BEZ NÁZVU - Diskuze a zkušenosti

Zitto NÁDHERA !!!
Myslím tím všechny 3

Zitto » ave Přiznám se, Ave, že jsem od rána už hodněkrát v obdivném údivu přečetl tvou "13. komnatu"... Původně jsem myslel, že na to odpovím, ale neměl jsem ani čas a klid, ale ani odvahu na takovou krásu neuměle reagovat. Je to moc pěkné.

ave » Zitto A já se přiznávám Zito,že jsem úplně přestala dýchat.Čtu všechny Tvé věci,a vždy jsou hluboce působivé.Jsi člověk,který má velký dar a Tvé uznání mne dojalo.Děkuji. Ave

Zitto » ave Díky moc za pochvalu, pošimralo to mou mužskou ješitnost. Ale stejně se ještě někdy, až bude klid, pokusím víc reagovat na ten tvůj nádherný text. Máš mimořádný dar věci vidět i vyjádřit

ave » Zitto Dékuji. Budu se téšit
ave

Zitto » ave Komnata třináctá
je zcela jiná než těch dvanáct
posvátná a vzácná
a jde silně přes nás

Mnoho let jsem tam házel
brak, odpad i tajné poklady
a zamknul a na to vše sázel
že vstup je na nikdy

A pak šla léta
já moudřel i hloupnul zároveň
a tak napadla mě věta
že všechny komnaty jsou si naroveň

Otočil jsem zlehka klíč
povodně, propasti, hory a sopky
můj vzácný klid je pryč
prudkých vášní slušnosti náhrobky

A tajné lásky a touhy
rozumem potlačené
a vzdechy z vnitřní hloubi
moudrostí zotročené

A byla tam i ona
a krásně se smála
byla tam sama
a dál mě zvala

A plamen a žár
mráz a var
a moje zaprášené já
ta šelma nezkrotná

Zkusil jsem vstoupit
vše ve mně se lámalo
zkusil jsem zavřít
ale srdce tam zůstalo

A teď si stále říkám
když hodiny odbíjí poledne či půlnoc
proč také nestačilo mě těch dvanáct...

Renor » Zitto Mám se i já pokusit
svou posvátnou komnatu otevřít?
Mám odkrýt své touhy, lásky i bolesti?
Co čeká mě za dveřmi mé 13té komnaty?
Snad nebude plná zloby a lidského neštěstí!

Stojím před ní a v ruce svírám klíč,
má odvaha a touha otevřít je náhle pryč.
Schovám klíče do dlaní a v pěst sevřu ruku svou,
to, abych schovala v ní klíč
a mohla tak bez výčitek zmizet zase pryč.

Pak náhle zaslechnu hlasy zpoza mých dveří
a zvědavost mou mysl náhle znovu naplní.
Kdo před nimi nestál, ten neuvěří,
jak touha vejít může celou bytostí prostoupit…

Klíč v zámku cvakne a dveře se rozletí,
teď stojím tu, oči zavřené,vnímám jen zvuky
a jen vítr, jež kolem mě proletí
může cítit hebkost tvojí ruky…

Teď držíš mě a já stále nemohu oči otevřít
Bojím se, co zde vlastně spatřit mám…
Snad nemohu na svou předtuchu zanevřít,
ona věděla, že důvod otevření této místnosti velmi dobře znám…

Nabádáš mě, abych svůj zrak rozjasnila
a sejmula klapku z očích svých,
abych se po celé místnosti rozhlédnula
a přestala vnímat jen sluchem svým…

Budiž světlo, řekla jsem si
a první, co spatřila jsem,
byla tvoje tvář.
Tak jasně se rozzářila celým pokojem
a prostoupila v jasnou zář.

Bylo mi tak krásně najednou,
vždyť stál jsi tu ty přede mnou
a v ruce držels svazek kopretin
já cítila se jako jedna z víl…

Však něco(nebo někdo) stojí za tebou
prosím, abys udělal krok zpátky,
ty však nechceš mi to ukázat,
na to prý máš mě příliš rád…
Proto nechám stranou tvoje směšné hrátky
a já udělám ten osudový krok zpátky…

Při tom, co spatří oči mé
se srdce zastaví mi náhle.
Vidím tam nenarozené dítě své,
jež v kaluži krve leží a dívá se na mne.

Já běžím za ním, chci mu pomoci,
začnu uklízet tu strašnou kaluž krve,
pak přitisknu ho ke svému milujícímu srdci
a jen výkřik bolesti se z mého hrdla dere…

Tolik chtěla jsem ti dítě pomoci,
tolik jsem se těšila na narození tvoje
tys však nechtělo se státi pro nás radostnou emocí
a ustálo si rozhodnutí svoje – nenarodit se.

Teď však prý jedno přání máš,
abys mohlo v klidu odejít.
Abychom necítili k tobě jakousi vnitřní zášť
A mohli se tak s tebou v dobrém nadosmrti rozejít…

Ano dítě moje, odeber se k odpočinku
já nebudu tě volat znovu k sobě
a nechám ti tvou zaslouženou chvilku
v jakékoli roční době…

S bohem mé dítě, má lásko i má 13.komnato.
Tvé otevření mi dalo víc, než jsem si mohla vůbec přát.
Nevím, zda v těchto řádkách nebylo ta špatně pojato,
ale navždy mě bude i přes mé slzy u srdce hřát,
že mé dítě našlo odpočinku.
Můžete si mi snad smát
já šťastnou mám teď díky tomu chvilku…
a nemusím se o život svůj ani jeho bát.
Díky má 13.komnato…

Zitto » Renor Nemají cenu slova
jen víc zraňují a lžou
tak tisknu tě v náručí
a hladím bolest tvou
balzámem tobě i jemu
jsou očistné slzy
Kopretinko moje
posvěcená krví