Kteří spisovatelé Vás zaujali z hlediska stylu psaní bez ohledu na téma? - Diskuze a zkušenosti

atraM Ota Pavel.

atraM » hela215 Tak to si teda musíš sehnat jednu pecku :
"Baltasar a Blimunda" od José Saramaga...
Ten román je vlastně skoro jenom jedna jediná dlouhatááánská věta (teda po kapitolách).

A přece se to dobře čte...

hela215 » atraM vážně ,tak to je přesně pro mě teda.občas už pozoruju,že se ve svém vyjadřování i třeba tady,stávám jednou dlouhou větou,která se do svých slov zamotává stále víc a neví kde je začátek a kde konec,je asi čas to trochu ustřihnout

Jyotis » atraM Taky dobrý typ. Nejlépe se člověk učí prakticky od mistrů.
Ráda si přečtu hlavně ta zdůvodnění, co je na stylu tak inspirativní.

Kdysi mne doslova šokovala učitelka češtiny na speciální jazykově orientované ZŠ, která poznamenala, jak je fajn, že dneska mají děcka k dispozici obsahy knih doporučené literatury, aby to nemuseli číst, jako kdyby nebylo to nejpodstatnější, jak se kdo dívá a jak to umí podat. Dalo mi pak práci vlastní děcka přesvědčit, aby si k tomu obsahu ještě přečetli aspoň pár stránek.

atraM » hela215 U toho Saramaga je to právě taková zvláštní magie slova či co, že to člověku nepřijde ani zamotané ani dlouhé, když to čte...
Fak trochu nepochopitelný, ale funguje to

Jinak mě zas asi ještě víc fascinuje ten opak, proto mě jako první napadl zrovna Ota Pavel.
Taková nějaká lehkost a jednoduchost,
ale přesto n-e-s-k-u-t-č-n-ě propracovaná.... Ty věty hřejou, jsou živé...
Není tam nic navíc, ale přitom je tam víc, než v obyčejné holé větě...
Přijde mi,že se s tím fakt uměl pomazlit.

Jyotis » atraM Souhlasím. Já taky dávám přednost těm, kde lehkost a stručnost stylu vyplyne... před spekulativností, kterou má třeba Kundera nebo i Viewegh. Proto jsou podle mne někdy považováni za kýčaře, protože řemeslně velku umně spekulují na účinek. J.