Sebeúcta jako onanie? - Diskuze a zkušenosti

moderní doba nabízí mnoho metod sebe-koučinku, sebe-vedení a aktivního se podílení na "osobním růstu". často to není nic instatního, je potřeba na sobě tvrdě "manažersky" makat. často se ale takové metody podobají spíš sebeonanii, než hledání skutečné sebehodnoty - z které pak vyplývá i možnost dalšího růstu.

jaké jsou ale skutečné motivy pro takovou sebe-práci? není to často spíš maskovaná potřeba nalézt "vyšší oktávu" vlastní sebeúcty?

jak vlastně probíhá vývoj vl. sebeúcty a sebehodnoty? a může jít jinou cestou než poměřování se tím, jestli jsem v konkrétní činnosti, vlastnosti, lepší nebo horší než ti kolem? Proč si myslíme, že jsme dobří, a co to vlastně znamená? Existuje vůbec něco takového, je pro takové (nebo jiné) hodnocení racionální důvod?

může vůbec sebehodnota odvozená od "toho co si myslím, že jsem a jak se vnímám - tedy obrazu o mně" vznikat jinak než poměřováním našich osobností?