Kdysi někde něco bouchlo … - Diskuze a zkušenosti

Dlouho jsem zvažovala zda to sem vůbec dát, ale nakonec proč ne, však je to jen úvaha, nejspíš hodně šílená, ale úvaha.*Berte v potaz, že nemám potřebné znalosti k popsání všech jevů o kterých zde budu psát a tudíž vám klidně mohou některé statě připadat naivní, nedokonalé a hodně amatérské.Nakonec - nejde o žádnou, byť rádoby vědeckou analýzu, ale snahu co možná nejsrozumitelněji popsat základní podstatu vlastní myšlenky.*Člověk versus jeho svět - potažmo vesmír. Hmm a co takhle to otočit.Vesmír versus náš svět - potažmo člověk. ;)*Vesmír - kolébka všeho - našeho světa a nakonec i nás samých.Dalo by se říct přirozený vývoj universa, ale proč je tomu tak .....Něco někdy někde bouchlo a vzniklo jádro vesmíru. Toto jádro nabité obrovskou hromadou energie se pod její tíhou začalo rozpínat a pohlcovat nekonečnou prázdnotu. Jak se říká s jídlem roste chuť a tak opět něco bouchlo a začaly vznikat planety. Některé zanikly, jiné se dotvářely, nové vznikaly a během eonů věků si vesmír pomalu a jistě vytvořil určité zákonitosti, které se nějakým, z velké části člověku nepochopitelným způsobem, stále vyvíjí.Kdo má na svědomí tento prvopočáteční zrod nám není známo - říkejme mu třeba Universum.*Když to shrneme opravdu velmi jednoduše a z pohledu člověka, tak Universum se vlastně zrodilo díky zrození vesmíru - vesmír žije díky své rozpínavosti, vytvářením, vývojem i zánikem planet, sluncí atp. a ty zase existují díky vesmíru - potažmo Universu.Vlastně se jedná o takové vesmírné "perpetuum mobile" = miliardy různých energií dokáže žít v takové symbióze, že jsou schopné existovat.*A v tomto obrovském, pro člověka těžko představitelném vesmírném cirkusu, se někde, spolu s tím vším zrodila i planeta země.To už je oblast kde jsme tzv. trochu pevnější v kolenou a víme o tomto vesmírném zrnku trochu víc, než o celém Universu. Zde se vývoj ubíral takovým směrem, že dal vzniknout podmínkám k životu a následně i životu tvorů, mezi které se řadí i člověk.*Když to opět shrneme, zjistíme: Díky vývoji planety vznikl život. Člověk žije díky Zemi, Země díky Vesmíru a ten díky Universu. Tudíž i my jsme součástí vesmírného perpetuum mobile.A teď vzniká otázka - Jsme vůbec schopni žít v takové symbióze s tím vším, abychom dokázali existovat, rozvíjet se a být Universu nepostradatelnou součástí existence a nebo se díky vlastní hlouposti staneme spíš "součástkou", kterou Universum po čase vyhodí jako obtěžující a nepotřebnou, a nahradí nás novou, lépe fungující?!*Výše napsané je vlastně takovým jádrem mé úvahy = něco "bouchlo" v mé hlavě a vzniklo jádro úvahy, určitá energie a protože s jídlem roste chuť, jádro úvahy se začíná rozpínat a rodí se nové myšlenky. Některé umírají, jiné se rozvíjí, zdokonalují a na nich se rodí myšlenky další....Že by další perpetuum mobile a nebo jen součást toho stávajícího?*Vy kdož jste dočetli až sem, máte můj obdiv. Albert Einstein by ze mne možná mohl mít radost, ovšem vám se nebudu divit, když ze mě budete na Chocholouška. :)))*Pokračování pro statečné.Díky rozpínavosti jádru úvah, se zrodily další myšlenky v základní podobě otázek a úvah:- Co vůbec vedlo Universum k tomu, aby dalo vzniknout životu potažmo člověku?- Za jakým účelem?- Jsme výsledkem souhry vesmírných náhod, nebo konkrétního záměru?- Je Universum jen dálkovým ovladačem v pomyslných rukou něčeho (někoho) vyššího?- Není náhodou tento Vesmírný "cirkus" jen geniálně vymyšlenou hrou pro něčí pobavení?- Uvědomím-li si velikost toho všeho, jakou míru důležitosti mám přidělit člověku?- Je opravdu člověk vrcholem evoluce, nebo je to jen náš naprosto bludný dojem?- Při těchto úvahách mám pocit, že i nejmenší šroubek v mých hodinkách je větší, než já.- Je Universum Bůh v lidském slova smyslu?- Existuje vůbec Bůh v takové podobě, jak si ho pro své pochopení lidé vykonstruovali?- K čemu opravdu slouží námi vytvořená náboženství a další směry, které z mého pohledu jen nenápadně směrují tam, kam chtějí aby člověk šel?- Nejsou tyto směry jen vlastnoručně upleteným bičem na sebe samé?- A pokud ano, nemá v tom prsty právě to něco z ovladačem v pomyslné ruce?- Člověk je schopen jít za svým cílem, ale je to vůbec jeho cíl?*To je jen počátek úvah a jen jeden jejich směr, který mě zatím dovedl k jakés takés představě o velikosti či spíš malosti člověka a jeho relativní "důležitosti" bytí.*Pojala jsem to záměrně tímto směrem.Mám-li se dopátrat kdo je člověk a jaká je jeho úloha ve světě, potřebuji znát jeho hodnotu nejen vůči světu který obývá, ale vůči veškeré existenci všeho co je schopen člověk vnímat, vidět, uvědomit si, prostě pojmout.*Budu ráda za reakci, za jakýkoliv názor či soud.