Aké sú vaše predstavy o smrti? - Diskuze a zkušenosti

MG34 Já to pojmu pragmaticky - neřeším, jestli existuje nějaká duše nebo posmrtný život (nejspíše ale neexistuje) nebo cokoliv takového - řeším, co je tady a co zmizí.

Neuznávám poslední vůli. Mrtví nemají co kecat do života živým. Vazba mrtvého k živým zaniká. Živý syn je sice dál synem mrtvého otce, ale mrtvý otec už není otcem a nemá syna. Prostě neexistuje. Obraz, který ho pomyslně nahrazuje, je falešný idol, který si pozůstalí (bláhově?) hřejí na prsou a který už není totožný s tím mrtvým.

Málokdo si tu naprostou ztrátu vazeb uvědomuje (někteří mají vůbec problém si uvědomit, že nic si do hrobu nevezmou, dokonce i s hmotnými věcmi si to neuvědomují, což je úsměvné). Ta ztráta vazeb je tak zásadní věc s tak mnoha konsekvencemi a přesto - málokdo to domýšlí do důsledků.

A k otázce zombíků, co se ještě z prahu smrti vrátili zpět k životu... Vezmu si za příklad Michaela Schumachera, protože toho vrátili opravdu z dost velké vzdálenosti za prahem smrti. Je to jako starý počítač, který se opraváři rozpadá rychlou korozí pod rukama a i kdyby se mu podařilo vyměnit některé součástky za nové, tak nenávratně přijde o všechny data. Kdo se vrátí z malé vzdálenosti od prahu smrti, nemusí o skoro žádná data přijít. Schumacher přišel o většinu dat a víceméně je to už "někdo jiný". Jeho rodina se mu ty data snaží vtisknout do původní podoby "externě" pomocí prostředí a vlivů. Takže si vpodstatě vypěstují ten falešný idol na troskách původní osoby.

aktigram » MG34 No tak môj otec aj moja mama aj môj vnuk či ktokoľvek iný, smrťou nezanikol - ostali v mojich spomienkach, v mojom srdci a to napriek tomu že nemám rada cintoríny ani chodenie na hroby a pod.
K umelému životu? - niekedy som verila že je najlepšie odpojiť od prístrojov lebo to nie už človek iba mechanizmus za ktorý niekto pracuje, no v poslednom čase sú správy/neviem nakoľko pravdivé/ že sa ľudia prebrali z komy po neviem koľkých rokoch, tak neviem. No neriešim to, ja si nemyslím že by som chcela takto žiť na prístrojoch. Problém nie je iba v umierajúcich ale hlavne v živých - ako sa mám s tým vyrovnať? a čo ja ako mám bez nej žiť? a pod. Odrazu začne riadne hryzť svedomie pri prahu smrti každého a tak to odčíním a budem chodiť za ním do nemocnice aj ked je na prístrojoch a pod.
Ja som niekedy ľudom hovorila že vyliečenie je aj smrť. lebo naozaj to tak je. Človek je ochrnutý a chce odísť ale odrazu je na prístrojoch a musí žiť aj ked už nechce. Zaujímavé je to že sa niekedy prechodne stav zlepší aby ho odpojili z veľkej časti prístrojov a nakoniec behom mesiaca zomrie - ale to je jeho vyliečenie. No na to sú ľudia vôbec nie pripravení a tak nie na vlastnú smrť sa treba chystať ale na prijatie smrti u iných.

MG34 » aktigram "...mrtvý otec už není otcem a nemá syna. Prostě neexistuje. Obraz, který ho pomyslně nahrazuje, je falešný idol, který si pozůstalí (bláhově?) hřejí na prsou a který už není totožný s tím mrtvým."

asi tak

aktigram » MG34 Ja som porozumela písanému len si myslím že otec ostane otcom vždy v tom je rozdiel nášho vnímania. Dieťa ktoré sa narodí ako pohrobok vlastne živého otca nikdy nemal ale to predsa neznamená že otca nema - otca ktorý ho splodil a vždy tým otcom bude aj na papieri.

MG34 » aktigram vazba "biologického materiálu" není to, o čem píšu

píšu o vazbě živých bytostí - a pokud bytost neexistuje, nemůže tvořit vazby

aktigram » MG34 Zrejme ti nikto blízky ktorý ti bol aj vzorom nezomrel, lebo stačí ak niečo robíš a odrazu si spomenieš ako by to urobil otec alebo mama a tak vlastne to nie sú iba spomienky ale aj niečo viac čo nás môže učiť celý život, dobré vzory v dobrom a zlé v tom aby sme sa vyvarovali takého konania.

MG34 » aktigram znovu opakuju:
"pokud bytost neexistuje, nemůže tvořit vazby"

že ty jednostranně vytvoříš vazbu k obrazu někoho ve tvých vzpomínkách je úplně jedno - jednak je to (často zidealizovaný) obraz a jednak je to JEDNOSTRANNÉ

když použiju tu "parodii na analogii", co tu zazněla od toho plagiátora, tak auto, které je odevzdané ve sběru a sešrotované, už nemá žádné vazby - zejména ne svého řidiče - protože už to není auto, ale jen hromádka šrotu

poznámku o tom, že mi nikdo nezemřel sis mohla odpustit - jednak je to necitlivé, jednak to nesouvisí s tématem a jednak to není pravda...

aktigram » MG34 nakoľko v mojom náručí mi odišli moji najbližší aj pre mňa tvoje slová sú boľavé. Ok beriem tvoju teoriu nie je živé telo nie je väzba, ale telo nie je všetko a to čím a kým bolo sa nikdy nestratí nie len v spomienkach ale aj vo vesmíru. Ale to nie je fyzické tak prepáč.

MG34 » aktigram nojo, jenže já jsem ti ten fakt, žes o ně přišla nezpochybnil, kdežto tys mi ho zpochybnila...

i kdyby existovala nějaká duše, tak tvoje vzpomínky se budou od ní značně lišit - jsou to dvě zcela různé entity, hrušky a jabka, přesněji řečeno rozmazaná fotka hrušek a astrální jabloň

aktigram » MG34 mýliš sa, ale to je ok, každý to nakoniec nájde

MG34 » Wiké Hlava napíchnutá na kůlu u vchodu do ohrazené vesnice bude působit na nezralé a nevyrovnané jedince (tedy především na děti). Na vyrovnané dospělé by neměla mít vliv (kromě zápachu z rozkladu), na mrtvého už tuplem ne.

Když jsem přebíral do péče dlouhá léta opuštěný hrob (s mým pradědem a prabábou) a dělal jsem tam úpravy pro uložení uren báby a dědy, tak jsem v hloubce asi 30cm nečekaně narazil na lidské kosti. Pravděpodobně praprabába nebo ještě generace před ní, kterou při ukládání prabáby a pradědy nechal kopáč (tedy asi můj děda) rozházenou v zásypu. Na těch kostech nic není - prostě biologický materiál, který se postupem času rozpadne a stane se z něj hlína. Popel z kremace, hlína, kosti - je to úplně jedno, nic už to neznamená (pokud ten význam nedodají velké oči nezralého pozorovatele.

Wiké » MG34 Tak s tím hrobem je to asi v pohodě.

Hlava asi nebude působit na nějaké jedince a na nějaké ano. Zvlášť když je vlastní nebo někoho blízkého. Ale ty bys to možná měl jinak, lidi jsou nejrůznější.

MG34 » Wiké Ano, ale ta "různost" lidí je právě v nějaké té (ne)vyrovnanosti.

A pozor, neplést s apatií nebo sadismem. Je to vyloženě o tom si uvědomit, že spojení hlavy s tou osobou už neexistuje. Že je to jenom nějaký biologický materiál, zašlá fotografie - a pak zpracovat svoje (falešně vyvolané) emoce.

Co cítíš, když se na tu hlavu podíváš? Strach? Odpor? Zhnusení? Smutek? Vztek? Všechno to jsou jen známky tvé nevyrovnanosti. Ta hlava už nic neznamená.