Kolaps a regenerace? - Diskuze a zkušenosti

il*ča » endymion Už jsem to sem kdysi psala. Tchyně,letos 91 let má asi 4 očkování na covid. Protože chtěla, nikdo ji nenutil.
A i po těch očkovaních ji mozek funguje jako by jí bylo třicet let.
Jiné následky taky nemá a to těch očkování měla nejvíc z rodiny.

Určitě se za pár let objeví studie o účinků vakcín na covid , včetně negativních dopadů na zdraví.

Ale to video - to je spíš jen takové vaření z vody.

íma » il*ča Já jsem to sem nepsal, ale když už je to takhle...
Stejně jako vy nejsem odborníkem přes vakcíny.
Tchyně měla letos 93 let a byly to poslední narozeniny, které oslavila.
Do roku 2020 byla mentálně naprosto v pořádku. Měla vynikající paměť i logické myšlení.
Nechala si píchnout dvě očkování a třetí už odmítla kvůli neurologickým potížím, které se u ní objevily. Stěžovala si, že od té doby už to není ona a že se necítí dobře. K tomu se následně přidaly problémy s motorikou. Od roku 2021 trpěla závratěmi, které zpravidla končily pádem, převozem do nemocnice, vyšetření CT a podobně. Vyjma odřenin a jiných povrchových poranění zejména hlavy, bez výsledku, bez léčby. To se opakovalo neustále.
Během tří let se u ní vyskytly zásadní změny v chování, kolísání nálad, pocity úzkosti, zhoršení krátkodobé paměti.
To, co popisuje Dr. Nehls o rozdílu mezi nitrosvalovou a nitrožilní aplikací, je stará škola, kterou mám za sebou už ze zdravotnického kurzu. Z praxe vím, že dokonce i některé zdravotní sestry v nemocnicích se neobtěžují při nitrosvalových aplikacích aspirovat. Sám jsem byl svědkem takové aplikace u spolupacienta v nemocnici, kde u něj následovala reakce na Neurol. Když jsem k němu přivolal sestru, vřískala, že dostal jenom Neurol. Když jsem jí řekl: Vy jste neaspirovala a já to viděl, tak úplně vypadla z role i z pokoje a do konce směny se tam neukázala. Pokud vám ta pasáž ve videu unikla, podívejte se na ni znovu. V zásadě se tyto aplikace rozlišují na nitrožilní, nitrosvalovou a podkožní. Každá z nich se provádí jinak a každá má svůj účel. Podkožní aplikací se aplikují látky, které se mají do organismu vstřebávat po delší dobu postupně. Nitrožilní aplikací naopak rychle, krevním řečištěm. Pokud vám nějaký zdravotník aplikuje injekci do svalu, přičemž nevyhledává záměrně cévu a přičemž neaspiruje, tedy se zpětným nasátím nepřesvědčí, zda není konec jehly uvnitř cévy, pak je buďto lhostejné, zda se látka dostane do organismu vstřebáním do svalu, nebo krevním řečištěm, nebo se prostě jedná o nedbalost.
V případě, že vaše tchyně (které tímto přeji dlouhá léta a pevné zdraví) v sobě nosí vakcínu, která byla aplikovaná nitrosvalově, mohla mít v té době prostě jen štěstí, může být vůči nežádoucím účinkům imunní, nebo dočasně imunní, nebo nakonec proč ne, můžete mít ve vašem úsudku pravdu

Znovuzrozená » il*ča Moje ex tchýně, letos 90, několikanásobně očkována, má již vzhledem k věku spousty chorob, ale mozek jí teda pracuje o sto šest. Volala jsem jí a gratulovala k narozeninám a byla jsem sama překvapená jejím verbálním projevem, jasným hlasem, zkrátka celou komunikací.

il*ča » íma Máme v rodině paní, má 92let. Letos si mi stěžovala, jak ji bolí kolena a špatně vidí. A že jiní lidé v JEJÍM VĚKU jsou na tom zdravotně lépe. A že to má určitě z očkování (nemá,ty oči jí trapí 10 let) .
Ano, pohladila jsem ji s řekla jí, že může být ráda, pokud ji trapí pouze nohy a zrak. (ale v duchu jsem musela zakřičet - panebože, 90% lidí tvého věku je mrtvých.)


Vaše tchyně se dožila požehnaných let.
To, že začala mít zdravotní problémy až po devadesátce, je v podstatě zázrak.
Jestli to má spojitost s očkováním - nevím. Může to tak být a taky nemusí. Ale kolik lidí v devadesáti letech je úplně fit ?
Různé problémy s pamětí, motorikou atd začínají mnohdy už kolem 75.roku.

íma » il*ča Je od vás milé a jistě též správné, že jste stařenku ukonejšila
Moje tchyně nebyla ani ve svém věku blbá,"mladá", nebo jak se říká - za zelena utržená. Spíš bych řekl, že příliš často sledovala zprávy. O jejím zdravotním stavu před a po vakcíně jsem měl poměrně dobrý přehled. Vídali jsme se minimálně jednou týdně a pokaždé se mi svěřovala se vším, co ji trápí. Jinak byla velmi vitální (5.3.1931) Samozřejmě měla zdravotní problémy i před vakcinací, ale úplně jiné. Jedním z nich byla skutečnost, že jí lékaři po zhojené zlomenině před deseti lety jaksi zapomněli vyndat z chodidla dráty, takže s nimi a s bolestmi z toho vyplývajícími musela už dožít. Zřejmě jsem se nevyjádřil dost srozumitelně, takže to napíšu ještě jednou, konkrétně.
Téměř okamžitě po vakcinaci si stěžovala na neurologické problémy, nespavost a stavy sklíčenosti, které postupně odeznívaly a které předtím NEMĚLA. Po druhé dávce se to opakovalo. Tyto stavy později mírně odezněly, ale nezmizely. Další dávku už odmítla. Později se dostavily potíže s udržením rovnováhy, spojené s pády ze schodů, ale i s pády na úplně rovné podlaze. Nikdy jsem před ní nekomunikoval její obtíže v souvislosti s vakcínou a pokud na to přišla z její strany řeč, reagoval jsem mlčením, nebo jsem změnil téma. Pokud vím, nedával před ní její potíže do souvislosti s vakcínou ani nikdo z rodiny. Především kvůli tomu, že to byli právě oni, kdo jí očkování doporučili. Tím se dostávám k psychologickému aspektu, který zmíním na závěr. Lékaři jí pouze doporučili chodítko a asistenci. Žádné (dez)informace o škodlivosti vakcín neměla k dispozici. Sledovala pouze televizi a neznala internet. Tzn. že jí nikdo nic "nenabulíkoval" a po celou dobu byla v kontaktu pouze s rodinou. Vztah jsme spolu měli opravdu velmi dobrý a nakonec jsem byl asi jediný, kdo postřehl že se přišla rozloučit. Pouze mě smutným tónem oslovila křestním jménem. Slyšel jsem ji naprosto zřetelně, přestože reálně nás dělilo 5 km. Uvedl jsem pouze fakta a to naprosto nezaujatě. To ale není jediná zvláštní událost, kterou jsem zaznamenal ve svém okolí. Moje sousedka po vakcinaci ležela dva týdny v horečkách. Lékaři si s ní nevěděli rady. Další fakta. V roce 2022. Senioři v blízkém okolí. Paní, vždy vitální, usměvavá, žádné zdravotní potíže, s ničím se neléčila - náhlá smrt v koupelně. Pán, který chodil na nákupy kolem mého domu, nekuřák, abstinent. Pouze ortopedické potíže. Znal jsem ho poměrně dobře. Pokaždé vtipkoval. Náhlá mozková příhoda, týden v nemocnici, vegetativní stav, konec. Seniorka z rodiny - neurologické potíže, zmatenost, pomatenost, rychlý konec. 2023 můj kamarád, vrstevník, náhle úmrtí. Příčina neznámá. Dva senioři v rodině abstinenti, nekuřáci, jeden z nich sportovec - rakovina. Jeden z nich už nežije, druhý se podrobuje ozařování spolu se svým synem, mým spolužákem, taktéž nekuřákem, abstinentem a sportovcem. Všichni výše uvedení mají, nebo měli jedno společné. Co to asi tak může být? To vše jsou pouze fakta bez dalšího komentáře.
Stále se mi vybavují další a další podobné případy z mého okolí, ale mohl bych o tom psát donekonečna a to nechci.
Vrátím se k tomu psychologickému aspektu. Kolik % lidí dokáže veřejně, nebo aspoň před svými nejbližšími přiznat vlastní pochybení? Vlastní chybné rozhodnutí, byť učiněné pod nátlakem? Pod nátlakem médií, zaměstnavatele, úřadů... Dva z deseti? Možná že i to je hodně.
Kolik je takových, kteří si dokáží připustit, nebo dokonce veřejně přiznat, že svým doporučením mohli svým blízkým, byť v dobrém úmyslu přivodit zdravotní komplikace, nebo smrt?
Kolik je takových, kteří se dokázali zamyslet nad tím, že podstupují něco, co jim nedává jakékoliv záruky nejen co se týká účinnosti, ale i bezpečnosti a nakonec ani jakékoliv záruky právní vymahatelnosti v případě poškození zdraví?
Každý před tím musel podepsat papír a každý by měl vědět co vlastně podepsal.
Já jsem nic takového nepodepsal, nikomu jsem nic takového nedoporučoval a jsem za to rád.
Nikoho nesoudím