BEZ NÁZVU - Diskuze a zkušenosti

Renor Nemusels utíkat z písku,
ač byl jsi jím málem zasypán.
Vždyť stačilo zavolat vítr,
aby zafoukal a písek byl ten tam...
Ta síla nebyla v tom hradu,
ale v tvých pažích jen,
tys však vycítil od něho zradu
a proto jsi z písku prchl ven.
Neboj se postavit si nový hrad
vždyť písku se bát nemusíš
i kdyby se snad po něm plazil jedovatý had
tak jeho čistotu časem pochopíš...

Najdise.cz » Renor Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Brian, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Pěkný.... Renor a Ave diky zito.

Renor » Zitto Mám se i já pokusit
svou posvátnou komnatu otevřít?
Mám odkrýt své touhy, lásky i bolesti?
Co čeká mě za dveřmi mé 13té komnaty?
Snad nebude plná zloby a lidského neštěstí!

Stojím před ní a v ruce svírám klíč,
má odvaha a touha otevřít je náhle pryč.
Schovám klíče do dlaní a v pěst sevřu ruku svou,
to, abych schovala v ní klíč
a mohla tak bez výčitek zmizet zase pryč.

Pak náhle zaslechnu hlasy zpoza mých dveří
a zvědavost mou mysl náhle znovu naplní.
Kdo před nimi nestál, ten neuvěří,
jak touha vejít může celou bytostí prostoupit…

Klíč v zámku cvakne a dveře se rozletí,
teď stojím tu, oči zavřené,vnímám jen zvuky
a jen vítr, jež kolem mě proletí
může cítit hebkost tvojí ruky…

Teď držíš mě a já stále nemohu oči otevřít
Bojím se, co zde vlastně spatřit mám…
Snad nemohu na svou předtuchu zanevřít,
ona věděla, že důvod otevření této místnosti velmi dobře znám…

Nabádáš mě, abych svůj zrak rozjasnila
a sejmula klapku z očích svých,
abych se po celé místnosti rozhlédnula
a přestala vnímat jen sluchem svým…

Budiž světlo, řekla jsem si
a první, co spatřila jsem,
byla tvoje tvář.
Tak jasně se rozzářila celým pokojem
a prostoupila v jasnou zář.

Bylo mi tak krásně najednou,
vždyť stál jsi tu ty přede mnou
a v ruce držels svazek kopretin
já cítila se jako jedna z víl…

Však něco(nebo někdo) stojí za tebou
prosím, abys udělal krok zpátky,
ty však nechceš mi to ukázat,
na to prý máš mě příliš rád…
Proto nechám stranou tvoje směšné hrátky
a já udělám ten osudový krok zpátky…

Při tom, co spatří oči mé
se srdce zastaví mi náhle.
Vidím tam nenarozené dítě své,
jež v kaluži krve leží a dívá se na mne.

Já běžím za ním, chci mu pomoci,
začnu uklízet tu strašnou kaluž krve,
pak přitisknu ho ke svému milujícímu srdci
a jen výkřik bolesti se z mého hrdla dere…

Tolik chtěla jsem ti dítě pomoci,
tolik jsem se těšila na narození tvoje
tys však nechtělo se státi pro nás radostnou emocí
a ustálo si rozhodnutí svoje – nenarodit se.

Teď však prý jedno přání máš,
abys mohlo v klidu odejít.
Abychom necítili k tobě jakousi vnitřní zášť
A mohli se tak s tebou v dobrém nadosmrti rozejít…

Ano dítě moje, odeber se k odpočinku
já nebudu tě volat znovu k sobě
a nechám ti tvou zaslouženou chvilku
v jakékoli roční době…

S bohem mé dítě, má lásko i má 13.komnato.
Tvé otevření mi dalo víc, než jsem si mohla vůbec přát.
Nevím, zda v těchto řádkách nebylo ta špatně pojato,
ale navždy mě bude i přes mé slzy u srdce hřát,
že mé dítě našlo odpočinku.
Můžete si mi snad smát
já šťastnou mám teď díky tomu chvilku…
a nemusím se o život svůj ani jeho bát.
Díky má 13.komnato…

Zitto » Renor Nemají cenu slova
jen víc zraňují a lžou
tak tisknu tě v náručí
a hladím bolest tvou
balzámem tobě i jemu
jsou očistné slzy
Kopretinko moje
posvěcená krví