Kdysi někde něco bouchlo …


08.07.2013 - 23:35
(Kozoroh) Twiggina
Kdysi někde něco bouchlo …
Dlouho jsem zvažovala zda to sem vůbec dát, ale nakonec proč ne, však je to jen úvaha, nejspíš hodně šílená, ale úvaha.*Berte v potaz, že nemám potřebné znalosti k popsání všech jevů o kterých zde budu psát a tudíž vám klidně mohou některé statě připadat naivní, nedokonalé a hodně amatérské.Nakonec - nejde o žádnou, byť rádoby vědeckou analýzu, ale snahu co možná nejsrozumitelněji popsat základní podstatu vlastní myšlenky.*Člověk versus jeho svět - potažmo vesmír. Hmm a co takhle to otočit.Vesmír versus náš svět - potažmo člověk. ;)*Vesmír - kolébka všeho - našeho světa a nakonec i nás samých.Dalo by se říct přirozený vývoj universa, ale proč je tomu tak .....Něco někdy někde bouchlo a vzniklo jádro vesmíru. Toto jádro nabité obrovskou hromadou energie se pod její tíhou začalo rozpínat a pohlcovat nekonečnou prázdnotu. Jak se říká s jídlem roste chuť a tak opět něco bouchlo a začaly vznikat planety. Některé zanikly, jiné se dotvářely, nové vznikaly a během eonů věků si vesmír pomalu a jistě vytvořil určité zákonitosti, které se nějakým, z velké části člověku nepochopitelným způsobem, stále vyvíjí.Kdo má na svědomí tento prvopočáteční zrod nám není známo - říkejme mu třeba Universum.*Když to shrneme opravdu velmi jednoduše a z pohledu člověka, tak Universum se vlastně zrodilo díky zrození vesmíru - vesmír žije díky své rozpínavosti, vytvářením, vývojem i zánikem planet, sluncí atp. a ty zase existují díky vesmíru - potažmo Universu.Vlastně se jedná o takové vesmírné "perpetuum mobile" = miliardy různých energií dokáže žít v takové symbióze, že jsou schopné existovat.*A v tomto obrovském, pro člověka těžko představitelném vesmírném cirkusu, se někde, spolu s tím vším zrodila i planeta země.To už je oblast kde jsme tzv. trochu pevnější v kolenou a víme o tomto vesmírném zrnku trochu víc, než o celém Universu. Zde se vývoj ubíral takovým směrem, že dal vzniknout podmínkám k životu a následně i životu tvorů, mezi které se řadí i člověk.*Když to opět shrneme, zjistíme: Díky vývoji planety vznikl život. Člověk žije díky Zemi, Země díky Vesmíru a ten díky Universu. Tudíž i my jsme součástí vesmírného perpetuum mobile.A teď vzniká otázka - Jsme vůbec schopni žít v takové symbióze s tím vším, abychom dokázali existovat, rozvíjet se a být Universu nepostradatelnou součástí existence a nebo se díky vlastní hlouposti staneme spíš "součástkou", kterou Universum po čase vyhodí jako obtěžující a nepotřebnou, a nahradí nás novou, lépe fungující?!*Výše napsané je vlastně takovým jádrem mé úvahy = něco "bouchlo" v mé hlavě a vzniklo jádro úvahy, určitá energie a protože s jídlem roste chuť, jádro úvahy se začíná rozpínat a rodí se nové myšlenky. Některé umírají, jiné se rozvíjí, zdokonalují a na nich se rodí myšlenky další....Že by další perpetuum mobile a nebo jen součást toho stávajícího?*Vy kdož jste dočetli až sem, máte můj obdiv. Albert Einstein by ze mne možná mohl mít radost, ovšem vám se nebudu divit, když ze mě budete na Chocholouška. :)))*Pokračování pro statečné.Díky rozpínavosti jádru úvah, se zrodily další myšlenky v základní podobě otázek a úvah:- Co vůbec vedlo Universum k tomu, aby dalo vzniknout životu potažmo člověku?- Za jakým účelem?- Jsme výsledkem souhry vesmírných náhod, nebo konkrétního záměru?- Je Universum jen dálkovým ovladačem v pomyslných rukou něčeho (někoho) vyššího?- Není náhodou tento Vesmírný "cirkus" jen geniálně vymyšlenou hrou pro něčí pobavení?- Uvědomím-li si velikost toho všeho, jakou míru důležitosti mám přidělit člověku?- Je opravdu člověk vrcholem evoluce, nebo je to jen náš naprosto bludný dojem?- Při těchto úvahách mám pocit, že i nejmenší šroubek v mých hodinkách je větší, než já.- Je Universum Bůh v lidském slova smyslu?- Existuje vůbec Bůh v takové podobě, jak si ho pro své pochopení lidé vykonstruovali?- K čemu opravdu slouží námi vytvořená náboženství a další směry, které z mého pohledu jen nenápadně směrují tam, kam chtějí aby člověk šel?- Nejsou tyto směry jen vlastnoručně upleteným bičem na sebe samé?- A pokud ano, nemá v tom prsty právě to něco z ovladačem v pomyslné ruce?- Člověk je schopen jít za svým cílem, ale je to vůbec jeho cíl?*To je jen počátek úvah a jen jeden jejich směr, který mě zatím dovedl k jakés takés představě o velikosti či spíš malosti člověka a jeho relativní "důležitosti" bytí.*Pojala jsem to záměrně tímto směrem.Mám-li se dopátrat kdo je člověk a jaká je jeho úloha ve světě, potřebuji znát jeho hodnotu nejen vůči světu který obývá, ale vůči veškeré existenci všeho co je schopen člověk vnímat, vidět, uvědomit si, prostě pojmout.*Budu ráda za reakci, za jakýkoliv názor či soud. :1:

Řazení:
14.09.2013 - 23:38 | Filtr
(Kozoroh) Bosch
Materiální vesmír má hodnotu stavebního kamene. Například pro stavbu našeho těla.
Nejsme li my sami schopni být tvůrcem toho všeho, pak..

"Jsme vůbec schopni žít v takové symbióze s tím vším, abychom dokázali existovat, rozvíjet se a být Universu nepostradatelnou součástí existence a nebo se díky vlastní hlouposti staneme spíš "součástkou", kterou Universum po čase vyhodí jako obtěžující a nepotřebnou, a nahradí nás novou, lépe fungující?!"

...Že jsi vlažný, vyvrhnu tě ze svých úst.

To je děsivé.

"Mám-li se dopátrat kdo je člověk a jaká je jeho úloha ve světě, potřebuji znát jeho hodnotu nejen vůči světu který obývá, ale vůči veškeré existenci všeho co je schopen člověk vnímat, vidět, uvědomit si, prostě pojmout."

Jsem úplně stejného názoru. Potřebujeme nejprve znát svoji hodnotu.


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna v BeranBeranu
ukázat kalendář »