BEZ NÁZVU - Diskuze a zkušenosti

ave Zvuky písní zlatavě září.
Jemnými záblesky blíží se sen.
Setři svůj smutek ve vůni lásky,do komnat hradu nahlédneš.Lehoučké víly a andělé krásní v polibcích horkých pečetí slib.Amorek tančí a květy se vznáší.
Ve svitu svící lze štasten být.

Vstoupit chceš dovnitř a náhle se bojíš...
Na prahu komnaty zůstaneš stát.
Amor tě vítá-bezpečí cítíš.Máš pocit,že ještě umíš se smát.
Jste si tak blízcí a vzduch se chvěje.
Patříte k sobě.Je s tebou rád.
! Však pod tím štěstím bdí beznaděje,která tě nutí utíkat!

Dvanácte komnat v pískovém hradu uspává beznaděj tíživou.....
Pak náhle třínáctá - jak výkřik ve tmě!!!
sen má již podobu mrazivou.
Sám Amor zbledne - i anděl se bojí?!
Nevcházej prosí tě očima.Náhle však zaváhá a dovnitř tě vezme.Otvírá rukama zkřehlýma.

Mnoho věcí se v životě stane.V komnatě třinácté zas všechno je...
Vrací se zpátky vše dobré,i skutky posmívané.Lásky,touhy i řeči plané.
-Vše co jsi způsobil,co napravit se nedá.Ač bylo to kdysi v silách tvých.Když z pouhé neúčasti -běda- spáchán byl často těžký hřích...

Bolest těch skutků na zem sedá.Jak déštˇse snáší.Jak chladný stín, u zdí se choulí a Amor radu nedá.Jak probudit se-jak žíti s tím?
Jíž nelze tančit.Jen odpovědˇ hledáš.
A sen se rozplývá.
A Amor s ním.

ave » Brian Již delší dobu vám všem chci poděkovat za vaše básně.Je v nich duše.DÍKY.

Zitto » ave Přiznám se, Ave, že jsem od rána už hodněkrát v obdivném údivu přečetl tvou "13. komnatu"... Původně jsem myslel, že na to odpovím, ale neměl jsem ani čas a klid, ale ani odvahu na takovou krásu neuměle reagovat. Je to moc pěkné.

ave » Zitto A já se přiznávám Zito,že jsem úplně přestala dýchat.Čtu všechny Tvé věci,a vždy jsou hluboce působivé.Jsi člověk,který má velký dar a Tvé uznání mne dojalo.Děkuji. Ave

Zitto » ave Díky moc za pochvalu, pošimralo to mou mužskou ješitnost. Ale stejně se ještě někdy, až bude klid, pokusím víc reagovat na ten tvůj nádherný text. Máš mimořádný dar věci vidět i vyjádřit

ave » Zitto Dékuji. Budu se téšit
ave

Zitto » ave Komnata třináctá
je zcela jiná než těch dvanáct
posvátná a vzácná
a jde silně přes nás

Mnoho let jsem tam házel
brak, odpad i tajné poklady
a zamknul a na to vše sázel
že vstup je na nikdy

A pak šla léta
já moudřel i hloupnul zároveň
a tak napadla mě věta
že všechny komnaty jsou si naroveň

Otočil jsem zlehka klíč
povodně, propasti, hory a sopky
můj vzácný klid je pryč
prudkých vášní slušnosti náhrobky

A tajné lásky a touhy
rozumem potlačené
a vzdechy z vnitřní hloubi
moudrostí zotročené

A byla tam i ona
a krásně se smála
byla tam sama
a dál mě zvala

A plamen a žár
mráz a var
a moje zaprášené já
ta šelma nezkrotná

Zkusil jsem vstoupit
vše ve mně se lámalo
zkusil jsem zavřít
ale srdce tam zůstalo

A teď si stále říkám
když hodiny odbíjí poledne či půlnoc
proč také nestačilo mě těch dvanáct...