Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Small talk jako symbol největšího zla - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Small talk jako symbol největšího zla
28.06.2019 - 12:01
MG34
Small talk jako symbol největšího zla
Extroverti určují trendy a normu, ale pravda je úplně jinde.
Když má člověk vnímat všechny signály světa, tak přesně tenhle "small talk" je úplně přebije - ve všech svých formách a důsledcích.
Prázdná slova místo nekonečného proudu inspirace. Rádio puštěné na pozadí, nevyžádaný telefonát, otravný spolucestující, vyčleňující se dominantní skupinky užvaněných, které plodí frustraci v izolovaných introvertech - kterým často jejich výhodu nezkaleného příjmu pokazí vnitřní překážky v podobě pocitů vykořenění apod. - a můžou se pak z nich stát ještě větší monstra než z těch užvaněných.
Ale ten kořen je jasný - začíná to už tím small talkem - je to symbol, kterým všechno začíná, větev podřezaná člověkem, který na ní sedí (+ troskami zasažený nevinný člověk někde dole, který pak už nevěří lidem na větvích).
A dnešní feminizovaný svět jde v tomhle (lež nicotného tlachání jako norma a ztráta schopnosti naslouchat "vyššímu tónu") do kopru ještě mnohem rychleji. A (nejen) zdejší diskuze tím byly zaplevelené už hned od začátku, proto teď vypadají jak vypadají...
Když má člověk vnímat všechny signály světa, tak přesně tenhle "small talk" je úplně přebije - ve všech svých formách a důsledcích.
Prázdná slova místo nekonečného proudu inspirace. Rádio puštěné na pozadí, nevyžádaný telefonát, otravný spolucestující, vyčleňující se dominantní skupinky užvaněných, které plodí frustraci v izolovaných introvertech - kterým často jejich výhodu nezkaleného příjmu pokazí vnitřní překážky v podobě pocitů vykořenění apod. - a můžou se pak z nich stát ještě větší monstra než z těch užvaněných.
Ale ten kořen je jasný - začíná to už tím small talkem - je to symbol, kterým všechno začíná, větev podřezaná člověkem, který na ní sedí (+ troskami zasažený nevinný člověk někde dole, který pak už nevěří lidem na větvích).
A dnešní feminizovaný svět jde v tomhle (lež nicotného tlachání jako norma a ztráta schopnosti naslouchat "vyššímu tónu") do kopru ještě mnohem rychleji. A (nejen) zdejší diskuze tím byly zaplevelené už hned od začátku, proto teď vypadají jak vypadají...
Příspěvky: Všechny | Najdise.cz
02.07.2019 - 15:15
| Filtr
Najdise.cz
» MG34
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
dám trochu jinej pohled.
spíš než rozlišení na extro/introverzi z pohledu způsobu navazování a udržování komunikace a dominujících společenských modelů je pro mě zajímavý pozorovat prostě KDY (za jakých podmínek) a KDE (ve kterém prostředí) se to který čidlo spustí a otevřou/zavřou se stavidla.
z mýho pohledu je to spíš věc cyklicity biochemickýho prostředí v provázanosti na prostředí, ve kterým a na který člověk aktuálně působí.
dám příklad. jdu do hor. za den se mi podaří potkat minimum lidí, říct si jen párkrát čau. automaticky se pak spouští proces izolace, zatažení. druhý a další dny pokud jen zdálky vidím člověka, zaplouvám mezi stromy, zaskakuju za šutry, vylézám na skálu, odbíhám pít, svačit, močit. cokoliv, abych dotyčnýho nemusel ani vidět, natož riskovat, že na mě promluví a bude chtít odpověď. Z hlediska genetický zkušenosti samozřejmě chápu, že říct si v horách čau znamená, víme o sobě, pokud za zatáčkou spadneš, máš šanci, že přežiješ, protože o tobě vím a já to samý.
Někdy to tak vydrží do konce treku, seběhnu do vesnice, jdu na vlak a zapadnu mezi lidi, kde jsem schopnej "přešaltovat" a v pohodě začít komunikovat v souvislých větách. Jindy ale tenhle proces vůbec neproběhne. Stačí pokud za den potkám jen omezený počet lidí, třeba pět, s kterýma normálně komunikuju - na pár minut, a k zatažení-izolaci vůbec nedojde.
Z mýho pohledu na to nemám jasnej klíč.
Domnívám se, že to je souhra tolika faktorů - počasí, jsem na treku opravdu sám, nebo jen jdu většinu dne sám a s parťákem spíš nejsem než jsem, a dalších tělesných procesů včetně konkrétního fyzického prostředí, ve kterým jsem - typy skal, případně lesy - komunikuju spíše, na čisté holé skále od 2.tis metrů nemluvím. daleko méně komunikuju na žule, více na vápně.
pokud jsem mezi velkými žulovými bloky porostlými lišejníky, defakto mě lidi nezajímají a přijdou mi zbyteční. kamzík je daleko zajímavější.
takže za mě - jasnej klíč - přestože jsem to sestavil takto popisně - tak je snad jen jediný - čím typově čistší - vyhraněnější je prostředí, ve kterým jsem - tím více odpadávají potřeby jako jídlo, sex, komunikace. na jak dlouho a kdy přesně přijde zvrat zpět nedokážu říct. nemám vyzkoušeno
=====
dám trochu jinej pohled.
spíš než rozlišení na extro/introverzi z pohledu způsobu navazování a udržování komunikace a dominujících společenských modelů je pro mě zajímavý pozorovat prostě KDY (za jakých podmínek) a KDE (ve kterém prostředí) se to který čidlo spustí a otevřou/zavřou se stavidla.
z mýho pohledu je to spíš věc cyklicity biochemickýho prostředí v provázanosti na prostředí, ve kterým a na který člověk aktuálně působí.
dám příklad. jdu do hor. za den se mi podaří potkat minimum lidí, říct si jen párkrát čau. automaticky se pak spouští proces izolace, zatažení. druhý a další dny pokud jen zdálky vidím člověka, zaplouvám mezi stromy, zaskakuju za šutry, vylézám na skálu, odbíhám pít, svačit, močit. cokoliv, abych dotyčnýho nemusel ani vidět, natož riskovat, že na mě promluví a bude chtít odpověď. Z hlediska genetický zkušenosti samozřejmě chápu, že říct si v horách čau znamená, víme o sobě, pokud za zatáčkou spadneš, máš šanci, že přežiješ, protože o tobě vím a já to samý.
Někdy to tak vydrží do konce treku, seběhnu do vesnice, jdu na vlak a zapadnu mezi lidi, kde jsem schopnej "přešaltovat" a v pohodě začít komunikovat v souvislých větách. Jindy ale tenhle proces vůbec neproběhne. Stačí pokud za den potkám jen omezený počet lidí, třeba pět, s kterýma normálně komunikuju - na pár minut, a k zatažení-izolaci vůbec nedojde.
Z mýho pohledu na to nemám jasnej klíč.
Domnívám se, že to je souhra tolika faktorů - počasí, jsem na treku opravdu sám, nebo jen jdu většinu dne sám a s parťákem spíš nejsem než jsem, a dalších tělesných procesů včetně konkrétního fyzického prostředí, ve kterým jsem - typy skal, případně lesy - komunikuju spíše, na čisté holé skále od 2.tis metrů nemluvím. daleko méně komunikuju na žule, více na vápně.
pokud jsem mezi velkými žulovými bloky porostlými lišejníky, defakto mě lidi nezajímají a přijdou mi zbyteční. kamzík je daleko zajímavější.
takže za mě - jasnej klíč - přestože jsem to sestavil takto popisně - tak je snad jen jediný - čím typově čistší - vyhraněnější je prostředí, ve kterým jsem - tím více odpadávají potřeby jako jídlo, sex, komunikace. na jak dlouho a kdy přesně přijde zvrat zpět nedokážu říct. nemám vyzkoušeno
02.07.2019 - 23:06
| Filtr
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
jinak k tonmu co píšeš - nějak to vůbec do sebe nezapadá:
Prázdná slova místo nekonečného proudu inspirace. Rádio puštěné na pozadí, nevyžádaný telefonát, otravný spolucestující, vyčleňující se dominantní skupinky užvaněných, které plodí frustraci v izolovaných introvertech - kterým často jejich výhodu nezkaleného příjmu pokazí vnitřní překážky v podobě pocitů vykořenění apod. - a můžou se pak z nich stát ještě větší monstra než z těch užvaněných.
pokud budu brát jako normu, že trendy a normy tvoří extroverti, kteří ale velkou část komunikace vyplňují vatou a nemají tudíž možnost spojit se s proudem inspirace, tak mi tam hapruje několik věcí.
- nechápu, kde introvert vzal pocit vykořenění. pokud z důvodu svýho založení neholduje smalltalkům - což mi hapruje už samo o sobě - naopak tenhle formát komunikace je pro introverty jako dělaný - projedou se v osvědčených vyjetých kolejích, ujistí se, že zajeté stereotypy platí a mají tak šanci se dostat do hlubších vod popř seberou odvahu a improvizují - tak by logicky měl mít mnohem více času na spojení se sebou samým a prostoru na to "číst spodní proudy". to naopak přímo eliminuje pocity vykořenění, nebo frustrace.
ta totiž nevzniká z nedostatku příložitostí se spojení s jedinci svýho druhu, ale hlavně z nemožnosti dostat se sám k sobě.
podstatný podle mě není jestli small talk ano či ne, ale jestli přijde něco po něm.
- další co není ujasněný, pokud to vyhodnocuješ z pohledu zvenčí - předpokládám, že se toho neúčastníš, ale pak není možný reeálně zhodnotit přínos "plytkých keců". osobně mám pocit, že problém je, že komunikace se přenesla z uzavřených okruhů párů, partiček a malých kolektivů do virtuálního světa a nových médií, která postrádají hranice a vše je jakoby znásobeno, multiplikováno.
to, co kdysi proběhlo jako banální debata u piva, má dnes sledovanost majora zemana a na uživatele to může působit dojmem, že svět je zahlcen tlacháním a sračkama. ve skutečnosti se jen změnilo prostředí. intimita nadále zůstává doma v kuchyni nebo u piva mezi řádky a tlachání dostalo přifouknutý mediální rozměr.
k přínosu small talku přijde mi, že v prostředí, které mladé generace vnímají jako přirozeně otevřený svět prolínajících se evropských kultur je small talk prostě jen způsob oťukávání se, osahávání si hranic, pátrání, zda může dojít k "něčemu víc".
v jednom s tebou souhlasím - uzavření do sebe, nekomunikativnost je v tomhle kontextu viděna jako krok stranou. Jednoznačně sexy a trendy je asertivní evropan, který komunikuje, propojuje, otvírá možnosti, není rigidní, netrvá na jednom modelu řešení situací.
nakolik se s vaničkou vylévá i dítě to už by bylo na delší debatu.
=====
jinak k tonmu co píšeš - nějak to vůbec do sebe nezapadá:
Prázdná slova místo nekonečného proudu inspirace. Rádio puštěné na pozadí, nevyžádaný telefonát, otravný spolucestující, vyčleňující se dominantní skupinky užvaněných, které plodí frustraci v izolovaných introvertech - kterým často jejich výhodu nezkaleného příjmu pokazí vnitřní překážky v podobě pocitů vykořenění apod. - a můžou se pak z nich stát ještě větší monstra než z těch užvaněných.
pokud budu brát jako normu, že trendy a normy tvoří extroverti, kteří ale velkou část komunikace vyplňují vatou a nemají tudíž možnost spojit se s proudem inspirace, tak mi tam hapruje několik věcí.
- nechápu, kde introvert vzal pocit vykořenění. pokud z důvodu svýho založení neholduje smalltalkům - což mi hapruje už samo o sobě - naopak tenhle formát komunikace je pro introverty jako dělaný - projedou se v osvědčených vyjetých kolejích, ujistí se, že zajeté stereotypy platí a mají tak šanci se dostat do hlubších vod popř seberou odvahu a improvizují - tak by logicky měl mít mnohem více času na spojení se sebou samým a prostoru na to "číst spodní proudy". to naopak přímo eliminuje pocity vykořenění, nebo frustrace.
ta totiž nevzniká z nedostatku příložitostí se spojení s jedinci svýho druhu, ale hlavně z nemožnosti dostat se sám k sobě.
podstatný podle mě není jestli small talk ano či ne, ale jestli přijde něco po něm.
- další co není ujasněný, pokud to vyhodnocuješ z pohledu zvenčí - předpokládám, že se toho neúčastníš, ale pak není možný reeálně zhodnotit přínos "plytkých keců". osobně mám pocit, že problém je, že komunikace se přenesla z uzavřených okruhů párů, partiček a malých kolektivů do virtuálního světa a nových médií, která postrádají hranice a vše je jakoby znásobeno, multiplikováno.
to, co kdysi proběhlo jako banální debata u piva, má dnes sledovanost majora zemana a na uživatele to může působit dojmem, že svět je zahlcen tlacháním a sračkama. ve skutečnosti se jen změnilo prostředí. intimita nadále zůstává doma v kuchyni nebo u piva mezi řádky a tlachání dostalo přifouknutý mediální rozměr.
k přínosu small talku přijde mi, že v prostředí, které mladé generace vnímají jako přirozeně otevřený svět prolínajících se evropských kultur je small talk prostě jen způsob oťukávání se, osahávání si hranic, pátrání, zda může dojít k "něčemu víc".
v jednom s tebou souhlasím - uzavření do sebe, nekomunikativnost je v tomhle kontextu viděna jako krok stranou. Jednoznačně sexy a trendy je asertivní evropan, který komunikuje, propojuje, otvírá možnosti, není rigidní, netrvá na jednom modelu řešení situací.
nakolik se s vaničkou vylévá i dítě to už by bylo na delší debatu.
03.07.2019 - 12:14
| Filtr
MG34
» Buh je tlak
trochu dlouhé na to, že pointa v kontextu tématu není úplně zřejmá - nechceš to napsat polopaticky pár větama v čem se to váže na téma?
jako místo má samozřejmě taky vliv, zvlášť když typy (introverti a extroverti) nejsou nikdy úplně čisté - jenom hodně idiotský extrovert se při dlouhém čekání na ukládání rakve do hrobu zeptá pozůstalého, co říká na aktuální počasí...
ještě to doplním o důležitou větu - v jádru by každý mohl být introvert - kdysi se lidi sami uklízeli (nebo byli uklízeni) do klášterů - byli třeba dlouho zavření sami v cele a neměli kontakt s okolím - pak teprve mohli vnímat různé vyšší tóny (oni tomu říkali kontakt s bohem - to neposuzuju, je to jedno, hlavně že to přišlo jakoby zvenku) - a takové kontakty jsou možná to nejlepší, co člověka může potkat - proto je ten small talk takové zlo - křesťani by mohli dokonce říct nástroj ďábla...
jako místo má samozřejmě taky vliv, zvlášť když typy (introverti a extroverti) nejsou nikdy úplně čisté - jenom hodně idiotský extrovert se při dlouhém čekání na ukládání rakve do hrobu zeptá pozůstalého, co říká na aktuální počasí...
ještě to doplním o důležitou větu - v jádru by každý mohl být introvert - kdysi se lidi sami uklízeli (nebo byli uklízeni) do klášterů - byli třeba dlouho zavření sami v cele a neměli kontakt s okolím - pak teprve mohli vnímat různé vyšší tóny (oni tomu říkali kontakt s bohem - to neposuzuju, je to jedno, hlavně že to přišlo jakoby zvenku) - a takové kontakty jsou možná to nejlepší, co člověka může potkat - proto je ten small talk takové zlo - křesťani by mohli dokonce říct nástroj ďábla...
03.07.2019 - 12:32
| Filtr
MG34
» Buh je tlak
"nechápu, kde introvert vzal pocit vykořenění. pokud z důvodu svýho založení neholduje smalltalkům"
přestože "neholduje", tak se jich mnohdy nedobrovolně účastní (a tahá samozřejmě za kratší konec lana) - což má stejný důsledek - ztrátu napojení na vyšší tóny - prostě ho to ruší, což je ještě horší než se toho vzdát jako extrovert dobrovolně - je to něco jako pasivní kuřáci
pak je tu to, že v této společnosti je introvertů jaksi čím dál méně mi přijde - dost jich je asi "krypto" a podlehnutých tlaku té uřvané většiny (původně snad možná i menšiny) - hůře se daří potkat navzájem, atd.
"pokud to vyhodnocuješ z pohledu zvenčí - předpokládám, že se toho neúčastníš"
špatný předpoklad - zkusil jsem si všechno, pohyb ve společnosti mi nečiní (technicky) problém, navíc nejsu vyhraněný introvert, jak si tu spousta lidí myslí (resp. mi podsouvá), jenom k němu směřuju jako k ideálu a snažím se kontaktovat s lidmi podobného ražení a vyhýbat se "těm druhým" - se kterými se pojí především POVRCHNOST a často také neschopnost se nějak přenést přes svoje emoce
důležitým závěrem je to, že na introvertní bázi se dá celospolečensky fungovat a růst, ale na extrovertní bázi by za chvilku všichni jenom žvanili a nikdo by nic nedělal a nerostl (což už je dnes celkem jasný trend - FB, média, reklamy, konzum - to jsou všechno extrovertní záležitosti)
není tedy pravdou, že společnost potřebuje extroverty i introverty - potřebuje jen introverty a bez extrovertů by se obešla, kdyby na to přišlo - resp. extroverti introverty potřebují, ale introverti extroverty nepotřebují - a o tom to je... ideál Evropana je tedy aktuálně nastaven přesně obráceně
přestože "neholduje", tak se jich mnohdy nedobrovolně účastní (a tahá samozřejmě za kratší konec lana) - což má stejný důsledek - ztrátu napojení na vyšší tóny - prostě ho to ruší, což je ještě horší než se toho vzdát jako extrovert dobrovolně - je to něco jako pasivní kuřáci
pak je tu to, že v této společnosti je introvertů jaksi čím dál méně mi přijde - dost jich je asi "krypto" a podlehnutých tlaku té uřvané většiny (původně snad možná i menšiny) - hůře se daří potkat navzájem, atd.
"pokud to vyhodnocuješ z pohledu zvenčí - předpokládám, že se toho neúčastníš"
špatný předpoklad - zkusil jsem si všechno, pohyb ve společnosti mi nečiní (technicky) problém, navíc nejsu vyhraněný introvert, jak si tu spousta lidí myslí (resp. mi podsouvá), jenom k němu směřuju jako k ideálu a snažím se kontaktovat s lidmi podobného ražení a vyhýbat se "těm druhým" - se kterými se pojí především POVRCHNOST a často také neschopnost se nějak přenést přes svoje emoce
důležitým závěrem je to, že na introvertní bázi se dá celospolečensky fungovat a růst, ale na extrovertní bázi by za chvilku všichni jenom žvanili a nikdo by nic nedělal a nerostl (což už je dnes celkem jasný trend - FB, média, reklamy, konzum - to jsou všechno extrovertní záležitosti)
není tedy pravdou, že společnost potřebuje extroverty i introverty - potřebuje jen introverty a bez extrovertů by se obešla, kdyby na to přišlo - resp. extroverti introverty potřebují, ale introverti extroverty nepotřebují - a o tom to je... ideál Evropana je tedy aktuálně nastaven přesně obráceně
10.07.2019 - 11:01
| Filtr
MG34
» Korzárka
"Subjektivní největší zlo je na samostatnou diskuzi"
jo, je
ale tady bych si troufal tvrdit, že pod tím smalltalkem je schovaný jeho kořen - největší zlo je obecně nějaké "někdo něco někomu" - prostě překračování hranic, samozřejmě hodně brutální, jde o životy - a ten smalltalk v sobě nese jednak semínko překročení hranic (pro samo sebe) a jednak semínko frustrace protistrany ze zbytečného překročení hranic
důsledky se nebalují
jo, je
ale tady bych si troufal tvrdit, že pod tím smalltalkem je schovaný jeho kořen - největší zlo je obecně nějaké "někdo něco někomu" - prostě překračování hranic, samozřejmě hodně brutální, jde o životy - a ten smalltalk v sobě nese jednak semínko překročení hranic (pro samo sebe) a jednak semínko frustrace protistrany ze zbytečného překročení hranic
důsledky se nebalují
10.07.2019 - 11:26
| Filtr
Najdise.cz
» MG34
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Byk1980, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
jak jsi přišel na to, že bych se zastal masového vraha? tomu fakt nerozumím. Vždyt jsem psal, že za největší zlo považuju když se ubližuje druhým.
čti prosím pořádně.
=====
jak jsi přišel na to, že bych se zastal masového vraha? tomu fakt nerozumím. Vždyt jsem psal, že za největší zlo považuju když se ubližuje druhým.
čti prosím pořádně.
© 2007-2024 Najdise.cz