Aké sú vaše predstavy o smrti? - Diskuze a zkušenosti

Wiké Tak mě to naskakovalo v sauně při ležení na lehátku venku v zimě:
že mou duši vítr zlehounka nadzdvihne jak to prostěradlo a vznesu se, krásný pocit, začla jsem pak kvůli tomu chodit do sauny.
A myslela jsem, kde tu moji kostřičku lebčičku uložit, aby měla klid a že bych chtěla na hrobečku jednu fialku na zanmení smíření.

Pak jsem taky viděla, že v mezičase jsou duše v takovém vesmírnén whirpoolu a klábosí. Moc příjemné.

Takže samé lázně

tajga » Wiké Mě by příklady zajímaly, ať chce polemizovat, nebo nechce.

Neni to fuk?

Wiké » tajga Tak je to na základě pocitů.

Nějaký maník ze Slovenska chce být neotřelý umělec a tak vykupuje od hrobníků lebky, když se stěhuje hrob třeba
a dá je do obrazu s rámem a domaluje něco.
A z těch obrazů šla na mě temná energie jak při černé magii, vůbec se mi takové zpupné zacházení s ostatky nelíbilo.

Pak, když jsem se dozvěděla, že mě v minulém životě možná zazdili, tak jsem potřebovala, aby ta kostra našla klid v zemi.

Výstava mumifikovaných lidí pod záminkou vědy - nešla bych je zneuctívat, tím že na ně zírám.
Tak to je nějaké moje samovolné cítění.

A z doslechu takovéto vystavování nabodených na kůlu prý oslabuje tu duši i když odejde nadále a taky její rod, i vystavování ostatků svatých je prý blokuje, je to forma černé magie.

tajga » Wiké Je fakt, že mám zvláštní pocit třeba z představy, že jsem v takové té vitríně v urně, jakoby tam bylo pořád nežádoucí spojení se světem. A vůbec mi záleží na tom, kde bych byla pohřbená, zároven pevně doufám, že po smrti na tom už záležet nebude :-D

Nelíbí se mi to, po smrti se toho asi moc ovlivnit nedá a přesto by duše měla trpět, ačkoliv se chová neuctivě někdo jiný.

MG34 » Wiké Hlava napíchnutá na kůlu u vchodu do ohrazené vesnice bude působit na nezralé a nevyrovnané jedince (tedy především na děti). Na vyrovnané dospělé by neměla mít vliv (kromě zápachu z rozkladu), na mrtvého už tuplem ne.

Když jsem přebíral do péče dlouhá léta opuštěný hrob (s mým pradědem a prabábou) a dělal jsem tam úpravy pro uložení uren báby a dědy, tak jsem v hloubce asi 30cm nečekaně narazil na lidské kosti. Pravděpodobně praprabába nebo ještě generace před ní, kterou při ukládání prabáby a pradědy nechal kopáč (tedy asi můj děda) rozházenou v zásypu. Na těch kostech nic není - prostě biologický materiál, který se postupem času rozpadne a stane se z něj hlína. Popel z kremace, hlína, kosti - je to úplně jedno, nic už to neznamená (pokud ten význam nedodají velké oči nezralého pozorovatele.

Wiké » MG34 Tak s tím hrobem je to asi v pohodě.

Hlava asi nebude působit na nějaké jedince a na nějaké ano. Zvlášť když je vlastní nebo někoho blízkého. Ale ty bys to možná měl jinak, lidi jsou nejrůznější.

MG34 » Wiké Ano, ale ta "různost" lidí je právě v nějaké té (ne)vyrovnanosti.

A pozor, neplést s apatií nebo sadismem. Je to vyloženě o tom si uvědomit, že spojení hlavy s tou osobou už neexistuje. Že je to jenom nějaký biologický materiál, zašlá fotografie - a pak zpracovat svoje (falešně vyvolané) emoce.

Co cítíš, když se na tu hlavu podíváš? Strach? Odpor? Zhnusení? Smutek? Vztek? Všechno to jsou jen známky tvé nevyrovnanosti. Ta hlava už nic neznamená.