Small talk jako symbol největšího zla - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz (Systémová zpráva)

- Příspěvek byl smazán -

Áta22 (* 20.7.1970)
Žena

Small talk sám o sobě není špatný; je fajn umět pár minut komunikovat o ničem, když jsi v situaci, že potkáš známého (kolegu, nadřízeného, sousedku, spolužáka, tchýni...) a společně jste "uvězněni" na jednom místě (zastávka MHD, výtah, čekárna, pauza na povinném školení...). Ono je hloupé tvářit se stylem "já tě neznám, nevidím".
To, o čem píšeš je podle mě o sebestřednosti, nedostatku cítění, empatie a nesoudnosti některých jedinců. O jejich přetlaku a potřebě vylít ten kyblík svých potřeb za každou cenu si povídat na kohokoliv (i neznámou osobu).
A na závěr ještě jeden takový dotaz: jak bude kdo respektovat můj osobní prostor a svobodu si přece určuji svým chováním; verbální i neverbální reakcí, nebo se pletu? Chápu, že ve frontě u kasy v obchodě to moc nejde, snad jen se ozvat a vypoklonkovat kecálistu se společensky přijatelnou frází "nezlobte se, spěchám, jede mi vlak" zmizte :) Ale v osobním životě to není problém, určit hranice a udržet si svou svobodu.
Jo a hysterická reakce? vznikne obrovská, krásná, duhová bublina, vždycky praskne a splaskne a vyšumí a tak stále do kola.

Áta22 (* 20.7.1970)
Žena

Myslím, že se to zvrtne obráceně, aniž bych byla fanouškem nějakých katastrofických scénářů. Něco nás výhledově tak silně semele, že nebude na small talk čas a místo tlachání budeme muset více přemýšlet a konat. Prostě vzít rozum do hrsti a postarat se o základní potřeby.
Ad feminizace: doba se změnila, a muži už se neplíží tiše za zvěří; taky umí být pěkně planě ukecaní :) A u žen také došlo ke změně; doma hlídají oheň, sice nesbírají bobule a kořínky v okolí, ale musí se taky pěkně otáčet a lovit ty bankovky daleko od své chýše.

MG34 (* 4.3.1973)
Muž

Problém je přesně v té ztrátě vnímání jemných podtónů (dost nepřesně nazváno). A v samoudržitelnosti - užvaněnost je bohužel aktuálně nakažlivá a z hlediska prosazení se společensky výhodná, mediálně podporovaná a předávaná na další generace.

Ten problém je větší než jsem si původně při založení vlákna myslel - je na to nabalených fůra nečekaných důsledků, zejména co se týká lidské svobody (i vnitřní).

Koneckonců už jen ta hysterická reakce, která se tu strhla na moje téma (asi 5 truc-diskuzí a "klubů odložených") neuvěřitelně průhledné pokusy mi (jako "poslovi špatných zpráv") podsouvat různé duševní poruchy, nasazování psí hlavy atd. Přitom jsem tady ani nějak explicitně nenapsal, jestli su (čistý) introvert. To všechno ukazuje, že ti lidé si vůbec neuvědomují, jací jsou a co způsobují a co přesně vytěsňují...

MG34 (* 4.3.1973)
Muž

Pokud někdo tohle tlachání provozuje s pokladní v supermarketu (a za ním fronta), tak je to vyloženě hrdelní zločin... čerstvá zkušenost.

A pokladní je pak navíc v blbé situaci, protože nechce být "nezdvořilá" a přitom musí dávat pozor, aby nespletla nějaké peníze (aby to pak při svém skromném platu nemusela ještě doplácet). A ten gauner na to vyloženě hřeší a hřeší i na to, že se ani zezadu z fronty většinou nikdo neozve.

MG34 (* 4.3.1973)
Muž

Mám obavu, že se stane pravý opak - veškerá "komunikace" bude jeden velký small talk (který má vpodstatě velmi blízko k orwellovskému newspeaku) - a zcela vymizí schopnost hlouběji uvažovat (jazyk a společenská norma pro to nebudou mít prostředky).

Souvislost feminizace je archetypální - ano, ženy jsou archetypálně více upovídané - udržování ohně vers. tiché plížení se za kořistí na lovu a přemýšlení o tom, jak na ni vyzrát.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
jinak k tonmu co píšeš - nějak to vůbec do sebe nezapadá:

Prázdná slova místo nekonečného proudu inspirace. Rádio puštěné na pozadí, nevyžádaný telefonát, otravný spolucestující, vyčleňující se dominantní skupinky užvaněných, které plodí frustraci v izolovaných introvertech - kterým často jejich výhodu nezkaleného příjmu pokazí vnitřní překážky v podobě pocitů vykořenění apod. - a můžou se pak z nich stát ještě větší monstra než z těch užvaněných.

pokud budu brát jako normu, že trendy a normy tvoří extroverti, kteří ale velkou část komunikace vyplňují vatou a nemají tudíž možnost spojit se s proudem inspirace, tak mi tam hapruje několik věcí.

- nechápu, kde introvert vzal pocit vykořenění. pokud z důvodu svýho založení neholduje smalltalkům - což mi hapruje už samo o sobě - naopak tenhle formát komunikace je pro introverty jako dělaný - projedou se v osvědčených vyjetých kolejích, ujistí se, že zajeté stereotypy platí a mají tak šanci se dostat do hlubších vod popř seberou odvahu a improvizují - tak by logicky měl mít mnohem více času na spojení se sebou samým a prostoru na to "číst spodní proudy". to naopak přímo eliminuje pocity vykořenění, nebo frustrace.
ta totiž nevzniká z nedostatku příložitostí se spojení s jedinci svýho druhu, ale hlavně z nemožnosti dostat se sám k sobě.

podstatný podle mě není jestli small talk ano či ne, ale jestli přijde něco po něm.

- další co není ujasněný, pokud to vyhodnocuješ z pohledu zvenčí - předpokládám, že se toho neúčastníš, ale pak není možný reeálně zhodnotit přínos "plytkých keců". osobně mám pocit, že problém je, že komunikace se přenesla z uzavřených okruhů párů, partiček a malých kolektivů do virtuálního světa a nových médií, která postrádají hranice a vše je jakoby znásobeno, multiplikováno.
to, co kdysi proběhlo jako banální debata u piva, má dnes sledovanost majora zemana a na uživatele to může působit dojmem, že svět je zahlcen tlacháním a sračkama. ve skutečnosti se jen změnilo prostředí. intimita nadále zůstává doma v kuchyni nebo u piva mezi řádky a tlachání dostalo přifouknutý mediální rozměr.

k přínosu small talku přijde mi, že v prostředí, které mladé generace vnímají jako přirozeně otevřený svět prolínajících se evropských kultur je small talk prostě jen způsob oťukávání se, osahávání si hranic, pátrání, zda může dojít k "něčemu víc".

v jednom s tebou souhlasím - uzavření do sebe, nekomunikativnost je v tomhle kontextu viděna jako krok stranou. Jednoznačně sexy a trendy je asertivní evropan, který komunikuje, propojuje, otvírá možnosti, není rigidní, netrvá na jednom modelu řešení situací.
nakolik se s vaničkou vylévá i dítě to už by bylo na delší debatu.

Najdise.cz (Systémová zpráva)

Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
===
dám trochu jinej pohled.

spíš než rozlišení na extro/introverzi z pohledu způsobu navazování a udržování komunikace a dominujících společenských modelů je pro mě zajímavý pozorovat prostě KDY (za jakých podmínek) a KDE (ve kterém prostředí) se to který čidlo spustí a otevřou/zavřou se stavidla.

z mýho pohledu je to spíš věc cyklicity biochemickýho prostředí v provázanosti na prostředí, ve kterým a na který člověk aktuálně působí.

dám příklad. jdu do hor. za den se mi podaří potkat minimum lidí, říct si jen párkrát čau. automaticky se pak spouští proces izolace, zatažení. druhý a další dny pokud jen zdálky vidím člověka, zaplouvám mezi stromy, zaskakuju za šutry, vylézám na skálu, odbíhám pít, svačit, močit. cokoliv, abych dotyčnýho nemusel ani vidět, natož riskovat, že na mě promluví a bude chtít odpověď. Z hlediska genetický zkušenosti samozřejmě chápu, že říct si v horách čau znamená, víme o sobě, pokud za zatáčkou spadneš, máš šanci, že přežiješ, protože o tobě vím a já to samý.
Někdy to tak vydrží do konce treku, seběhnu do vesnice, jdu na vlak a zapadnu mezi lidi, kde jsem schopnej "přešaltovat" a v pohodě začít komunikovat v souvislých větách. Jindy ale tenhle proces vůbec neproběhne. Stačí pokud za den potkám jen omezený počet lidí, třeba pět, s kterýma normálně komunikuju - na pár minut, a k zatažení-izolaci vůbec nedojde.
Z mýho pohledu na to nemám jasnej klíč.
Domnívám se, že to je souhra tolika faktorů - počasí, jsem na treku opravdu sám, nebo jen jdu většinu dne sám a s parťákem spíš nejsem než jsem, a dalších tělesných procesů včetně konkrétního fyzického prostředí, ve kterým jsem - typy skal, případně lesy - komunikuju spíše, na čisté holé skále od 2.tis metrů nemluvím. daleko méně komunikuju na žule, více na vápně.
pokud jsem mezi velkými žulovými bloky porostlými lišejníky, defakto mě lidi nezajímají a přijdou mi zbyteční. kamzík je daleko zajímavější.

takže za mě - jasnej klíč - přestože jsem to sestavil takto popisně - tak je snad jen jediný - čím typově čistší - vyhraněnější je prostředí, ve kterým jsem - tím více odpadávají potřeby jako jídlo, sex, komunikace. na jak dlouho a kdy přesně přijde zvrat zpět nedokážu říct. nemám vyzkoušeno

Áta22 (* 20.7.1970)
Žena

Jaký problém je s těmi, co se přizpůsobí podle svých potřeb a v takové formě, která jim vyhovuje? Small talk bych nenazvala symbolem největšího zla, spíše protivným zlozvykem, který se nadužívá.

Áta22 (* 20.7.1970)
Žena

Jo, tomu rozumím a někdy v budoucnosti small talk snad i vymizí. Zatím mi ta myšlenka přijde, jako utopie. Většina společnosti ho prostě používá, mlátí prázdnou slámu, kudy chodí; a možná to ani většina není, jen je to skupina hlučnější, ukřičenější a velmi výrazná. Nemá čas a chuť vnímat neverbální signály. To je současný stav, ve kterém se nacházíme. Jen nevím, jakou souvislost má feminizace? Jako, že ženy jsou všeobecně více upovídané a je jich ve společnosti více?

MG34 (* 4.3.1973)
Muž

přesně tak

problém nastává s těmi "mediálně přeučenými/přizpůsobenými" - když podlehli tlaku "většinové společnosti" - to je právě důsledek toho zla

MG34 (* 4.3.1973)
Muž

Vyvrátím to velmi snadno.

Tady vznikl naprosto mylný dojem, že při absenci small-talku ustává veškerá komunikace.

Jednak je tu velice silná nonverbální komunikace - ta zcela nahradí small-talk. A pak se dá přejít rovnou k obsažné/věcné řeči - jako ty děcka na pískovišti.

Jak je to prosté, prostě se vynechají ty bezobsažné žvásty.

MG34 (* 4.3.1973)
Muž

- Příspěvek byl smazán -

registrovaná (* 30.7.1971)
Žena

Predstava, že by introverti mali ustupovať zo svojho "pohodlia" a učiť sa bežné komunikačné prázdne rituály mi príde ako ich nepochopenie.

Oni sa vzájomne nájdu. Prirovnanie k deťom na pieskovisku je dosť výstižné. Dieťa na pieskovisku "oskenuje" prichádzajúce iné dieťa už predtým, ako vkročí na pieskovisko.
Rovnako ako introvert vie veľmi dobre odhadnúť iného introverta. Tam funguje iná "reč", ktorá ich zoznámi.

Al* (* 23.3.1971)
Žena

To není problém introverta .. ten může být ve společnosti spokojený, prostě kouká, popíjí, usměje se .. nebo jde domů přečíst knížku.
Vždycky tu budou extroverti i introverti a společenská bezobsažná konverzace třeba o počasí, i to na svůj smysl, i když zrovna tobě se to nelíbí. Někomu se zas nemusí líbit tvůj analytický mozek a řekne si, že jsi suchar (to nemyslím jako urážku).
Je to o toleranci. A o synchronizaci. Prostě to odfiltrovat. Asi s tím máš trochu problém. Příklad třeba já v porodnici, kde každou chvíli řve něčí dítě, jsem klidně spala, protože jsem poznala to svoje.
Já mám zas problém když je hodně lidí, tma, hudba, umělá světla, kravál a nedejboze bych měla tančit .. asi sociální fobie

Drahomiluše (* 26.11.1950)
Žena

Zkusila jsem s nikým nemluvit tři dny. Byla to skupina lidí, nikdo s nikým nemluvil a současně jsme lezli po horách docela rychlým tempem kvůli fyzickému vyčerpání. Člověk tam byl jen sám se sebou, byla to dobrá akce, ráda na to vzpomínám, člověka to posune. Co mi to přineslo, to nepíšu, je to příliš intimní
záležitost.

Áta22 (* 20.7.1970)
Žena

Small talk je hodně důležitý právě pro introverta. On i ten introvert je bytost sociální a potřebuje kolem sebe lidi a nejlépe na stejné vlně, stejně naladěné. A jak je najde - mlčením? Myslím, že ne, že by měl trošku ustoupit ze svého pohodlí a snažit se takové ty běžné komunikačně prázdné rituály podstoupit a trénovat, To si myslím já a můžeš mi to vyvrátit...