Novy, úplňky…zatmění…aktuální transity - Diskuze a zkušenosti

Lupi » thééé Já až dnes ráno, zato celej barák - chcípla jsem si mikrovlnku. Včera jsem měla tak rušno, že jsem na to neměla čas.

Lupi » cimi A bylo to hezké? Já to vůbec neviděla. Čekala jsem, kdy se měsích objeví nad mojí terasou, protože tam bývá vždycky a on nic......kamarádka mi posílala srandovní foto, kde byl malinkej, ale že je růžovej, to vidět bylo.

thééé » Lupi

Lupi » MIKULAS Jojo, vratkou polohu potvrzuju a to jsem ani neskákala, natož po jedné noze

Lupi » Buddha/2 Já bych k tomu všemu ještě položila otázku "co znamená neodpustitelné a pro koho."

Lupi » dan162 Zrovna v téhle věci se mi zdá otázka viny/neviny dost irelevantní. A to i v případě, kdy se jeden chová hnusně, jako pako, nebo přímo jako hovado. Tak jako tak - vždy jsou na to dva.

Lupi » Abelas Já si naopak myslím, že to je vyloženě společenský konstrukt, a to ještě v našich končinách výsostně křesťanský. Zvířata vinu prakticky neznají a když, tak se jedná maximálně o lidoopy, kde to taky funguje jako nástroj manipulace.....no a lidoopi, to už jsou skoror lidi.

dan162 » Lupi Přesně. Třeba neodpustitelné jako vlastní pocit (kde se pohybujeme kolem tradiční viny) versus neodpustitelné jako vnější hodnocení (kde se pohybujeme v tématu sounáležitosti se skupinou) nebo neodpustitelné jako reakce na něco (kde se pohybujeme za mezemi schopnosti pochopení nebo tolerance).

Lupi » dan162 Pro mě je to poměrně nesrozumitelné téma - myslím ta neodpustitelnost. Nikdy se mi to nepovedlo pořádně si představit, a to přesto, že mi osud cpal na oči spousty různorodých variant.

Lupi » dan162 Že jsou emoce evoluční výmysl, o tom žádná. Jestli existovaly v před - savčím období, o tom víme houbeles.....co víme, jestli se strgosaurus vyděsil, když uslyšel řvát Rexe? V současnu ssavci, plazi, ptáci určitě - jestli plži, mlži hlavonožci sice nevím, ale když jsem pozorovala vyděšený oči chobotničky, nacpaný do petflašky a určený k večeři v místní hospodě, řekla bych že i ti.
A nezapomínej na rostliny. I ty cítí.

dan162 » Lupi Ok, kouknu do sebe, uvidíme co najdu. Předstupeň bude si představit odpustitelnost. Jak ji já chápu, tak je to takový vnitřní stav, při kterém mi v daném tématu nevzniká vědomá i nevědomá vnitřní energie. Nejdřív porozumění ději včetně vcítění do aktérů, pak přijetí, kdy ve mne nevyplouvá nějaká emoce, trvá jen emočně neutrální paměť, včetně paměti na bolest, ale bez odporu/obrany/lítosti/zmarněnosti/vzteku... Táta mi ublížil. Vím proč to udělal, co měl na výběr, jak byl postavený, jaké měl dětství, jaké bylo okolí, jak jsem ho ovlivnil já, jaká neporozumění zažíval, neuměl překonat/zvolit si jinak, jaké měl ambice a jaké meze. Porozuměl jsem ději, tedy si myslím. Bylo to, jak mi ublížil, odpustitelné (neodpustitelné)? To je moje volba. Když nechci ten humus tahat se sebou, tak doufám, že to je odpustitelné. Některé emoce už mi zmizely (povedlo se mi je zmizet), už třeba nezažívám strach, bezmoc, a některé ne, třeba vztah k sobě, lítost ze zmařených let.

Odpustitelnost vnímám jako subjektivní volbu každého, i když ne každému snadno dostupnou jako volbu. Když něco udělám, a druzí mi neodpustí, je to jejich volba, ne jen pocit. Pro mne to co jsem udělal bylo třeba bolestné, nepříjemné, ale sebezáchovné. Tátovi jsem řekl, že když nepřestane, že může taky jednu dostat zpátky. Do jeho smrti jsme vztah nesrovnali. Neodpustili jsme si. Stanovili jsme si to za jeho života jako neodpustitelné.

dan162 » Lupi Cítí, ale nejsou to emoce. Pud sebezáchovy, vytvářející vnitřní stavy nutící k přežití jsou odpradávna. Vyděsil, ale co udělal dál - utekl nebo bojoval. Emoce sice staví na tomto principu, ale dávají širší paletu možného jednání a hlavně jsou u savců skupinové - rodiče mají rodičovské emoce, aby vzdělávali své potomky jinak než svalovou zkušeností (dinosauři), dostatečně dlouho/kvalitně (déle než ptáci) a jinak než genetickou zkušeností (je nepružná při náhlé nebo dočasné změně prostředí). Porušení soudržnosti savčí smečky je nemožné pro vnitřní pocit (nepočetná mláďata mají ve smečce větší šanci na přežití než početné želvy na pláži). atd.

Lupi » dan162 Promiň Dane, ale jsem schopna zchroustat jen ty tvoje stručnější komenty - do těch dlouhých se beznadějně zamotám.
Ale zkusím aspoň něco: "nevzniká vědomá ani nevědomá energie" je dost dobrý, jen netuším, jak chceš zjistit, jestli nevznikla nevědomá? Když teda je skutečně nevědomá. Já aspoň si do nevědomí nevidím a maximálně jsem schopna něco vytáhnout, když to vystrčí tykadýlko.
Neutrální paměti rozumím - dělá se mi to taky tak a je to skvělý.
Zmařená léta? Nebyla přeci zmařená. To jako bys řekl " ta cesta, kterou jsem přišel je zmařená".
Ale pravda je, že vlastně ne-odpustitelnost taky znám, a to stran mojí mámy. Dodnes se vypořádávám takříkajíc s kostma, který lezou z jejího hrobu. Na finále - naprosté a čisté odpuštění se vlastně teprve chystám....ve svých letech. Bizár, no.

Lupi » dan162 Počkej - cítí, ale nejsou to emoce?? A co tedy jsou podle tebe emoce jiného, než cítění a pocity? Že jsou třeba skupinové no dobrá - ale pořád to jsou pocity, byť uznávám, že splašené stádo se chová zdivočeleji, než splašený jedinec. Někdy - někdy naopak

Lupi » dan162 Hezký

Lupi » Buddha/2 No já tyhle postoje ještě zažila a snášela jsem je blbě už jako dítě.

dan162 » Lupi Přesně, to tykadýlko je ono - ta nevědomá část se navenek projeví v nějaké situaci a když to prozkoumám, stane se vědomou.*** zmařená léta je můj pocit, nepovedlo se mi zatím z něj dostat. I když racionálně souhlasím, tak emočně mi to zatím nejde. Zkoumám, hledám, najdu.

dan162 » Lupi cítí jsem použil ve smyslu vnitřně vnímá, ale ne emočně hodnotí. Fyzická bolest, rychlost oběhu krve, puls v ruce, strachový komplex (smyslová pozornost, připravenost na akci), samička na obzoru...Emoce mají oproti reflexům v sobě hodnocení, nebo střet hodnocení. Ukazují nám soulad/nesoulad. Milý člověk je člověk, který je souladný se způsobem komunikace, který máme rádi, je to našinec se stejnými hodnotami, hodný důvěry. Protivný je člověk, který v nás vzbuzuje odpor, nesoulad - když jedná protivně, musí mít v sobě vše opačně přeházené než já, jinak by jednal "normálně", tlačím na něj nesouhlasem, aby jednal souladně. Smečka se tak udržuje emocemi pohromadě. Ale ne všechny naše vjemy jsou emoční.

Abelas » Lupi Bezesporu nás židokřesťanská tradice nemálo zmasírovala, ale pocit viny nevymyslela. Stavěla na něčem, co je naší přirozenou psychologickou výbavou z důvodů, o kterých netřeba diskutovat.

Lupi » Abelas Neřekla jsem, že vymyslela, jen že zesílila ad absurdum. Udělala z viny nejvyšší ctnost. Ale však je to v pořádku....byli jsme v archetypu Ryb, žejo.

Lupi » Abelas A teď si vemte, děcka, že o přijetí stínů jsem nikdy neuvažovala jako o aktu lásky, natož ryzosti. Třeba pro mně to byla otázka pudu sebezáchovy. To je binec v tom světě.....

Buddha/2 » Lupi Já myslel, že ze sypání si popela

Lupi » Buddha/2 No však - mea culpa, mea maxima culpa!

Abelas » Lupi Pud sebezáchovy... No když to podáš takhle, tak to taky vlastně dává smysl

Lupi » thééé No tak to mně teda řekni, čím jsem to vyhodila já! Uran spořádaně v Raku, Mars v naprostým klidu, Dračí hlava sice ve Vodnáři a 5° od Pluta, ale to mi zas na vyhazování pojistek nepřipadá.