Nějaký maník ze Slovenska chce být neotřelý umělec a tak vykupuje od hrobníků lebky, když se stěhuje hrob třeba a dá je do obrazu s rámem a domaluje něco. A z těch obrazů šla na mě temná energie jak při černé magii, vůbec se mi takové zpupné zacházení s ostatky nelíbilo.
Pak, když jsem se dozvěděla, že mě v minulém životě možná zazdili, tak jsem potřebovala, aby ta kostra našla klid v zemi.
Výstava mumifikovaných lidí pod záminkou vědy - nešla bych je zneuctívat, tím že na ně zírám. Tak to je nějaké moje samovolné cítění.
A z doslechu takovéto vystavování nabodených na kůlu prý oslabuje tu duši i když odejde nadále a taky její rod, i vystavování ostatků svatých je prý blokuje, je to forma černé magie.
tajga
» Wiké
Je fakt, že mám zvláštní pocit třeba z představy, že jsem v takové té vitríně v urně, jakoby tam bylo pořád nežádoucí spojení se světem. A vůbec mi záleží na tom, kde bych byla pohřbená, zároven pevně doufám, že po smrti na tom už záležet nebude :-D
Nelíbí se mi to, po smrti se toho asi moc ovlivnit nedá a přesto by duše měla trpět, ačkoliv se chová neuctivě někdo jiný.