):
- Co vůbec vedlo Universum k tomu, aby dalo vzniknout životu potažmo člověku?
Sebepoznani. Ruzne dimenze, reality, ... na vsechny mozne zpusoby. Vytvareni sebe sameho - zakusit sebe. A to jde dobre jen v nepritomnosti neceho, co nejsme.

- Jsme výsledkem souhry vesmírných náhod, nebo konkrétního záměru?
Nahody nejsou, vsechno funguje na zaklade nakych vesmirnych zakonu. Treba maji v nakem jinem vesmiru zakon nahody, to nevim. :D

- Je Universum jen dálkovým ovladačem v pomyslných rukou něčeho (někoho) vyššího?
"Dolu i nahoru" je to nekonecne.

- Není náhodou tento Vesmírný "cirkus" jen geniálně vymyšlenou hrou pro něčí pobavení?
Co třeba pro naše? :) Vsichni jsme jedno, takze urcite pro nase. :)

- Uvědomím-li si velikost toho všeho, jakou míru důležitosti mám přidělit člověku?
Uplne stejnou jako vsemu jinemu. Ale to je osobni nazor, samozrejme.

- Je opravdu člověk vrcholem evoluce, nebo je to jen náš naprosto bludný dojem?
No ... moc nevim, jak to uchopit. Nejsme ve vesmiru sami a rozhodne nejsme zrovna na špici.. :D

- Při těchto úvahách mám pocit, že i nejmenší šroubek v mých hodinkách je větší, než já.
Sroubek mozna lip vi, kdo je. :)

- Je Universum Bůh v lidském slova smyslu?
Nevim, co je buh v lidskem smyslu. Strasne se mi to poji s nabozenstvim, takze pro me ne.

- Existuje vůbec Bůh v takové podobě, jak si ho pro své pochopení lidé vykonstruovali?
Jasne - protoze si ho vykonstruovali - je v jejich hlavach.

- K čemu opravdu slouží námi vytvořená náboženství a další směry, které z mého pohledu jen nenápadně směrují tam, kam chtějí aby člověk šel?
Ovladani lidi - strachem.

- Člověk je schopen jít za svým cílem, ale je to vůbec jeho cíl?
Cíl je jít a bavit se přitom. Kdyby měl člověk všechno lusknutím prstu ... nikoho by to nebavilo.

Hezky vecer vsem.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Laki, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ahoj

a proc se toho potrebujes dopatrat?