Berka se rozhodl zemřít - Diskuze a zkušenosti

les osika Dlouho jsem si nemohl vzpomenout, jak se jmenovala jedna povídka od Jacka Londona, kterou jsem četl kdysi dávno, až tenhle příběh mi ji připomněl. Byla to "Ztracená tvář". (odkaz jenom v aj. http://london.sonoma.edu/Writings/…) Hlavní hrdina to tam také zamýšlel teatrálně ukončit poněkud dříve, než by bylo libo kolemjdoucím, a úmysl dotáhl do mistrovské realizace...
Navrhoval bych udělit Londonovu cenu

MG34 » les osika hm, jenže my nejsme naivní, samolibí a krutí indiáni...

...a jemu ještě dlouho prakticky nic nehrozilo a potom by to nebylo ani řádově srovnatelné s nějakým krutým mučením

kdyby si v té povídce takto nechal useknout po té ostudě hlavu ještě i ten náčelník (a jakože by se předtím napatlal tou medicínou o něco víc, protože při prvním pokusu to bylo málo) - jo, to by byla srovnatelná situace

les osika » MG34 aha, a kdo jsou ti "my"?

oceňuji tvoji tvůrčí fantazii, s tím dvojím sekáním, to by mohla být dobrá verze

les osika » seven ... se může rozjet něco, co se pak velmi těžko, pokud vůbec, dá zastavit

MG34 » les osika to je celkem jedno, kdo jsme my - klidně si tam dosaď mne a sebe (pokud tedy nejsi krutý a nevyžíváš se v mučení lidí) - případně ostatní účastníky této diskuze

seven » les osika Je otázkou, zda to chceš zastavit

Přijmout zodpovědnost za vlastní rozhodnutí je v tom, že rozjedeš něco co zastavit nechceš s plným vědomím i těch možných "negativních" následků.

Otázkou je , zda je jednotlivec schopen dohlédnout v okamžiku rozhodování opravdu všechny souvislosti, ale to už je na jinou debatu.

les osika » MG34 Používáním zájmena "my" se stavíš do role mluvčího těch ostatních, což je ošidné už samo o sobě, když pak navíc ani tuto skupinu nedefinuješ, stává se z tvrzení poněkud prázdná proklamace.

my dva nejsme naivní, samolibí a krutí indiáni - tož za sebe, dejme tomu

my bílí lidé nejsme naivní, samolibí a krutí indiáni - a zvláště v kontextu přesahu lidského jednání z jedné roviny bytí do jiné, to vyznívá spíš jako trefný výčet k tomuto jednání se vztahujících našich nectností

les osika » seven Často to tak mám, ano. Chci doplatit "úvěr", který jsem přijal, abych mohl podnikat (žít), i s vědomím všemožných turbulencí. A vidím, že se mi schéma má dáti/dal se rozrostlo do nepřehledných rozměrů. Možná mám víc pohledávek než závazků (a to mi už nejednou pomohlo říct mým věřitelům, že "teď" ode mne zaplaceno nedostanou, a dál se věnovat žití), ale dovedu si představit, že to někdo může mít opačně (a nemálo lidí to tak má) a jediné kam může sáhnout, aby mohl zaplatit je jeho energie ukrytá ve fyzické existenci.

A když člověk nežije svůj život právě v samádhi, tak ho ty energetické výboje u druhých, které smrt doprovází, tak nějak přitahují...

Takže ano, některé věci chci zastavit, ale v těch souvislostech... je to někdy na prášky

https://www.youtube.com/watch/…

Bosch » les osika Myslíš že když člověk žije v samádhi tak ho energetické výboje u druhých nepřitahují?

MG34 » les osika Naopak, když "my" použiju v daném kontextu (my, co nemučíme), je to velice elegantní - nikdo ti veřejně nepřizná, že by chtěl někoho umučit k smrti kvůli krádežím kůží - takže tím zastupuji prakticky všechny účastníky diskuze nebo mi to alespoň projde.

Na tom konci chceš říct, že jsme naivní, samolibí a krutí ohledně víry v posmrtný život? Tohle bych právě řekl, že je ta prázdná proklamace. Posmrtný život nemusí vůbec existovat, nikdo o něm už z principu nic neví, takže se to nedá ani nějak posoudit - kdo je naivnější, atd.

Jinými slovy, když je neznámá X (a to X je skutečně neznámé - není tam ani náznak, dokonce ani typ), tak nelze tvrdit, jestli se k X blíží víc číslo 2 nebo číslo 5 anebo třeba řetězec ´trefa´

les osika » Bosch Výrazně jiným způsobem, mohu-li ze svých skromných zkušeností, určtitě ne k tomu, aby si je kategorizoval.

Bosch » les osika No nakonec si je stejně někam zařadí, i takový člověk si bude udržovat ve věcech pořádek, pokud není blázen.

les osika » MG34 Když tě to zastupování baví a účastníci jsou svolní, pak to "my" jde samozřejmě používat jakkoliv.

Řešit víru v posmrtný život mě tedy fakt nenapadlo. Spíš denodenně vidím ten až příliš hmatatelný produkt "naší" bílé právě naivity, samolibosti a krutosti. Ty ne?

les osika » Bosch Dočasně určitě

Bosch » les osika vše je dočasné

MG34 » les osika Zastupování mne nebaví, ale v kontextu je to někdy nutné a účastníci jsou svolní.

"až příliš hmatatelný produkt "naší" bílé právě naivity, samolibosti a krutosti."
v kontextu té povídky vůbec nevím o čem mluvíš - jakože když se budeme (btw taky tam to MY používáš - je to schované ve slově "naší") vyžívat v mučení, tak budeme opravdovější a méně krutí v otázce nějakých životních přesahů?

Tak to by bachaři v koncentrácích museli být dost osvícení a nad věcí, akorát byli tedy také bílí, když bili ty, co tam zbyli na živu a pak skončili zbití svoje bídné bytí...

Jinými slovy nějak nechápu kam tím směřuješ - uveď konkrétní případy. A možná právě ty bys měl vymezit to slovo "my" - protože třeba krutost je spojena s mocí - bez nějaké moci nad někým nemůžeš být na dotyčného krutý. A já bych třeba neřekl, že mám nad někým nějakou skutečnou moc, takže ani nemůžu být doopravdy krutý.

les osika » MG34 Je důležité, aby účastníci byli svolní, neboť od toho pochází veškerá moc...i obecný úředník, člověk v podstatě žádnou moc nemající, může nad druhým člověkem vykonávat skutky krutosti velmi snadno, dokonce si to nemusí ani uvědomovat.

Nechal jsem se inspirovat tvojí reakcí na můj příspěvek...

Dovolím si tedy také začít odpověď otázkou. A víš alespoň kam tím (tvou původní reakcí) směřuješ sám?

Já „tím“ směřuji ke tvrzení, že my bílí lidé jako celek bohužel naivní, samolibí a krutí jsme. (Přestože my = ty a já takoví být nemusíme.) Otázkou může být, proč k tomu došlo, ale jak píše seven, na jinou diskusi. Považuji za zbytečné dokládat na příkladech že tomu tak je, teď každopádně. Tak třeba pohovoříme jinde, má to s tím „Berkou“ čím dál méně společného.

MG34 » les osika Já tu nit k Berkovi stále eviduju - utekl přece zejména pro to, že nechtěl být na NÁS závislý... - tam také směřuju - všichni se jednou můžeme ocitnout v té situaci, kdy budeme na někom závislí a s tou situací si musíme poradit.

Nicméně když ani já ani ty nejsme krutí a nemáme nad nikým moc (skutečně nepracuji jako státní úředník) - tak kdo tedy? Svobodomyslný člověk si v životě hledá skulinku, kde se nějak té cizí moci vyhne, ale ke stáru se musí s lecčíms smířit. Tak to prostě je. Ale není to žádná trága - Indiáni by tě ke stáru prostě v zimě vystrčili ze stanu a zdar. Tady si můžeš pomalu zvykat a smířit se s tím - je to svým způsobem dost osvobozující a přitom krásně přípravné. Jakou krutost tedy máš na mysli? Vymáčkni se.

A k tomu přesahu - pokud tedy nějaký vůbec je, tak rozhodně bych spíše řekl, že nějaké ty duše rozhodně nebudou nezávislé - budou dost provázané nějak mezi sebou a jestli před závislostí Berka utíkal, tak by do ní v takovém případě zrovna padl - vpodstatě by ho čekal očistec, jak by řekli křesťani.

les osika » MG34 Podvědomí je sviňa, napsal tu kdosi. Chceš-li používat rozkazovací způsob ve stylu reklamy cílené na adolescenty, vystříhej se toho, pokud budeš mluvit ke mně. Mám lidi rád, tebe toho nevyjímaje, ale o některých tématech nemá smysl mluvit s emočně nevyzrálými jedinci, v danou dobu je to na škodu všem zúčastněným, jelikož namísto diskuse se pak musí vyrovnávat s emočními jedy, těmito jedinci vypouštěnými.

Dobrá. Nechť se tedy tato diskuse dotýká i témat, která „Berku“ přesahují.

Člověk ve své podstatě není otrok, byť mnohým lidem to takto vyhovuje, ať už se s tou rolí ztotožňují, a nebo si hledají nějaké ty výhodičky, aby měli zdání, že jsou pány své osobní evoluce. Když si člověk uvědomí své zapletený do životních schémat a šablon, může to mít „fatální“ následky jak pro něho, tak pro jeho okolí. Nikdo ale není povinnen sloužit těmto schématům, ač se do nich „nechal“ sám zmanipulovat, do posledního dechu. Pokud i Berka před nějakou takovou závislostí utíkal, tak mu přeji, aby se mu ten útěk podařil, a on cestou získal zkušenosti, které mu přinesou pochopení, jak v tom být svobodný. Ano, může to být chápáno, a prožíváno, jako očistec, ale mimo ta schémata není naprosto žádný důvod, aby do té závislosti znovu spadl.

„...a přitom byl celý život závislý na druhých, jenom to neviděl nebo nechtěl vidět) - jeho neopodstatněná pýcha ho zavedla až k téhle exhibici.“ píšeš výše.

Lidé jsou existenčně závislí na spolupráci s druhými lidmi, podobně jako včely nebo mravenci. To, že v současné době žijí v oddělených párech, nebo dokonce single, a chodí otročit do obřích firem, kde jsou nuceni se podřizovat nesmyslným pravidlům, pokryteckému nastavování se, bez zdravých sociálních vazeb, má pak ve svých následcích podobné exhibice. Nikoliv jakási neopodstatněná pýcha. Co to vůbec je? Existuje pýcha opodstatněná? Něco jako opodstatněná nenávist? Opodstatněné zlo?

Právě ta schémata jsou tou největší krutostí, kterou je „západní“ svět tak postižený. Indiáni, než jim západní člověk začal násilím vnucovat svá „kulturní“ schémata, žili po celý život sami sebe, ke stáru tedy už nepotřebovali žádný extra čas k přípravě na to, že zemřou, a tak mohli třeba i v klidu jít zemřít do mrazu (což je možná jedna z nejkrásnějších smrtí). Západní člověk, který celý život promrhá činnostmi a myšlením mimo sebe, v tom samozřejmě krutost vidět může.

„Tady si můžeš pomalu zvykat a smířit se s tím - je to svým způsobem dost osvobozující a přitom krásně přípravné“ - raději se nebudu ptát s čím.

Navštívil jsem velké množství různých domovů pro seniory, LDN nemocnic a podobných ústavů a celkem běžná praxe je non stop puštěná velkoplošná obrazovka s nějakým televizním vysíláním, všeprostupující zápach rozkladu daný obrovskou koncentrací v podstatě umírajících lidí, více či méně unavené sestry, které těm nebožákům rozdávají kvanta prášků na bůhvíco...možná aby nic nevnímali.

Jsme učeni i krutost vidět schématicky a pomalu si na ni zvykat. I Tvoje první reakce na můj příspěvek, to dokládá. Je totiž schématická.

MG34 » les osika Já jsem to tak napsal vědomě. Chtěls to už utnout, tušil jsem i proč, tak jsem to napsal tak, abys to ještě rozvedl - a zjevně to zabralo Ty tebou zavrhované "emoční jedy" (ať je to co je to) působí velmi dobře jako katalyzátory hlubších odpovědí - jako jakási droga pravdy.

Otroci jsme víceméně všichni - i ti zdánlivě "nahoře" jsou otroky situace - aby je nepřeválcovali ti zdánlivě dole, atd. Pokud si to neuvědomujeme, ok, ale jakmile si to uvědomíme, není to tragédie - dá se s tím přece smířit. A to on v té jeho fázi prostě neudělal a obávám se, že to nechceš udělat ani ty - oprav mne, jestli se mýlím.

Opodstatněná pýcha - to si dokážu představit, resp. můžu rozlišit, kdy jedna pýcha je opodstatněnější než druhá - třeba pokud někdo něco postaví sám svépomocí na opuštěném ostrově, je to něco jiného než když někdo zdědí peníze a z nich si na klíč nechá postavit nový dům - pýcha na vybudování domu je v druhém případě značně neopodstatněná - a spíše k tomu druhému (než prvnímu) případu bych přirovnal Berkovy "zásluhy" a pýchu na jejich dosažení. Ale toto téma prosím nerozváděj - je vedlejší.

"Právě ta schémata jsou tou největší krutostí, kterou je „západní“ svět tak postižený" - v tomhle je největší a zásadní omyl toho, co píšeš - z těchto schémat není problém KDYKOLIV vystoupit (a tím zdaleka nemyslím řešení á-la Berka) - prostě se sebereš, zmizíš někam a můžeš třeba poustevničit (anebo se od všeho "jen" vnitřně úplně oprostíš) - to je obrovský rozdíl oproti tomu trapperovi, co ho chňapli indiáni a chtěli ho usmažit - oni nad ním měli moc a od fyzického mučení se oprostit moc nedá, ale ta schámata nad tebou žádnou moc reálně nemají - v každém okamžiku to můžeš opustit - bude to nepříjemné, nepohodlné, ale lze to. I ti indiáni si mohli vybrat - mohli v klidu žít ve svých rezervacích a kdyby nechlastali (do čehož je nikdo nenutil), tak by se jim i žilo dobře. Berka si mohl vybrat. Trapper si vybrat nemohl.

"raději se nebudu ptát s čím." - kdyby ses "neptal", tak to nezmíníš odpověď je prostá - smířit se s nemohoucností a totální závislostí - s návratem do prenatální polohy, atd. - toto je velmi důležité - to Berka nejspíše neudělal

Domovy, LDN atd. jsou jaké jsou - ale i to je život. Umírání v tristních podmínkách patří k životu stejně jako zrození v bolestech. Ale rozhodně bych ho nenazval krutým. Smrt je krutá sama o sobě, takže když ji pominu (a není přivolána předčasně), ten zbytek umírání už mi krutý vůbec nevychází. Tady je tvůj (a asi i Berkův) druhý velký omyl - krutost vidíte tam, kde není - kde je naopak velká šance, jak se na smrt skutečně připravit (a rozlučka s přáteli rozhodně není příprava na smrt ) - smířit se s celým světem a přechod (pokud nějaký je) zažít se vším všudy - nějaká "střední" bolest k tomu patří stejně jako k porodu. Pokud něco dál existuje, je to určitý rituál i s tou bolestí. A ten by se neměl ošidit a hlavně uspíšit, jako to oboje udělal Berka.

Když to shrnu - ty se s Berkem v lecčems ztotožňuješ a je ti blbé to přiznat veřejně - jedna chyba je, že se bojíš být zajatcem schémat i když bys reálně nemusel - řešíš to nějakým zbytečně vzdáleným únikem místo nějaké absorbce, smíření. A druhá chyba je, že pohrdáš stejně jako Berka určitým typem životní zkoušky - resp. on se toho bojí (resp. bál) a u tebe nevím. To je prostě odmítání určitého aspektu života - něco jako když žena odmítá mít dítě kvůli obavě z bolesti u porodu. Soudil bys sám sebe, kdybys soudil Berku

les osika » MG34 Jak si člověk může být jistý, že něco dělá vědomě? Tím, že některé momenty zapadají do jeho dětinské hry? Některým lidem pravda pořád tak nějak uniká, a tak se jí snaží opatřit třeba pomocí fetu, vědomě samozřejmě

Nechci pokračovat v téhle (naší) diskusi, protože se jí aktivně neúčastní nikdo jiný než my dva, a pro mne diskuse ve dvou (v tomto duchu) nemají už delší dobu moc význam, říkám ti to, abys to nemusel jenom tušit, pokud jsi to tedy skutečně tušil a nekalily ti vědomí nějaké ty zplodiny právě z toho tvého fetu.

Připojí-li se k této naší rozpravě aktivně ještě někdo jiný, rád v ní budu pokračovat, na to dávám své slovo, abych tě ušetřil zbytečných předtuch.

Mezitím nabízím k zamyšlení https://zpravy.idnes.cz/american-kl…

MG34 » les osika Skoro-jistotu vědomého kroku získáš tak, že si dobře pamatuješ okolnosti rozhodovacího procesu, všechna východiska atd. - nebo to nějak někde externě poznamenáš - třeba do diskuze. Tady si pamatuju, jak jsem přemýšlel, jak bych to zaonačil, abych z tebe vyždímal trochu zajímavou reakci - 2x nebo 3x ses jí vyhnul a bylo to už docela okaté a žádalo si to jít vyloženě přes emoce. Jinak pozor - vědomý krok ještě neznamená, že není zmanipulovaný - i já můžu být lecčíms zmanipulován a Berka rozhodně byl - úplně vidím tu nit událostí, které ho nějak ovlivnily, formovaly a zavedly na vědomou cestu směřující na scestí.

"Některým lidem pravda pořád tak nějak uniká, a tak se jí snaží opatřit třeba pomocí fetu, vědomě samozřejmě"
z dalšího kontextu jsem pochopil, že tím myslíš mne - proč mi to nenapíšeš rovnou v druhé osobě? Proč se schováváš za třetí osobu? Jinak žádný "fet" nepoužívám - žiju celkem zdravě, takže v "tom" bude nejspíše něco jiného - snažím se navnímat lidi a jejich odpovědi, ideálně včetně emocí - asi bych to nenazval fet, ani s uvozovkami. Je to jen prostředek a není návykový. A co fet a ty? Když užs to nakousl. A co ta pravda - "taky" ti uniká nebo ne?

Ale ani já nechcu pokračovat v diskuzi tímto "zdvořilostním" směrem - co mne skutečně zajímá je tvůj konkrétní případ - Berku máme rozebraného na stříbrném podnose, tebe ne, přitom jsi mu z účastníků této diskuze celkem blízko - takže tvoje východiska, okolnosti a tak. Ještě jsem se díval uživatel Maek - toho jsem bohužel propásl - ten by byl asi nejzajímavější.

Když chceš, aby se někdo připojil, stačí nadhodit něco dostatečně zajímavého - nejlépe ze sebe - on se někdo najde - neboj, "oni" to čtou. Hlavně nepiš, že nebudeš nikoho soudit, neschovávej se za třetí osobu a že ti nemá nikdo rozkazovat (i když to poslední vlastně celkem může zabrat ).

I já nabídnu něco k zamyšlení - pohled do světa lidí zcela odkázaných na pomoc ostatních a přesto s obrovskou vůlí žít https://cs.wikipedia.org/wiki/…

les osika » MG34 Tvůj způsob poznávání vytváří podmínky pro vznik zmatku (byť to může zpočátku být jenom v lidech, které „oslovuješ“), je to takový ošemetný způsob i pro guruua, který chce někoho vychovávat, natož pro člověka, který „jenom“ něco poznává. Těžko vypočítáš důsledky všech těch zásahů a navíc, čím dál hlouběji (jemněji) se chceš dostat, tím spíš na to nejde brát palici. To je pak na to zaneřádění vědomí zplodinami vlastního působení.

I kdyby takové emocionální fetování nepřinášelo vyloženě závislost, jako že to dovedu i připustit, tak je to stejně návykové, právě tou mechanikou, jako jakákoliv aktivita směrem ven. Nebo-li vytváří to určité pole, a to se pak „točí“ dál, i když už ty momentálně neroztáčíš. A to tě samozřejmě ovlivňuje. A nebo to pořád musíš držet v hlavě...

Mnohem jednodušší je načítat zkušenosti, které ti život jakoby sám přivane do cesty, a na jejich základě dělat vnitřní rozhodnutí, kam zaměřit pozornost. Nechat ta světelná kvanta, ať sama dopadnou na fotografickou desku, a pak se dívat. Když s tou deskou budeš pobíhat, abys chytil víc světla, jaký asi může být výsledek. Nijak zvlášť se za pravdou neženu, a tak mi asi ani tolik neuniká.

Jestli tě něco o mě zajímá, klidně se můžeš zeptat rovnou, není na mě třeba používat schématické páky, kdybych byl nesmířen s dotazováním, nepřispíval bych sem.

Podle mé zkušenosti a to celkem opakované, člověk nabude největšího klidu, pokud rozhodování „zapisuje“ spolu s dalšími lidmi. Diskuse ve dvou jsou z praktického podhledu pro mě maření času i energie. Uděluji ti teď výjimku! Pokud je v diskusi dvou (může to být i partnerský vztah) ten „napomínaný“ navázaný na nějaké sofistikovanější šablony, které se za ním pořád otáčí, nemá ten napomínající moc šancí, aby to tomu druhému ukázal, ve třech už se ty věci odráží jaksi z boku a těžko se skrývají...ale to tam ten třetí musí být (duchem)přítomen, zde v diskusi by se dalo říct aktivně diskutující.

Netoužím se tady na najdise kdovíjak prezentovat a zatahovat někoho do marných diskusí, ale to téma šablon, vidím jako zásadní, i pro to, jak se dál bude (můj) život tady vyvíjet. Tu vzájemnou závislost mezi lidmi vidím velmi dobře a pro (nejen moje) ekonomické přežití je dokonce nezbytné o ni pečovat a spíše ji kultivovat, ale ne šablonovat, to vede k tomu otroctví. A když teď dost nekonzistentně zneužiji jistou společenskou šablonu, je to i moje povinnost!

Tak ať má už Berka od nás klid. Nijak se s ním neztotožňuji, jak píšeš v závěru, zkus to pochopit i bez vysvětlení, ale jinak je mi to celkem jedno. V Berkově příběhu vidím právě tu „moc“ šablon. Nesoudím ho ne proto, že bych tím soudil sebe, ale..proč bych to dělal, že... Což je pro schématickou psychologii neřešitelný oříšek.

Založím tedy diskusi sám, např. Schéma a „dobrovolné“ otevírání se démonickým zkušenostem
ale hlavně! – nebudu se schovávat za třetí osoby

tak jo, a teď už do práce...

MG34 » les osika tak předně: "Jestli tě něco o mě zajímá, klidně se můžeš zeptat rovnou" - to jsem udělal a výtěžnost zatím nula - navzdory té proklamaci reaguješ až na určitou formu nátlaku - bylo to předtím a je to i teď - zeptám se tedy podruhé - jak to máš ty s fetem a pravdou? Potom teprve přijdou schémata a šablony, až pochopím první krok.

Myšlenka s komunikací ve 2 lidech vers. ve 3 lidech je částečně správná. Ale má svoje výjimky - když ti dva budou mít dostatečnou sebereflexi a otevřenost (a nebudou moc padat do emocí), tak to jde velmi dobře i ve 2 lidech. Emoce můžou být na začátku, jako iniciační faktor, ale pak by měly opadnout. Další věc je zdejší situace - 2 lidé jsou "pod kontrolou" ostatních - tedy si musí dávat pozor, aby je pak někdo neopravoval při nějakých školáckých chybách v úvaze. Měli by se snažit psát korektně. Nicméně bylo by zajímavé Berku postavit před více různých lidí (matky s dětmi, invalidé a různě jinak omezení a závislí, kteří moc-moc touží žít) - co by to s ním a jeho argumentací udělalo. Pochopil jsem, že tomu se asi celkem vyhýbal.

K mým metodám (proč? cožpak jsem zatím nepsal pravdu? tento odstavec je mi proto velmi nemilý, když já jsem chybu v úvaze neudělal, ale přesto já bych měl obhajovat svoje metody a ostatní tu udělali pár chyb - myslím včetně tebe - a prošlo to bez pitvání metod ) Chaos... možná ho někdy způsobím na "druhé straně" - přiznám se, že to neřeším a je mi to celkem jedno - nepřijímám za to rozšířenou zodpovědnost - tu má každý sám za sebe a je chybou si ji nakládat za druhé (pokud věci píšu správně, jen jsou pro druhou stranu příliš složité). Výjimka jsou děti a jinak nesvéprávní. A když se někdo mou "vinou" uvržený do chaosu zeptá na vysvětlení, tak většinou nemám problém odpovědět (ovšem rozhodně ne za každou cenu). Ale já sám za sebe celkem přesně vím, kam směřuji - mám před sebou toho Berku (a teď je skutečně jedno, jestli je reálný nebo ne) a srovnávám s ostatními, se sebou. V mé hlavě chaos nenajdeš, ale nebudu to obhajovat (to ani nejde) jinak než činem, tedy že píšu obsahově korektně (na formu celkem kašlu). Jinými slovy pokud uvidíš řád ve zdánlivém chaosu, tak je ti úplně šumák, že je ten řád pro někoho (zdánlivým) chaosem. Pobíhání s fotografickou deskou - tohle je individuální - možná ty to neumíš, ale já třeba ano - není na místě paušalizovat, co je pro koho lepší. Když s něčím máš problém ty, neznamená to, že s tím musí mít problém i někdo jiný, kdo vnímá/uvažuje prostě jinak A HLAVNĚ dělá z informací závěry úplně jinak. V tom je klíč - jak s informacemi naložíš.

Berkovo odsouzení je zde víceméně většinové a to mne nezajímá (když už vím, že je většinové), to všechno chápu a souhlasím. Ale zajímá mne právě ta opozice, tedy ta Berkova obhajoba - ale jen nějaká konstruktivní, ne (šablonovité ) výkřiky do tmy typu "má na to právo" atd. Sám se na jeho obhajobu nechci stavět, ale myslím, že existuje směr, kterým stojí za to uvažovat a nechat ty myšlenky zaznít. Třeba někdo ten prapor zvedne.

Ještě se zastavím u toho odkazu, co sem dals - Američan s chemií vypláchnutým mozkem, kterého jeho věznitelé pustili až když to měl za pár (hodně zkresleně zestručněno). Proč? Kam tím míříš? Je tu nějaké srovnání k Berkovi? Já jsem oproti tomu dal odkaz na lidi, co neřeší žádná schémata a snaží se prostě žít (byť v totální závislosti na ostatních). Jako protiklad Berky.

les osika » MG34 Prvním krokem, který můžeš udělat, aby mělo smysl pouštět se do dalších, je přestat pobíhat myslí za účelem jakési těžby. To způsobuje její neklid. Očekávání formy výsledku. Buď jsem našel zlato, a nebo hovno. Se mnou si moc povrchních věcí neužiješ. Jestli chceš jít touhle cestou poznání, bude tvá výtěžnost pořád nula.
-----
Nijak zvlášť se za pravdou neženu, a tak mi asi ani tolik neuniká...ale to už jsem ti psal. Dokonce jsem ti nabídl i jinou cestu poznávání než skrze emocionální, (či jiný) fet-: Mnohem jednodušší je načítat zkušenosti, které ti život jakoby sám přivane do cesty, a na jejich základě dělat vnitřní rozhodnutí, kam zaměřit pozornost.
-----
Nakonec právě to, jak člověk naloží s informacemi, jak to ovlivní „okolní realitu“, je oč tu běží. Mnoho dnešních (západních) lidí je úplně posedlých sterilitou, čistotou, pořádkem ve svých „okolní realitou“ zabezpečených „soukromých realitách“.

Dalším krokem může být přiznat si, že bez šablon, které ty neovládáš, nedokážeš ve stavu pobíhání ani určit kdo je „dítě“, kdo „nesvéprávný“.
Pak se můžeš sám sebe ptát, jestli nepřijímání rozšířené odpovědnosti za běžné lidi a její přijímání za děti a nesvéprávné, není náhodou také šablona, která z tebe dělá neautentického člověka, i kdybys v hlavě žádný chaos třeba neměl.

...stačí neopatrný krok a domeček z karet se zřítí, a chaos, který je venku, vtrhne dovnitř.

Lepší než pobíhat se zápisníkem chyb, je učit se milovat, sebe i druhé. To je lepší, tak nějak bych to viděl.

P.S.
Případ toho američana je jenom víc vidět, než podobně násilná praxe v našich LDN a jim podobných ústavech, kde je s lidmi pomocí chemie prováděno také ledaco. Příprava na vědomý odchod z fyzického bytí, jako vyjádření úcty k životu v jeho souvislostech, to asi nebude. Spíš na tu totální závislost na tvůrcích šablon.