Sebeúcta jako onanie? - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ty sebekoučinky á la onanie, s tím souhlasím, to je dneska snad na každém kroku. Na druhou stranu jsou i přednášky a kurzy, které mě zaujaly a řekla jsem si: tohle by mohlo být fajn. Ale pro mě není ani jedna z variant, nejsem na nějaký pravidelný program nebo nedej bože režim.

Nicméééně... na sebeúctě je podle mě potřeba pracovat konstantně celý život, a to platí podle mě pro každého. A nemluvím o tom honit si ego a poměřovat se s ostatními, ale čas od času si zhodnotit kvalitu vlastního života. Položit si aspoň otázky: Jsem šťastný tam, kde jsem? Pokud ne, co mi pomůže změnit aktuální situaci? Nebo aspoň něco v tomto duchu... Hledání zlatého středu. Pokud se starám hodně o druhé, začít brát ohled víc sám na sebe.. pokud se starám jen o sebe, brát víc ohledu na ostatní... apod.

Pro mě je zdravé sebevědomí postavené na spokojenosti sama se sebou a se svým životem, bez nutnosti ohlížet se na životy jiných. Ano, je dobré dívat se na druhé, můžu se třeba někým inspirovat, ale nikdy by to ve mně nemělo vyvolávat negativní emoce. Účelné srovnávání je v případě sebeúcty k ničemu. Podle mě je to k ničemu teda v jakémkoliv případě.

Budování sebevědomí není závod. Možná proto, že tam ani není nějaký cíl, kde si člověk řekne "tak, a teď už mám dokonalou sebeúctu".. Honba za něčím v tomto směru je prostě nesmyslná. Ale respektuji to, někoho to naplňuje.

špejlička Moudrý člověk se nebude poměřovat s ostatními a ani jim nebude nic nutit, no a ani nepotřebuje tyhle moderní knihy osobního růstu.

Ten co se staví do pozice já sežral všechnu moudrost světa, já našel správnou cestu, já na sobě tvrdě makám a čtu ty správné knížky a ostatní jsou ztráta času...a ještě to okázale ukazuje ostatním a nutí jim svou "pravdu" je obyčejný hlupák.

Běž dovnitř sebe, do ticha. Všechno co hledáš je tam, zastav se. Myslím, že meditace a lehké drogy (marihuana) v určité fázi života pomohou. Ovšem není nad bdělost vnitřní i vnější. A hlavně máme na to celý život, trpělivost...

A buď dobrý to někdy úplně stačí.

Najdise.cz » . Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
příliš se starat o druhý kontra příliš se starat o sebe?
Já mám právě pocit, že je to vlastně jedno a totéž jen v jiným ladění, ne protipol.
jsou to jen dvě reverzní strany téže mince.

vlastně celá ta snaha budovat si vl sebevědomí, sebehodnotu je ve jistým smyslu jen onanie, vyplývající z nepochopení, resp. neprožití toho, co jsme, nemyslíš?

Najdise.cz » špejlička Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
já nehledám návod, beru to jako téma k zamyšlení;)

špejlička » Buh je tlak To bylo mé zamyšlení, přeber si jak chceš. A možná to vypadá jak návod, jinak jsem to prostě neuměla napsat

player No - i když to není úplně všechno , chce to bejt v něčem dobrej , no...v čemkoli.

Najdise.cz » Buh je tlak Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Dvě strany téže mince jsou pro mě protipól. Ale to už mi přijde jen plácání se v pojmech. Ani jedna strana u mě není dobře nebo špatně, jen je někdy fajn vystoupit na hranu té mince a přehodnotit, co mi skutečně vyhovuje.

"vlastně celá ta snaha budovat si vl sebevědomí, sebehodnotu je ve jistým smyslu jen onanie, vyplývající z nepochopení, resp. neprožití toho, co jsme, nemyslíš?"

Nemyslím. Teda to záleží... záleží na tom, jak definuješ to, kdo/co jsme. Na to podle mě nějaká konkrétní jednotná definice neexistuje, je to spíš o subjektivním pocitu a naladění.

Pro mě je celý tento život se vším všudy střípek prožitku toho, kdo opravdu jsme. A k tomu patří všechno, tím myslím vše od budování sebevědomí třeba přes zavraždění někoho.
To, kdo jsme, jde u mě za hranici všeho co tady a teď známe, tedy i za hranice morálky (rozuměj nerozlišování dobré/špatné).

Tím ale netvrdím, že mi morálka nic neříká, naopak. Ale to už je prostě jen důsledek toho, že tady a teď jsem člověk, a prožívám jen střípek toho, kdo jsem.

No, v konečném důsledku jde podle mě hlavně o to postavit se na vlastní nohy a mít svůj život plně pod kontrolou.. přesně tak, jak si přeji. Být štastný. O tom je pro mě sebevědomí.

Loen » . Já si právě myslím, že nejvyšší meta je vsrat se na neustálou potřebu kontroly (tj. strach) a důvěřovat své existenci jako takové a nechat se jí vést. Protože naše "já" ano to kým se tu definujeme - jak má na mysli tvůrce této debaty je opravdu jen ego...

No..ale co si budem vykládat... žádnej osvícenej z nebe nespadl...a de hlavně o to být šťastný a spokojený sám se sebou.
-------------------------------

"vlastně celá ta snaha budovat si vl sebevědomí, sebehodnotu je ve jistým smyslu jen onanie, vyplývající z nepochopení, resp. neprožití toho, co jsme, nemyslíš?"
------------
Souhlas...ale přece jenom je asi důležité nejdříve ego nabýt abychom se ho pak mohli v klidu vzdát... ...

Takže vlastně celé to pachtění za nabýváním sebehodnoty je dost možná jen pachtění se našeho ega...a nebo jeho důsledkem...ale tím taky možná cestou k tomu pochopení...

Asi přestanu blábolit páč se nejsu schopna úplně vymáčknout

Najdise.cz » . Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
chytím se toho posledního, nejzajímavějšího -

No, v konečném důsledku jde podle mě hlavně o to postavit se na vlastní nohy a mít svůj život plně pod kontrolou.. přesně tak, jak si přeji. Být štastný. O tom je pro mě sebevědomí.

představ si modelovou situaci - něco ze svého života nemáš pod kontrolou, natož plně - můžeš se zabejčit a bojovat, můžeš se vztekat, můžeš rezignovat, můžeš se izolovat nebo být agresivní. k čemu všemu se ale vztahují ty emoce? k tomu, že nemáš část sebe pod kontrolou, nemůžeš si sebe-vládnout. co to znamená?
máš dvě možnosti - odmítat to a trvat na kontrole, hledat další strategie a řešení, nebo uznat, že něco z tebe je mimo tvou vládu. co ale vlastně odmítáš, koho vlastně odmítáš, a co se stane, když přestaneš vyžadovat mít něco, co vnímáš jako sebe, plně pod kontrolou?

kdo vlastně jsi??

chci tím říct, že se ti začnou rozpadat formy pojmů jako identita, kontrola, vlastní nohy nebo štěstí.

jak se z takové perspektivy mění třeba pojmy jako odvaha, síla.


vím, že je to banální téma, ale když to pak nacejtíš, nebo se na to naladíš, jak píšeš, tak to banální přestává být. naopak je to docela síla

Najdise.cz » Loen Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
co ale znamená ego nabýt?
nenabýváš ega třeba tak, že ztrácíš - a nechceš ztrácet? nebo že odmítáš nemít věci pod kontrolou?

ego se může vyvíjet nejen z pocitu moci, ale i bezmoci, ne-vlády. to je ta stejná strana mince, co jsem myslel výš.

kde se teda bere vědomí skutečné, pravé sebehodnoty??

existuje vůbec něco takového? není pocit sebehodnoty spíš nalezení "toho pravého místa, kde jsem sám sobě hodnotný?" není prožívání sebehodnoty, spíš prostorem a časem než fyzickým prožíváním sebe sama, své tělesné a mentální identity??

Loen » Buh je tlak Ego máme tak jako tak... otázka té onanie ega může být srovnatelná s nalézání sebehodnoty jakožto živením vlastního ega pra svůj dobrý pocit právě z naplnění své představy o sobě samém.

Domnívám se že skutešná pravá sebehodnota je nehodnotící se ani nic ji ného... je to prostě naprosto nekritické splynutí s bytím... oproštěné o ego... bla bla...

záleží na jaké rpovině se chceš bavit

to o čem mám pocit že mluvíš totiž podle mě úzce souvisí s nějkým vyšším levelem duchovní praxe... ale možná se pletu...

Buddha/2 No, asi bysme měli začít výkladem pojmů
Skutečná sebehodnota ? WTF ? Je i nějaká neskutečná ? V čem se liší?

Manažersky makat - co to má společného s tou skutečnou sebehodnotou ? Není výsledkem toho spíš manažerská hodnota pro firmu ? Je to snad zároveň měřítko sebehodnoty (vyjádřené měsíčním platem)? Nebo se tomu říká osobní růst ?


tak to by asi stačilo

Najdise.cz » Buddha/2 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Buh je tlak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ahoj,

-neskutečná sebehodnota - sebehodnota kterou jsme měli za skutečnou dokud jsme nezměnili perspektivu náhledu
-skutečná sebehodnota - tak která se neodvíjí od toho jaký výkon s jakým výsledkem jsme schopni v daný okamžik podat, popř jak jsme pro koho užiteční (chtělo se mi napsat odvozená od racionálně technického způsobu myšlení, ale bylo by to vágní)

-manažersky makat - tady myšleno jako styl práce, vedení sebe sama - zasazeno do kultury límečků (koučink by mohl být velkým přínosem i během pobíhání po krajině za pomoci lsd, ale u límečků a jejich stylu vnímání co je a není práce na sobě by to asi neprošlo )

bud shovívavej, jsem ve fázi vývoje (nebo smrti?) a vše se mi teprv formuje
dík

Háňa* Myslím, že je - "to maskovaná potřeba nalézt vyšší oktávu"
... nebo spíš vůbec tu sebeúctu.

Myslím, že kdo má sebeúctu v pořádku, nemá nejmenší potřebu tyto onanie provádět a něco hledat.
Hledá jen ten, komu něco chybí.

Buddha/2 » Buh je tlak No dobrý, budu ... za chvíli
Jen co zdrbnu titulek
Ve starší češtině se onanii říkalo samohana nebo sebeprznění (viz wiki).
Jako k tomu manažerskému pojetí práce mi to celkem jde , ale se sebeúctou (opravdovou ) bych to zrovna nespojoval

poustevník » Buh je tlak Děkuji za tento příspěvek :) V podstatě se dá říct, že mi mluvíš z duše. Myšlenky se mi na toto téma rozvíjí a odkrývají se po rozmanitých vrstvách jako geologické vrstvy při vykopávkách.


Moderní doba nabízí mnoho komerčně atraktivních metod sebe-koučinku, sebe-rozvoje, posilování sebevědomí (méně už sebe-vědomí ale k tomu později). Je to proto, že pocit výjimečnosti, moci, pozitivního pocitu ze sebe sama, pocit mít společensky vyšší status než ostatní atd., je něco, po čem máme biologicky vrozenou potřebu a touhu.

Stejně jako toužíme po zábavě, jídlu, sexu, prostředcích (materiálních i nemateriálních), toužíme také po sebe-vyzdvižení nad ostatní. Proto se to tak snadno prodává.


Myslím si ale, že techniky a koučinky se kterými se roztrhl pytel v drtivé většině nenabízí nic, co by se dalo přirovnat ke zdravému sebe-přijetí sebe-hodnocení a sebe-úctě.
Naopak. Obvykle jsou to techniky, které člověka více a více zamotávají do spleti různých druhů dogmat, požadavků na okolí, nevědomosti a ne-pochopení vlastního já. Toho, "kdo je Já?".


Věřím tomu, že existuje něco, jako vědomí skutečné sebehodnoty i možnost nalezení toho pravého místa v nás samých. Záměrně říkám vědomí sebehodnoty, protože to s pocity vlastně moc nesouvisí. Toto vědomí nevychází ze znalostí žádných technik a není závislé na poučkách jakéhokoliv guru. Toto vědomí vzniká z největší části přirozeně v nás a z nás, protože my sami sebe hodnotíme. Vědomě i podvědomě neustále přehodnocujeme svůj charakter, svoje činy, svoje motivace a záměry. Nikdo, kdo o sobě ví, že je lump, parazit, podvodník atp. nikdo takový nemůže mít z principu zdravé sebe-vědomí, protože (obrazně řečeno) jeho duše, mysl a úmysly nejsou zdravé. To se nedá nijak obejít. Maximálně se člověk může "snažit" si něco namlouvat, že to tak hrozné není atp. jen ale stejně uvnitř ví, jaké to fakt je. Děláme to v něčem někdy všichni, úplně každý, a to jen proto, abychom nemuseli něco měnit a přijít o své výhody.

Každý na sebe ví všechno co špatného udělal, proto jsme sami sobě nejlepším soudcem. Na rovině vědomé můžeme maximálně pracovat na tom, abychom zkvalitnili to co opravdu žijeme, čím zaměstáváme svou mysl ve volných chvílích, kým jsme tu pro druhé, jaké ovoce po nás zůstává. Musíme se ale snažit i o to, abychom více zobjektivizovali svoje sebehodnocení. Protože většina z nás ho má sebehodnocení vysoké a tak se nedíváme na svoje názory dostatečně kriticky a vyzdvihujeme je nad názory ostatních.

Nespojujte to prosím s tím, když o někom říkáme, že má velké / malé sebevědomí. To je něco odlišného. Není netypické, že člověk s vysokým sebehodnocením budí zdání, že má malé sebevědomí. Možná i má, ale ani to není jisté a nedá se to posoudit jen z "jedné vrstvy". Být v roli člověka s malým sebevědomím je v dnešním době docela in a plyne z toho pro daného jedince mnoho, mnoho výhod. Nafoukaný lidi nemá nikdo rád, dokonce ani ty, kteří mají "zdravé sebevědomí" a naopak člověka s "nízkým sebevědomím" politujeme, snažíme se ho podpořit, leccos mu odpustíme atd. Sebevědomí, ať už malé nebo velké, stává se komoditou.


Poměřování našich osobností, schopností, kvalit, krásy, moci, majetku atd. s ostatními je zase trochu něco jiného. To je v naše živočišná složka, kdy ti, kteří mají "barevnější peří a mohutnější tělo" mají v hledání partnera potenciálně zásadně lepší vyhlídky na úspěch, budou si moci vybírat, budou mít více partnerů a více potomků. Nemůžeme se na sebe za to zlobit, je to pud. Ale můžeme být nad věcí, tak aby naše touhy a pudy netvořili naši osobnost.

Věřím v duši, psyché, ducha... jakkoliv to chceme nezvat. Věřím i v ego. Ale ani pud, ani ego nepovažuji za něco nežádoucího. Jako to špatné a nežádoucí vitím to, když nás pudy, touhy a ego ovládají. Protože tak nemůžeme mít svůj život vůbec pod kontrolou. Tím pádem nemůžeme být šťastní. Z duchovního hlediska se dá říct, že pokud duch, nevládne tělu, je něco špatně.


Pracujeme-li na sobě, abychom byli lepší než ostatní, je něco špatně. Pracujeme-li na sobě, abychom ze sebe měli lepší pocit, je něco špatně. Abychom si něco dokázali? - taky špatně. A takhle mohu pokračovat velmi dlouho a něco z toho už bylo i v tomto fóru zmíněno.

Přirozená, z hodnot našeho ducha vycházející ne-násilná, sebe-kontrola je sama o sobě tím osobním rozvojem. Přesměrovat pozornost na tyto hodnoty je tím co nám umožňuje růst. Ochota přistoupit na zdravé sebe-hodnocení a pře-hodnocení našeho života, postojů a návyků je tím nezbytným krokem k duchovnímu růstu. A vnímat a žít rovnost mezi námi a lidmi kolem nás je základ. Názory a poznatky druhých, pro nás mohou být stejně důležité a klíčové, jako ty naše - pokud je naše mysl otevřená.


Mnoho z nás bláhových se stále domnívá, že kontrola nad okolím, nad lidmi a situacemi komlem nás je tím co nám dá štěstí, pocit uspokojení. Nebo že to dokonce potřebujeme... Ne ne. Absolutně nikoli. To je špatná motivace, špatný postoj.

Pokud člověk chce opravdu dobře rozlišovat mezi svou špatnou a svou dobrou motivací, pak se to postupně učí už tím, že si na to dává pozor - poznává se. Poznává svoje slabiny, poznává i své silné stránky. A to vede čím dál více poznávání a vědomí toho "Kdo jsem". Takto se člověk přibližuje k dobrému sebe-vědomí, jakožto samotnému vědomí sebe sama a poznání sebe sama.

Pak může žít harmonii sám se sebou a v míru s okolním světem. Je více šťastný, může svobodněji růst.
Je to prostě fajn.

MG34 Obrazně řečeno: Češeš (si) ráno vlasy? Sám? Před zrcadlem? A zamýšlíš se u toho nad sebou? Pokud ne, tak to vypadá, že je tu pro tebe model, že zajdeš k té kadeřnici (nebo chceš-li, k prostitutce, abych se držel razance tématu).

Ale chodit ke kadeřnici s denní hygienou není zrovna šťastný nápad...

...což je i reakce na zbytek textu - prostě hygiena v závislosti na "ušpinění" okolím nebo vlastními démony. (a ano - ušpinění je u nás lidí relativní - vůči okolí, u introverta třeba vůči knihám)

Najdise.cz » Loen Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Pro mě je kontrola a kontrola... zdravá potřeba kontroly rozhodně není strach. Ale jasně - kdo se přehnaně bojí, pak přehnaně kontroluje a nedokáže plynout... život křečovitě svírá, ale to není právě to štěstí a spokojenost, o kterém jsem psala.

Najdise.cz » Buh je tlak Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Koukám, že se všichni chytají kontroly no dobře.

To slovo "plně" jsem tam možná psát neměla, pak to nevyznělo úplně tak, jak jsem chtěla. Klíčové je to další: "mít život pod kontrolou.. přesně tak, jak si přeji.".. aby byl člověk spokojený. To znamená viz jak jsem výše psala Loen - přehnaná kontrola = strach, tam člověk život křečovitě svírá, a to rozhodně není člověk, který by důvěřoval sobě a životu.. a jsme u toho - sebedůvěra, sebevědomí...

Uznávám, že je někdy ta hranice co lze kontrolovat a co ne poměrně těžko rozeznatelná. Možná to ale není o tom rozeznat nějakou jasně stanovenou hranici, ale jemně zkoušet, co můžu a nemůžu ovlivnit (a že můžu ovlivnit fakt mega moc věcí)... ale co mi nejde hned, nebo co nedokážu "mít pod kontrolou", to přijmout a plout si dál... Protože co jiného? Člověk se vztekat může, může být nešťastný, ale to je vcelku vysilující a zbytečný, když to člověk dělá často a dlouho.

Ale nepopírám, že se svou Lunou v Kozorohu tu "kontrolu všeho" řeším docela často

Mně se popravdě pojmy jako identita, vlastní nohy a štěstí rozpadly už hodně dávno Ale dokud rozlišuju krásné pocity a zlé pocity (nebo jinak: pocity otvírající a pocity uzavírající), do tý doby mě to tu bude bavit.