K ničomu sa veľmi nepútaj a nebudeš musieť plakať - Diskuze a zkušenosti

Crumb To mi připomíná latinské GAUDEBIS MINUS ET MINUS DOLEBIS (Martialis, Epigramy, 12,34) tj. "Méně se raduj, pak budeš mít i menší žal".

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Mystrál, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Kiež by to bolo aj v živote tak ľahko realizovateľné ako v okamihu, keď si to prečítame a zaumienime sa toho držať . Občas je ale to silné pripútanie k niekomu či niečomu, aj s rizikom sklamania, krásne a obohacujúce. Bez toho by bol náš život asi chudobný na prežitky, zážitky, emócie .

Uzsomtudlho Ja po svojich niekolkorocnych skusenostiach na ezoterickych forach skutocne pochybujem, ze ludi zivot vobec nejake lekcie naucil.

Mozeme tu pisat hocico, hocijak. Mohli by sme aj pisat naozaj vazne.

Takze, ak prides na to, preco je tento vyrok hlupost, mozes mi napisat a zacat si jeho pravdu obhajovat.

Inac tu len zahlcujeme siet datami

kaca77 Myslím že to není možné.Já se nikdy k ničemu příliš nepoutala.Nejsem člověk který na něčem nebo někom lpí za každou cenu.A dost se mi to vymstilo.Teď když bych potřebovala oporu,radu,pomoc.....tak nevím komu říct.Ten odstup který si roky udržuješ abys nebyl zklamán ti přinese jen to źe budeš na všechno jednou sám.

Crumb Myslím, že Faraym měla na mysli "neulpívání", o kterém se mluví v různých duchovních naukách. Je to tedy téma, které na esoterické fórum patří.

Pod pojem esoterismus se zahrnuje celá řada nauk náboženského i nenáboženského charakteru. Existuje názor, že esoterismus je projevem tzv. "alternativní spirituality". Do oblasti esoteriky patří (kromě astrologie, numerologie, tarotu atd.) také otázky mimotělních zážitků, astrálního cestování, reinkarnace, minulých životů, karmy a jógy.

Jóga značí v sanskrtu "jho". Výraz se používá ve smyslu přitáhnout se k bohu (k absolutnu, k brahma), spojit se s ním, usilovat o sjednocení s ním. V Indii a hinduismu existuje pod názvem jóga celá řada jógických směrů, které jsou přizpůsobeny různým vlohám a sklonům duchovních adeptů. Na Západě je pod názvem jóga nejčastěji míněna hathajóga, založená na tělesných a dechových cvičeních. Tato "tělesná" jóga je v Indii pokládána pouze za přípravu k některé z duchovních forem jógy.

Součástí jógových systému je kromě jiného také cvičení se v "neulpívání". Tak např. v Bhagavadgítě, která popisuje jógové systémy (především pak bhaktijógu), říká Kršna vozataji Ardžunovi: "Zřekni se ulpívání, Dhanandžajo (...)" (2.48).

Sosna zvlčelý Těžko říct. Pokud místo poutání použiji slovo lpění, tak bych s tím asi souhlasil. Ale on pláč je vyvažován i pocity štěstí. A někteří lidé, které jsem měl možnost poznat, si vytvořili takový odstup (snahu "nepoutat se"), že nemají sice pláč (smutek), ale zcela jim chybí i štěstí v životě. A nějak se mi zdá, že pro jejich duši to není zcela zdravý stav.

Crumb Jde o to, co vlastně chceme. Jógové neulpívání má pomoci odpoutat se od hmotného světa a vysvobodit se z koloběhu znovuzrozování. Adepti jógy pokládají hmotný svět za strastný se vším všudy a chtějí z něj uniknout. Pocity pozemského štěstí je už nezajímají. Chápou štěstí jako pomíjivý stav, mají ho za lůno strasti atd. Pro toho, kdo z tohoto světa uniknout nechce, kdo ho pokládá za šťastné místo (se smutkem, s pláčem atd.), se ovšem otázky neulpívání, "poutání", "lpění" atd. posouvají jinam, např. do roviny vztahů (snaha "nepoutat se"). Možná měla Faraym na mysli právě vztahy.

144 v takto zjednodušenom podaní mi to vobec nesedí

ohenvoblacich To je zas kravina..ono to jde..naplánovat? Navíc řízený emoční odstup je nehorázná nuda

Bez noření se do hloubek je život jak neokořeněný pokrm..prostě nechutná,alespoň mně..a k tomu noření citová zainteresovanost neodmyslitelně patří,tedy i napoutání,tedy i případné zklamání.A zrovna já se zklamala tak,že mě to skoro zabilo..přesto bych do toho šla znovu..že by ta luna v beranu?

Vím dobře,o čem mluvím,mám supercitlivou Venuši v Rybách,v osmém domě,tedy si to vždycky protrpí všechny buňky mýho těla,ale k životu prostě patří radost a taky bolest.

Sorec,nejsem dostatečně duchovně na výši,od toho jsou ẗady jiní,ale dodnes ( a to jsem přečetla více knih o egu a duchovním směrování,nepodmíněné lásce atd.) jsem nepochopila,jak se to vlastně dělá,aby člověk hluboce miloval a přitom nebyl připoután..Nepoutat druhého je jiná věc

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Za mě ne...na mě to působí jako obrana.Taky je rozdíl mezi poutáním a závislostí.Poutání vnímám jako přijmutí zodpovědnosti za to, abych neublížila a závislost vnímám jako humáč.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Mě by stačilo prosté "K ničemu se moc nepoutej". Zbytek věty ("...a nebudeš muset plakat") představuje pochybnou motivaci pro tak důležitou věc jako je půst srdce.

Ase Lenže tá veta je blbosť. Bolesť nepôsobuje pripútanosť. Pripútanosť je spôsobená nevedomosťou, z nej vychádza to, že nechceme pustiť. Pripútanosť je následok, výsledok nášho nesprávneho postoja, prústupu, náhľadu. Budhismus učí o tom, čo to tá bolesť vlastne je, ako vzniká, ako zaniká, a aká je cesta z takej pripútanosti, ako sa oslobodiť od pripútanosti, závislosti a dosiahnuť vnútorný stav nezávislý na okolí.

Správnym náhľadom na vec, postojom, môže človek v radosti prežívať život, a využiť ho k tomu, aby sme poznali, čo nás tu púta, putá si poriešiť, opraviť, spracovať energiu takého stavu, pozdvihnúť, odovzdať :-))))), energia odovzdaním smeruje do vyšších centier, ktoré sa takýmto zbieraním energie rozvíjajú - vznik podmienok pre duchovný rast. Pripútanosti sa vlastne človek vzdáva za "chodu" až postupne zozbiera toľko energie, že mysli ani nedovolí, aby sa hla, mysel sa postupne dostáva pod kontrolu a ovládnutá mysel zachováva dobrý radostný stav bez ohladu na okolnosti.
Človek si často zaleze do kláštora trebárs duševného, imaginárneho, niekde do jaskine často aj imaginárnej, vo svojej hlave, a tam si myslí, aký on je odpútaný. Na energetickej rovine mu ale stále bežia procesy a toky energií, o ktorých nemá ani tušenia a tým môže pripútanosť oveľa viac posilniť, najmä ak do toho ešte robí nejaké duchovné cvičenia, energia z takýchto cvičení je stiahnutá do nevedomých vzorcov, do nevedomých reakcií bežiacich na podvedomí. A potom platí heslo - cesta do pekla býva dláždena dobrými úmysly či tak nejak. Zrovna včera som sa bavil s jedným jasnovidným kamarátom, že vedla neho býva človek "pekelník". Že ten človek má v sebe peklo, on si ani neuvedomuje, v akom pekelnom vnútornom stave sa nachádza, že to je naozaj zlý človek. A vtipné je, že práve ten kamoš má takú auru ktorú neposkladáme ani tu všetci dohromady, ono to dobro asi bude tak nejak vyvažované, ako píše Sosna, aj v inom smere. Dobre je to pre jedného aj pre druhého, pekelník sa vedľa toho duchovného popraví, a duchovný sa takto delí o duchovno s tými, ktorí to najviac potrebujú. :-)

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
mam jednu technickou(resp.dve)

jak je mozne osvobodit se od fyzicke zavislosti?
1) na teplote
2) na svetle
3) na jidle
4) na piti

jak je mozne osvobodit se od psychologicke zavislosti:
1) na soukromi
2) na komunikaci
3) na informacich
4) na identite

Loreena Mckennitt samozrejme to sedi.. ale celkom problem pre ludi, co idu do vsetkeho naplno..

Crumb Jak správně napsala Amores Perros, "k životu prostě patří radost a taky bolest" a také "citová zainteresovanost" a "napoutání, tedy i případné zklamání". Uvedla také, že se zklamala tak, že ji to "skoro zabilo" a přesto by "do toho šla znovu". Většině z nás stojí za to chodit do toho pořád znovu a znovu. Někteří to ale vzdávají, pozemský život jim přestává chutnat, nechtějí už prožívat bolest, která k pozemskému životu neoddělitelně patří, a dávají se jinou cestou (např. cestou jógy).

Není ale třeba znevažovat kvůli tomu jogíny, Buddhu, mystiky atd. Nenutí nás k tomu, abychom je následovali (jak to činí např. některá misionářská náboženství). Ti, kdo milují pozemský život, by naopak měli mít radost z poselství Buddhy, jogínů, mystiků, šamanů atd. Říkají nám totiž, že ti, kdo se neodpoutají od tohoto světa, se do něj zase vrátí v dalším vtělení. Je-li jejich poselství pravdivé, budeme moci opakovaně provozovat "noření se do hloubek", znovu nás bude zajímat "citová zainteresovanost", "napoutání" atd., budeme moci znovu zakoušet pozemskou "radost" ("a taky bolest").

Něco mi říká, že nauka o reinkarnaci je pravdivá. Je to takové tušení (které ovšem není důkazem). To tušení mě ale trochu znepokojuje. Jelikož jsem se od hmotného světa, ve kterém mi přece jen ještě něco chutná, neodpoutal (a už to asi nestihnu), tak se podle nauky o reinkarnaci do tohoto světa zase vrátím. Momentálně mě na tom nejvíc štve představa, že v tom dalším životě budu muset nejspíš zase chodit k zubaři. Proto si někdy říkám, že bych preferoval důkaz, že reinkarnace je jenom blud a že po mé smrti přijde místo dalšího vtělení toliko věčný mír nebytí.

Háňa* Já jen s první částí - kdo se k něčemu nebo někomu připoutává (přivazuje), vlasně se mu tím věší na krk.
K tomu nevidím důvod.
Pokud citová zainteresovanost a účast oboustranně je, není třeba nikoho k sobě ani sebe k nikomu poutat. Pokud ne, připoutáním nevznikne - připoutání je jen snaha domoci se své vůle násilím.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
S citátem souhlasím plně. Ale nežiji podle něj - tento způsob žití zdá se mi poněkud nešťastným... paradox, hm..

Nabi* Já se s tím neztotožňuju.
Je celkem dost velký rozdíl mezi poutem a připoutaností. Alespoň pro mě. Neumím si představit, že bych se byla schopná plně odevzdat (po všech stránkách) bez vnitřního silného pouta. A radši to a slzy než povrchní vztahy. To je zase moje poznání.
Tahle věta, podle toho jak to cítím, negativizuje pláč (a další tzv. "negativní" emoce). Tak jak to vidím já, tak je spíš problém v POSUZOVÁNÍ a dávání nálepek, ne v emocích jako takových. Záleží na co se zaměříš a jak přistupuješ k životu... Pro mě jsou tohle "ty moudra", které neberou život v jeho celistvosti.

Hustokrutě obscénní Morti A proc ne? Treba pro me je to ze musim neco treba i obrecet prinosny. Me bavi ta intenzita zivota, prozivani...

špejlička Nelíbí se mi ten výrok.
Ale zase, když vezmu doslova to "k ničemu",...tak může být. Ale pak už mi to ztrácí smysl úplně, jak se můžu k věci (hmotě, tedy ničemu) připoutat tak, že pak budu plakat?

Ale vím, bylo to myšleno jinak a to já si radši popláču, protože aspoň budu vědět, že jsem to prožila. A nebudu litovat promarněné šance kvůli strachu, že radši do toho nepůjdu, abych pak nebyla smutná.

Máš strach.

144 ja by som sa nepriputal ku stoziaru potapajucej sa lode

144 Skúšam pripútanosť k jedlu
V jedáni som úspešne odignoroval aj bravčový perkelt s lečom a haluškami aj rezeň so zemiakovou kašpu aj ine ponuky
A dal som si len polievku mrkvovu zázvorovú

Chvíľu mi bolo ľúto že sa vzdávam toho jedla

player Jo - to bylo mimo jiné v seriálu Co teď a co potom?. Lidé měli napsat v terapii na papír čtyři nejdůležitější lidi nebo záležitosti v jejich životě a postupně je mačkat a házet do koše. Plakali u toho...

A na závěr tam zůstal ale papír pro všechny. Když ho otočili , stálo na něm:

Vše dobré , co jste na tomto světě učinili - zůstává.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vybral bych si pravý opak.
připoutej se co nejvíc to jde, jinak ty okovy nikdy do hloubky nepochopíš.
A když nikdy nepochopíš sebe, zůstaneš oddělený i od bolesti druhých.

faraym každá z reakcií na tento príspevok je svojim spôsobom správna, no aj tak musím dať moje ponímanie tohto výroku do správnych koľají. Plakať v tomto zmysle má ten význam, že sa nejedná o doslovný plač, ale o vyhnutie sa rôznym zbytočným sklamaniam, zradám, podrazom, ktoré majú súvislosť s pripútaním sa k niečomu či niekomu. Tento výrok podľa môjho názoru nie je o ľahostajnosti, bezcitnosti, nevšímavosti či úplnej odtiahnutosti sa od života a ľudí, majetku, citov či iných záľub, ale je o tom, aby človek so sebou nevláčil zbytočné bremená a balast, ktorý mu je v skutočnosti nanič. Takáto záťaž spôsobuje v konečnom dôsledku iba zdravotné, psychické a emočné problémy, choroby, smútky apod.
Poznala som ženu, ktorá v návale smútku za smrťou manžela si doslova vyplakala oči a zabúdala na to, že má povinnosti voči svojim deťom i sama k sebe v tom zmysle, že má zostať zdravá a veselá. TOTo je pripútanosť, ktorá škodí nielen dotyčnému, ale aj jeho okoliu.

Dúfam, že som tento výrok ako ho chápem ja dostatočne vysvetlila.